Medvědín
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330756/bmid_medvedin-Hgq-330756.jpg
4
2333
2333
Co se může stát, když si na bedra naložíme tíhu snů ostatních lidí. Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno. Takové vítězství by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace i talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před většími městy v kraji. Takové vítězství by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za otloukánka; pro Kevina, hvězdu juniorského družstva, stojícího jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, obětavého sportovního ředitele HC Medvědín, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým má šanci splnit sny celého města. Jenže jedné noci během zapíjení semifinálového vítězství se cosi odehraje mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a najednou je všechno jinak. Jako vlny po rybníce se celým Medvědínem začnou šířit obvinění. V honbě za úspěchem týmu je obtížné rozpoznat hranici mezi pravdou a lží, slepou loajalitou a opravdovou důvěrou. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas to, co nikdo zjevně nechce slyšet.... celý text
Přidat komentář
Je to přesně tak, jak tu uvádí většina čtenářů. První půlka je nuda. Ve druhé polovině se rozvíjí zajímavé téma a příběh má příjemný spád. Když první půlku přetrpíte, druhou si užijete.
Protože se chystám na třetí díl, přečetla jsem si znovu Medvědín pro připomenutí. A zase jsem si to užívala. To, jak pan Backman popisuje jednotlivé postavy, je prostě super.
Moje první setkání s Backmanem a rozhodně ne poslední. Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Pavel Soukup a proti tomu nemůžu říct vůbec nic. Krásně se to poslouchalo, žádné ostré sykavky, příjemný přednes, užila jsem si to díky tomu ještě o něco víc, než kdybych to četla si myslím. Knížka jako taková mě velmi překvapila a to hned v několika ohledech. Vlastně jsem moc nevěděla do čeho jdu a tohle jsem fakt nečekala. Věděla jsem, že autor píše hodně o lidech a jejich problémech, ze začátku mi ale vůbec nesedělo kolik dějových linek se tam proplétalo. Bylo toho moc, skákalo se z jedné na druhou, já byla zmatená a nedokázala si to užít. Cirka v půlce se to ale trochu srovnalo, nebo jsem si zvykla, nevím. Přišlo mi ale, že to bylo lepší. Hlavní důvod proč se ale můj zážitek z knihy nakonec velmi zlepšil bylo téma, které se někdy v půlce objevilo. To jsem fakt nečekala, bylo mi z toho těžko, smutno, i z osobních důvodu se mi to fakt těžko poslouchalo, ale byla jsem ráda, že se do toho autor pustil. Všechno to, jak to popsal bylo tak hořce reálné, že se mi z toho chtělo brečet. Překvapilo mě, kolik toho ve mně autor dokázal vyvolat, i přes to, že mi jeho styl psaní ze začátku tolik nesedl. Sledujeme opravdu hodně postav a různé jejich linky, což se občas motá. Ale to téma a to jak bravurně ho autor zpracoval nakonec mohlo za to, že jsem si to užila, jestli se to tak dá říct. Rozhodně se pustím do pokračování, i když to nebude hned, protože si od toho potřebuju dát trochu pauzu. Překvapilo mě to ale velmi a rozhodně poslechu nelituji.
Konečně jsem se kousla a poněkolika měsících doposlouchala Medvědín. Byla to strašná nuda, vůbec mě to nebavilo. Mám ještě další díly, ale nevím, jestli najdu odvahu se do nich pustit. Přitom jiné knihy se mi od autora líbily.
Opět jedno velké ach. Čekala jsem román o hokeji, o rivalitě mezi týmy - ano to tam všechno je, ale i mnohem víc. Hlavní zápletka mi totiž naštěstí nějak unikla (bohužel u takto populárních knih vždycky unikne nějaký spoiler). A tak jsem začínala s čistým stolem a spadla mi brada. Budu se opakovat, kritici Backmana tvrdí, že jsou jeho knihy ždímačkou na city, možná mají pravdu, ale vůbec mi to nevadí. V jedné kapitole se vystřídá pláč a smích, dojetí a zlost, sevře se Vám srdce nebo se nostalgicky zasníte. Kniha o přátelství, pravdě, síle jít dál, stát si za svým, o těžkostech dospívání a toho být rodičem. Já autora miluji, protože vždycky vloží do knih své srdce, své vlastní úzkosti a strachy a jsou i přes mnohdy neuvěřitelné nebo absurdní situace tak lidské a opravdové.
Moc jsem nečetla popis knihy a čekala jsem detektivku. Ta to nebyla, ale zklamaná nejsem. Knížka mě vtáhla do děje a ani jsem nemohla jít spát. Určitě si od autora přečtu ještě další.
První část knihy byla taková hodně pozvolná, trošku jsem se musela přemlouvat ke čtení,ale od druhé půlky super, čtivý. Už otevírám druhý díl
Moje druhá kniha od Backmana, líbila se mi trochu méně než Úzkosti a jejich lidé, ale pořád ještě dost na to, abych ji doporučila k přečtení.
Líbilo se mi vylíčení atmosféry městečka, proměna některých hrdinů, morální dilemata a pohnutky jednotlivých postav. Líbí se mi, jak Backman o jednotlivých lidech píše takové ty detaily, díky kterým působí uvěřitelně a "plasticky".
Měla jsem ale velký problém začíst se, protože mi to kolem strany 50 stále připadalo jen jako kniha o hokeji. Recenze zde na Databázi knih mě přiměly pokračovat a jsem za to ráda.
Dále mě rušilo opakování některých vět. Chápu smysl tohoto opakování, a třeba v Úzkostech a jejich lidech se mi líbilo. Tady už mi to ale přišlo moc - působilo to na mě pak až kýčovitě.
Knížka se četla hladce, protože se ostýchám říci dobře. Těžké téma násilí, morálky a chování davu na malém městě bylo zpracováno trefně a zároveň citlivě. Pět hvězd je málo!
Knihu jsem si koupil, protože jsem nabyl dojmu, že pojednává o přípravě looserů na důležitý zápas (takový knižní Rocky). Nemohl jsem však být dále od pravdy.
Medvědín je spíše sociální studie uzavřené komunity. Místo hokejového klubu si můžete představit národnostní/náboženskou menšinu, malou obec atd. Tato uzavřená skupina si projde krizí, zcela se rozsype, aby se mohla očistit a obnovit v ryzejší podobě.
Kniha je o dospívání, hledání vlastní identity a místa ve skupině (jsi s námi nebo proti nám; resp. preferuješ tým nebo pravdu). Je to hodně o psychologii postav a jejich motivaci a spíše mi to přišlo, že cílovými čtenáři jsou ženy (což je trochu paradox, když to pojednává o hokeji).
První třetina je celkem rozvláčná a autor se hodně věnuje seznamování s hlavními aktéry. Po cca první třetině se kniha začne rozjíždět a finále je pak strhující. Byl jsem z knihy zpočátku rozpačitý, ale po jejím přečtení nelituji, že jsem si ji koupil.
Výborně napsáno. Jen mám pocit, že autor sportovní stránku poněkud zjednodušil a stejně tak charaktery a příběhy lidí. Tak trochu pro děti, což na poutavosti děje neubírá. Spíš naopak. Jdu na druhý díl.
Načasování jsem si nemohla vybrat líp, sice nebydlím uprostřed lesů, ale sněhu napadlo přes víkend tolik, že jsem se aspoň co se počasí týče mohla do obyvatel Medvědína vcítit. Autor opět skvěle popsal jak prostředí tohoto malého městečka "na konci světa", kde hokej hraje prim, tak psychologii postav. Román je to temnější, než jsem od Fredrika Backmana zvyklá, ale jako vždy se četl skvěle a přemýšlet nad ním budu ještě dlouho. Těším se, že si brzy přečtu pokračování.
I když mě hokej nezajímá, kniha byla napsána tak, že mě zajímat začal :) Příběhy postav jsou velmi silné.
Krásná kniha, kterou jsem četla už před delší dobou, ale dostal se mi do ruky druhý díl, tak jsem si ji pro připomenutí přečetla znovu. Mých 5* si určitě zaslouží, za silný příběh a postavy, které dokázal FB popsat tak, že jsem si myslela, že čtu o svých kamarádech. Moc krásná kniha.
Úžasná knížka s poutavým příběhem. Na začátku jsem se bála, že pro mě bude těžké knížku číst, protože mě hokej nezajímá ani nebaví, ale autor si dal záležet s popisem tohoto sportu tak, že i jako laik jsem se pro hokejového prostředí naprosto nadchla. Místy mi trošku vadilo, že mi to připomíná literaturu pro nactileté i některými se opakujícími motivy u více postav, ale je to jen drobnost a knihu jinak velmi doporučuju.
Moje první knížka od Fredrika Backmana. Způsob jakým autor příběh vypráví a popisuje postavy i prostředí mě velmi zaujal. Díky detailnímu popisu jsem se do knížky mohl velmi dobře ponořit a užít si všechny emoce, které mi samotný příběh přinesl.
Za sebe jen max 3 hvezdy, hokej mě bavi jedině, když se dostaneme na MS do hry o medajle, jinak je to ztráta času a teď o něm celá tlustá knížka!!!! A kdyby jen o něm, ale hlavně o pocitech, které vyvolavá v lidech od dětí až po důchodce, takže máte dojem, že je v něm ukryta sama podstata lidského bytí.....Děj samotný by vydal sotva na útlou knížečku. No jsem ráda, že jsem se prokousala na konec, další díl neotevřu ani omylem.
Klub na prvním místě! Vždycky.
Loajalita je důležitá. Být loajální vůči rodině, přátelům, týmu, klubu. Dá se být ale loajální ke všem? Vybrat si spravedlnost nebo vlastní úspěch? Zničit pověst a budoucnost města a klubu, který je pro Medvědín vším nebo pověst jen jedné holky?
Autor v knize rozehrává několik těžkých životních příběhů a knihu jsem v podstatě dočetla jen abych věděla jak to celé skončí .. ale teda pro mě to byl nadlidský úkol, takový, že mi bylo úplně jedno jak to dopadne, takový, že těch necelých 400 stran bylo jako 1000 stran tolik rozumů kolem a těch plků o hokeji! Chápu to, sama fandím ostravskému Baníku, vím jaké to je doufat každou sezónu v zázrak a vítěztví .. ale proboha!
Jedna hvězda za dějovou linku a druhá za postavu Miry.
Moje první setkání s autorem a teda nevím.. jsou všechny jeho knihy tak roztahané?
Silné. Ze začátku nuda, ale v polovině se to začne rozjíždět. A měl jsem chuť to zahodit, než došlo k tomu, k čemu muselo dojít... Nemám rád takové věci... Kdybych to neměl i jako audioknihu, tak jsem to nedočetl
Je to jiná kniha než Ove, babička a Brit-Marie.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění Švédsko mezilidské vztahy lední hokej severská literatura společenské romány zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Medvědín je neskutečně silný příběh, který mě rozhodně stáhnul s sebou. Prolíná se zde vyprávění mnoha postav a já je musela doopravdy poznat, abych se v příběhu neztrácela. Backman dokázal najít perfektní hranici mezi tím, jak moc popisovat děj a kolik myšlenek do toho zatáhnout. Po celou dobu si tím dokázal udržet napětí. Moc se mi líbí údernost s jakou nám podává fakta i několik frází, které se během postupujících událostí opakují. Děvčete se jménem Maya mi bylo hrozně líto, zároveň jsem však tušila, jak její osud nejspíše dopadne. Lidé jsou všude stejní a Medvědín popisuje čistou normálnost jejich chování se vší surovostí i jemností. Hrozně se mi však nelíbí obálka knihy, kde mi vyloženě vadí realističtí lidé, kteří jsou na ni naprosto zbytečně vyobrazeni. Jinak dílu nemám co vytknout a rozhodně si přečtu jeho pokračování.
„Mezi žitím a přežíváním vede tenká hranice, ale když jste zároveň romantik i soutěživý typ, přináší to jeden pozitivní vedlejší účinek: nikdy se nevzdáváte.“