Méně známé nestvůry 21. století
Kim Fu
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511497/bmid_mene-zname-nestvury-21-stoleti-DLg-511497.jpeg
3
38
38
Povídky, které stírají hranice fantastického a reálného světa. Ve dvanácti nezapomenutelných příbězích Méně známých nestvůr 21. století se podivné stává povědomým a povědomé podivným. Autorka v názvu slibuje moderní bestiář, neznamená to však sbírku prvoplánových karikatur ani pitvorných kuriozit. Ať zrovna máme co do činění s dívkou, které rostou z kotníků křídla, s gigantickou kolonií mořských organismů blížící se k pobřeží, nebo „jen“ s podezřelou smrtí slavného horolezce, příběhy se nepřímo a rafinovaně dotýkají našeho přístupu k minulosti, přírodě, technice i druhým lidem. Kim Fu navazuje na tradici fantastických povídek postavených na silném nápadu a často překvapivé pointě, s lehkostí střídá nejrůznější styly a podle potřeby se umí přiblížit tak rozdílným žánrům, jako jsou básně v próze nebo erotická literatura.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Lesser Known Monsters of the 21st Century, 2022
více info...
Přidat komentář
Kniha Méně známé nestvůry 21. století mě zaujala především obálkou a názvem. Měla jsem nějakou představu o ději, ale nakonec jsem byla úplně mimo a něco jiného čekala. Nedalo se ale nic dělat, už jsem měla povídkovou knihu v ruce.
.
Povídek tu najdete celkem dvanáct. Knížka je útlá, takže samostatně povídky nejsou nijak dlouhé. Po první jsem si ale řekla, že si je budu muset dávkovat a to samé bych doporučila i vám, pokud se do knihy pustíte.
.
Jednotlivé příběhy spolu nijak nesouvisí. Takže se nic nestane, pokud přečtete jeden a za týden se pustíte do další povídky. Doporučila bych ale dát si mezi nimi čas z důvodu zamyšlení se.
.
Není povídka, kde by se šetřilo fantazií. Kdybyste po mně chtěli vybrat tu nejlepší, asi bych se na věčnost zasekla. Každá byla jiná, nějak výjimečná... Ale sem tam i na mě přitažená za vlasy a já nechápala, co to vlastně čtu.
.
Tím knihu nechci nijak zavrhovat, ale občas byly momenty, kdy jsem jen zírala a snažila se pochopit, co se na stránkách děje. Zkrátka, na mě možná až moc fantazie.
.
Co se týká typu povídek, tak tady najdete snad všechny témata, od lásky, přes horor až po každodenní život. Říkala jsem si, že autorka musela sršit nápady jako ohňostroj!
.
Méně známé nestvůry pro mě byla rozhodně překvapivá četba. Ne špatná, ale jak jsem čekala něco jiného, byla místa, kdy jsem se zasekla a nedokázala jsem se pozitivně odpíchnout dál. Za mě tedy průměr, ale nevylučuji, že se ke knize nevrátím časem, protože myšlenky tu byly skvělé!
Od sbírky povídek jsem půdovně, podle názvu, čekala něco jiného, ale nakonec to bylo rozhodně zajímavé čtení.
Do jednotlivých příběhů se velice snadno začetlo, jen ty závěry byly všechny takové zvláštně useknuté... Na můj vkus až moc otevřené.
jak nejsem povídkový, tak touto sbírkou "obrazů z budoucnosti" jsem okouzlen podobně jako Příběhy vašeho života od Teda Chianga; snad jen kromě povídky Liddy s fantaskním motivem (křídla tu ovšem chápu jako symbol dospívání) jsou ostatní zasazeny do více či méně vzdálené "reálné" budoucnosti bez "magických" propriet
kdo čeká akci, a jak se dnes říká, "epické" vyprávění, bude zklamán (jak čtu z komentářů níže), protože Kim Fu se dělí se čtenářem o dojem, emoci, niterný stav, který nastává po zážitku zachyceném příběhem, a k jeho navození či rozšifrování čtenář potřebuje obdobnou životní zkušenost = možná hledám v povídkách to, co do nich autorka sama nevložila, ale to není v beletrii podstatné, mě oslovily téměř všechny (Písečný muž, Panenka, Dvacet hodin)
povídky Kim Fu jsou mimořádně empatické sondy do nejhlubších duševních stavů a prožitků člověka, a kdybych měl hledat společného jmenovatele, použil byl slov jako "samota", "opuštění", "vydělení", "prázdnota", "nemožnost dorozumět se s druhými", "nepochopení", "neschopnost naslouchat blízkým" = ostatně tak typickými pro současnou společnost
Po knize jsem sáhla v knihovně podle obálky a čekala jsem podle anotace teda něco docela jiného. Moderní bestiář? Vážně? Marně bych tam něco takového hledala. Většina povídek mi přišla o ničem, hledala jsem pointu nebo nějaké rozuzlení, ale nenašla jsem ho. Buď jsem hloupá a někde jsem to tam, hluboko v podtextu, přehlédla a nebo to tam prostě není. Hodně z nich navíc působí useknutě, jakoby v polovině a já si jen říkala "A dál? Proč se to dělo?" ale odpověď jsem zkrátka nedostala. V podstatě o ničem a spíš mi to připadalo jako nepovedené sci-fi než kombinace fantasy a moderna. Rozhodně zapomenutelné.
Moc nerozumím názvu knihu, do fantazy bych zařadil velmi málo těchto povídek. Některé spíš tak do béčkového hororu. U některých nechápu smysl sdělení, u některých nechápu pomalu ani jednotlivé věty. Zaujali mě tak maximálně 2 povídky.
Cosi mi to připomnělo ač jsem si dosud nevzpomněla co, možná film, možná jen nějakou situaci. Ale něco takového jsem zcela určitě četla poprvé. Velmi originální sbírka, která ale slibuje víc než nabízí.
Povídka, která zde vyskajuje z hromádky průměru se jmenuje Chronokostky. Jazyk autorky je střídmý, přesně mířený, svižný a bez zbytečných slov a obratů. Takhle si představuji výbornou povídku. Geniální.
Tím rozhodně neříkám, že ty ostatní jsou špatné. Vůbec ne. Jen po nich nezůstala žádná výrazná emoce a do týdne je všechny velmi pravděpodobně zapomenu.
Vnímám to podobně jako Nasko. Vyhypované nafouknuté nic. Ani styl psaní mě nijak nezaujal a většina povídek ve mně nic nezanechala. Vyjma první a horolezce. Zklamání.
Já nějak nevím, co si o knize myslet. Přečetla jsem si první povídku, byla jsem z ní nadšená a prohlásila jsem, že Nestvůry nutně musím mít... A taky jsem si je koupila.
A pak jsem četla dál, a ten zbytek mi (až na výjimku s horolezcem) přišel úplně divný, nezáživný, nezajímavý... Jako kdyby tam byla pointa napsaná mezi řádky neviditelným inkoustem v nějaké cizí řeči, které nerozumím... A prostě mi uniká a nevidím ji. Z dobré povídky si podle mě člověk musí odnést i jiné pocity, než "What, co to jako mělo bejt?"
Zatímco mořská obluda byla aspoň zajímavá, třeba Liddy s křídly, Červnovky a V téhle fantazii jsem buď nepochopila, nebo jsou fakt špatný, těžko říct.
Ta první byla na 5 hvězd a ty ostatní tak na jednu, což se strašně blbě průměruje. :/
Až po dočtení jsem si všimla malého nápisu, že je to vhodné pro fandy seriálu Black mirror a to sedí, když se nad tím zamyslím, tak mi to BM připomíná. Povídkové sbírky nevyhledávám (zvlášť, když jsou od více autorů, což není tenhle případ), ale tahle mě zaujala jak obálkou, tak názvem. A po přečtení musím říct, že i obsah je super. Naprosto mi to sedlo do noty, až mi bylo líto, že jsem dočetla poslední kousek. Autorka se umně jako chameleon přelévá mezi různými žánry/podžánry, jsou tu povídky laděné do sci-fi, magického realismu, hororu, ale i reality všedního dne a života. Jak už to bývá, některé povídky se mi líbily méně (těch bylo minimum), některé více. Moc se mi líbil styl psaní, zejména části v povídce V téhle fantazii, které byly až téměř poetické: ,,Putuji mezi hvězdami, prsty drhnu o kosmický prach, kolem bezcitná pustina vesmíru". Musím také vyzdvihnout skvělý překlad.
Skoro jsem v pokušení dát i plný počet hvězd, ale za ty povídky, které se mi zas až tak nelíbily, nechávám solidní čtyři hvězdičky s plusem s tím, že se k téhle sbírce určitě někdy ještě vrátím. Doporučuji :)
Fantazie se stává skutečností a zasahuje do běžných životů. Nečekejte monstra, hektolitry krve a nechutnosti. Tato kniha servíruje nepříjemné, občas absurdní situace, které nikdo nechce zažít. Jako každá kniha obsahující sbírky povídek, některé jsou skvělé, některé slabší, ale jako celek to hodnotím pozitivně.
Anotace nečtu, ale možná bych měla začít. Knihu Méně známé nestvůry 21. století jsem si vzala jen kvůli názvu a úžasné obálce. Čekala jsem něco jako atlas monster. Dostala jsem ale všechno, jen ne monstra. Sbírka dvanácti povídek, které kombinují prvky fantasy, magického realismu, dystopie či surrealismu. Jde o různorodé příběhy, které se od sebe liší tak moc, jak jen to jde. Autorka mistrně zakomponovala motivy smutku, osamělosti, lítosti, touhy, lásky i stárnutí.
Nejvíce se mi líbila první povídka – Presimulační konzultace XF007867. Rozhovor operátora s dcerou zemřelé matky, která by se s ní chtěla ještě naposledy setkat v simulaci. Jenže operátor má svoje pokyny.
„Potom co jsem zabil svou ženu, jsem měl dvacet hodin, než se jí ve sklepě vytiskne nové tělo… Otrávil jsem ji pořádnou hrstí jedu v ranním kafi….“ Povídka Dvacet hodin byla unikání a ten nápad mě zaujal. Znudění boháči se doma neustále vraždí navzájem, nebo sami sebe a pak si tisknou nové tělo ve 3D tiskárně?
Ostatní povídky mi přišly jako průměr, některé i podprůměr. Jednotlivé příběhy jsem si dávkovala a knihu četla od konce května. Výsledek? Už si sotva některé povíky pamatuji. Zůstal jen neurčitý pocit divnosti. Autorka často mluví v metaforách, až je to někdy otravné a konce nechává otevřené, nejednoznačné. Možná je to očekáváním, možná mi zkrátka nesedl styl psaní. Ale nemůžu říct, že by mě kniha bavila. Hodnotím proto 2/5* a děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.