Víťazi
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499428/bmid_vitazi-YoI-499428.jpg
5
612
612
Medvědín / Medveďovce série
< 3. díl
Prešli dva roky od tragických udalostí, na ktoré nikto nechce spomínať. Každý sa snaží posunúť v živote ďalej, ale minulosť sa niekedy vracia ako bumerang. Do malého mestečka uprostred severských lesov vtrhne veterná smršť. Trvá iba jedinú noc, ale jej dôsledky zmenia životy miestnych obyvateľov nepredvídateľným spôsobom. Kohosi pochovajú. Ktosi, kto bol dlho preč, je na ceste domov. Niekto sa zaľúbi, niekto sníva o NHL a niekto zase o pomste. Ktosi sa spolieha na najlepšiu priateľku, ktosi sa usiluje zachrániť manželstvo, ďalší sa pokúša ochrániť svoje deti. Niekto nenávidí, niekto sa pobije alebo vezme pušku a vyberie sa na štadión. Nie všetko, o čo ľudia bojujú, prežije, a nie všetci milovaní zostarnú. Takže čo vlastne znamená rodina? A čo hokejový klub? Alebo spoločenstvo? Je to súhrn našich rozhodnutí a toho, čo sme ochotní obetovať na ich ochranu. Nič? Všetko.... celý text
Přidat komentář
Další autorova kniha plná lidskosti. Skvělý počin, ale vyhovovalo by mi více, kdyby první polovina byla trochu proškrtanější.
Němůžu jinak, než dat 5/5. Fredrik Backam je pro mě pan spisovatel a ve Vitězích mám všechno. Ze začátku jsem se hodně smála, pak přišlo napětí. Následně spisovatel splní to co nám celou knihu slibuje a rozbije nás na kousky. Na tisíce malých kousků. Upřímně nechápu jak je možné milovat všechny postavy v knize. Ale Backam nám je ukazuje tak neuvěřitelně lidsky. Kniha nemá kladné a záporné postavy, má jen lidi, kteři dýchaji protože miluji. Své děti, sourozence, rodiče, svůj klub, své město.
Při čtení 3.dílu jsem prošla snad všemi "čtecími stavy". Na začátku nadšení - hurá, jsem zpátky!!! Kolem prostředka to začala být dřina (už samotný fakt, že jsem knihu odkládala a neměla potřebu číst dál, říká vše). A pak přišel strhující konec, slzami zmáčené stránky a znovu pocit (stejný jako u dvou předchozích dílů), že zítra balím kufry a stěhuju se do Mědvědína. Pět hvězd - prostě nemůžu jinak.
První dva díly famouzní, závěrečná trilogie trochu slabší, ale pořád skvělá. Možná v mém hodnocení hrála roli delší pauza mezi 2. a 3. dílem. Vzala jsem si první dvě knihy pro oživení a pak už jsem se krásně začetla i do Vítězů. Už závěr My proti Vám odkryl životní osudy některých postav, tak jsem knihu hltala a zároveň jsem chtěla konec oddálit a přesně jak je v závěru psáno, nemohlo to končit jinak, ikdyž si takový konec asi nikdo nepřeje. Dočítáno přes slzy, jinak to nešlo. Nejlepší knižní série, kterou jsem četla.
Musím opět dát plný počet hvězdiček. Tak moc jsem se bála knihu dočíst a zároveň jsem ji tak moc potřebovala dočíst. Opět jsem míchala slzy smutku se slzami dojetí. Takhle to umí jen Backman.
Zpočátku docela zdlouhavé, naštěstí v třetině děj dostal větší spád a nyní už vím, jak všichni v Medvědíně dopadli. Každopádně zůstává, že je to malinko jiný Backman než např. v Muži jménem Ove.
Ve třetím dílu jsem konečně autorovi přišla na chuť a čtenářsky jsme se skamarádili. Bylo to náročné, ale stálo za to. Celou sérii mohu jen doporučit.
F. Backman, pro mě to je od první jeho přečtené knihy pan spisovatel s velkým P. Jeho knihy mají hloubku, člověk se nad nimi hluboce zamyslí a spousta věcí mu tak nějak docvakne/doteče a dostaví se s tím takové to pochopení další části světa či chování lidí. Jeho knihy mám opravdu ráda. Těšila jsem se, jak závěrečný díl vychválím do nebes, ale nemůžu to udělat. Lhala bych sobě, jemu i ostatním. Udělím mu průměr - 3 z 5 hvězdiček. Víc dát nedokážu. Proč? Kdyby Medvědín uzavřel druhým dílem, byla bych naprosto spokojená. Nechápejte mě špatně. Kniha se mi četla výborně a má v sobě obrovské poselství, ale i tak mi přijde, že je tam děj už značně našroubovaný a klidně to mohlo skončit ve dvojce a mohl si tak odpustit vraždění mých milovaných postav, které mi přirostly k srdci. Nebo spíš postavy... kdo četl, nejspíš ví, o kom mluvím. Ostatním nehodlám napovídat. Achjo, to hodnocení mě samotnou mrzí, ale jinak nemůžu.
(SPOILER)
Konečně jsem se dostala k završení mé oblíbené série Medvědín!
"Každý člověk, o němž vyprávíme, každá pohádka, kterou uslyšíte, to všechno vede k ní. Tady končí příběhy všech ostatních. Tady začíná její.
To ona je totiž medvěd. Medvěd z Medvědína!
Jednou si díky ní budeme opět připadat jako vítězové.“
Bylo to dlouhý, bylo to vleklý, ale bylo to i neskutečný.
Bylo to uslzené, dojemné, ale také zábavné.
Bylo to jiné, a přesto pořád stejně Backmanovské.
Bylo to zdlouhavé, ale i tak to bylo dech beroucí.
Bylo to zamotané, ale nakonec všechno do sebe zapadlo jako puzzle.
A pokud by vám během čtení přišlo, že je v příběhu něco zbytečné a navíc, tak v konečném celku si uvědomíte, že by to bez toho nebylo ono.
Ale proč se muselo stát to co se stalo? Proč se tento příběh neukončil o sto stránek dříve? Možná proto, abychom pochopili, že nežijeme v pohádkách a ani lidé z Medvědína v nich nežijí.
„Jsme lidé, kteří vyprávějí příběhy, pomocí pohádek se snažíme zasadit to, co prožíváme, do širšího rámce a vysvětlit tak, za co bojujeme, neboť doufáme, že tím omluvíme vše, co jsme natropili.
Pohádky v nás však odhalují to nejlepší i nejhorší.
„Co víc je život nežli okamžiky? Co víc je smích než drobné vítězství nad smutkem? Vteřina, jedna jediná vteřina, kdy v nás není všechno rozbité.“
Copak tohle lze číst bez emocí?
Copak tohle lze číst bez toho, aby jste měli po dočtení srdce na cucky a tváře mokré a slané?
Copak lze to město někde v lesích, kde to voní po třešních, nemilovat?
Copak lze nemilovat Benjiho, Boba, Amata?
Nebo copak lze se nevcítit do Mayi, Any, Miry, Tess, Hannah, a Adri?
Alicie?
Copak to lze?
Když po dočtení si přejete být jako ony!
Být medvěd z Medvědína?!…
Skvělé završení trilogie. Jak to dopadne s jednotlivými hrdiny bylo naznačeno už v prvním díle, ale ten příběh, který vedl k naznačenému konci, byl fantastický. Psala jsem to už minulých dvou knihách, kdyby nebylo Kance a Boba, nebylo by to ono. V téhle knize k nim přidávám ještě Anu, Adri, Mayu a Amata... Jedou se k celé sérii vrátím.
"Lžeme si do kapsy, že své milované umíme ochránit, protože kdybychom si připustili pravdu, nikdy bychom je nespustli z očí."
Byla jsem upřímně překvapená, když jsem zjistila, že vyjde 3. díl Medvědína. Druhý díl měl sice otevřený konec, některé příběhy však autor uzavřel tím, že nám dovolil nahlédnout do budoucnosti, jiné příběhy by si právě ten otevřený konec a naději zasloužily, snad ani nebylo třeba je uzavírat. Před otevřením knihy jsem si znovu připomněla předchozí díly, abych se znovu ocitla v Medvědíně a znovu se vcítila do všech postav. Tenhle díl byl podle mě, a nerada to píšu, nejslabší. Dlouho jsem se nemohla začíst a přišlo mi, že autor rozepsal příliš mnoho příběhů, zaměřil se na příliš mnoho postav. Ale nechci, aby můj komentář vyzněl negativně. Druhou půlku knihy jsem přečetla snad najednou, přestože jsem tušila, co se stane, doufala jsem, že jsem si náznaky jen špatně vyložila. Postavy jsem milovala úplně stejně, chápala jsem je, často jsem jim ale taky nadávala a vím, že na ten jeden přátelský hokejový zápas budu dlouho vzpomínat, protože tam byli tak šťastní.
Backmana mám ráda, ale přijde mi, že touhle sérií ztratil momentum. Bohužel se tady sešlo příliš elementů, které mi při čtení vadí: počínaje autorovým sebevykradačským grafomanstvím, kdy by minimálně prvních 200 stran zasloužilo pořádně proškrtat, přes šablonovité zobrazování žen, především matek, po neustálé podsouvání spoilerů věcí budoucích. Jak mám být napjatá, když celou dobu vím, jak to skončí, kdo a co jak udělá? K čemu to je? Celé to wow kolem jeho knih tady tak nějak splasklo a zůstala spíš pachuť. Škoda, škoda.
Specifický styl psaní Fredrika Backmana mi přijde důvěrně známý. Mám ráda jeho moudra, tady osvětlující každý jednotlivý krok medvědínských a hedských postav, i když tentokrát mi chvílemi evokovala pohádky ovčí babičky. I emoce balancující na hraně patosu nicméně chápu jako známý backmanovský kolorit. Pro to všechno přece čtu Backmana… Vítězové, na rozdíl od My proti vám, je pak kniha o návratech, setkávání, o naději. Ideová a citová vyhraněnost proti sobě stojících hokejových klubů a měst Medvědína a Hedu, postoupila do závěrečné fáze, drama vrcholí a přichází katarze... Jakkoli to tak zprvu nevypadá, z mého pohledu v této poslední části Backman nakonec zvedl nohu z plynu, a i věci z podstaty zlé, jako neúspěch a smrt, dokáže autor zúročit a přetavit v dobro, nebo aspoň jeho nástin. V každém případě vše v hokejovém městečku Medvědíně má svou příčinu i následek, to dobré i to zlé.
Doporuciji k precteni. Za me je to skvela kniha, ktera vas vtahne do deje a udrzi vasi pozornost, i kdyz ma mnoho stranek . Na konci si radeji vemte kapesnik do kapsy - bude potreba. Ja ji docitala na lavicce v parku a kolemjdouci se divali dost zmatene, kdyz me videli plakat nad knihou (asi se to moc casto nedeje).
Myslim, ze se zase vratim k prvnimu dilu a dam si to cele jeste jednou :-)
Přelouskala jsem knihu pěkně rychle, zažila jsem všechny pocity a moc se mi líbila. Prostě někdy má mít kniha více stran, aby příběh dával smysl a chytnul na srdce. Na autorův styl psaní jsem si už asi zvykla a už mě tak “nedostával, přitom byl pořád skvělý. A kdybych měla hodnotit zpětně - 1. díl Medvědím 85 %, 2. díl My proti Vám 95 % a 3. díl Vítězové 80 %. Aspoň dle mých pocitů. Budu vyhlížet, co autor napíše dál, této trilogii tleskám.
Naprosto souhlasím s komentářem Pernice níže. Pro mě byla taktéž první polovina zdlouhavá, opakování předešlého, zato druhá polovina knihy mě opět "chytla", "bydlela" jsem v Medvědíně a prožívala vše s ostatními. Budou mi chybět... Backman prostě umí a já se musím porozhlédnout po jeho dalších knihách.
Tak jak me první dil nadchnul, druhy absolutně odzbrojil, tak trati dil me asi pekelný zklamal. Látka byla holt vysoko posazena.
Za mě nejslabší z celé trilogie, myslím, že zkrácení o polovinu by tomu prospělo. Místy se mi už styl Backamanova stylu psaní zajídal.
Nestydím se o sobě napsat, že jsem fanynkou Backmanova stylu psaní. Miluju, jak miluje své postavy, stejně tak jako jeho empatii a cit, se kterým o nich píše.
Na začátku závěrečného dílu trilogie jsem byla ovšem trochu otrávená omíláním téhož (vztah Miry a Petera, snaha o navedení čtenáře k jistému očekávání, které se vyvine "překvapivým" směrem). Nicméně jak se příběh a s ním i postavy posouvaly dál, opět jsem tomu podlehla. Naše knihkupkyně o Backmanovi říká, že je "sladkobolnej" - no, je. Backman ve svých textech nešetří emocemi, tady tryskají doslova z každé stránky... A proti tomu já vůbec nejsem imunní, takže poslední stránky jsem dočítala s orosenejma očima.
Vítězové jsou příběh města, kde i ta zdánlivě nejobyčejnější figurka má svůj příběh, a ten příběh je stejně hodnotným dílkem medvědínského univerza. Trilogie se uzavřela. Bude se mi hodně stýskat.
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Nedočteno.Prvni dva díly se mi celkem líbily, dá se říct, že Backman byl můj oblíbený autor, ale tentokrát se svým stylem psaní až sám zahtil. Zkrátka všeho přehnaně moc.