Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460053/bmid_mec-osudu-b6U-460053.jpeg
5
5164
5164
Druhá poviedková kniha Meč osudu je fantastickým čítaním o zaklínačovi Geraltovi z Rivie, ako bojuje proti démonom, príšerám a predsudkom. Zaklínača zaujímajú len odmeny za hlavy príšer, aby mal čo jesť a kde spať. Napriek tomu ho nohy zavedú za čarodejkou Yennefer, na čo zaklínač takmer vždy doplatí a zisťuje, že nič nie je čierne ani biele. A zovšadiaľ na neho číha osud, v ktorý odmieta uveriť. Temný les dryád ho s jeho osudom nečakane spojí, a nech sa Geralt akokoľvek snaží, ujsť pred ním nemôže.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno:
2020
,
Lindeni
Originální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Mohu to sáhodlouze vysvětlovat jak některé povídky bylo o něco méně dobré a některé naopak excelentní, každý si v tom najde to svoje co má ze světa zaklínače rád a jaká povídka mu nejvíce přiroste k srdci. Skvělé povídky ze světa zaklínače .. Co více potřebujete vědět ?!?!
Po Veži lastovičky (vlaštovky) je to tá najkomplexnejšia, najautentickejšia a zároveň, najdiverzifikovanejšia fantasy kniha, akú poznám... dodnes, a aj v budúcne, budem radiť Maestrove dielo na pomyselný piedestál v rámci fantasy literatúry, a to oprávnene.... dokonalosť, či už po naratívnej, kompozičnej, alebo reprezentatívnej stránke.... Hry o papundekle môžu nahádzať svoje, trápne pokusy o telenovely, do pomyselného, Večného ohňa
Skvělé zpestření. Ani jsem netušil, že mi 2 knížky povídek tak oživí a osvětlí samotný román. I nějaká ta slza ukápla.
Po všetkých knihách a hrách o Zaklínačovi musím povedať, že nikto nestvoril niečo tak geniálne ako Sapkowski, nikto, ani Martin, ani Tolkien...V jeho dielach nájdete všetko, veľké životné múdra, rozprávkový aj drsný svet, humor, morálne rozhodnutia...neskutočné niečo
Tento díl mě naprosto dostal. Příběh Ciri mě velice zaujal a uvědomil jsem si, že ve světě série Zaklínače nic není na první pohled takové, jaké se zdá...
Pěkné pokračování, zase se jedná o povídky z různých časových období, ale už jsou delší a propracovanější. Postavy "rostou" před očima. Zase jde o mix všeho co vás napadne fantasy, erotika, pohádky. Sapkowski se vyjadřuje obrazně i o dnešní společnosti, jsou tam maskované témata politiky, ekologie, rozvoje "kulturní" společnosti na úkor druhých, rasová otázka a mnoho dalších. Ten rozvoj postav, mě nadchl. Naopak Epilog byl zbytečně překombinovaný, ale všechno před ním, je super.
S Geraltem se opiješ, zamiluješ, zabiješ pár příšer, pár lidských příšer, chvílemi blouzníš, kouzlíš - a hlavně se jako čtenář nesmírně bavíš.
Pestré postavy jejichž motivům chování čtenář rozumí. Je složité rozlišit dobro a zlo a autor se o to ani nesnaží. Snaží o barvité popisy a zábavné dialogy, a to mu jde velmi dobře a nenásilně.
Až se mi z toho chvěje medailon. Marigold o tom může napsat baladu.
Druhé pokračování, bylo o něco vulgárně vyjádřeně hovádštější,než-li první kniha, asi to bude tím, že jsem se již s Geraltem seznámili a přiběh nás posunul blíž k akci.
Opět jsem se při putování Geralta a Marigolda ohromně nasmál, jen škoda, že v období, kdy jsem knihu četl, tak jsem neměl nijak velkou chuť číst,tedy spíše dělat cokoli.
Tento druhý díl se mi líbil více než minulý a tak dávám 5*/5*
Druhé pokračování ságy o zaklínači je bezva. Baví mě to o to víc, když už mám dohrané i nějaké ty hry. Skvělé na doplnění příběhů a poskytuje to i určitou možnost si udělat na postavy vlastní názor. A samozřejmě se zde prvně setkáváme s Ciri, snad druhou nejdůležitější postavou ihned po Geraltovi
Je to delší doba, co jsem četla jedničku. Z té jsem byla trochu rozčarovaná, protože jsem se vrhla do chaosu bytostí, postav a příběhů, které jsem neznala a které mi nikdo nevysvětlil.. Nechtěla jsem se ale úplně vzdát přečtení téhle fantasy série. Dost lidí, co jsem vyzpovídala, se shodli na tom, že od trojky je to lepší. Takže jsem se nedávno opět zakousla do čtení, druhého dílu. Povídky, postupně se do toho dostávám myslím :-) a dialogy mě moc baví. Jsem zvědavá na trojku, jak se to vše bude vyvíjet, nejen příběh sám o sobě, ale třeba i to, jestli spisovatel má nějakou tendenci přiblížit charakteristiku bytostí, prostředí, vysvětlit sem tam nějaké souvislosti a tak.
Pardon, ale tohle byl pro mě z větší části škvár... :-) Akcí s příšerama, který mají být hlavní náplní zaklínačova života a pro který jsem to četla, tam bylo málo a ani to nebyly zrovna zajímavý zápletky (jako výjimku bych možná označila povídku Tak trochu se obětovat s mořskou potvorou a mořskou pannou - ještě lepší by bylo, kdyby z ní autor vyškrtl tu plytkou linku s Essi). Tři čtvrtiny knihy jsou óch a ách po nešťastné lásce, nějaký ty laciný popisy milostných scén, to vše korunováno závěrečnou veselohrou na svatbě, která měla být asi záminkou k nevázaný noci, kde se spolu vystřídají všichni hosté. Proč??? Světlý pasáže pro mě byly, kdykoliv se objevil vtipnej Marigold, dobrá byla taky rázná Ciri, když se poprvé potkala s Geraltem.
Dodatek: Je fajn, že se zaklínač setkal se svou matkou, aspoň mě to přimělo otevřít znova první díl a část si zopakovat, abych se ujistila, že Poslední přání vážně nebylo tak špatný jako Meč osudu.
Hezká směsice příběhů. Některé lepší, jiné horší, ale žádný z nich není zbytečný. "Meč osudu" byl výborný. Konečně jsem se dozvěděla, jak a kdy se Ciri poprvé dostala do Brokilonu :). Ságu mám za sebou, takže mi tahle retrospektiva vůbec nevadí.
Obě povídkové knížky jsou povinností před ságou. Epilog z knihy si nechávám na konec.
Až na v pravdě výbornou povídku "Meč osudu" mi druhá kniha příběhů o Geraltovi z Rivie připadala horší, než první. Povídky začaly být zdlouhavé, plné přepečlivého líčení na úkor děje a point. Do povídek "Střípek ledu", "Věčný oheň" a "Trochu se obětovat" jsem se musela nutit, jak roztáhané a bezdějové byly a dokonce jsem si už říkala, že se Zaklínačskou ságou skončím. Jenomže pak přišel Brokilon, Braen, Ciri a dryády (Meč osudu) a já změnila názor. ;-)
Druhá kniha povídek o Geraltovi se mi líbila víc než ta první. Už jen proto, že v tomto souboru už je Sapkowski jednou nohou nakročen do románové ságy. Všechny povídky mají něco do sebe, jaksi trpký humor který k zaklínači prostě patří, mi vyvolával úsměv na tváři téměř neustále.
Jediné co se mi na knize nelíbilo, byla poslední povídka, která je (nejen) podle mého názoru lepší číst až po dočtení celé série. Je to takový epilog celé ságy a v téhle knížce působí jak pěst na oko. Já i přes doporučení četla hned a trochu toho lituji.
Obecně mi příběhy v povídkách přišly slabší než v předchozí sbírce. První díl obsahoval povídky většinou založené na pohádkových motivech. V Meči osudu jsou prostě povídky ze života zaklínače. Jsou dobré, ale mně tam ta pohádková atmosféra trochu chyběla. Vyzdvihla bych povídku stejnojmenou a potom ti, kdo už znají celou ságu, určitě ocení epilogovou povídku, kde autor vzpomenul na spoustu postav a událostí, které se v zaklínačovi objevily.
Kniha mě místy bavila, místy nebavila, ale ve finále je to opět povedené dílo jako „Poslední přání”, které se mi líbilo o trochu více, 8/10.
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictvíČást díla
Hranice možností
1991
Meč osudu
1992
Něco končí, něco začíná
1993
Něco více
1992
Střípek ledu / Úlomok ľadu
1992
Autorovy další knížky
| 1999 | Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Ač mě poslední z povídek hodně zaujala, nedokázala mě přesvědčit, abych na hvězdičkách přidala. Ano, je to dobré, ale asi mi nesedl ten styl. Uvidíme, jak se mi budou líbit romány, místo povídek.