Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390262/bmid_medvedin-s5t-390262.jpg
4
2278
2278
Medvědín / Medveďovce série
1. díl >
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Ani jsem nečekala že mě kniha bude takhle bavit. Bylo to hrozně napínavé, hokejové prostředí mě úplně pohltilo.
(SPOILER)
Myslím že jsem ještě nebyla u žádné knihy tak rozpolcená, jako jsem u téhle, a to jsem si dala několik dní na promyšlenou. Nejdříve jsem byla trochu zmatená a nevěděla jsem jakým směrem se kniha bude ubírat, pořád jsem si nějak říkala aha, tohle je uvedení do děje a následně přijde klasické vyprávění, ale ono nikde. Pravou krásu téhle knihy mi pomohlo ocenit až uvědomění, že se na ni musím dívat jako na jakousi studii celého města. Jádrem jsou zde jednotlivé osoby a střípky jejich příběhů, které tvoří mozaiku komunity. Musíte tedy počítat s tím, že budete přeskakovat od jedné postavy ke druhé a ke třetí a zase k první.
Co se týče vykreslení hokejové kultury (mentalita všechno nebo nic, vyzdvihování zraněných hráčů co dohrají hru, hráči jako produkt apod.) a postoje maloměsta, kde je centrem dění právě hokej, tak to bylo naprosto skvělé. Dále zde hrají roli rasismus, homofobie, sexismus a třídní rozdíly, které značně ovlivňují osudy postav a jejich postoj k tomu, co se ve městě děje.
Příběh se posouvá opravdu po milimetrech a jak už jsem psala, hlavní jsou zde úvahy postav (a autora), což občas nepůsobilo zrovna organicky. Autor se především zaměřoval na to, co se zrovna v dané kapitole hodí za filozofování, jako když se Amat zamyslí nad tím, že jsou hokejoví hráči bráni ve městě jako bozi a pak se tak samozřejmě i chovají, těžko věřit že má v patnácti letech takovou schopnost reflexe něčeho, v čem aktuálně vyrůstá. Bojovala jsem s tím, zda mi je tohle filozofování sympatické, nebo mi přijde jen rádoby intelektuální. Opravdu mnohdy jednotlivé kapitoly působily jen jako prostor pro úvahy autora bez většího smyslu pro příběh.
Ale hlavně, o všem nám autor říká, ale málo toho ukazuje.
Na druhou stranu jsem několikrát brečela a co mi přišlo opravdu skvělé bylo přátelství mezi Mayou a Annou. Benji a Amat jsou další, kteří mi přirostli k srdci. Na některé jsem v průběhu přehodnotila názor, mezi ně patří Kira a Bobo.
"You may not be an angel, Benjamin, I know that much. But, dear God, you haven't lacked a role model. All your best qualities come from the fact that you've been raised in a house full of women."
Hrozně mě mrzí mé hodnocení, ale to fakt nešlo.
Ke všemu to naprosto nechápu. Protože když jsem četla: Muž jménem Ove, tak to byla pecka, prostě fantastická knížka, od stejného autora jsem si sehnala ještě Tady byla Britt-Marie = slabší, ale pořád dobré.
Ale s knížkou Medvedín jsem prostě bojovala od začátku, snažila se, ale nešlo to. Byla to hrooozna nuda. Přes 100 stránek... než se dostanete přes dva dny k prvnímu zápasu... To je tak u Jiráska kdy svatý Václav jede na koni snad 4 stránky...
Příběh byl nudný, neslaný, nemastný.
A když jsem se konečně doplahočila k oslavě ve vile u Kevina a Kevin tam znásilnil Mayu, tak už jsem to vzdala. Jak předvídatelné to bylo a nuuuudna.
Knížek, které bych dočetla takhle daleko a byly nedobré, je málo. Mrzí mě, že jsem knížku nedočetla,ale to opravdu pro mne bylo přemáhání a ztráta času.
A strašně, ale opravdu hrozně mě rozčilovalo,jak se tam několikrát objevilo (parafrázuji): " To kdyby Maya věděla, nikdyby z té postele v ten den nevstala" ; To kdyby věděla maminka May, nikdy by ji nepustila; Kdyby věděla Maya jak jí to změní život, nikdy by do toho domu nevkročila...
Mrzí mě to, ale tahle knížka je pro mne prostě hrozná, ale je naprosto v pořádku, že se líbí jiným... Však jsme taky každý jiný :-D .
Jak ja jsem se bala, ze nekdo zabije toho, kdo nebyl na leve strane.
Jak ja jsem se bala, ze nekdo nekoho zabije.
Vyborna kniha. Me prvni setkani s autorem, urcite ne posledni, ale nevim, jestli pujdu do pokracovani Medvedina. Z pozice rodice je to silene utrpeni a vycerpavajici.
Pokud máte možnost, zvolte si tento příběh v audioverzi. Hlas Pavla Soukupa dodává příběhu neskutečnou atmosféru a ještě více posiluje celkové pocity z knihy. Ta už sama o sobě zpracovává velmi silný a komplikovaný příběh, což vám ani anotace neprozradí.
Příběh je to pravé nejen pro milovníky hokeje (kterého si tam užije na každé stránce plno), ale především pro fanoušky silných a neodkladatelných příběhů, které vás i přes těžké téma naprosto pohltí. Sama toho o hokeji vím jen málo. ale příběh jsem si (včetně hokejových scén) užila na maximum, protože má silnou atmosféru a ještě silnější poslání.
Zpočátku se příběh hodně točí v kruzích, opakují se stejné scény a stejné fráze. Právě tahle část příběhu způsobila, že jsem jej téměř odložila. Vyplatilo se vydržet, protože zhruba od poloviny získává příběh neuvěřitelný spád způsobeným jedním jediným zvratem. Bylo mi zle, bylo mi úzko a cítila jsem neuvěřitelnou zlost při představě ne toho, že se tohle stává, protože ono se to stává. Ale protože se k tomu okolí staví takovým způsobem. Pokládají nevhodné otázky a viníka už defacto mají jasného ještě předtím, než něco vypustíte z úst. Zoufalství, bezmoc - opravdu hodně silné vyprávění.
Překvapilo mě, kolik postav a osudů se v příběhu nachází. Nevěřila jsem, že se do jednoho zvratu zaplete tolik lidí, přičemž to všechno vzniklo jen mezi 2 postavami. Nakonec v tom bylo zamotané celé město. Zpočátku to byl jeden velký chaos, ale díky rozličným charakterům je možné postavy skvěle rozlišovat a zařadit. Medvědín je samo o sobě extrémně charakterní město, ve kterém všemu a všem vládne hokej. Mimo toho ale také láska, přátelství a soucit.
Opravdu moc doporučuji!
Hodnocení: 3,5/5
Vyposlechnuto jako audio.
Neskutečné silny příběh, mnoho různých charakterů. Knížku jsem si vybrala, ze miluji hokej, ani jsem poradne nečetla anotaci a tak me vývoj a samotná zápletka tím padem překvapila.
Krasne zpracovane tema.
Kdo má rád zimu, led, bruslení, obdivuje hokej a miluje charakterní lidi, ten bude milovat Medvědím. Úžasné, geniální.
Medvědín je kniha o hokeji, ale mohla by být klidně i o fotbale. O hokej tu nejde, ale i jde především. Ten, kdo v Medvědíně nehraje hokej nebo ho hraje špatně je outsider.
Příběh je o nás, o lidech, jak se chováme a jak se chováme v davu. Autor se v knize zabývá rodičovstvím a dospíváním dětí. Skvěle vystihl postavy, které nejsou černobílé a nic není takové, jak se na první pohled může zdát.
Backman píše čtivě a napínavě, příběh mě vtáhl a nepustil, přestože jsem brzy odhadla, kam bude děj směřovat. Obyvatelé městečka mi přirostli k srdci a já těším se, až si přečtu další díly, ale chci si je trochu šetřit.
Medvědín je neskutečně silný příběh, který mě rozhodně stáhnul s sebou. Prolíná se zde vyprávění mnoha postav a já je musela doopravdy poznat, abych se v příběhu neztrácela. Backman dokázal najít perfektní hranici mezi tím, jak moc popisovat děj a kolik myšlenek do toho zatáhnout. Po celou dobu si tím dokázal udržet napětí. Moc se mi líbí údernost s jakou nám podává fakta i několik frází, které se během postupujících událostí opakují. Děvčete se jménem Maya mi bylo hrozně líto, zároveň jsem však tušila, jak její osud nejspíše dopadne. Lidé jsou všude stejní a Medvědín popisuje čistou normálnost jejich chování se vší surovostí i jemností. Hrozně se mi však nelíbí obálka knihy, kde mi vyloženě vadí realističtí lidé, kteří jsou na ni naprosto zbytečně vyobrazeni. Jinak dílu nemám co vytknout a rozhodně si přečtu jeho pokračování.
„Mezi žitím a přežíváním vede tenká hranice, ale když jste zároveň romantik i soutěživý typ, přináší to jeden pozitivní vedlejší účinek: nikdy se nevzdáváte.“
Je to přesně tak, jak tu uvádí většina čtenářů. První půlka je nuda. Ve druhé polovině se rozvíjí zajímavé téma a příběh má příjemný spád. Když první půlku přetrpíte, druhou si užijete.
Protože se chystám na třetí díl, přečetla jsem si znovu Medvědín pro připomenutí. A zase jsem si to užívala. To, jak pan Backman popisuje jednotlivé postavy, je prostě super.
Moje první setkání s Backmanem a rozhodně ne poslední. Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Pavel Soukup a proti tomu nemůžu říct vůbec nic. Krásně se to poslouchalo, žádné ostré sykavky, příjemný přednes, užila jsem si to díky tomu ještě o něco víc, než kdybych to četla si myslím. Knížka jako taková mě velmi překvapila a to hned v několika ohledech. Vlastně jsem moc nevěděla do čeho jdu a tohle jsem fakt nečekala. Věděla jsem, že autor píše hodně o lidech a jejich problémech, ze začátku mi ale vůbec nesedělo kolik dějových linek se tam proplétalo. Bylo toho moc, skákalo se z jedné na druhou, já byla zmatená a nedokázala si to užít. Cirka v půlce se to ale trochu srovnalo, nebo jsem si zvykla, nevím. Přišlo mi ale, že to bylo lepší. Hlavní důvod proč se ale můj zážitek z knihy nakonec velmi zlepšil bylo téma, které se někdy v půlce objevilo. To jsem fakt nečekala, bylo mi z toho těžko, smutno, i z osobních důvodu se mi to fakt těžko poslouchalo, ale byla jsem ráda, že se do toho autor pustil. Všechno to, jak to popsal bylo tak hořce reálné, že se mi z toho chtělo brečet. Překvapilo mě, kolik toho ve mně autor dokázal vyvolat, i přes to, že mi jeho styl psaní ze začátku tolik nesedl. Sledujeme opravdu hodně postav a různé jejich linky, což se občas motá. Ale to téma a to jak bravurně ho autor zpracoval nakonec mohlo za to, že jsem si to užila, jestli se to tak dá říct. Rozhodně se pustím do pokračování, i když to nebude hned, protože si od toho potřebuju dát trochu pauzu. Překvapilo mě to ale velmi a rozhodně poslechu nelituji.
Konečně jsem se kousla a poněkolika měsících doposlouchala Medvědín. Byla to strašná nuda, vůbec mě to nebavilo. Mám ještě další díly, ale nevím, jestli najdu odvahu se do nich pustit. Přitom jiné knihy se mi od autora líbily.
Opět jedno velké ach. Čekala jsem román o hokeji, o rivalitě mezi týmy - ano to tam všechno je, ale i mnohem víc. Hlavní zápletka mi totiž naštěstí nějak unikla (bohužel u takto populárních knih vždycky unikne nějaký spoiler). A tak jsem začínala s čistým stolem a spadla mi brada. Budu se opakovat, kritici Backmana tvrdí, že jsou jeho knihy ždímačkou na city, možná mají pravdu, ale vůbec mi to nevadí. V jedné kapitole se vystřídá pláč a smích, dojetí a zlost, sevře se Vám srdce nebo se nostalgicky zasníte. Kniha o přátelství, pravdě, síle jít dál, stát si za svým, o těžkostech dospívání a toho být rodičem. Já autora miluji, protože vždycky vloží do knih své srdce, své vlastní úzkosti a strachy a jsou i přes mnohdy neuvěřitelné nebo absurdní situace tak lidské a opravdové.
Moc jsem nečetla popis knihy a čekala jsem detektivku. Ta to nebyla, ale zklamaná nejsem. Knížka mě vtáhla do děje a ani jsem nemohla jít spát. Určitě si od autora přečtu ještě další.
První část knihy byla taková hodně pozvolná, trošku jsem se musela přemlouvat ke čtení,ale od druhé půlky super, čtivý. Už otevírám druhý díl
Moje druhá kniha od Backmana, líbila se mi trochu méně než Úzkosti a jejich lidé, ale pořád ještě dost na to, abych ji doporučila k přečtení.
Líbilo se mi vylíčení atmosféry městečka, proměna některých hrdinů, morální dilemata a pohnutky jednotlivých postav. Líbí se mi, jak Backman o jednotlivých lidech píše takové ty detaily, díky kterým působí uvěřitelně a "plasticky".
Měla jsem ale velký problém začíst se, protože mi to kolem strany 50 stále připadalo jen jako kniha o hokeji. Recenze zde na Databázi knih mě přiměly pokračovat a jsem za to ráda.
Dále mě rušilo opakování některých vět. Chápu smysl tohoto opakování, a třeba v Úzkostech a jejich lidech se mi líbilo. Tady už mi to ale přišlo moc - působilo to na mě pak až kýčovitě.
Knížka se četla hladce, protože se ostýchám říci dobře. Těžké téma násilí, morálky a chování davu na malém městě bylo zpracováno trefně a zároveň citlivě. Pět hvězd je málo!
Knihu jsem si koupil, protože jsem nabyl dojmu, že pojednává o přípravě looserů na důležitý zápas (takový knižní Rocky). Nemohl jsem však být dále od pravdy.
Medvědín je spíše sociální studie uzavřené komunity. Místo hokejového klubu si můžete představit národnostní/náboženskou menšinu, malou obec atd. Tato uzavřená skupina si projde krizí, zcela se rozsype, aby se mohla očistit a obnovit v ryzejší podobě.
Kniha je o dospívání, hledání vlastní identity a místa ve skupině (jsi s námi nebo proti nám; resp. preferuješ tým nebo pravdu). Je to hodně o psychologii postav a jejich motivaci a spíše mi to přišlo, že cílovými čtenáři jsou ženy (což je trochu paradox, když to pojednává o hokeji).
První třetina je celkem rozvláčná a autor se hodně věnuje seznamování s hlavními aktéry. Po cca první třetině se kniha začne rozjíždět a finále je pak strhující. Byl jsem z knihy zpočátku rozpačitý, ale po jejím přečtení nelituji, že jsem si ji koupil.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Absolutní bomba! Knížka je naprosto skvělá, čtenáře okamžitě vtáhne, postavy jsou vykresleny geniálním způsobem, a to až na dne jejich duše. Nic zde není černobílé. A napětí, kterým je celá kniha prostoupena, je naprosto neuvěřitelné. Tuto knihu si musíte přečíst.