Merde! Rok v Paříži
Stephen Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378291/merde-rok-v-parizi-Evm-378291.jpg
4
676
676
Merde! Rok v Paříži je téměř pravdivý záznam událostí, které se mu přihodily, nebo nepřihodily během deseti let, kdy žil ve Francii - podle toho, kdo klade otázku. Původně knihu vydal v nákladu 200 výtisků a chtěl ji prodávat přes svou webovou stránku, rozdávat přátelům, nebo využít jako palivo při barbecue konajícím se při oslavě dobytí Bastily. Po čtení v Kanadském knihkupectví v Paříži a recenzích v tisku se však kniha stala takovým bestsellerem, že Clarke zanedlouho musel napsat pokračování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
A Year in the Merde, 2004
více info...
Přidat komentář
Za mne výborná kniha. Vtipné, ironické, plné zajímavých, i když někdy obecně známých postřehů o Francouzích. Četlo se to výborně, je znát původní profese a znalost psaní skečů. Ve čtení série budu pokračovat.
Toto byl bestseller? Tak první čtvrtinu knížky jsem přemýšlela, jestli ji vůbec dočtu. Přibližně v polovině to začalo být zajímavé, protože se tam objevila i jakási zápletka. Co se týká vtipů, autor se usilovně snažil, ale nějak to nebylo ono. Co se týká sexu, autor se rovněž usilovně snažil, až to možná s četností tohoto tématu trochu přehnal.
Celkově: nic moc.
Skvělá kniha, tak dlouho jsem se už u knihy nepobavila a navíc poučná, tak co víc si přát :-)
Parádní oddechovka na léto! A myslím, že by zahřála i v zimě!:-), psaná zábavně a vtipně a ještě se poučíte, jak nebýt turistou v Paříži.:-) Dostala se mi do ruky úplně náhodou, ale rozhodně potěšila!:-) Ani se nebudu opakovat a vychvalovat vychválené, Pro mě je autor za jedna!:-)
Vtipná, nenáročná, příjemná. Přesně takovou jsem měla o knize představu - a vše je splněno.
Jednu hvězdu odebírám za velké množství francouzštiny - podle mě zbytečné.
Milé..., vtipné..., ale.... K úsměvům, kterých nebylo málo, vždy vedla příliš dlouhá cesta. I když text, příběh, posloupnost událostí se mi líbily, celé dohromady se to na můj vkus moc vleklo. Třeba si někdy na další díly vzpomenu, ale prozatím ne....
Nedokážu si moc představit, co bude v těch x pokračováních a asi to zjišťovat nebudu, abych si nezkazil dojem. Pro Čechy je myslím ten pohled, co má na Francii britský autor, docela pochopitelný a blízký, aspoň já to tak mám. Českému překladu se navíc povedlo foneticky přiblížit ten šílený francouzský akcent v angličtině. Oddychovka, ale povedená.
Vtipné, občas jsem se i nahlas smála, což je u mě dobré znamení. Jako plus beru, že jsem si připomněla nějaké fráze a kdybych do Francie zase někdy zavítala, tak se pokusím řídit knihou a nebýt tolik turista aby mě nešmelili:D Mínus byly Jakovy dialogy kterým jsem měla problém porozumět na první dobrou.
Tak tenhle typ nekorektního humoru mi zcela sedí, knížka je velmi vtipná a kolikrát se řehníte, až se lidi otáčejí (v autobuse třeba). Knížku jsem nepustil z ruk, dokud jsem ji nedočetl. Vřele doporučuji a jdu hned na další díl.
Pozor, obsahuje merde a spoilery!
Vtipný příběh z Francie (Paříže) z pohledu angličana, který tam začne žít. Poslouchal jsem jako audio a věřím, že to knize přidává na humoru zejména v přímé řeči. Některé postavy byly namluvené ve stylu žalářníka ze Šíleně smutné princezny (To se dělá, ty šuligan, tady šmárat po zdi?) a docela jsem se zasmál. I když mám za to, že lidi nedotčení francouzštinou asi všechny fórky nepochopí.
Líbil se mi styl humoru, přestože byl převážně založen na přehánění ( např. při byrokracii pro získávání dokumentu pro pobyt ve Francii: „Nechtělo se po mě nic víc, než jim přinést, pas, pracovní smlouvu, tři pasové fotky, poslední účet za elektřinu a oddací listy všech samic křečka, které jsem vlastnil od r. 1999 včetně, to vše okopírované na středověký pergamen. Une brnkačka. Cristine mi také sdělila dobrou zprávu: můžu si na to papírování vzít den volna. Hm, jak civilizované. ...)
Anebo:
„...Já že mám strach? Okamžitě ten sendvič vybal.“ Alexa vybalila druhou půlbagetu. Byl v ní sýr. Trochu rozteklý, žlutý a zavánějící. Marná snaha, musel jsem se odvrátit. ... „Je to reblochon,“ zamávala mi s tím před nosem. Nejspíš jede z těch nepasterizovaných sýrů, které jsou v Británii zakázané, nejspíš proto, že je, alespoň podle té vůně, seškrábali v kravíně z podlahy.
Ale tohle mi přišlo docela výstižné – autor popisuje, jak poprvé snědl ústřici: „...Nebylo to vůbec nepříjemné. Jako když polykáte pocitronovaný slaný smrkanec.“
Mezi humorem, hledáním partnerky a líčením sžívání se s cizí zemí se postupně dozvídáme zajímavé a i skrytější prvky francouzské kultury. Třeba by mě docela zajímalo, jak vypadá to popisované pařížské pokrčení rameny.
Ovšem další kulturní zvyklost mi přišla že je typická nejen pro Pařížany, ale i pro mnohé z nás: „Vztahům Pařížanů k práci už rozumím mnohem lépe. Z pracovního týdne se stala mírně iritující mezihra mezi víkendy. Páteční odpoledne pro mě nebyla ničím jiným než krátkým obdobím po obědě, v němž se především na internetu zjišťuje, jestli cestu na venkov neblokují nějaké dopravní problémy.“
A jeden význam slova merde!, zmíněný ke konci knihy, mne velmi překvapil.
Celkově potěšilo, zábavná oddechovka. Asi si to někdy dám ještě jednou.
U mě dobrý! Popis zvuků vyluzovaných sousedy žijícími o patro výš mě naprosto odboural a vězte, že to už se přiházívá jen zřídka.
Dobrá oddychovka. Tak blízcí sousedi jako Britové a Francouzi a přesto nemůže být někdo víc rozdílný. Hlavně pokud jde o jídlo. A v téhle knize jde hlavně o jídlo. O jídlo a ženy. Tedy spíš ženy a jídlo. Vlastně o to jídlo ani moc nejde. Je to tady moc zamotané, tak to se potom do knihy ani nepouštějte.
Možná to bylo špatným načasováním, možná mi prostě nesedí tento typ žánru, ale konečný dojem z knihy je prostě slabý. Má to i velmi dobrá místa, některé pasáže mne hodně bavily, autor určitě s jazykem pracovat umí a číst to jako jednotlivé sloupky např. v novinách, bylo by to supr. Ale kniha jako taková mi přišla příliš rozvleklá a ke konci už mě to prostě vůbec nebavilo.
Pokud umíte francouzsky jako já tak maximálně "mersý" a "bonžůr", doporučuju si spíš poslechnout audioknihu. Nebojovala jsem s výslovností všech těch dialogů, na kterých je to celé vystavěné a mnohem líp jsem se tak přenesla do děje. V mém hodnocení to přineslo minimálně jednu hvězdičku navíc.
Jinak teda ale nic moc. Nezvolit si tu audioknihu, možná bych to ani nedočetla.
Samotný příběh moc napínavý není, ale popisuje několik vtipných nebo zajímavých zkušeností, které se vám opravdu můžou stát jedině ve Francii, respektive v Paříži. Taky se v tom najde každý, kdo alespoň nějaký čas žil mimo svou rodnou zemi a musel řešit běžné věci v jiném než rodném jazyce a narážel na střet kultur.
Pro mě jsou ty kulturní šoky dost vděčný téma, což byl taky důvod, proč jsem po tomhle dílku sáhla. Asi nejvíc překvapí vyprávění v ich formě, které je docela nekorektní - kulturně, politicky i gendrově. To někdo ocení, někoho to naopak odradí.
Není to vyloženě křupanský, možná je to ten pověstný britský humor, ale prostě mi to úplně nesedlo.
Zajímavá taky je, jak to za těch 13 let od vydání zestárlo. Velká většina narážek na tehdejší politickou situaci, je dnešnímu čtenáři už docela nesrozumitelná. Prostě proto, že už si pořádně nevzpomenete jak to vlastně bylo a kdo byl kdo.
A jednu hvězdu dávám za překlad, protože francouzko-anglické slovní hříčky přeložit do češtiny, tak aby neztratily smysl a ještě byly aspoň trochu vtipné, to vyžaduje dost talentu.
Určitě se nepohrnu do čtení dalších dílů, ale když na sebe náhodou narazíme, ruce pryč asi dávat nebudu.
Tohle si člověk vyloženě musí přečíst. Ta krásná nenávist Anglie a Francie tu je stále i po takovém množství let vidět. Ale nejhlavnější je merde a ještě pokrčení rameny. Plus teď asi vstoupím do stávky, protože jaro nám očividně stávkuje taky a když může ono, tak potom i my všichni.
Podrobný návod jak převést šéfa a ještě si otevřít kavárnu, a to vše jako Angličan ve Francii a s minimální ztrátou čehokoliv... No neberte to!
Můj komentář asi vypadá jako skákání od jednoho k druhému. Za to se omlouvám, ale když mně se na té knize líbilo tolik věcí a člověk si na ně nemůže vzpomenou, jak šly po řadě... Ach, ještě humor! Ten je skvělý. :)
vtipné tak jak psali recenze ostatní, barvité přirovnávání a vykreslování situací a osob, je vidět, že autor vládne skvěle jazykem, -dobrý překlat..
Štítky knihy
humor cestopisné příběhy Francie Paříž
Autorovy další knížky
| 2007 |  Merde! Rok v Paříži |
| 2008 | Už zase skáču přes Merde! |
| 2009 | Celkem jde o Merde |
| 2011 | Tak pravil hlemýžď |
| 2012 | Obnažená Paříž |
I vtipem a šarmem mohou" bojovat "dva národy proti sobě. Početl jsem si, pobavil se, poučil se.