Víťazi
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499428/bmid_vitazi-YoI-499428.jpg
5
612
612
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Prešli dva roky od tragických udalostí, na ktoré nikto nechce spomínať. Každý sa snaží posunúť v živote ďalej, ale minulosť sa niekedy vracia ako bumerang. Do malého mestečka uprostred severských lesov vtrhne veterná smršť. Trvá iba jedinú noc, ale jej dôsledky zmenia životy miestnych obyvateľov nepredvídateľným spôsobom. Kohosi pochovajú. Ktosi, kto bol dlho preč, je na ceste domov. Niekto sa zaľúbi, niekto sníva o NHL a niekto zase o pomste. Ktosi sa spolieha na najlepšiu priateľku, ktosi sa usiluje zachrániť manželstvo, ďalší sa pokúša ochrániť svoje deti. Niekto nenávidí, niekto sa pobije alebo vezme pušku a vyberie sa na štadión. Nie všetko, o čo ľudia bojujú, prežije, a nie všetci milovaní zostarnú. Takže čo vlastne znamená rodina? A čo hokejový klub? Alebo spoločenstvo? Je to súhrn našich rozhodnutí a toho, čo sme ochotní obetovať na ich ochranu. Nič? Všetko.... celý text
Přidat komentář
Tohohle dne jsem se obávala. Dne, kdy skončí série Medvědín? Ne - včera bylo pozdě - dne, kdy budu kritizovat svého nejmilejšího autora.
Nevadilo mi vydržet další díl v té strašné sektě, která si říká městečko. Dokonce mi těch divnolidí tam bylo až líto, jak si všichni mysleli, že se od posledně někam posunuli, nebo aspoň poučili. (Ani prd.)
To jen styl už byl vážně moc na sílu, ty hektolitry omáčky v dojemném kabátku - kdykoli jindy to miluju, ale když už to bylo tolikrát opakované, že jsem časem tušila, čím začne další kapitola, už toho bylo prostě moc. Kdysi dojemný příběh o drsném kraji se změnil v to, čemu se v AJ říká "tearjerker", čili něco, co se bude snažit z vás vydolovat pláč, i kdyby vám to mělo přijít škubat vlasy.
Taky dost podezřívám pana Backmana, že můj nehezký názor na lid medvědínský sdílí, jinak nevím, proč tyhle své postavy pořád tak týrá, aby byl ještě větší doják, přestože v ostatních příbězích se umí obejít i bez toho.
Teda to byla porce! 670 stránek v angličtině (nevím, co českému vydavateli tak trvalo, když slovenský překlad dávno vyšel)! Neskutečné natahování, spousta vaty, nezáživný děj, vlastně se nic neděje... až na úplném konci. Nejslabší díl. Tohle mě nebavilo. Dál mě táhla jen zvědavost.
První díl byl skvělej - příběh o sportovním fanatismu, lásce k hokeji, rodičovské lásce, životě v komunitě, zradě, odsouzení a lynči... Druhý díl byl výhradně o násilí. Třetí díl není o hokeji, jak tu spousta lidí píše. Je o pádu a škrábání se zpátky nahoru. O katastrofě, která toho ve finále tolik neudělá. O návratu domů. O hledání identity. O hluboké nenávisti. O pomstě. O smrti. A nakonec je to jedna OBROVSKÁ DEPKA...
Pořád dokola to samý. Dvě města se nenávidí a bojují spolu na ledě i mimo něj. Tentokrát dostáváme i pohled z opačné strany - rodiny z Hedu. A nenávist jiného druhu, malého chlapce k celému světu.
To neustálé Backmanovo vykecávání konce... Už na první stránce se dozvíte, že postava zemře. (Dělá to FB aby si získal Vaši pozornost? Má to zapotřebí?) A vy na to celou knihu jen čekáte. Žádné překvapení, happy end přichází jen částečně. Na konci dostaneme špetku naděje.
Z knihy je cítit beznaděj. Bolest. Strach, nenávist. Tolik negativních emocí. Ach jo. Všichni tu brečí. Z čeho? Z "nečekaného" konce? Nebo z té beznaděje?
50%
Velmi silné zakončení celé trilogie, sice lehce natahování, ale i přesto to bude 5 hvězdiček
Někoho může těch 640 stránek vyděsit, ale fanouška téhle série? Těžko!
Příběh uběhne jako voda, než se nadějete, je konec a vy si budete přát dalších 600 stránek!
Připravte se na horskou dráhu emocí, budete milovat, budete nenávidět, budete se smát a budete plakat. Bože, jak vy budete plakat.. Takhle si pohrávat s emocemi čtenáře umí jenom Backman!) On je pro mě jednoznačně jeden z nejlepších současných autorů a budu ho doporučovat pořád dokola. Jeho styl psaní je natolik jedinečný, tak poetický, úderný, čtivý. Kdybych si měla zatrhávat každou větu, kterou bych si nechala zarámovat, tak během čtení nedělám téměř nic jiného.
Backman je jednoduše láska. Tak mu dejte taky šanci si ho zamilovat :)
Děkuji za tuhle trilogii, za ty obyčejné lidské příběhy, ve kterých se dokáže najít každý z nás. Tahle se jisto jistě objeví v nejlepších knížkách tohoto roku!
Je to, jako bych se po letech znovu sešla s kámošema - jejich radost je moje radost, jejich smutek je můj smutek. Tak dobře je ta knížka napsaná, tak skvěle jsou vykreslený postavy. Prostě Backman. Ten chlap má dar a zachází se slovy jako da Vinci se štětcem. Skoro 650 stránek zaplnit smysluplným obsahem pro něj není problém. V 74 kapitole přišel Aha! moment, který mě překvapil a v posledních cca 30 stránkám jsem nedala kapesník z ruky, a to už je co říct. Kniha opět plná myšlenek, které se člověka až nečekaně dotknou.
Jedna myšlenka za všechny: "Je-li dostatečný počet lidí dostatečně přesvědčený, že na to máte, je dost těžké nezačít tomu sám věřit. Z "mohl bys" se stalo "měl bys," z "měl bys" se stalo "musíš." Musíš to dotáhnout až tam. Naděje přešla v pres, radost v stres..."
Každopádně se nezdráhám tvrdit, že Vítězové budou patřit mezi top 3 knihy, které jsem letos četla, zatím jsou rozhodně na první příčce.
Existují příběhy, u kterých máte pocit, že jste jejich součástí. Celá tato trilogie k nim patří.
Vítězové jsou stejně jako u předešlých dílů o rodině, přátelství a komunitě. Místu, kam patříme. Fredrik Backman nám ukazuje různé druhy osobností tak, jak jsou. Se všemi jejich silnými a slabými stránkami. Nejvíce oceníte, že vše, co se semele, se může stát v kterémkoliv jiném městě. Ať už jde o ztrátu blízkých, drogy, znásilnění, nefunkční rodiny apod. Nejedná se tedy o lehké čtení, ale věřte mi, že toto město a lidi v něm žijící potřebujete.
Abych byla upřímná, tento díl mi přišel ze všech nejslabší, ale přesto jsem si jej velmi užila. Trochu mě mátla politika a vše vyplívající na povrch okolo klubu a sponzorství. Nicméně mě mrzí, že přišel čas se s těmito postavami rozloučit. Backman je vskutku mistr vypravěč, jenž vás svým stylem snadno pohltí a bude držet vaši pozornost až do poslední stránky. Pokud stále váháte nad tím, zda se do Medvědína pustit, opravdu neváhejte. Je to zážitek, který stojí za to!
4,75/5*
Ani jsem nerušil, že Medvědín má pokračování. Takže když jsem to spatřil na webu, musel jsem si to hned koupit a přečíst. A rozhodně jsem nebyl zklamán. Výborné pokračování, které se vydalo zase trochu jiným směrem.
Backman to se mnou prostě zatraceně umí. Brečím, nebo se přihlouple usmívám a je úplně jedno, jestli čtu doma, nebo v hromadné dopravě. U My proti nám jsem psala, že si dovedu představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. A Fredrik Backman mi to potvrdil i v tomto díle, o kterém jsem vlastně netušila, že bude a tak jsem byla naprosto nadšená (a teď jsem trochu smutná, protože už ho mám za sebou). A za tou minulou větou si tedy stojím, kdyby se k medvědínským a hedským někdy zase vrátil, vůbec bych se nezlobila. I další postavy a osudy, co se objevily ve Vítězích byly krásné, dojemné, srdcervoucí. A fakt jsem se s nimi ráda seznámila. A bude se mi vážně stýskat. Po těch obyčejně neobyčejných lidech, po těch neobyčejně obyčejných lidech.
"Vždycky jsou dva, jeden, co je vidět, a druhej, co není."
Jestli se dá zamilovat do neživého předmětu , tak tedy zamilovaná jsem :) Miluju sérii Medvědín. V těchto knihách je shrnuto všechno , smích, pláč , život -jeho radosti i strasti. Konec mě dostal, byla jsem totálně emocionálně rozložená . Na tohle budu ještě dlouho vzpomínat, také zde nemusím rozepisovat , zda to stojí za přečtení, protože Backman je geniální. Všichni z Medvědína i Hedu mi budou fakt chybět.
Čtete. Víte,kam to celé směřuje a v duchu s autorem smlouváte o zvrat, který způsobí, že se to stane jinak. Tohle je neuvěřitelně silná kniha. Působí na vaše vědomí i podvědomí a do určité míry vás nutí si uvědomovat, ještě velmi dlouho,cenu života a vliv prostředí, v kterém máte štěstí, nebo smůlu vyrůstat.
Wow!
Asi nebudu moc objektivní, já totiž Medvědín miluju. Zbožňuju všechny ty blázny, kteří by pro hokej a své město dýchali. Jsem u vytržení ze všech mouder, která pan Backham servíruje s lehkou ironii a přitom jen tak mimochodem rozehrává smrtelně nebezpečnou emocionální jízdu. Když už je všechno tak nějak sluníčkové moc, přijde narážka na budoucí neblahý osud a vaše emoce se zhoupnou zase na druhou stranu.
Chci poděkovat za fantastický překlad, bez něj by ta kniha neměla ani zdaleka takové kouzlo.
Doporučuji! Brečela jsem jako želva.
Backman ukazuje, že nic není černobílé. Ukazuje jak drobná rozhodnutí ovlivňují další a někdy mnohem větší události.
Jak to, že někomu prokážete drobnou laskavost, může změnit celý jeho vesmír.
Tato série stojí na postavách.
A já je miluju.
Všechny!
Miluju Ramonu, Miru, Anu, Boba, Adri,
A Benjiho, kdo by nemiloval Benjiho?
A i když je třeba nemilujete, tak jim rozumíte a naprosto chápete, proč udělali všechno tak, jak udělali.
Nemůžu nezmínit, že kniha je to opravdu dlouhá, protože má téměř 650 stran.
A já osobně bych ji klidně o 200 stran zkrátila. Vyškrtala bych všechno to, co autor opakuje, aby nám připomněl předchozí díly. Já se totiž těšila, takže jsem se připravovala a znovu si předchozí díly přečetla. Ten kdo ale před tím paměť neosvěžil, možná opakování ocení.
Zkrátka miluju to!
Rozhodně jsem tuto trilogii nečetla naposledy a do Medvědína se vrátím!
Backmana od první knihy nekriticky zbožňuju. Píše přirozeně a lehce, přesně zachytí pocity postav, ať je to puberťák, rodič, osamělý důchodce nebo hokejista. Píše o tom, jaké je to být člověkem se všemi chybami, nejistotami a slabostmi. Pohrává si s emocemi, kalkuluje, ale já to od něj beru.
Závěr trilogie Medvědín mě sejmul. Prásk, prásk, prásk. Dva dny jsem se odhodlávala knížku dočíst, protože jsem nechtěla, aby se stalo to, co jsem věděla, že se stane. Začne to vichřicí a skončí taky vichřicí - emocionální. Nepamatuju si, že by mě nějaká knížka takhle vyřídila, snad ani Modlitba za Owena Meanyho ne.
Nejdříve vichřice a pak se dlouho vlastně nic neděje. Nebo se děje úplně všechno. Takhle by to asi shrnul pan Backman.
V této obsáhlé knize nejde ani tak o děj, jako o lidské povahy. Backman všechny rozebere na šroubečky. Od začátku jsem věděla, že to bude přesně takové a stejně jsem to všechno spolkla i s navijákem. Backmanovy knížky čtu ráda, přestože vím, že jede stejným stylem, se svými zajetými klišé.
Pro mne byla tato kniha čtenářský svátek a nádherné zakončení celé trilogie. Slzy, smích, dojetí.., všechno, úplně všechno.
Benji, Maya, Amat, Bobo, Ana a další postavičky znovu ožívají, domů se vrací ti, kteří odešli a mezi Medvědínem a Hedem to stále vře. Dvě malá městečka, kde se vše točí kolem hokeje. Rivalita, láska, nenávist, násilí, dětství šťastné i složité, manželství poznamenané tragédií, přátelství od prvních bruslí, předčasně ukončené dětství...
Příběh o lásce k hokeji, o lidech, kteří jím žijí, i o těch, kteří ho až tolik nemusí a stejně jsou jejich životy s ním spjaty. Krásně napsané, plné backmanovského moudra a velkého srdce. Děkuji, pane Backmane, jednou se do Medvědína zase vrátím a třeba už zapomenu a budu doufat,
že všichni skončí jako vítězové...
A pokud si myslíte, že to dáte bez kapesníčků, tak hodně štěstí!
Hodně štěstí.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ani pět hvězdiček nestačí. I tento poslední díl je o hokeji, ale také o ambiciózních rodičích, o přátelství, namyšlenosti, šikaně, o osobních tragédiích a o sounáležitosti a síle sportu. Backman prostě umí psát, pohrává si s emocemi, umí dojmout i rozesmát a snad všechny jeho postavy mi přirostly k srdci i ty z Doliny.
Nechtěla jsem ještě z Medvědína odejít, našla jsem si jeho zfilmování, zatím jsem viděla jen první sérii a je to příjemné zopakování příběhu, ale na knihu to nemá. Doporučuji a určitě jsem celou trilogii nečetla naposledy.