Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2636
2636
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Naprosto nádherný, silný a velmi smutný příběh.... Nejsilnější kniha, kterou jsem kdy četla. Zaslouží si 5 hvězd, bez váhání.
Neuvěřitelné vyprávění ženy, která přežila 4 koncentrační tábory. Myslím, že mám silný žaludek, ale při této knize mi bylo místy až na zvracení a na závěr mi ukápla slza.
Smutná kniha, že které bychom si měli vzít ponaučení.Zijeme dnes v takové době, že máme nebo můžeme mít vše na co pomyslime a bohužel si toho často nevazime. Je opravdu smutné, co museli ti lidé prožívat,nelze pochopit chování těch bestii, co se vyzivali na bolesti a utrpení nevinných lidí... Tuto knihu by si měl přečíst každý, aby si uvědomil,jake má štěstí, že žije v této době!
Je mi .. sám nevím... smutno, těžko... Nutí mně to přemýšlet. Přemýšlet nad tím v jaké době žijeme a co za banality a krávoviny řešíme den co den.... Budu citovat svůj FB post který jsem napsal v souvislosti s přečtením této knížky:
"Nezabúdajme, nesmieme zabudnúť.
To nie sú len čísla, to nie sú len "židia" alebo "Židia", to nie sú len "tisíce", "miliony", sú to ľudia, sú to ľudské osudy. Za každým jedným číslom sa skrýva príbeh, rodina, osud.
Vážme si to, v akej dobe žijeme, to, ako sa máme, v akom svete žijeme. Aj keď sa može zdať že tu máme množstvo problémov v spoločnosti, v rodinách, v práci. Iste, to nepopieram. Uvedomme si však, že to čo riešime, aké problémy riešime my je v porovnaní s osudmi týchto ľudí banalita. Buďme vďačný za to čo máme a v akej dobe žijeme. Nezničme si to a neprizerajme sa mlčky na to zlé.
Aj ich životy boli normálne, aj oni riešili tie bežné životné "banality", žili si svoj kľudný a obyčajný život. Všetko sa však zmenilo zo dňa na deň. Z minúty na minútu. Teraz píšem tento post, zajtra... ktovie?
Nikto ich na to nepripravil, nikto na to nepripraví nás. To jediné čo ich trápilo boli osudy ich rodiny, priateľov ale predovšetkým boj. Boj o vlastný život. Alebo... možno niekedy... boj, snaha, možno prosba či modlitba aby sa to už skončilo, aby už radšej nežili. "
Opravdu velmi silný příběh z dob o kterých by se mělo stále mluvit a stále je připomínat. I když při čtení knihy jsem měla pocit že čtu jeden z mnoha obyčejných románu který si autorka představovala, přišly vždy chvile kdy si uvědomíte reálný příběh ženy, co přežila koncentrační tábor, o to silnější pocit z knihy máte.
"Velká slova. Říká se, že je lepší je neříkat nahlas, protože zní pateticky. Jsou však chvíle, kdy na tom nezáleží. Například tehdy, když vás odvážejí do koncentračního tábora."
Příběh tak silný, že máte chvílemi problém číst dál, protože přes slzy nevidíte. Nebo nechápete, jaké hrůzy jsou vůbec na světě možné.
Jen u málokteré knihy vím, že na ni nezapomenu - tato je jednou z nich.
No tak tahle kniha, to byl mazec.. :D Přečetla jsem ji prakticky jedním dechem a troufám si říct, že je to jedna z nejlepších knih, která člověku čtivým způsobem přiblíží hrůzy, které se děly během války. Je vidět, že autorka ví, o čem mluví, protože to sama prožila. Knihu si uložím ke svým oblíbeným a určitě jsem jí nečetla naposled. Kdybych mohla dát 10 hvězdiček, udělala bych to :D
O hrůzách války a koncentráků se asi rozepisovat nemusím... Jinak čtivé, poutavé. Jedna hvězdička dolů za matení čtenáře názvem, který naznačuje, že paní byla Mengeleho pokusným objektem, a také za moc sladký začátek v popisovaném období před válkou. Tedy nechci být skeptická, ale takhle moc pozitivní život jsem ještě u nikoho neviděla...
Podobných příběhů je mnoho. Příliš mnoho. Je to dobře i špatně zároveň. A je potřeba tyto příběhy vyprávět, uchovávat a předávat dál. Ať už na filmovém plátně nebo ještě lépe v podobě knižní. Občas se však stane, že těmto osudům může trochu ublížit forma podání. Jako v případě této knihy; pokusím se vysvětlit.
Předválečný, zcela obyčejný život paní Violy je roztažen možná příliš; později jsem ale pochopil, jak významný kontrast tvoří s pozdějšími událostmi a tvoří celkový obraz nesmazatelné skvrny na dějinách lidství a jak dobře ukazuje, kterak se svět po válce ve všech směrech změnil. Člověk najednou zjistí, že všechno, co má (nebo si myslí, že má a nemá) hraničí s iluzí, která se velmi rychle může rozplynout v doslovné nic. Samotné události v táborech, kterými si Viola prošla, lze označit jen (a stále nedostatečně) slovem "hnus". V knize se objevuje několik dalších, o nic méně zajímavých a děsivých osudů, které dokreslují onu dobu. Ostatně válka je vždycky hnusná, ale mění se v něco zcela tragického a až osobního, jakmile dostane konkrétní jména a tváře. Nechci se tu rozepisovat o věcech, o nichž má většina aspoň nějakou povědomost, ale zároveň nechci znít jako člověk, co by znevažoval příběh paní Sternové. Ten je totiž zcela mimo diskuzi, na rozdíl od formy knihy.
Ačkoli nevím, do jaké míry paní Tóthová při sepsání těchto pamětí použila vlastní fantazie a autorské svobody, nemohl jsem se při čtení zbavit dojmu, že kniha občas ztrácí svou skutečnou hodnotu a klesá kamsi do téměř brakové červené knihovny. Mrzí mě, že to říkám, ale je to tak. Někdy až zbytečně tlačí na emoce nebo vypráví poněkud romantický příběh. Někdy podává události tak uměle, že působí jako vytažené z wikipedie. Ostatně taky nemálo zarazí, že vzdor názvu se Viola setká s Mengelem jen jednou, při první selekci v Osvětimi. Mengeleho "práce" pak vypravuje spoluvězeňkyně. Možná v tom hraje roli i nakladatelství Ikar, protože od nich tenhle typ literatury není překvapením.
Takže má Mengeleho děvče smysl číst nebo ne? Je hodno doporučení? Protože už jsem v tomhle směru něco načetl, nevím jak zapůsobí na "nevědoucí". Ale nejspíš dámy budou ronit slzy a prožívat silné emoce, zatímco pánové budou chvílemi spíše zívat a kroutit hlavou. Ale cenu číst to rozhodně má. Přece jenom jde o příběh silných osobností, obětí ignorance a nesmyslné nenávisti. Jde o to vědět, znát a vyvarovat se. A hlavně nezapomenout. Tohle nikdy nesmí být zapomenuto, oni nesmí být zapomenuti a těm druhým nikdy nesmí být odpuštěno.
Nevim, jestli slovo krasna, je to spravne, jak jednoslovne popsat tuto knizku. Od prvni stranky jsem s Violkou prozivala jeji pocity-tedy do doby, nez se museli vystehovat ze sveho bytu a kdy ji skoncilo bezstarostne mladi. Z dalsiho osudu beha cloveku mraz po zadech a smeka klobouk, ze to ti lidi zvladli a prezili. Uz je to dlouho, co ve mne knizka vzbudila takove emoce.
Příšerné dějiny, o kterých je ale nutné stále vyprávět. Neskutečné, co všechno lze přežít....
Nelze jinak nežli dát plný počet hvězd, ale po přečtení této knihy by si člověk možná přál, aby se jednalo pouze o válečný román a ne o realitu. Hrůzy nacistických příslušníků jsou zde popsány opravdu velmi naturalisticky a bez obalu, často se mi tak při čtení svíralo hrdlo a stahoval žaludek. Hlavně v pasážích kde Viola Sternová popisovala násilí na dětech. Ne jednou mi ukápla slza a párkrát jsem se rozmýšlela, jestli knihu vůbec dočtu. Rozhodně je dobré proložit četbu této knihy, nějakou pozitivnější literaturou. Je neskutečné že se tato zvěrstva děla ještě v polovině minulého století. Příběh je vyprávěn opravdu poutavě a působí tak opravdu jako válečný román, ale jak už jsem zmínila výše...kéž by.
Nejde ani o to že začátek vypadá jako takové Večery pod lampou, to je možná dobrý manévr, ale že se autorka, které byl takový materiál svěřen - a takový materiál je vždy velmi cenný s ohledem na mnoho věcí - odvahou Violy Stern počínaje a nevím čím vším konče - ten potenciál nevyužila či ho spíš nedocenila a poněkud zazdila formou. Některé scény a celé dialogy působí spíše jako červená knihovna s tím rozdílem že tady je vloženo méně empatie. Nic ani proti červené knihovně, ale tam ty obraty očekáváte, ale v takové výpovědi ani ne a působí občas neuvěřitelně. Jinak surovost války a koncentračních táborů a tohoto vůbec zmenšit nejde ani s takovou technikou psaní. S ohledem na mnoho proměnných nehodnotím, protože žádná taková výpověď se nedá znevážit hodnocením.
Opravdu silný příběh. Jsem velice ráda, že mnoho lidí, co přežilo koncentráky, mělo odvahu to sepsat a my si díky tomu alespoň částečně můžeme představit, co se jim stalo. Ikdyž to vlastně asi někdy úplně nepochopíte. Jako vždy, když čtu knížky s touto tématikou, jsem se několikrát rozbrečela. Hodně mě zasáhla tato pořadí v umývárně v Osvětimi:
Angličané
Holanďané
Francouzi
Španělé
Poláci
Rusové
Cikani
Služební psi
Židé
Vždycky po přečtení těchto knih si říkám PROČ? Ale na to normální člověk nikdy nedostane odpověď.
Nejvíce mě zaujal kontrast mezi životem před válkou a během ní. I když jsem na toto téma přečetla mnoho knih, chvílemi jsem musela přestat číst, protože konkrétní popisy příběhů mi nedělaly dobře. Nejspíš to bylo způsobeno tím, že začátek knihy je opravdu krásně napsaný - vidíme zde rodinný a téměř idylický život hrdinky, který se změní ze dne na den... Určitě doporučuji přečíst.
Působivé čtení, někdy až moc do detailu popsáno. Nedokážu si představit, že si paní do detailu vybavuje jak před x lety kdo co řekl a co mněl na sobě oblčeno, jaké bylo počasí atd. Řekl bych, že hodně věcí bylo domyšleno, aby mohla kniha splňovat určitý počet stran. Na druhou stranu to knize neubralo na čtivosti.
Hezké, žádné nudné fráze.Opravdu jsem při čtení měla pocit jako bych poslouchala vyprávění staré babičky o tom co v životě všechno zažila.Dojímavá knížka.
Do knihy jsem nakoukla o půlnoci, jen abych zjistila, jestli mě zaujme. Přinutila jsem se jí odložit až ve 4 ráno. Dnes jsem hned pokračovala a dočetla. Během čtení tohoto příběhu o neskutečně silné a statečné dívce jsem si několikrát pobrečela. Jedna z mála knih, na kterou nikdy nezapomenu.
Velmi silné čtení, jako všechny příběhy z této doby. Navíc napsáno velmi čtivě, čekala jsem to horší. Jen mě trošku zarazilo že se kniha jmenuje "Mengeleho děvče" čekala jsem popis více pokusů a více vyprávění z této doby. Nicméně to knize neubralo na ničem. Rozhodně by měl každý přečíst.