Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390262/bmid_medvedin-s5t-390262.jpg
4
2329
2329
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Backman ma alespon pro me svuj velmi charakteristicky styl. Skoro az filmove razeni "scen a strihu", kdy "kamera snima sceny" nekolikrat po sobe, pokazde z jineho uhlu pohledu, pricemz podrobne rozebira situace a motivace z pohledu jednotlivych osob. I kdyz je tentokrat humoru jako safranu (ve srovnani s nedavno prectenymi Muzem jmenem Ove ci Uzkostmi a jejich lidmi), presto je medvedinsky pribeh opet ve vysledku o tom, ze Backman ma proste rad lidi a veri jim, ze nenavist v rozhodujicich zivotnich situacich nenechaji prevzit uplnou kontrolu. Je to takovy svedsky "pravdolaskar" a ja ho proste zeru :))
Tesim se na pokracovani, prestoze bude asi tezke tohle aspon vyrovnat. Medvedin je vazne vyborna knizka.
Motto: Lidi tady nepoznaj rozdil mezi tim, co je spravny a co ne. Ale rozdil mezi dobrem a zlem pozname.
Příběh o městě, které žije v podstatě jen hokejem a kolem kterého se vše točí.Charaktery postav jsou skvěle vykreslené, ovšem příběhu ubírá zdlouhavý úvod a opakování se.Na trochu svižnější zabruslení si musí čtenář počkat skoro až na konec knihy, kde pomyslný teploměr událostí ohřeje osudová událost a čin jednoho z hráčů.Příběh o pokrytectví, předsudcích, lásce a nenávisti.Zkusím ještě pokračování My proti vám.
Mě prostě Backman úplně nepohltil. Knihu jsem nepřečetla úplně lehce. Na druhou stranu mě baví jeho jiný styl psaní, popis osob, myšlenkových pochodů, charakterů. A to, co psal o hokeji a jeho fanoušcích, kde se žije hlavně a především hokejem, to bylo trefné. A ten závěr May, to se opravdu povedlo. Byla to moje poslední kniha roku 2020 a věřím, že po nějaké knize autora ze zvědavosti ještě možná sáhnu.
První polovina knihy byla příliš zdlouhavá a nudná . Druhá polovina knihy už ale upoutá a vyplatí se ji dočíst dokonce.
Fuj! Chce se mi řvát a zvracet. Tohle je jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. O tom, že i hodní lidé v přesvědčení o své pravdě dělají zrůdné věci. O tom, že jsme my lidi taky někdy pěkní srabi. A taky o tom, že NE by mělo být prostě NE a je jedno, kdy zazní.
Tedy, že budu někdy číst knihu z hokejového prostředí, to by mě nenapadlo. Ale nikdy neříkej nikdy. Výborně vykreslené postavy, skvěle napsané.
Backman je sázka na jistotu. Většinou vás jedna stránka rozpláče, aby vás další rozesmála nebo aspoň potěšila. Případ Medvědína to ale není. To je spíš krystalická depka, ale opět skvělá.
Knížku jsem dostal pod stromeček a lepší dárek jsem si snad přát ani nemohl. Přečetl jsem to jedním dechem, po většinu času s husí kůží a na konci i se slzami v očích. Příběh je popsán tak realisticky, až z toho mrazí. S postavami soucítíte nebo je nenávidíte. Je to tak neskutečně lidské a krutě krásné. Autor předvedl boží práci. Jakožto bývalý hokejista mohu potvrdit, že hokejové prostředí, vztahy v kabině a zápasy opravdu nemohly být vykresleny lépe. Medvědín se rychle dostal mezi mé nejoblíbenější knížky. Tohle si prostě musíte přečíst.
"Třešně voní vždycky po třešních." - pan trenér Sune
Nemám ráda hokej. Proto bylo pro mě těžké začíst se do knihy. Několikrát jsem ji chtěla odložit. Jsem ráda, že jsem to neudělala. Vyklubal se z toho pěkný příběh ze života na malém městečku. Co udělají peníze a sláva v kontrastu s pravdou a spravedlností? Autor skvěle vystihl povahy lidí.
Fredrik Backman je nevyzpytatelný autor, tedy pro mě. Buď mě naprosto uchvátí, nebo se nezačtu a odkládám. K Ovemu, Britt-Marii a Úzkostem přidávám i Medvědín. Je to další nezapomenutelná kniha, o které budu dlouho přemýšlet.
Medvědín je městečko, které žije hokejem. Hokej je vše, hokej mají rádi všichni, hokej je tady alfa omega. Město má své hokejisty, své trenéry, svého ředitele, své fanoušky. Všichni žijí hokejem. Co s městečkem a hlavně jejich obyvateli udělá jeden hrozný skutek? To si přečtěte a nebudete litovat. Zaměřila jsem se na jednotlivé postavy, které autor tak skvěle vykreslil. Žádná z nich není černá nebo bílá. Některé jsou čitelné od začátku, některé se vyvíjí, ale všechny jsou dokonalé. Některé jsem si zamilovala, některé nesnáším od prvopočátku a některé jsou mi více či méně sympatické. Všechny jsou ale uvěřitelné ve svých konáních. Obdivuju Miru, smekám před Sunem i Davidem, chápu Petera a usmívám se když dojde na scénu Ramona. Ale nejvíc mi k srdci přirostl Benji, Maya, Ana a Amad s Bobem. A jdu na My proti vám.
Úžasná kniha. Silný příběh, ve kterém jsou všechny postavy dokonale vykresleny. Rychle jsem se začetl a duchem přenesl do Medvědína. Doporučuji.
Tak jsem kolem téhle knihy chodila 2 měsíce. Déle jsem to nevydržela. Dostala jsem ji k narozeninám, ale nejdřív jsem četla knihy do knihovny. Pak jsem si ji chtěla trochu pošetřit, protože mám tohoto autora moc ráda.
A já nevím, opravdu to nevím, jak to dělá. Jak to, že ať od něj vezmu jakoukoli knihu, tak ta poslední přečtená mě tak zasáhne, že o ní musím přemýšlet. Jsou to knihy o životě. Tak bezvadně podchycené, pravdivé, reálné,.....
Autorovi moc děkuji, pro mě je to objev roku. Vám ostatním kdo jste nečetli, určitě doporučuji. Já jdu na druhý díl, aspoň pár stránek ulovit před snídani. Fredrik Backman je nyní moje droga.
Švédský spisovatel zachycuje dění ve fiktivním městečku Medvědín, které žije semifinálovým zápasem juniorského týmu. Co se odehraje během jednoho březnového víkendu? A jaký to má dopad na obyvatele malého města? Hokej je metaforou pro život. Jednotliví hráči představují různé typy lidí.
Zmatený je Frak, otec jednoho dvanáctiletého kluka. Frak přemýšlí, co by se stalo, kdyby si jeho syn vybral jiný sport (s. 382). Epizoda ve Frakově rodině ze závěru románu dokládá, jak si autor hraje se čtenářem a často ho překvapí, jak postavy vyřeší krizovou situaci.
Jak zacit ? Hmm, asi priznanim, ze do knihy jsem se nejak nutila , a to kvuli tematu hokeje. Rikala jsem si, jestli me to vubec bude bavit. Ale pamatuji si, ze po docteni knihy " A každé ráno je cesta domů delší a delší " , prvni co bylo, tak jsem si rikala, ze si od tohoto autora rozhodne potrebuji precist neco dalsiho. No a tak jsem si rikala, ze to zkusim, ze odlozit to mohu vzdycky. A malem k tomu po par strankach i doslo, a ja si rikala, ze to asi opravdu nebude nic pro me. Ale rekla jsem si vydrz, treba to " neco " teprve prijde. A taky ze jo. Ona ta kniha neni jen o hokeji, najdete v ni mnohem, mnohem, mnohem vice. A ti co cetli urcite chapou, ze se potrebuji pustit do druheho dilu. A tem co necetli, mohu jen doporucit.
" Jediny, co nam sport dava, jsou okamziky. Ale co je asi tak zivot jinyho, je snad vic nez jen okamziky ?
" Lide se trapi. A duse jako by se scvrkavaly."
Měla jsem touhu přečíst knihu na doporučení...ale hokej? No zkusila jsem a ač kniha vlastně není téměř o ničem jiném než o hokeji a vztazích v hokejovém světě, městě a rodinách...je kniha velmi milá. Člověk se velmi snadno začte.
Vůbec nevím, kam mám tuhle knihu zařadit, šel jsem do toho jako, že to bude ze sport. prostředí, ale zdá se mi to jako povinná četba pro 9.tridu na základní škole... Hodně čtivé
Je mi líto, ale tahle kniha za mě vážně ne. Pro mě velké zklamání, na to jaké zde má velké hodnocení a i tipy od přátel. Do půlky knihy jsem se nudila a chtěla odložit, nuda a šeď. Pak se to trošičku rozjelo, ale děj byl tak předvídatelný..a ten konec...bože. Ani krátké kapitoly tomu nepomohly z "milionů" pohledů, spíše naopak. Tehle styl psaní mi asi prostě nevyhovoval a to hokej mám vážně ráda.
"Nikdy nevěř lidem, kteří něco naprosto nezvladatelně nemilují."
Většina medvědínských naprosto fanaticky miluje hokej, je to středobod jejich života a veškerého dění v bohem zapomenutém městečku. Ovšem dá se jim věřit? Toť otázka.
Po sledu nešťastných událostí je mezi juniorské hráče, rodiče i fanoušky vražen klín, který rozloží jejich soudržnost a odhalí jejich pravé charaktery.
Na mě nejsilněji působí síla přátelství a lásky, ale i hrůza nenávisti, která je velmi hmatatelně popsána. Byla jsem tam s nimi a vše naplno prožívala. Odnesla jsem si spoustu úžasných a hlubokých myšlenek. Díky Mistře Backmane!
"Hokej je jen taková směšná hra. Dáváme mu rok za rokem a na oplátku od něj nic nečekáme. Obětujeme mu všechno, horujeme pro něj, krvácíme a pláčeme a jsme si dokonale vědomi toho, co nám tenhle sport může dát v nejlepším případě a že je to naprosto nepochopitelně nedostatečné a bezvýznamné: jen sem tam nějaký ten hezký okamžik. Toť vše.
Jenže co víc je sakra život?"
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Mám ráda Skandinávii – její přírodu a respekt obyvatel k ní, svobodomyslnost, humanitu… Jenže v téhle knížce jako by se všechny tyhle atributy už od začátku malinko posunuly. Les je tu kulisou, případně místem, kam se ženy a dívky z Medvědína chodí nebo ještě častěji jezdí vyplakat, většinou při tom ani nevystoupí z auta. Volnomyšlenkářství a liberální výchova jsou dovedeny ad absurdum; středoškoláci svou učitelku bez výčitek oslovují „čokopodprdo“ a ve třídě se halasně chystají na zápasy, zatímco rodiče se bojí zaklepat na dveře svých náctiletých ratolestí, protože by nepůsobili dostatečně cool. Že děti přímo volají po pozornosti, si přitom omlouvají upřímnou, byť vlastně abstraktní starostí o ně.
Když v hokejovém městečku dojde k násilnému činu, stane se spíš skandálem, který se většiny lidí netýká, ale je důležitý vzhledem k jejich zájmům, plánům a očekáváním. Zkoumání charakterů nabízí občas i nečekané kombinace a pohání děj ve větším tempu než v první polovině knihy. Jednotlivým postavám, a že jich je, věnuje autor nemalou pozornost. Některé (Mira, Benjamin) jsou ale tak vrstevnaté, až samy sobě dost výrazně odporují. Nemám pro to samozřejmě žádný důkaz, ale pocitově vidím editora, nebo spíš editorku, která říká: „Fredriku, tady nám to profilově nesedí, to není reálné“. Co chvíli se pak objeví vysvětlující pasáž, která dodá situaci aspoň částečně na věrohodnosti a je i jazykově preciznější než většina okolního textu…
Poslední čtvrtina knihy je dynamická, obrazy se střídají čím dál rychleji, odkrývají se motivy jednání a zvyšuje napětí až k závěru, který přes sentiment a melancholii nechává zaznít přesvědčení, že lidé jsou (aspoň většinou) z podstaty dobří a špatné věci mohou být i impulzem k pozitivnímu obratu. Přesto toho všeho na mě bylo nějak moc a uděluji tentokrát 3 hvězdičky, resp. 2,5 – a tu poslední poloviční kvůli doslovu, v němž autor působí sympaticky skromně.