Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537396/bmid_mengeleho-devce-662fb52eed96b.jpg
5
2646
2646
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Přidat komentář
Nemám slov. Cítila jsem se jako jedno z děvčat, na které dělal pokusy sám ďáběl, tedy dr. Mengele. Při čtení této knihy se mi chtělo brečet, zvracet. Mengeleho děvče mi otevřelo více oči o tom, co se událo v koncentračních táborech. Doporučuji
Tak tohle je moc. Jedna věc je o tom všem vědět, znát historii, filmy a dokumenty. Druhá je číst o tom - nechat představivost zpracovávat právě čtené do obrazů v mysli. To se pak kapitoly "Mengele a chlapeček" a "Anna" nedají dočíst bez slz. Někteří vytýkají první část knihy, která je jak z prvorepublikového filmu s Oldřichem Novým. Mně vůbec nevadila, ba naopak - krásně nastínila tehdejší dobu, zvyky, způsoby chování, první lásku. Samozřejmě to vše podtrhla autorka/spisovatelka svým stylem psaní a to se pak tahle knížka čte sama. A pokud má někdo problém s tím, že se Mengele v knize, tedy v příběhu Violy, prakticky neobjevil, vězte, že to bylo jen a jen dobře pro ni samotnou. Nedovedu si představit, jak by to totiž dopadlo, kdyby se "více zajímal". Jen malé povzdechnutí na závěr - škoda že se alespoň krátká kapitola nevěnovala životu Violy v pozdějších letech jejího života. I tak je to ale vynikající kniha, o věcech, které nemají být zapomenuty.
Uff po dočtení této knihy se mi chce hodně věcí, chce se mi brečet, řvát, zvracet....Moc silný příběh paní Violy Stern bych nazvala emocionálním tsunami :-( Některé kapitoly byly šílené (Mengele a chlapeček, Pokusy...) část kapitoly o chlapečkovi jsem nebyla schopná přečíst, prostě to nešlo, všichni lidé si tehdy procházeli peklem, ale matky si procházely peklem dvojitým :-( nevědět co je s mým dítětem....nebo naopak vědět....bude mi chvíli trvat než to zpracuju :-/
"Otevřela jsem svůj balíček převázaný konopným provázkem. Otevřela jsem ten tvrdý papír. Bylo v něm malinkaté jablíčko, čtyři oloupané vlašské ořechy a malý balíček z mastného papíru, do kterého se balilo maso u řezníka. I ten jsem otevřela. Byly v něm asi čtyři lžičky marmelády. Byla meruňková. Slaďoučká. Výborná.
Všechny jsme plakaly. Všechny jsme pochopily, že to jsou balíčky od "Červeného kříže" z Hansova světa. A on, když nás tam viděl, se radoval a plakal štěstím, dojetím, a plakal i z hlubokého smutku. Hans byl Němec. Ale především to byl člověk."
Tato pasáž dokazuje, že to není o národnostech, ale jen a pouze o lidech. Paní Viola udělala moc dobře, že se na závěr svého života rozhodla svůj příběh vypovědět. Protože tyto osudy nesmějí být nikdy zapomenuty. Drsné to bylo, nespravedlivé to bylo, bolavé to bylo i dojemné to bylo. Díky za to, nezapomenu!
Četla jsem už nespočet knížek(životopisů) z této doby a myslela jsem, že mě už jen tak neco nerozhodí. Tohle mě však naprost rozsekalo a myslím, že se z toho budu vzpamatovávat jestě dlouhou dobu. Rozhodně doporučuji všem
Životní příběh rodiny Sternových a jejich tragický osud. Rodina, která žije svůj obyčejný život, vychovávají děti, pomáhají příbuzným a jsou se svým životem spokojeni. Najednou přijde někdo a řekne, že na to nemají právo, protože jsou Židé. To nikdy nepochopim i kdybych toho na toto téma přečetla a nastudovala sebevic. Kdo komu dal právo toto určovat. Nikdo.
Stejně hrozný musel být návrat z lágrů zpět do rodného města, ta lhostejnost, nenávist a zloba "spořádaných " spoluobčanů, sousedů.
Jsem ráda, že paní Viola našla své štěstí v životě.
Poutavě napsaná kniha.
Měla jsem u ní podobný pocit jako když mi moje babička vyprávěla jak utíkala z reichu z nucených prací.
Chvílemi mám tíživé pocity co člověk muže udělat druhému člověku .
Líbilo se mi, že autorka nevyprávěla jen svůj příběh, ale i příběhy mnoha dalších lidí, které znala nebo potkala během války. Je to dojemné dílo.
Smutný příběh, ale moc hezky napsané. Lince s Arturem jsem úplně nevěřila, přijde mi smyšlená ( možná není). Taky mi je líto pana Jurka, je to popsaný, jak kdyby na ni zbyl. Název mi přijde jako marketingový tah, paní se s Mengelem setkala jednou. Scény s dětmi jsou šílené.
Po dlouhe dobe zase knizka u ktere mi telky proudy slz. Hlavne u kapitoly Mengele a chlapecek. To jsem fakt nedavala, jelikoz mam doma taky takovyho malyho chlapecka. Zpracovani pribehu TOP. Vsem doporucuju!
Vždy obdivuji vnitřní sílu a odvahu, kterou v sobě museli mít všichni přeživší z koncentračních táborů. Proto mám tyto hrůzné příběhy tak ráda. Jsou plné skutečných emocí a tato kniha v tomto ohledu patří mezi ty nejvydařenější. Myslím si, že je to především díky paní Tóthové, která tuto knihu napsala. Způsob vyprávění příběhu mi maximálně vyhovoval. V knize nejsou popsány pouze hrůzy z koncentračních táborů, ale s hlavní hrdinkou příběhu Violkou, prožijeme podstatnou část jejího celého života. Ve zkratce se dozvíme příběhy všech lidí, kteří významnějším způsobem zasáhnou do života Violky. Dokonalá kniha. Nemám nic, co by se jí dalo vytknout. Audioknihu čte dvojice vynikajících rétorek. Paní Jitka Ježková a Vilma Cibulková.
hodnotím knihu, dávat hvězdičky za lidský osud, je nepatřičné...takže pročíst se úvodem náročnější, ale rozumím, že nastínit politickou situaci tehdejší doby bylo potřeba, dále líčení hrůz v samotném lágru...k tomu se nedá nic napsat, než, že i přes to, že každý tuší, jaká byla Mengele zrůda, došlo při čtení na slzy a ne jednou...závěr...až se jednomu nechce věřit, že tohle všechno dokázali lidé přežít a dál žít svůj život až do vysokého věku, protože to trauma, co si nesli sebou, muselo být šíleně těžké a svazující. Hluboký respekt a úctu k těmto lidem!
Tak jsem právě dočetla tento úžasný příběh.Co víc napsat?Také pro mne je to neobyčejná kniha z všech těch co jsem na toto téma četla.Obdivuji Violku a vůbec všechny,myslím že dnešní člověk by nepřežil ani polovinu času co oni.Asi nikdy nepochopím co člověka žene chovat se jako zrůda,nenávidět,týrat,ponižovat a zabíjet jinou lidskou bytost.Copak se lidstvo nikdy nepoučí?Kolik obětí ještě bude třeba než lidstvo prozře,že život je dar a zázrak a nesmí se s ním zbytečně plýtvat.Jen doufám že boží mlýny opravdu melou a že semelou hlavně ty kteří unikli světské spravedlnosti,nechť se smaží v pekle.
Mengeleho děvče byla opravdu skvělá kniha, díky které jsem se dozvěděla mnoho zajímavého a která mi prostřednictvím zážitků paní Violy přiblížila, jak skutečně vypadal život v koncentračních táborech. Některé pasáže se mi četly opravdu těžko a opět jsem kroutila hlavou nad tím, kolik lidí bylo schopno vykonat ta nejohavnější zvěrstva na ostatních. Knize nakonec dávám 4*, protože zde byly části, které mě příliš nezaujaly, např. část, kde paní Viola popisuje svou první velkou lásku. Po přečtení jsem se pak zamýšlela nad tím, jak moc přesný název knihy je, nebo tedy označení paní Violy. Mengele ji sice poslal "na stranu života" a pokusy se na ní dělaly, ale nebylo to přímo s ním. Pokud se nepletu, tak přímo do kontaktu s ním přišla pouze při selekci a pak už jen vyprávěla, jaké pokusy dělal na ostatních (a jo, u těch popisů se vám taky udělá nevolno - a docela by mě zajímalo, jaký život by Mengele měl, kdyby 2. světová válka nebyla). Tohle bych možná potřebovala trochu objasnit, ale je to jen detail. Pokud vás zajímá tématika 2. světové války a chcete si přečíst knihu, která ve vás něco zanechá, pak bude tohle pro vás ta správná volba. Já knihu určitě budu doporučovat dál.
Mengeleho děvče - je mi hloupé u knih tohoto typu psát, že se mi "líbily", ale věřím, že každý pochopí, co je tím myšleno .????
Kniha se mi líbila, ale začátek mě hrozně nebavil...až příliš rozvláčný popis omáčky okolo...jakoby šlo hlavně o to, přidat do knihy pár stran navíc...asi tak od stránky 132 mě kniha už bavila.????
Neobyčejná emoční síla této knihy je umocněna tím, že nejde o fabulaci, ale o autentický příběh autorky, která na vlastní kůži resp. na vlastní duši, jak sama uvádí, prožila to, co si nikdo z nás v plné síle neumí (a myslím, že ani nechce) představit. Je to příběh obdivuhodné vnitřní síly této ženy i jejích spoluvězeňkyň, jejichž tragické osudy čtenáři nejednou vženou slzy do očí. Na druhé straně je dobré, že někteří přeživší (je více autentických knih na toto téma např. Rudolf Vrba, Utekl jsem z Osvětimi) byli ochotni se o svůj příběh podělit. Jejich svědectví musí zůstat trvalým mementem.
Bylo to ... silné. Pro mě osobně až moc, rozhodně teď dlouho neotevřu knihu podobného ražení.
Knihy s touhle tématikou nečtu. Vybrala jsem si ji kvůli čtenářské výzvě. A jsem ráda. Knihu jsem přečetla za dva večery. Výborně se čte, strhne vás do děje. V první polovině knihy se s Violkou seznamujete s její rodinou, hlavně s její milovanou maminkou, s první láskou a s jejím, tehdy určitě nádherným městem.
Zhruba v druhé polovině knihy se děj bohužel otáčí o 180° a z hezkého zůstávají jen vzpomínky. Geta, koncentrační tábory, pokusy... Říkáte si, že to ani není možné, nechápete, jak tohle někdo může někomu udělat a ono je to pak ještě horší. A znovu. A znovu horší. Při čtení vám kolikrát tečou slzy, někdy je vám z toho opravdu špatně, ale knihu nejste schopni odložit.
Nejsilnější, nejkrásnější a bohužel i nejsmutnější kniha, jakou jsem kdy četla.
Kniha jako výpověď o hrůzách konaných v Osvětimi je velmi cenná a měla by se číst povinně. Není nad osobně vyprávěný příběh. Četla jsem ji po částech, neboť najednou je to moc velká zátěž. Co mi ovšem vadilo a při čtení mne neustále rušilo, bylo nadpoužívání zdrobnělin. Slovenština je v tomto jiná a nemá tolik stupňů jako čeština. Chápu snahu o zjemnění příběhu, ale mě to opravdu štvalo a překladatel nebo editor se měli více zamyslet, jak to nastavit. Slovo "ptáčátko" si nejspíš vždycky spojím s tímto příběhem.