Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164031/bmid_memento-164031.jpg
4
3723
3723
Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, po něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají na šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze. V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem četla před lety, už je to dlouhá doba, takže hodnotím na základě toho, jak na ni po té dlouhé době vzpomínám. Tehdy ve mně zanechala dojem, snad jako dobře sepsané svědectví, které někomu blíž ukázalo svět narkomanů, o němž tehdy neměl moc bližšího zdání. Dnešním dětem už tak překvapivě znít nebude, když je příběhů, přednášek a podobných knih a filmů všude dost, přesto bych ji zařadila mezi povinnou četbu ZŠ (i když ona už v ní dost možná je).
Johna sice nemusim ale tohle je i na dobu vzniku dodnes celkem působivé a čtivé. Ideální pro puberťáky. Ovšem nečekám, že po přečtení to někoho vyděsí natolik aby drogu nevzal. Kdo je blbej a chce to zkusit, tak to stejně zkusí.
Líbilo se mi to.... Ale vzhledem k tomu, že nesnášim drogy a feťáky, mně soucit určitých lidí otravoval...
Pokud alespoň jednomu člověku tahle kniha pomůže tak opravdu za to stojí. Moc se mi líbila.
V průběhu čtení knížky jsem si říkala, jaké dám hodnocení. Dost jsem uvažovala o třech hvězdičkách, protože mě v půlce knihy začínala ta monotónnost unavovat. Zachránil to konec.
Moc mi nesedlo psaní R. Johna a není to díky retrospektivnosti, ta mi naopak vůbec nevadila. Možná až příliš časté větné ekvivalenty a otázky. I když My děti ze stanice ZOO je také jenom koloběh drog, přijde mi, že to bylo odvyprávěné záživněji a lépe se mi to četlo. Ovšem nelze tyto dvě knihy srovnávat. Každá je poněkud jiný šálek kávy.
Ale i tak bych knížku doporučila ostatním, je to zajímavé čtení a pořád mi zůstává hlava stát, jak do toho někdo může zabřednout až takhle hluboko.
Kniha měla ve své době velký ohlas, protože se o problematice drog nepsalo. A ona existovala, byly to tehdy stovky lidí, první s tím přišel jediný časopis pro mládež - Mladý Svět, takže šla kniha na odbyt.
Překvapuje mě, že když vyšla znovu, tedy v roce 2008, tedy po 21 letech, tak že po ní šáhlo dost nových čtenářů.
Musím se z toho dostat! To zvládnu!... *pích do žíly*... ale tohle byla už poslední, už začínám abstinovat... *další dávka*.
Kniha se mi četla super a ani až tak moc jsem se neztrácel mezi minulostí a přítomností, jen jsem nepochytil, kdy se děj spojil. Jinak souhlasím, že tuto knihu by si měl přečíst každý. "Rakovina vůle" očividně změní každého a chtělo by to, aby si toto všichni přečetli, než si ten nádor začnou pěstovat.
Prvních pár stránek této knihy bylo pro mě utrpením, vadily mi na nich krátké věty, které se mi hůře četly, ale samozřejmě chápu, že autor chtěl děj zdramatizovat. Avšak překonala jsem se a četla jsem dál, až jsem se nechala knížkou zcela pohltit. I retrospektivu jsem překousla. Nakonec z toho všeho vzešla moc pěkná kniha, která rozhodně stojí za přečtení !
Memento je přesně tou z knih, které máte sto chutí opravdu pořádnou silou hodit na zeď. A je to tak jenom dobře! Pokud vám nechybí trocha empatie, u příběhu se skoro až vztekáte, nic nechápete, cítíte jen bezmoc. John geniálně vystihnul atmosféru prostředí kolem narkomanů. Nebo se minimálně dokázal trefit do názoru čtenářské obce. Chtě nechtě musím souhlasit s jedním z příspěvků, že by tato kniha mezi povinnou či doporučenou četbu na středních školách měla být zařazena. Takovýto náhled by jistě dokázal přesvědčit alespoň zlomek lidí, že nic z toho opravdu za to nestojí...
Souhlasím, že tato kniha by měla být jako povinná četba a proto jsem byla děsně ráda, že jsem ji v povinné četbě měla:) Tuto knihu by si měl přečíst každý dospívající jedinec! Sice někoho může lákat tato zkušenost, ale myslím si, že konec ho přiměje k jinému závěru. Narozdíl od např. knihy My děti ze stanice Zoo tato kniha končí tak, jak by měla skončit, aby člověka donutila k správnému pohledu na věc. Zcela doporučuju.
Určitě tuto knihu mohu všem doporučit! Názorné ukázky toho, co jsou lidé všechno ochotni pro drogu udělat a jak mohou drogy člověka zničit ... :-(
Knihu jsem četla již v době, kdy vyšla. Tehdy naprosto nebyla k sehnání, svou tématikou byla v naší literární produkci opravdu zjevením. Tehdy mě děj skutečně zasáhl.
Právě jsem tuto knihu dočetla, během dvou dní a to jen proto, že jsem musela do práce =)
Příběh mě naprosto pohltil právě kvůli tomu, že jsem se s Míšou dokázala ve spoustě věcech ztotožnit. (přísný otec, "kamarádi" a spousta hulení. Je to taky droga, jako vše, bez čeho člověk nedokáže normálně. tj. s klidnou hlavou žít. Denně čekat jen na to, až se zavřu, zapomenu na všechny "problémy" a budu si užívat tu lehkost. Člověk si ani neuvědomí, že strávil léto, zavřený v pokoji) Donutilo mě to tedy přemýšlet nad tím, v čem je tedy mezi námi rozdíl?? Kde nastal ten zlom?? Proč já jsem šťastná, že venku svítí sluníčko a už si na ty dny strávené sezením v pokoji s jointem v ruce ani nevzpomenu?? Myslím, že je to tím, že většina lidí neumějí žít. Neví za čím jít, z čeho se radovat. Neumějí to předat svým dětem. A pak se objeví přesně tohle - zážitky zadarmo. A i za cenu toho, že to člověka zničí, nemá se pak k čemu vracet, protože do té doby vlastně nežil. Zakazovat někomu "radost" z drogy, ale nenabídnout jinou radost?? On byl ještě dítě, chtěli ho chránit a chtěli mu brát to jediné, na co se vzmohl a nic víc. Jen mu to vzít. Myslím, že za tím stojí ta výchova - vojna a výprask. Žádná podpora a motivace. Zamindrákované děti, kteří už dětmi být nechtějí, ale přitom vůbec neví jak žít. Myslím, že to je ten rozdíl. Když člověk pozná to hezké, to z nás dělá lidi. Špatné zážitky jsou k ničemu. V mém životě to přišlo více méně náhodou a dá se mluvit o velikém štěstí, změna prostředí, nečekané radosti, cíle a touhy. Kdyby každého z nás zavřeli mezi 4ři stěny, zbláznili bychom se. On se zavřel sám do sebe. Myslím, že se tak cítíl každý z nás, každý si prožil deprese.
Člověk by si měl ze všeho vzít nějaké ponaučení. Přemýšlela jsem nad tím důkladně a snažila se rozebrat každý detail a hledat ty chyby. Myslím, že to ale není tak o samotné droze, jako o člověku, o jeho životě, z toho bychom se měli poučit. Nelze říct - zkusíš to a umřeš. Jde o podněty k životu. Mám super práci. Mám cíle, nebudu dávat peníze na drogu, když si vydělám na dovču, foťák, noťas, auto a budu šťastnější než si na něčem fičet. Ale to jsou věci, na které se příjde až časem. S drogou začínají lidé většinou nespokojení, nešťastní. Přece, když je mi dobře, nemá zapotřebí hledat náhražku, takže pro mě je závěrem chyba především ve výchově. Nejde o to vychovávat děti poslušné, ale především šťastné !! Naučit je se radovat, cítít, chtít =)
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Jak už se tady píše je to i uvědomnění toho, že né každý má k drogám racionální postoj. Je tu však vykresleno jak nebezbečné jsou drogy a hlavně tedy jejich zneužití a také na postavách, jak je snadné propadnout narkomanii, která má často hrůzné následky.