My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407394/bmid_my-proti-vam-Yd3-407394.jpg
5
1434
1434
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Tohle i předešlý Medvědín jsem poslouchala jako audioknihu. A začátky nebyly valné. Z první knihy mi bylo do pláče, nechala ve mně pocit marnosti a hnusu. Ale přesto jsem musela poslouchat dál a po skončení ihned navázat dalším dílem.
Ten už je lidštější, násilí se mírně umenšilo, naopak vzrostly emoce, a další osudy postav, které jsem si oblíbila, nebyly tak katastrofální, jak by být mohly.
Takže ano, příběh je to nepříjemný, ale napsaný natolik lidsky a emotivně, že si ho musíte oblíbit a doufat ve zlepšení. Není to jednoduché. Ale to ani nemá být.
Víte, Backman je tak trochu hajzlík. Něco naznačí, jen tak si hodí do pléna slovo nebo výrok, a nás nechá, abychom si domysleli něco, co ve finále může být úplně jinak. Zpočátku mě tím .. ehm.. nedělal radost, ovšem postupem času jsem to začala milovat, a ještě jsem uznale přikyvovala, jak mě zase vypekl.
Jsem zvědavá, s čím se vytasí v dalších knihách.
Ale ano, nakonec ti Frederiku odpouštím ten nudný a zdlouhavý začátek. Poslední třetina knihy vše bohatě vynahradí a v příbězích se najde i několik zajímavých poučení. Takže povedená kniha. Jen do třetího dílu bych už asi nešel...
F.Backman je bezesporu skvělý vypravěč a opět mě dokázal vtáhnout do děje. Zde si navíc se čtenáři hraje již samotným názvem knihy a její obálkou (Raději jsem si vyhledal vzhled švédského originálu). Očekával jsem tak, že se vše bude točit jen kolem Mayi a Any. Obě postavy mám rád, ale trochu jsem se toho předem obával. Brzy bylo naštěstí jasné, že "My" nejsou jen dvě dívky, ale celé hokejové městečko Medvědín, které má jednu společnou zálibu, která propojuje a vzájemně ovlivňuje jejich životy. Hokej je v pokračování Medvědína opravdu již jen nástroj k vyjádření lásky, mezilidských vztahů, obětování se a odříkání. Autor v některých pasážích až moc okatě útočí na EMOCE. Nevím však proč, ale přistoupil jsem na jeho hru a prožíval vždy znovu se zájmem to cíleně vykreslené NAPĚTÍ a strach o postavy.
Z mého pohledu byly paradoxně pokaždé nejslabší pasáže, ve kterých hrál ústřední roli hokej jako takový (tréninky A-týmu, zápas Hedu s Medvědínem nebo nábor Vidara). Jsem asi moc veliký hokejový fanoušek a zde jsem autorovi prostě občas nevěřil, že vždy 100% ví, o čem píše.
Horší 4*
Přesně takhle si představuji druhý díl dokonalé knihy. Medvědín byl pro mě skvělá jízda... ptala jsem se sama sebe... může vůbec nějak pokračovat?
Může. V My proti vám se příběh rozvíjí nejprve v pomalém tempu, což mi velmi vyhovovalo. Děj postupně graduje, vynořují se staré známé postavy s prokreslenými charaktery, prožívající své minipříběhy, přicházejí ale i postavy nové, neméně zajímavé a živé. Hltala jsem každé slovo.
Pro mě kniha velmi emotivní, dojetím jsem pustila nejednu slzu, což se mi tedy zas až tak často u knih nestává. Zároveň je v ní spousta moudrosti a životní pravdy. Pět hvězd je prostě málo.
Že začátku jsem cítila, že to není jako první díl - Medvědín, ale minimálně od půlky má kniha svůj vlastní silný příběh, který mě dojímal a občas donutil i utřít slzu. Příběh je v každým z nás. Bavilo mě to, zanechalo to ve mě emoci a to je pro mě strašně důležité.
Příběh už ne o hokeji, ale čistě o vztazích a následcích činů. Mě osobně se to líbilo méně než Medvědín.
No musím uznat, že Medvědín se mi líbil víc. Tady mi přišlo, že zhruba polovina knihy opakuje události a fakta z prvního dílu. Víc by mě potěšilo, kdyby autor z větší části nastínil další osudy hlavních postav.
Když dvojka je ještě lepší než jednička...
Nedávno jsem se tu vypisovala ze svého nadšení z knihy Divočina. Říkala jsem si, že hned v lednu takovýto objev, to se bude těžko během roku překonávat. A ejhle. Přišel ke mně domů druhý díl Medvědína a já byla náhle “opět na kolenou”:-). A jak ráda. Nechci tuto knihu rozebírat, chci s ní být o samotě a pomaličku ji vstřebávat. Ale s ovacemi ještě nekončím. Knihu jsem totiž poslouchala v audio verzi a byl to jedním slovem koncert! Přednes Pavla Soukupa mě cupoval na kousky, abych se ke konci knihy zase pomalu nacházela, sbírala a scelovala dohromady. Stejně, jako se i dělo všem hrdinům v knize. S žádnou jinou lépe načtenou audioknihou jsem se do této doby nesetkala. A myslím, že ji asi už žádná nepřekoná. Protože zde došlo k naprostému souznění.
Kamarádka mi řekla, že se jí tato kniha líbila víc než Medvědín. V duchu jsem si pomyslela, že to přeci není možné, Medvědín byl dokonalý. A teď jí dávám za pravdu. Hokej neodmyslitelně patří k ději a bez něj by to nefungovalo, ale osudy všech postav mi nedaly tak dlouho spát, dokud jsem knihu nedočetla. Doporučuji všema deseti!
Jak jsem psal u Medvědína, Backmanův způsob vykreslování postav a děje mě hodně baví a skvěle se mi čte. Druhej díl mi ale přišel maličko překombinovanej a ta politická linka trochu na sílu... Nicméně na pět hvězd to pořád má :)
....Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby....
A přesně tak umí Fredrik Backman vykreslit všechny postavy svých knih. A tak i když dělají věci, které nejsou správné, nesouhlasíte s nimi, ale rozhodně je dokážete pochopit, soucítíte s nimi. Protože nikdo není jen dobrý, nebo jen zlý. V knize je tolik myšlenek nebo mouder k zamyšlení, že mi přišlo, že to ani nestíhám všechno prožít a zažít a po dočtení jsem měla chuť prostě obrátit knihu na začátek a začít číst znovu. Ještě emotivnější a srdceryvnější čtení než Medvědín. Alespoň pro mě.
....Život není vždycky lehký, ale kdybyste se jich zeptali, řekli by vám, že ani nemá být....
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Napsaná netradičním stylem, napínavá a pěkná ukázka lidské hlouposti, bezohlednosti a strachu z neznámého.
Male mestečko, ktoré sa delí na Medveďovce a Zubrovku - v oboch je populárny hokej. S popularitou stúpa aj rivalita, ako to spolu zvládnu vyrozprával autor v tejto úžasnej knihe. Lásky, bitky, vzťahy ale predovšetkým hokej - ten je kľúčový v tomto mestečku.
Je to pokračovanie Medveďoviec, ale veľmi silné. Autor ma skutočne talent na opis postáv a vedel úžasne zaujať.
Všechno plynule naváže na Medvědín.Město si žije dál ve své bublině se svými problémy a předsudky a vše se opět točí kolem hokeje a vzájemné rivality mezi dvěma kluby.O tom jak snadné je nenávidět a podléhat emocím davu, ale i o tom, že se v těžkých chvílích lidé dokáží spojit.
Přiznám se, že jsem tuto knihu nedočetla. A to i přes velmi kladná hodnocení zde na Databázi knih. První díl, tj. Medvědín, jsem pouze viděla jako seriál. A velmi se mi líbil. Jednak mám ráda takovou tu "severskou ponurou náladu", chlad, který celým příběhem prochází. Na Medvědínu se mi také moc líbilo vykreslení jednotlivých postav, to, jak se k sobě chováme, pokud jsme součástí nějakého společenství. Výborně zpracované vztahy mezi jednotlivými protagonisty příběhu. Proto jsem se na pokračování těšila a zakoupila si knihu. Nevím proč, ale přečetla jsem asi 100 stran (je to obvyklá dávka, kterou knize dopřeji, abych ji neodložila hned na začátku), ale asi jsem nebyla na styl autora připravená, nebo jsem po ní sáhla v nepravou dobu.
Každopádně dávám tři hvězdy, protože si nemyslím, že je kniha špatně napsaná, nebo že jí něco zásadního chybí. Ale pro mě nepřišla v pravou chvíli...
Přečteno na jeden zátah...O dost lepší než prvotní Medvědín. Doporučuji k zařazení do seznamu nepovinné četby.
(SPOILER)
Já nemám slov. Lepší pokračování a vyústění událostí v Medvědínu jsme si ani nemohli přát. Někdo může namítat, že hokej je v díle hlavním tématem. To není vůbec pravda. Je to o pocitech, úzkostech, utrpení, radosti, závisti a všeho možného dalšího. V poslední řadě i ten hokej.
Znovu máme možnost nahlédnout do hlav našich oblíbených postav. Dokonce se odkryje i historie takového subjektu jakým je "Skupina", která zprvu působí negativně, ale ve výsledku tomu ani tak není. Naprosto bravurní sociální román, který v žebříčku mé oblíbenosti figuruje na těch nejvyšších příčkách. Medvědín a jeho pokračování rozhodně všem silně doporučuji. Backman je úžasný spisovatel.
Stejně skvělé počtení jako Medvědín, na který tahle kniha plynule navazuje. Nemám co vytknout a doporučuji.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Medvědín nasadil laťku vysoko a já se domnívám, že v pokračování byla několikrát shozena. Občas jsem si nebyla jistá, co tím vším chce básník říci. Už to bylo trochu překombinované, neustálé “tajemné odkazy” na další dění už nepůsobily tak svěže jako v prvním dílu. Ale to by nebyl Backman, aby mi to nevynahradil. Zamilovala jsem si Zacki i některé další, nesnášela Petera a další, aby mi jich vzápětí bylo líto. Už to ale prostě nebylo tak WOW. Za mě 3-4 *.