Meno vetra
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414058/bmid_meno-vetra-2ED-414058.jpg
5
1149
1149
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 1. díl >
"Volám sa Kvothe. Oslobodil som princezné od spiacich hlinených kráľov. Do tla som vypálil mesto Trebon. Strávil som noc s Felurian a neprišiel som o život ani o zdravý rozum. Keď ma vylúčili z univerzity, nemal som ani toľko rokov, v koľkých tam väčšinu študentov prijmú. Len vo svetle mesiaca som vstúpil na cesty, o ktorých sa iní báli rozprávať aj za bieleho dňa. Hovoril som s bohmi, miloval ženy a skladal piesne, pri ktorých trubadúri plakali. Možno ste o mne už počuli." Takto sa začína príbeh, ktorý nemá v žánri fantasy literatúry obdobu. Príbeh Kvotha: chlapcovo detstvo v skupine potulných umelcov, roky, ktoré ako polodivoká sirota strávil v meste plnom zločinu, drzo odvážny, no predsa úspešný pokus vstúpiť do ťažkej a nebezpečnej školy mágie, aj život na úteku po vražde kráľa. Meno vetra, strhujúci príbeh napísaný rukou básnika, je majstrovské dielo, ktoré čitateľa prenesie do tela a mysle čarodejníka. Ponúka príbeh hrdinu vyrozprávaný jeho vlastným hlasom. Je to príbeh o smútku, prežití, hľadaní zmyslu v jeho svete a o tom, ako spolu s nezlomnou vôľou, ktorá ho poháňala, stáli za zrodom legendy.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2018
,
Aktuell
Originální název:
The Name of the Wind, 2007
více info...
Přidat komentář
Četl jsem jako dvě knihy a nějak jsem nepochopil to rozdělení - asi způsob, jak tahat z lidi peníze, co nebyl naštěstí můj případ. K dílu jako takovému. Za mě opravdu příjemná fantasy pohádka, která sice neměla tolik akce, kolik jsem čekal, ale ve finále mi to ani zase tak moc nevadilo. Pořád tak nějak čekám co se bude dít dál - autor chytře více otázek předložil, než zodpověděl, a proto se těším na další díl. I přes nějaké vnitřní výhrady, za tuto pohádkovou magii musím dát pět hvězd ;)
Jméno větru se mi líbilo hlavně díky originalitě hrdiny, který nepatří k morálně zatvrzelým hlavním postavám, které jako by měly jít nám, čtenářům, vzorem a kteří jsou tak typičtí pro ostatní knihy tohoto žánru. Kvothe je samozřejmě odlišný a to zaručuje příběhu originalitu a vedlo mě to k četbě. Všech 600 stran jsem tak přečetla velmi rychle a s nadšením.
Rozpláče i rozesměje. Když šel Kvothe poprvé na rohy, tak jsem se chechtal až mě břicho bolelo. Nádherný příběh o tom, jak se nadaný chlapec setkává s krutým světem.
Patrick Rothfuss s Kvothem předvedli neuvěřitelné magické číslo, jež se snoubilo s břitkým bojovým tancem legendy, jež neumí nic a přesto paradoxně umí vše. Myslela jsem si, že po Harryho škole čar a kouzel v Bradavicích nebo po Snítkově Svatém Fraxu nebude existovat místo, kde bych natolik chtěla usednout do školní lavice... a ono je tady! Pojďme společně hledat jméno větru...
Epochální. Jeden z důvodů, proč miluji fantasy je číst o nových, originálních a propracovaných světech. A tento mezi ně patří. Nebo spíš mezi ostatními světy vyniká. Co se týče magie, tak se jedná o zcela nejpropracovanější a nejdetailněji popsaný systém ze všech fantasy, které jsem zatím četl. Kouzlení je zde rozděleno na několik vědeckých disciplín (autor zjevně dost čerpá z vlastního civilního povolání profesora), člověk ovládající magii si musí umět spočítat, jak bude kouzlo náročné a ještě ho musí umět uskutečnit svou zručností a v neposlední řadě k tomu mít vycvičenou mysl.
Hrdina je sympatický a jako v mnoha příbězích musí projít velkými těžkostmi (sice poměrně běžná zápletka pro mnoho knih, ovšem perfektně napsáno, plno zvratů a strhujících momentů).
Je také velmi šikovný a oplývá od narození mnoha talenty (muzikanti si některé pasáže knihy zvlášť vychutnají).
Doporučuji všem. Pro příznivce fantastiky nutnost. Pro čtenáře, kteří s fantasy zatím moc nepřišli do styku, doporučuji dvojnásob.
3 dny - tak dlouho jsem knížku četla. Jinými slovy - jsem se po ní vrhla, kdykoliv jsem měla chvíli času. Je to neuvěřitelně duchaplný příběh o nelehkém osudu a mladíkovi, který zatnul zuby a přežil. I když to nebylo nabyté akcí ani krvavé a bylo to "naivní", tak to bylo skvělé. Vlastně bez té naivity si to neumím představit. Přecejen to bylo o dítěti. Styl vyprávění byl skvělý a nemohla jsem se od příběhu vůbec odtrhnout. Celou dobu jsem se v příběhu ztrácela, realita mizela a já běhala s Kvothem po střechách, sledovala draka, ztrácela se v hudbě a hledala jméno větru. Krásné čtení, opravdu.
Naivní.
Srovnání s Písní ledu a ohně nebo Malazskou knihou je úplně mimo mísu.
Na druhou stranu čtivé a slušně napsané.
Rothfuss umí pohladit po duši, tohle je jeden z nejhezčích fantasy příběhů co jsem kdy četl a že už jsem něco četl. Plný počet hvězd je jasná volba.
Úžasná knížka, která dokáže dojmout a rozesmát zároveň. Jen jednu věc bych tomu vyčetla, a to, že styl jakým autor píše je velmi zdlouhavý a občas se napínavé chvíle stávají nudnými, což je škoda. Ale jinak super!!
Opravdu bravurne napsane dilo. Musim se poklonit i Janě Rečkové, ktera se s tim skvěle poprala a přeložila dilo do čtivé češtiny. Je to moje první fantazi kniha a jsem nadšen, tudiz doporučuji každému, kdo se s fantazi literaturou teprve seznamuje jako ja.
Jméno větru mi asi dva roky ležela doma, nebyl jsem schopný se do příběhu začíst, i přes několikero pokusů. Nakonec se mi zadařilo a celou knihu jsem zvádl během pár dnů. Zaujal mě hlavně kouzelný svět, dobře vymyšlený systém "magie", a taky to, že Rothfuss to sakra dobře umí se slovy. Ze začátku jsme měl trochu problém s tím, že Kvothe snad na každé druhé stránce zdůraznil, jak výborný je muzikant, jak skvěle umí zpívat, nebo že je skvělý herec. Po čase jsem si ale zvykl :D
Velmi příjemné pohlazení té části mé čtenářské duše, která miluje pohádky - fantasy příběhy s pořádnou dávkou magie, kouzel, neodolatelných hrdinů a vítězství dobra nad zlem.
Ač je spektrum mé četby nesmírně široké a pestré, jednou za čas - unavena každodenním životem, kde dobro dostává řádnou nakládačku a veškeré ideály a iluze se rozpadají v prach - dostanu neodolatelnou chuť ponořit se do kouzelného PŘÍBĚHU. Utéct tam a zapomenout na chvíli na vše okolo.
A v tomto příběhu mi pan Rothfuss poskytl mimořádně účinnou léčivou terapii. Obsahovala vše, co k posílení ducha potřebuji - charismatického zelenookého hrdinu Kvoteho (tak chytrého a přesto zbrklého, jak jen mládí může /musí být), dostatečnou dávku magie (jak se bez ní jen dokážeme v běžném životě obejít ?!?), lásku (unikající a nesmělou, žádná červená knihovna, prosím!), přátelství (co by bez něj život byl....), draka (i když tedy jeho osud nebyl zrovna ten, který bych si přála).
Na rozdíl od některých níže komentujících mi nijak nechybělo více akce či bitev - naopak, tak nějak si vystačím s těmi opravdovými v běžném životě. Tenhle příběh je niternější, ale o nic méně napínavý. Je opravdu jako vítr - chvílemi něžný, občas drsný a nemilosrdný a tak neuchopitelný....
Ač to nebylo zrovna málo stran, dokázala jsem tento první díl zhltnout za pár dní a už se nesmírně těším na pokračování.
Kniha, která z marketingových (prachy!!!!) důvodů vyšla na dva kusy je poněkud zvláštním dílem. Na jednu stranu je zde krásně propracované pozadí (systémy magie, legendy apod.) - opravdu skvěle. Je tu také celkem silná atmosféra. Na druhou stranu kniha zaostává příběhově a dějově.
Nevadí mi jednoduchý, lineární děj, ale určitá nevyrovnanost. Některé pasáže jsou velmi napínavé, jiné jsou nudné a celkem zbytečné. Celkově je to citelně natahované a vyloženou herdou do zad je neukončenost děje (ani nějaké meziukončení). Je to takový většinou čtivý deník, od kterého pořád čekáte zápletku, až je najednou konec - a nic. S hodnocením jsem tedy taky na vážkách.
Připomíná mi to Zaklínače, ale s tím, že si přečteme něco o jeho školních letech:-) Moc hezky napsané, příběh plyne, je to zajímavé a promyšlené, ale možná by to chtělo trochu akce...
Moc pěkný příběh, čtivě napsaný, ale chybělo mi tam napětí. Chvílemi jsem se i nudila a přistihla se,že myslím na něco jiného.
Zprvu jsem byl vážně nadšený. Takhle čtivá pohádka pro větší holky a kluky už se mi do rukou vážně dlouho nedostala. Po půlce ale Jméno větru děsivě ztratí tempo a konec je až žalostně bez pointy. Být Kronikářem, tak se asi v noci vyplížím z Pocestného kamene a s nadějí, že schůzku s baronem ještě stihnu, vezmu nohy na ramena. Ovšem beru, že se jedná o první díl trilogie, a tak se rád pokračováním nechám přesvědčit o tom, že tohle dějové zaškobrtnutí byl pouze nutný úvod do úžasné série. Protože Rothfussův styl jako takový je doopravdy natolik čtivý, že si to rozhodně zaslouží.
Tak tohle, dámy a pánové, je nejlepší kniha, kterou kdy kdo četl!!
Ani nepřejíždějte dál, tohle mluví za všechno a za (skoro) všechny.
Rothfussovy knihy už čtu poněkolikáté a pokaždé v tom všem vidím jiný význam. Má tam tak milion takových těch vět, které se dají citovat jako něco neskonale moudrého. Je tam napsáno všechno, co čtenář potřebuje: 1)hlavního hrdinu, který je i na popis prostě jedinečný a dokonalý, kterého si snadno zamilujete -věřte mi, vlastní zkušenost! 2) hlavní linku, takové to "proč to všechno začalo" 3) NEZAPUMENUTELNÉ postavy -Elodin, Auri, Fleurian,..,... 4) něco zajímavého, co umí jen málo lidí a hlavní hrdina se k těm lidem snaží přidat a dál bych to nerada spoilerovala 5) lásku, dobrodrůžo -ač to zní trochu divně k tak přesvědčivém příběhu 6) spoustu specifických okamžiků, které vás jen tak nepustí a budete o nich přemýšlet dnem i nocí -a to nepřeháním! Dokonce se mi o tom i zdálo. Několikrát.- 7) překrásné sepsání, všechna slova do sebe dokonale pasují a díky tomu vám připadá, že jste víc než hodně přímo v příběhu. 8) Všechno ostatní, co mě teď nenapadá :D
Jestli popojedete v recenzích dál, najdete převahu kladných a věřte mi, to není náhoda. Ty záporné spočítáte na prstech jedné ruky a to ještě nejsou vysloveně záporné, jen píší, že knize něco chybí. COŽ NENÍ PRAVDA!! Tuhle knihu miluji ze všech nejvíc a pokud jste vážní čtenáři, možná si teď řeknete: "Jak může o nějaké knize říct, že je její nejoblíbenější? Já bych si nedokázal vybrat!" a já to chápu, protože jste ještě nečetli tuhle. Jen zkuste, do toho, pak sem napíšete něco podobného.
Hezké počtení. A věřte mi, že opravdu bude!
*****
Tak tohle bylo vážně parádní čtení. Nemůžu jinak, než obdivovat Rothfussův poutavý styl vyprávění. Do příběhu jsem se plně ponořila a seděla s Kvothem v hostinci U pocestného kamene a prožívala s ním všechny útrapy. Po dočtení mám v hlavě plno otázek, takže se dost těším na další posezení.
Štítky knihy
magie mágové meč a magie dark fantasy vrazi fantasy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Na úvod bych se přiznala, že jsem knihu nadhodnotila. Nechtěla jsem srazit hodnocení knize, kterou tu většina považuje za vrchol tvorby pana spisovatele a také mám ráda fantazii, o které to vlastně celé je, ale z trošku jiného soudku.
Hlavní postava Kvothe mi byl nesympatický a jeho přechytralé názory a už i samotná mluva mi vadily. Magii, která zde hraje velkou roli, jsem moc nepochopila a doteď nevím, co a jak k čemu bylo. Příběh měl hlavu i patu, ale ta omáčka okolo byla pro mě neúnosná.
Knihu jsem četla na doporučení kamarádky, která mi půjčila i druhý díl. Z obou je nadšená a četla je několikrát. Já jsem dvojku pouze držela v ruce a jenom ta představa času u ní stráveného...