Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460053/bmid_mec-osudu-b6U-460053.jpeg
5
5162
5162
Druhá poviedková kniha Meč osudu je fantastickým čítaním o zaklínačovi Geraltovi z Rivie, ako bojuje proti démonom, príšerám a predsudkom. Zaklínača zaujímajú len odmeny za hlavy príšer, aby mal čo jesť a kde spať. Napriek tomu ho nohy zavedú za čarodejkou Yennefer, na čo zaklínač takmer vždy doplatí a zisťuje, že nič nie je čierne ani biele. A zovšadiaľ na neho číha osud, v ktorý odmieta uveriť. Temný les dryád ho s jeho osudom nečakane spojí, a nech sa Geralt akokoľvek snaží, ujsť pred ním nemôže.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno:
2020
,
Lindeni
Originální název:
Miecz przeznaczenia, 1992
více info...
Přidat komentář
Znovu jsem se rozhodnul přečíst celou ságu o Geraltovi po 20 letech. A musím říct, že to pořád funguje a skvěle čte.
Žil jsem asi sedm let v domnění, že mne tato kniha bavila méně, nežli Poslední přání. Může za to asi především ta skutečnost, že zatímco Meč osudu jsem četl pouze jednou, nepočítaje první povídku a epilog, Přání jsem četl několikrát. To kvůli tomu, že Meč se mi po prvním přečtení prakticky rozpadl. Povídky jsem si téměř nepamatoval a to co jsem si pamatoval, pamatoval jsem si nepřesně. Vím, zní to divně od člověka, který je na samotnou ságu úchyl, ale co naděláme.
Nyní po druhém přečtení musím uznat, že tato kniha je vlastně lepší nežli kniha první. Povídky v ní jsou formálně, obsahově, i citově mnohem kvalitnější. Do značné míry za to samozřejmě může to, že svět Zaklínače už existuje a povídky jsou do značné míry konzistentnější protože jsou zasazeny do kulis povídek předchozích. Narativním vrcholem v tomto ohledu jistě je Něco víc, která nám předvádí mnohovrstevnost děje.
Poslední dvě povídky z knihy, nepočítaje epilog, který je opravdu lepší číst po přečtení ságy, jsou ve své podstatě přípravou na rozsáhlé vyprávění, které přijde v následujících pěti knihách. Pro celkový děj je taktéž důležitá povídka Střípek ledu. Nerad bych opomenul patrně nejlépe narativně zvládnutou (ač se s ní pere právě Něco více) povídku Trochu se obětovat, která je dost dobře možná nejlepší z knihy. Je neskutečně silná, to musím uznat…
Obecně se jedná o skvělou knihu a jsem strašně rád, že jsem si ji znovu přečetl. Bavil jsem se u ní ještě lépe než bych se vůbec mohl bavit dříve, protože tentokrát se mi do rukou ostalo vydání s rozšířeným množstvím ilustrací paní Komárkové. Opravdu, bez nich bych se snad ani z poloviny tak nenasmál. Což zní krutě, na druhou stranu musím říct, že kvalita je proměnlivá a některé ilustrace jsou opravdu pěkné.
Zaklínač je úžasným střetem pohádkového světa a reality. Ukazuje svět, který není černobílý. Neustále čtenáře překvapuje bouráním toho, co u pohádky čekáme. Pak představuje, jak by to asi vypadalo ve skutečnosti.
Knihy o zaklínači patří mezi má nejoblíbenější díla. Protože pohádky bývají naivní a realita zas nemá takové kouzlo. Ale Zaklínač si bere z obojího jen to nejlepší.
Tak tahle kniha mě opravdu bavila. U minulé jsem si nebyla jistá, že sérii Zaklínače dočtu, ale teď vím, že ji přečtu několikrát.
První díl Zaklínače jsem recenzoval dost vlažně. Za mě neodpovídal obrovské bublině, která kolem Zaklínače je. Druhý díl je slušný posun. Ještě pořád si myslím, že jsou lepší fantasy, ale tohle se mi už líbilo. Myslím, že i text mi přišel vypsanější a lépe a více promyšlenější. Takže za mě ok.
První povídková kniha se mi líbila přece jen o maličko víc. I tady byly povídky velmi dobré, o dobrodružství i humor nebyla nouze, ale někdy mi kapitoly přišly zdlouhavé. Proto dávám čtyři hvězdy, ale i tak - výborné. Brzy se pustím do celé ságy.
Čítala sa mi o dosť lepšie, než prvý diel, možno to bude aj väčšou pauzou medzi knihami. Nemal som neobľúbenú ani obľúbenú poviedku, každá má vtiahla do deja. K epilógu v závere knihy sa možno vrátim až dokončím celú ságu.
(SPOILER)
Musím říct, že první díl se mi líbil víc, ale ani tento nebyl špatný.
U první povídky (Hranice možností) mě zasáhla čtecí krize, a tak sem se musel do čtení nutit. Možná to bylo i tím, že nemusím postavu Yennefer.
(Střípek ledu) je povídka zajímavá, ale moc ukecaná a filosofická. Zajímavý nápad se žárlivostí Geralta.
(Věčný oheň) je ze začátku zajímavá, ale pak mě začala nudit.
(Trochu se obětovat) je jedna z nejlepších a moc mne bavila. Postava Essi je mi sympatičtější než Yennefer.
A další dvě jsou kvůli Ciri úplně nejlepší.
A epilog jsem samozřejmě nečetl,ten si nechám až po přečtení ságy.
Ještě o stupeň lepší než první díl. Povídky jsou mnohem rozmanitější, záživnější a celá kniha je osudovější a mnohem, mnohem vtipnější. Místy jsem žasl, co dokáže Sapkowski vykřesat za vtipy. Povídky s drakem, půlčíkem a malou mořskou vílou jsou geniální. Všema deseti doporučuji i audioknihu, kterou jsem si poslechl po klasickém přečtení s nadějí že pochytím věci, které mi napoprvé unikly. A navíc musím uznat, že interpretace pana Fingera je famózní. U hádky mezi malou mořskou vílou a knížetem, kdy Geralt překládá a která probíhá ve zpívaném jazyce chvíli v sopránu víly a chvíli v basu Geralta jsem málem umřel smíchy. Začínám s romány a ještě jsem nikdy nebyl tolik natěšený na další knihu. Závěrečnou povídku si nechávám po přečtení celé ságy.
Kniha přečtená ušima. K její velké škodě načtena pouze jedním vypravěčem, velmi jsem postrádala hlas Jiřího Dvořáka :(. Chyběla mi pestrost příběhu, kterou dodá více hlasů, i když se pan Fingr hodně snažil.
Opět povídky, pro mě o proti prvnímu dílu, již méně zajímavé. Chvílemi jsem se k poslechu musela nutit a nevím nevím zda bych knihu v papírové podobě přečetla tak rychle.
Těším se na další pokračování, konečně již v románové podobě.
Ten druhý díl je prostě parádní
Mě se nejvíc líbila ta povídka o té mořské nestvůře
Trochu mě vadil ten Marigold on tu hubu nikdy nezavře, vím že pro někoho to může připadat vtipní ale jo byl vtipnej ale na mě byl až dost skoro trapně
První povídkou v této druhé povídkové knize jsem se prokousávala strašně dlouho. A ne a ne ji dočíst. Je to asi týden, co jsem se zařekla, že tuhle knihu už prostě musím dočíst. Druhá povídka už mě chytla víc a ja se opět zažrala do příběhu zaklínače Geralta. Z prvního dílu už si toho moc nepamatuju, ale z tohohle druhého mám větší čtenářský zážitek. Jednak některé postavy jsem už znala, takže to už nebyla taková velká neznámá jako u jedničky a i ty povídky mě chytly více. Hlavně poslední dvě - Meč osudu a Něco více.
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!
V prvním díle jsem byla naprosto ztracená, otrávená a styl vyprávění mi vůbec nesednul, ale nakonec jsem po více než roce nakonec dostala chuť na pokračování a světe div se, byl to mnohem příjemnější čtenářský zážitek. Asi si budu muset dát jedničku ještě jednou ;)
Za účelem zhodnocení finančních prostředků jsem začal na internetu hledat košenilu a mimozovou kůru. Leč bez úspěchu. Zřejmě vyprodáno ... Série Zaklínač je bezesporu geniální, leč pořád se s prezentovaným stylem vyprávění nedokáži sžít a ne každý příběh je pro mě knižním zážitkem, který by se mi nesmazatelně vryl pod kůži. Přece jen mám žánrově oblíbenější dila, která mě pohltila. Ano, nechybí tomu nadhled, promyšlený děj, preciznost dialogů, zajímavé zvraty nebo dobře vybrané postavy. Ale nějak postrádám tempo a napětí. A od postav si držím chladný odstup. Každopádně celkový dojem je příznivejsi než u první knihy. Takže poctivých 70 %
Paráda! Napínavé, čtivé, řízně vtipné,... krásná "startovačka" pro navazující románový děj. Už se těším.
Druhá povídková kniha, kdy se sedm příběhů pojednává o dobrodružstvích slavného Geralta z Rivie, jeho přítele Marigolda a osudové čarodějky Yennefer. Opět psána velmi napínavě a moc mě zde baví, že je odlehčená vtipným humorem. Jsem velký fanda zaklínačské ságy a proto nemohu hodnotit jinak
Jako pardon, ale tohle bylo fakt utrpení. Jediná dobrá věc na této knize bylo představení Ciri, jinak byly všechny povídky bez vyjímky pouze přepsané rozhovory mezi postavami, které jsou navíc úplně o ničem.
A epilog ani nekomentuju. Omlouvám se všem, kterým se kniha líbila, ale za mě velké tlusté NE.
AUDIOKNIHA: Povídky v této knize jsou více provázané, ale audio zpracování horší. Naštěstí se na to dá zvyknout. Mám ráda "Meč osudu" (chybí mi v seriálu. Je vtipná, roztomilá, emocionální) "Něco více" (forma textu i obsah je moc fajn) a "Věčný oheň" (myšlenka). Špatná není ani "Hranice možností" přestože tam vystupuje i Yennefer. Naopak nejslabší se mi jeví "Střípek ledu" - je moc ukecaná, filosofická, nudná. Povídka "Trochu se obětovat" je pro mě diskutabilní. Má své dobré momenty a silný závěr, ale byly i chvíle, kdy jsem těžko držela pozornost. A mám pocit, že téměř každá ženská postava vznikne proto, aby se milostně zapletla s některým ze dvou hrdinů - zaklínač, nebo trubadúr. Jsou neodolatelní. Že by si tím sám autor plnil sny? Epilog jsem samozřejmě vynechala, na ten teprve nadejde čas.
Obecně knížka nebyla špatná a je velmi důležitá pro pokračování. Ale zdálo se mi, že názvy jednotlivých povídek se v jejich textu přebytečně připomínají a s filosofováním to trochu tlačí na pilu. Překvapivě mi to vyšlo stejně jako předchozí díl - 4,3*, ale pocitově z toho knížka vychází o trochu hůř.
Když už se mám nechat přenést do nějaké pohádkové krajiny a na Šípkovou Růženku už jsem moc stará, tak si to dám tak pěkně po Sapkowsku a nikdy mě to nezklame.
Štítky knihy
draci láska humor polská literatura meč a magie akční bájní tvorové svatba voda zaklínači příšery, monstra mořské panny fantasy dvojníci, dvojnictvíČást díla
Hranice možností
1991
Meč osudu
1992
Něco končí, něco začíná
1993
Něco více
1992
Střípek ledu / Úlomok ľadu
1992
Autorovy další knížky
| 1999 | Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Druhou knihou povídek se jako červená nit táhne téma osudu, kterému se Zaklínač snaží za každou cenu uniknout, aby nakonec zjistil, že únik je zbytečný. Kniha je na jednu stranu komplexnější a kvalitněji napsaná než první, na druhou stranu především v poslední povídce, ale i v některých dalších bylo toho filozofování nad osudem na mě trochu moc. Trochu mě také mrzí, že kniha není tolik "syrová", necítil jsem z ní tolik atmosféru špinavosti a zoufalství, která naplňuje svět okolo Zaklínače, a kterou jsem si tak užil v první knize. Více prostoru se věnuje samotnému Zaklínači, jeho citům, jeho pochybnostem, jeho snaze utéct před tím, co on a jeho povolání přináší lidem okolo něj.
Celkově mě však kniha opět bavila, výborně se četla a i když tam jsou trochu delší citové pasáže, nepřišly mi jako nějaká umělá vata, ale jako něco, co zaznít mělo, aby to příběhu a kontextu dodalo smysl. Nejvíce se mi líbila povídky Věčný oheň, která se nejvíce podobá povídkám z první knihy a pak také Epilog a v něm naprosto úžasně podané lapálie jedné svatby. Takže nakonec poctivé 4*.