Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2646
2646
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
včera jsem dočetla tuto knížku. musím říct, že na ni musím myslet ještě teď. knížka byla hrozně krásně napsaná, byla ale hlavně drsná a pravdivá. to, co se dělo v té době si nikdo z nás nedokáže představit. z knihy mi bylo někdy hodně smutno a úzko. sama jsem před navštívila koncentrační tábor Osvětim a když to člověk vidí na vlastní oči a potom čte o tom, co tam lidé museli zažívat, je to hrozné a o to horší, že tohle dokáže člověk udělat člověku. knížku určitě doporučuji, moc se mi líbilo, že byla doplněna fotografiemi.
jsem ráda, že autorka a hlavní hrdinka této knihy, se stihla se svým příběhem podělit. protože jak jsem si po dočtení hledala, hlavní hrdinka zemřela roku 2017 a roku 2016 byla kniha vydaná na Slovensku. na tuhle dobu by se nemělo zapomínat a i když bylo pro hlavní hrdinku těžké svůj příběh vyprávět, zůstala po ní památka, kterou si můžete připomenout, co lidé zažili a jaká doba se snad už nebude opakovat.
Velmi silná kniha. Líbilo se mi, že to nebyl jen příběh, že tam byly i psány i skutečné historické události. A i když to bylo místy velmi kruté, tak celkově na mě kniha působí takovým milým dojmem.
Hodně silný a krásně vyprávěný příběh protkaný strašlivou surovostí. Jedna z nejpovedenějších knížek s tematikou 2. světové války, kterou jsem četla.
Tato kniha nejde přečíst na jeden zátah. Musela jsem vždy po nějaké chvíli přestat a vracela se k ní až druhý den... Toto nelze pochopit, jak může někdo něco takového dělat druhému člověku.. Proč se toto vůbec muselo stát... Je dobré si o tom precist, pak vlastně člověk zjistí, že má úplně všechno...
Pár knih jsem na tohle téma už přečetla. Po přečtení téhle jsem ve třetině chtěla skončit, bylo to na mě nějak moc silný. Ale nakonec jsem dočetla.
V poslední době jsem přešel z čtení detektivek na romány kolem války. Ne vždy šlo o téma holocaustu jako v téhle knížce, vždy šlo ale co silnější příběh než jenom detektivka. Možná je to tím reálným námětem, nebo jako v tomhle případě reálnou hlavní hrdinkou. Doporučuji všem, kteří se neustále stěžují na těžký život v dnešních podmínkách, stejně jako těm, kteří oslavují minulé totalitní režimy jako úžasné.
Knihu jsem sice nedocetla do konce. Ale ne z duvodu, ze by za to nestala. Ale ty zločiny, ktere byly pachany jsem bez slz nedokazala cist. I presto davam 5 hvezdicek, protoze ta kniha za ne stoji.
V žádném případě nehodlám hodnotit obsah knihy jako takový. Ale po celou dobu četby mi na knize „něco“ nesedělo, nicméně ani teď to nedokážu správně pojmenovat. Šlo o styl, jakým byl kniha napsaná. Způsob vyprávění. Některé scény, situace a dialogy působily jaksi strojeně, uměle. Otázkou pro mě proto zůstává, kolik si toho z vyprávění paní Stern Fischerové autorka upravila podle sebe a jakým způsobem.
Některými čtenáři kritizovaný začátek v Lučenci byl podle mého naopak velmi důležitý pro zdůraznění kontrastu života „před tím“ a „po tom“ a jasně ukazoval, jak plíživě se zpočátku kolem židovské menšiny stahovala smyčka holocaustu, za mnohdy lhostejného přihlížení „nežidovské“ většiny, aby to celé skončilo miliony mrtvých v plynových komorách. Ani poznámky pod čarou od českého překladatele mi nevadily a dobře dokreslovaly některé letmo zmíněné historické události.
Ale v porovnání s válečnými událostmi, transportem a koncentráky se paradoxně jednalo o nejpropracovanější a nejdetailnější část. Čím dál se v příběhu dostáváme, tím na mě vyprávění působilo strozeji a uspěchaněji (což na druhou stranu chápu – pochybuji, že se paní Viola svěřila se všemi hrůzami, které tam kdy zažila a viděla, muselo to pro ni být příliš traumatické i po těch letech). A najednou bum… a jsme v poválečné Praze. Ani Mengele se tam neukazoval tolik, jak bych dle názvu knihy a anotace čekala (to na mě vážně působí spíše jako promyšlený marketingový tah).
No offense, ale „novějším“ knihám zabývajících se tématem holocaustu a druhé světové války prostě nějak nemůžu přijít na chuť. Ať už jsou založené na skutečných výpovědích (Děvče), nebo vyfabulované (Zlodějka knih). Radši sáhnu po Lustigovi, Weilovi, Fuchsovi, Fischlovi…
Z relativně klidného a v podstatě banálního začátku kniha zhruba po třetině dojde až ke zvěrstvům odehrávajícím se v koncentračních táborech.
Čím více knih o holokaustu čtu, tím víc mě zaráží krutost a bezcitnost dozorců z řad SS i kápů. A nejenom to. I chování ostatních lidí, civilistů, během války. Zkrátka se ptám: Proč?
Navštívil jsem Osvětim, přečetl spoustu knih na toto téma, ale pořád si nedovedu představit, jak strašné to muselo být. Některé věci člověk zkrátka nepochopí zcela, dokud je nezažije.
Jen doufám, že tohle už nikdo zažívat nebude. Nedělám si ale iluze. Pokud by se dělo něco podobného v dnešních dnech, lidé by se dost pravděpodobně chovali úplně stejně.
Smutný, šokující, nezapomenutelný, silný příběh. Některé pasáže asi nikdy nezapomenu. Ale je třeba si tyto hrůzy neustále připomínat, aby se už nikdy neopakovaly. Rozhodně doporučuji přečíst.
Hodně silný příběh, netřeba k tomu asi víc psát. Snad jen to, že v některých momentech mi bylo špatně a to už jsem knih s touto tématikou přečetla hodně.
Tato kapitola našich dějin je hodně smutným čtením. Pro někoho až neuvěřitelným. Kniha je vlastně literaturou faktu, kde předem víme, že autorka naštěstí vše přežila. Jinak je kniha, krom začátku značně deprimující. Že byla v koncentračních táborech páchána zvěrstva na lidech pod rouškou vědeckých pokusů, ano to víme. Že ta zvěrstva byla taková, jaká popisuje autorka, je strašné. A že se těmi chorými mozky dalo zblnout tolik lidí je ještě tragičtější. A nejsmutnější na tom je, že je zradila spousta známých před válkou a i po ní. Opravdu se dokáže mnoho normálních lidí chovat najednou jako hyeny. A to těm hyenám ještě křivdím. Knihu doporučuji všem. Aby si uvědomili, jak ve vteřině dokáže váš život změnit směr. Jak bez přemýšlení a jen se slepou důvěrou a vírou v politiku, náboženství a davové chování, dokážeme jít s davem a dělat věci a chovat se úplně mimo standard. Slušní se báli, neslušní toho využili a zrůdy se zapojily. A po válce to bylo dost podobné. Viz Habermanův mlýn. Jo přečtěte si to a popřemýšlejte si o tom.
Vloni jsem byla na exkurzi v Osvětimi i Březince a na doporučení pana průvodce, jsem si koupila tuto knihu. Začátek popisoval klidný život Violy a její rodiny, postupně se ale příběh stával smutnější a gradoval příjezdem rodiny do koncentračního tábora.
Knihou vás doprovází i dobové fotografie, díky nimž, jste si tu dobu mohli lépe představit.
Při čtení kapitol Violčina pobytu v táboře mi nebylo dobře, vůbec si neumím představit hrůzy, které tam zažívali. A asi větší překvapení pro mě bylo, že hlavní hrdinka, která přežila ty zvěrstva, dokázala založit rodinu.
Knihu velmi doporučuji.
Četla jsem spoustu knih o koncentračních táborech a holoucastu. Ale musím říct, že tato kniha byla opravdu skvělá a silná. Surová ale plná emocí. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi I smát. Přiznám se, že především v části, kde popisuje experimenty Dr. Mengeleho se mi dělalo nevolno a přemýšlela jsem, že knihu snad ani nedočtu. Ale byla by to škoda, především proto, že Violin příběh by neměl být zapomenut. S každou knihou, s každou větou žasnu jak silní lidé byli a nenechali se zlomit. Neuvěřitelné. Děkuju.
Neskutečně silná kniha. Při čtení určitých částí mě mrazilo. U některých jsem měla slzy v očích. Rozhodně to není čtení pro každého, protože i já jsem občas knihu odložila s tím, že potřebuji vstřebat to, co jsem se dozvěděla.
Na tuto dobu se nesmí zapomenout , a každý by se měl dozvědět o tom, co si lidé prožili, a přesto dokázali potom všem, žít normální život. Ale v myšlenkách to budou mít až do smrti.
Nic moc jsem neočekával po několika přečtených knihách na toto téma. Ale tato kniha je opravdu silná. Nedoporučuji číst v těhotenství, tolik slz jsem dlouho neuronila.
Další strhující kniha plná pravdy, ze které mrazí. Knih s touto tématikou jsem četla několik, ale vždy něco překvapí.