Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532627/bmid_medvedin-65d5e685594da.png
4
2294
2294
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet. Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Host v roce 2017.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Björnstad, 2016
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od tohoto spisovatele. A pustila jsem se do ní nejen kvůli čtenářské výzvě, ale i proto, že sice nemám syna, ale dceru, která hrála v hokejové repre. Ale v této knize nejde samozřejmě jen o sport a sponzory, ale především o mezilidské vztahy v různých životních momentech všech obyvatel v městečku Björnstad. Perfektně napsáno, nečekaný konec. Jen prosím méně "prásk, prásk" v dalším dílě.
Rovnou se přiznávám asi v půlce jsem to chtěla vzdát, ale jsem docela ráda že jsem vytrvala až do konce. Jsem ráda že jsem tomu dala druhou šanci, poprvé když jsem ji zkoušela poslouchat jako audio tak mě to nebavilo ani trochu. Ale stále zůstává mou ❤️Muž jménem Ove.
Příběh pod bílým příkrovem, doslova i obrazně. Příkrov sněhu ale i mlčení a ignorace.
O tom, že Backman je mistr klávesnice, určitě není pochyb. Medvědín je ale úplně jiný level literatury. Naprosto úžasný popis osob, jejich vlastností, tužeb, strachů i historie, vám dovolí se sžít s každým z nich, pochopit jejich chování i pohnutky, ať už jsou dobré nebo ne. V knize jsou dokonale vykreslené nejenom povahy jednotlivců ale i mentalita celých skupin a celého města. Tvrdé podmínky a nehostinné prostředí vytváří mentalitu tvrdých uzavřených lidí se spoustou šrámů na duši. Lidí, kteří umějí rány nejen dávat ale i přijímat. Ale také lidí zatvrzelých ve svých zpátečnických tradicích a výchově. Příběh běží přesně podle citoslovcí, která se objevují v průběhu celé knihy. Prásk, prásk, prásk.
Jedna událost...pár minut.. hrůzný čin jednoho člověka, který zničí budoucnost a životy mnoha lidí, spoustě jejich blízkým a dokonce změní celou komunitu a město. Jak nás mění utrpení jiného člověka? Proč nevěříme oběti? Proč se snažíme zlehčovat příšerné věci? Proč útočíme na ostatní ? Děláme to kvůli sobě, kvůli své psychice. Nemusíme si pak připouštět vlastní chyby a vlastní zodpovědnost. Je jednodušší zavřít oči než přemýšlet nad vlastní slabostí. Proto tak rádi sledujeme outsidery vítězit. Hokej není nic, je to jenom hra. Hokej není nic, jenom všechno. Potřebujeme pocit, že jsme na té úspěšné straně, že vyhráváme.
Medvědín je příběh pokrytý závojem tísně, ale i v nejhorší zimě žije naděje na jaro.
Jedna z prvních knih mého roku 2021 a už teď vím, že bude patřit k těm nejlepším.
Na Medvědíně bych ze všeho nejvíce chtěla vyzdvihnout vystavění příběhu: nejprve nám autor představí jedno obyčejné město a jeho obyvatele, přičemž od chvíle, kdy se rozběhne samotný děj, tušíme, že se stane něco špatného a je nám poměrně jasné, co to bude a jak to proběhne. Následuje samotná událost, která je pomyslným středem a vrcholem křivky příběhu, a pak děj klesá k následkům, které tvoří druhou polovinu knihy. A zhruba do poloviny až do tří čtvrtin příběhu je všechno výborné. Reflexe západní společnosti, toho, jak vychováváme chlapce a jak dívky, sonda do pokrytectví, filosofie sportu, fenomén hokejových rodičů, nelichotivý obraz maloměsta. Bohužel pak se projeví Backmanova známá záliba v obecných pravdách a zejména patosu, který je ke konci knihy téměř k nevydržení, hraničí s kýčem a velmi kazí celkový dojem z knihy. Nemůžu jinak než dát pouhé tři hvězdičky, přesto, že jsem měla od první chvíle pocit, že držím výjimečnou knihu.
Moc pěkně napsaný příběh, ne jen rodiny, ale celého města. Líbí se mi propracování postav. Je super, že v knize umí překvapit jakékoliv její část. Těším se na druhý díl.
Owe se mi líbil, tak proč jsem si přečetla další knížku až teď? Medvědín je zprvu jako knížka pro milovníky hokeje, ale ne. Je to i o životě, lidech, vztazích, politice a je v té knize mnohem víc než byste čekali. Je plná moudrých myšlenek aniž by vám to připadalo jako nějaké kázání. A celé to je čtivé
Na první pohled příběh o hokejovém městě, kde nikoho nic jiného nezajímá, na druhý pohled příběh o lidech, přímo ze života tak, jak ho umí vyprávět jen Backman.
Pod povrchem hokejového snu jednoho města se odehrává několik příběhů, které jsou plné důležitých témat, jsou krásně napsané, dramatické, plné lásky i osobních tragédií.
Přiznám se, že i když mám tak moc ráda autorův styl, tady mě občas zarazil možná až příliš velký sklon k jakémusi patosu. Ale to nevadí, já mu to odpustím, jen pokud jste na tohle třeba fakt vysazení, tak ať s tím počítáte.
Navíc Backman je podle mě jeden z nejlepších tvůrců ikonickych vět, takže pokud rádi podtrhujete nebo vypisujete citáty, tady se pomějete.
PS: Ove pořád vede...
Příběh o hokeji, který vlastně moc o hokeji není a bavil mě, i přes to, že právě k tomuto sportu nemám vůbec žádný vztah. Zajímavé prostředí, psychologie postav a i různé překvapivé zápletky. Za mě super.
Medvědín - město, které žije hokejem a kolem kterého se vše točí. Trochu rychlejší jízdu má až v druhé třetině, kdy jeden z hráčů udělá osudovou chybu a nepřizná ji. Následky pak nese cele město i hokejový tým. Příběh o pokrytectví, předsudcích, lásce a nenávisti.
Příběh městečka Medvědín, kde všichni milují hokej víc než cokoliv jiného. V den, kdy se má hrát finále důležitého zápasu se však stane něco, s čím nikdo nepočítal a každý se s tím musí vyrovnat po svém.
Tahle knížka bohužel nebyla pro mě. Nejsem fanynkou hokeje a ten byl téměř na každé stránce v nějaké své podobě. Chápu, že autor na jeho pozadí chtěl ukázat jednotlivé charaktery postav a samozřejmě tam dal i jinou než hokejovou zápletku, ale ani tak mě to nebavilo.
Začátek byl pro mě velice zdlouhavý, opakovaly se zde stejné věci. Bylo zde spoustu postav, některé pro mě zcela nezajímavé. Tím, že autor neustále naznačuje, k čemu to spěje a jak to budou mít jednotlivé postavy do budoucna, tak mi to nepřišlo ani napínavé, ani pro čtení zajímavé.
Bohužel mi nesedí autorův styl psaní a stejně tak jako u knížky Muž jménem Ove, ani tady nejsem nadšená a Fredrika Backmana si musím zařadit do „škatulky“, že to není autor pro mě.
Už po přečtení knihy Muž jménem Ove jsem tušila, že tento autor mi bude blízký - a nemýlila jsem se, i oba díly Medvědína jsem přečetla jedním dechem, bylo v nich tolik emocí, přitom dávkovány bez patosu a kýče....jeden z mých nejoblíbenějších autorů!
Perfektný príbeh, odohrávajúci sa vo vymyslenom hokejovom mestečku Medveďovce. Bolo zaujímavé sledovať ako sa obyvatelia tohto mesta, ktoré žije iba z hokeja, postavia k tomu že jeden z najlepších hráčov znásilnil dcéru riaditeľa hokejového klubu.
Hokejová fanynka rozhodně nejsem, ale tohle dílko mě docela bavilo. Úplně ze všeho nejvíc mě bavila zápletka May a její provedená pomsta. Ta se povedla!
Mám ráda Skandinávii – její přírodu a respekt obyvatel k ní, svobodomyslnost, humanitu… Jenže v téhle knížce jako by se všechny tyhle atributy už od začátku malinko posunuly. Les je tu kulisou, případně místem, kam se ženy a dívky z Medvědína chodí nebo ještě častěji jezdí vyplakat, většinou při tom ani nevystoupí z auta. Volnomyšlenkářství a liberální výchova jsou dovedeny ad absurdum; středoškoláci svou učitelku bez výčitek oslovují „čokopodprdo“ a ve třídě se halasně chystají na zápasy, zatímco rodiče se bojí zaklepat na dveře svých náctiletých ratolestí, protože by nepůsobili dostatečně cool. Že děti přímo volají po pozornosti, si přitom omlouvají upřímnou, byť vlastně abstraktní starostí o ně.
Když v hokejovém městečku dojde k násilnému činu, stane se spíš skandálem, který se většiny lidí netýká, ale je důležitý vzhledem k jejich zájmům, plánům a očekáváním. Zkoumání charakterů nabízí občas i nečekané kombinace a pohání děj ve větším tempu než v první polovině knihy. Jednotlivým postavám, a že jich je, věnuje autor nemalou pozornost. Některé (Mira, Benjamin) jsou ale tak vrstevnaté, až samy sobě dost výrazně odporují. Nemám pro to samozřejmě žádný důkaz, ale pocitově vidím editora, nebo spíš editorku, která říká: „Fredriku, tady nám to profilově nesedí, to není reálné“. Co chvíli se pak objeví vysvětlující pasáž, která dodá situaci aspoň částečně na věrohodnosti a je i jazykově preciznější než většina okolního textu…
Poslední čtvrtina knihy je dynamická, obrazy se střídají čím dál rychleji, odkrývají se motivy jednání a zvyšuje napětí až k závěru, který přes sentiment a melancholii nechává zaznít přesvědčení, že lidé jsou (aspoň většinou) z podstaty dobří a špatné věci mohou být i impulzem k pozitivnímu obratu. Přesto toho všeho na mě bylo nějak moc a uděluji tentokrát 3 hvězdičky, resp. 2,5 – a tu poslední poloviční kvůli doslovu, v němž autor působí sympaticky skromně.
Backman ma alespon pro me svuj velmi charakteristicky styl. Skoro az filmove razeni "scen a strihu", kdy "kamera snima sceny" nekolikrat po sobe, pokazde z jineho uhlu pohledu, pricemz podrobne rozebira situace a motivace z pohledu jednotlivych osob. I kdyz je tentokrat humoru jako safranu (ve srovnani s nedavno prectenymi Muzem jmenem Ove ci Uzkostmi a jejich lidmi), presto je medvedinsky pribeh opet ve vysledku o tom, ze Backman ma proste rad lidi a veri jim, ze nenavist v rozhodujicich zivotnich situacich nenechaji prevzit uplnou kontrolu. Je to takovy svedsky "pravdolaskar" a ja ho proste zeru :))
Tesim se na pokracovani, prestoze bude asi tezke tohle aspon vyrovnat. Medvedin je vazne vyborna knizka.
Motto: Lidi tady nepoznaj rozdil mezi tim, co je spravny a co ne. Ale rozdil mezi dobrem a zlem pozname.
Příběh o městě, které žije v podstatě jen hokejem a kolem kterého se vše točí.Charaktery postav jsou skvěle vykreslené, ovšem příběhu ubírá zdlouhavý úvod a opakování se.Na trochu svižnější zabruslení si musí čtenář počkat skoro až na konec knihy, kde pomyslný teploměr událostí ohřeje osudová událost a čin jednoho z hráčů.Příběh o pokrytectví, předsudcích, lásce a nenávisti.Zkusím ještě pokračování My proti vám.
Mě prostě Backman úplně nepohltil. Knihu jsem nepřečetla úplně lehce. Na druhou stranu mě baví jeho jiný styl psaní, popis osob, myšlenkových pochodů, charakterů. A to, co psal o hokeji a jeho fanoušcích, kde se žije hlavně a především hokejem, to bylo trefné. A ten závěr May, to se opravdu povedlo. Byla to moje poslední kniha roku 2020 a věřím, že po nějaké knize autora ze zvědavosti ještě možná sáhnu.
První polovina knihy byla příliš zdlouhavá a nudná . Druhá polovina knihy už ale upoutá a vyplatí se ji dočíst dokonce.
Fuj! Chce se mi řvát a zvracet. Tohle je jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. O tom, že i hodní lidé v přesvědčení o své pravdě dělají zrůdné věci. O tom, že jsme my lidi taky někdy pěkní srabi. A taky o tom, že NE by mělo být prostě NE a je jedno, kdy zazní.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Zamilovala jsem se. Backmanův styl psaní se mi moc líbí, spousta postav, spousta okamžiků, střihů do různých prostředí, spousta pohledů a názorů. Svět není černobílý.. ani v Medvědíně. Kniha podle mého názoru tak trochu o hokeji, ale hodně o životě, o lásce, o vztazích, o touze po úspěchu, o strachu mluvit i mlčet, bojovat, o politice a moci, o morálce, prostě o lidech.
Psychologie postav je úžasná, každou postavu si dokážu představit, někdy jsem potkala nebo ji znám a každou chápu. Neomlouvám, neobhajuji, ale chápu a rozumím proč... Asi i proto je mi ten příběh tak blízký, je to celé uvěřitelné.
Kniha se zařadila do mých srdcovek, připadá mi hodně moudrá, ale nemoralizuje zbytečně, je emotivní, ale bez patosu. Asi jsem jí naprosto propadla. A stejně tak autorovi, řadí se mezi ty, jejichž knihy nejen že musím všechny přečíst, ale musím je prostě mít!