Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2646
2646
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Začátek nebyl dle mě až tak čtivý a záživný ale postupem času mě příběh dojal až k slzám, nezapomenutelná kniha
Čteno v rámci čtenářské výzvy - a jsem za to ráda, jinak bych si knihu s timto tematem nezvolila. Jako matka malého miminka to bylo pro me osobně místy hodně silné čtení (Juditka), kniha je velmi čtiva, prakticky ji nešlo odlozit. Pro ty čtenáře, které tema zajímá, doporučuji (s Mengelem se vsak v knize skoro nesetkate, o taborech se dozvidame temer v polovine knihy). Pro ostatní - at se připraví na hlubší zážitek...
Naprosto se ztotožňuji s komentářem že dne 25.4. Jen tedy narozdíl od autora příspěvku mám tuto tématiku velice ráda.
Velice smutny, dojemny pribeh, ktery me pri cteni nekolikrat rozplakal. Zadna kniha me takto hluboko nezasahla. A to jsem jich o ruznych hruzach precetla uz hodne. Kdyz nad tim tak premyslim, nepamatuju si, ze by me vlastne nejaka kniha kdy vylozene rozplakala. A tady to bylo hned nekolikrat. Doslova jsem jeji strasny pribeh obrecela.
Je totiz vypraven od uplneho zacatku. Predvalecnemu obdobi je zde dan dost velky prostor. Laskavou Violku, jeji krasnou rodinu a pratele (kde se lide maji jeste ve vzajemne ucte) pozname velice zblizka a nasledny kontrast valky na ctenare pak o to silneji dolehne.
Hrozne ovsem je, ze ani po valce pani Viola a jeji rodina nemela na ruzich ustlano. Na internetu lze dohledat, ze manzela komunisti zavreli do vezeni (nevim, na jak dlouho). Starsi dcera pro to nemohla jit ani na studia. Pani Viola musela drit do umoru v praci, kde ji nadavali do starych zidu a po nocich jeste sila, aby uzivila rodinu.
Moc si preju, ze i pres to se naslo hodne stastnych chvil s detmi, s manzelem, ktery byl, jak se zda, opravdu velice vyjimecny muz.
Co vic napsat? Snad uz jen... cest Violcine pamatce, rytiri Jurajovi a vsem odvaznym lidem, kteri si i v takovych hroznych casech zachovali lidskost.
Maji moji hlubokou uctu a respekt.
Další dechberoucí svědectví, kde mi místy bylo i špatně, při popisu pokusů na vězních a sovětských zajatcích. Hlavní hrdinka líčí příběh nejen svůj, ale i spousty dalších lidí, se kterými se potkala, a kteří měli osud často daleko horší než ona sama. Knihu bych nazvala jinak, část s Mengelem rozhodně netvořila podstatu knihy. Silný příběh, myslím, že každému určitě uvízla v paměti část o krásném chlapečkovi, kterého Mengele sadisticky zabil...
Super knížka.. na dva večery, ale i tak to stálo za to. Poutavě se čte a těžko se odkládá.
Jednou za čas mám prostě "chuť" si přečíst zase něco s tématikou koncentračního tábora a tentokrát na řadu přišlo Mengeleho děvče. Ve spoustě příběhů se s Mengelem setkáváme většinou jen při selekci po příjezdu vlaku, tento příběh nás však zavádí mnohem dál; až za samotnou pomyslnou bílou plentu, kde se krutý lékář nebojí z lidí dělat pokusné králíky. Těžký a emotivní příběh plný bolesti, strachu, utrpení ale také lásky a naděje vám prostě zůstane v hlavě.
Myslím, že není co dodat. Vše už je zde zmíněno jaký je to emotivní a smutný příběh o holokaustu.
... mnoho emocí. Chvílemi mi oči létaly po řádcích, stránky utíkaly, jak se příběh ubíral drsně dál. O botičkách u Dunaje jsem nikdy neslyšela, ale okamžiky to musely být strašné. Kniha se velmi dobře četla, byť při ní mrazilo. ale zapomínat nesmíme.
Velmi emotivní příběh krásně podaný. Taková ta kniha, u které nevíte, jestli číst dál a nebo raději přestat, protože se vám dělá zle. Taková, která vyvolává emoce na každé straně - hrůzu a znechucení, velký obdiv, dojetí ... slzy v očích a husí kůže. Přestože se nečte lehce, doporučila bych ji k přečtení každému.
Knih o holokaustu už jsem přečetla spousty, ale tahle byla jiná. Když člověk ví, že neskutečný příběh, který se na těch 370 stranách odehrává, je postaven na skutečných základech, vnímá pak knihu úplně jinak.
Docela dlouho mi trvalo, než jsem po knížce sáhla, protože sloganem ,,skutečný příběh ženy, která přežila čtyři koncentrační tábory” ve mně evokovala spíš nějaký příběh z bulváru založený na ,,zaručených” faktech. Naštěstí jsem se ale ke čtení nakonec odhodlala.
Hned od první stránky jsem věděla, že mě knížka chytne a nepustí. Kniha je napsaná nesmírně čtivě, navíc je opatřena vysvětlivkami k různým historickým událostem a osobám, o kterých se autorka zmiňuje, což jí dodává na důvěryhodnosti a vám to pomáhá v orientaci, pokud nejste dostatečně zběhlí v dějinách druhé světové války. Je tam i spoustu dobových fotografií ať už rodiny Violy Fischerové nebo i z míst, kterými prošla. Říkáte si, že je neskutečné, kolik zloby, bolesti a utrpení tehdy museli lidé zažívat. Ale tohle se opravdu stalo. Všechny postavy z knihy existovaly, každý jednotlivý příběh se opravdu stal.
Mengeleho děvče ráda zařadím mezi ty nejlepší knihy, které jsem o holokaustu četla. A rozhodně si myslím, že byste si ji měli přečíst i vy.
Tak jsem dočetla další ze silných válečných knih. Když je příběh dle skutečné události a vyprávěn někým, kdo tyto hrůzy zažil, dělá ho to ještě zajímavějším. Dozvěděli jsme se něco o Lučenci, tedy rodném Violině městě; zabrání Maďarskem; prvním zamilování hlavní hrdinky a samozřejmě o strachu a bolesti, které si vytrpěla.
Důvody proč to za mě není plný počet:
- název knihy, jenž je mírně zavádějící. Je mi jasné, že právě název knihy je to, co prodává. Z příběhu se dovídáme, že se s Mengelem hlavní hrdinka potkala, promluvil na ni, ale co se týče dalšího kontaktu, tak už nebyl přítomen a kromě "sterilizace" a podivné dávky injekcí do hrudi žádné pokusy nepodstoupila.
- podtitul "čtyři koncentrační tábory a zorganizování útěku" také není úplně pravdivý. V Osvětimi strávila pár týdnů, poté následoval přesun a Ravensbruck a pochod z tábora, kdy sice bylo nebezpečné utéct, nicméně jak autorka dodává, zbytku žen, co došly do Domažlic, se nic nestalo.
Co však oceňuji, jsou přiložené fotografie, dokumenty a autorčina schopnost přeměnit děsivé vzpomínky do souvislého, ač znepokojujícího vyprávění. Také mě zaujala provázanost s ostatními událostmi - třeba to, že Violin manžel Juraj se spřátelil a bojoval s Janem Hrubým, který později zahynul v kostele po atentátu na Heydricha.
Není lehké to číst, pro mě určitě nikdy nebude, a ani nedokážu číst knihy s tímto tématem moc často, proto si musím na léto dát mírný oddych.
Další silný příběh,jako všechny tyto knihy podle skutečných událostí. Nečtou se lehko, ale je to kus historie na kterou by se nemělo zapomínat.
Úžasná, nádherná kniha! (pokud se to v rámci tohoto žánru dá vůbec napsat?)
Přečetla jsem dost knih - svědectví o životech v koncentračních táborech - každá z nich byla jedinečná, líčené utrpení, zvěrstva a hrůzy vždy stejně nepochopitelné...
Tato kniha byla ale něčím jiná. Nedokážu říct čím přesně, snad i přesahem do autorčina mládí, její první lásky... Kniha byla svým způsobem laskavá, plná myšlenek o lásce, životě, síle, odhodlání, zoufalství, které byly tak hrozně pravdivé! Daly by se vytesat někam do kamene, přitom byly pronášeny úplně obyčejně, prostě...
Stále a pořád nedokážu pochopit, jak se něco takového mohlo dít a jak to ti lide mohli přežít..
Čtenáři, čtěme takovéto knihy a doporučujme je ostatním, ať lidé nikdy nezapomenou a nikdy už se nic podobného neopakuje!
Kniha plná emocí, která vás pohltí svým příběhem. Některé pasáže ve mně zanechaly silný pocit smutku, který se mi při vzpomínce vždy vybaví. Ani se mi místy nechtělo věřít, že se tohle opravdu událo. Byla to moje první knížka o holokaustu, která mi otevřela oči a sundala růžové brýle.
Neuvěřitelně silný, naturalistický, krutý příběh (biografie). Příběh o nezdolnosti lidského bytí, o vůli k životu. Paní Viola nutí k přehodnocení vlastního života, priorit, prožívaných "těžkostí". Opakovaně si kladu otázku, jak bych se v podobné situaci zachovala, byla bych schopna prožít to samé a zároveň o tom všem vyprávět s tak neuvěřitelným nahledem a přetrvávající vírou v lidské dobro?
Zároveň se nemohu ubránit srovnání s některými podobnými knihami, které v této perspektivě působí jako pohádkové příběhy. Zvláště pak takového Tatéra z Osvětimi, který snad ani neměl být vydán, vnímám jako výsměch vůči tomu, co se skutečně odehrávalo.