Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft , Ondřej Müller , Fritz Leiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489488/bmid_mesicni-mocal-tLu-489488.jpg
4
466
466
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
< 2. díl >
Temná imaginace, hrůzné sny a vize ve druhém svazku Sebraných spisů H. P. Lovecrafta V druhém svazku Lovecraftových sebraných spisů sledujeme pozoruhodný vývoj génia fantastické literatury. Lovecraft pro sebe objevuje kouzlo zapomenutých měst, očarovaných pradávným kouzlem, kouzlo zaniklých civilizací stihnutých kletbou bohů starších než svět. Zároveň autor kolem čtenáře stále jemněji osnuje síť strachu ve skvělých povídkách, jako např. Hudba Ericha Zanna, Ohař, Krysy ve zdech, Nepojmenovatelné aj. Z četby starší viktoriánské literatury pak čerpá témata pro slavné horory Uvězněn s faraony, Prokletý dům či Děs redhookské čtvrti. Knihu opět doprovázejí jedinečně ilustrace Františka Štorma a poznámky ozřejmující Lovecraftův literární vývoj a zdroje inspirace.... celý text
Přidat komentář
Druhý Lovecraft je lepší, atmosféričtější a dokonalejší. Začneme tedy samotnými povídkami, první povídky nebyly nijak výborné, ale jejich styl vyprávění fungoval na jedničku. Titulní povídka však nebyla tak dokonalá a celkově mě tolik nechytla. Poté tu byly dvě povídky, které mě totálně dostaly, Reanimátor který je podle mě jednou z nejlepších Lovecraftových povídek (jelikož jsem v polovině 3 spisů musím uznat že překonal i samotné Volání Cthulhu) a poté také povídka V kryptě, která nebyla nikterak dokonalá, ale její atmosféra a vyvrcholení byly geniální. Tyto povídky ode mě dostali hodnocení deset z deseti. Poté tu bylo pár povídek u kterých nevím co si o nich mám myslet, příkladem Sladká Ermengarda která funguje, ale to knihy se vůbec nehodí, hlavně když většina povídek jsou horory, i tak musím uznat že jsem se u této povídky dokonce zasmál. Poté tu bylo dost vynikajících povídek, které však byly "pouze" na hodnocení 9/10 či 8/10, jednalo se o povídky: Bezejmenné město, Ti druzí bohové, Hudba Ericha Zanna, Slavnost a Děs redhookské čtvrti. Vydání knihy je stejně jako minule dokonalé, zase mám však problém s občasným "ztučněním" textu neboli tiskovým chybám. Musím též pochválit přebal, modrá, černá a bílá se k sobě dokonale hodí. Ilustrace od Františka Štorma jsou výborné a krásně dokreslují atmosféru. Jak je z mého komentáře zjevné já tuto knihu doporučuji. Celkové hodnocení je i přes pár slabších povídek 9/10.
První třetina knihy mě moc nebrala, podobně jako to bylo u prvních sebraných spisů. Pak ale přišel Reanimátor a úplně se to otočilo. Povídky byly více čtivě a pro mě i zábavnější. Snad si podobný nádech ponechají i v dalších spisech.
Nooo, přituhlo. Pořádně přituhlo! Oproti prvnímu svazku Lovecraftových spisů tady není ani jediná povídka, které bych mohl či chtěl cokoliv vytknout. Naopak celou řadu z nich si zařazuji do pomyslné přihrádky Nezapomenutelné. Znal jsem asi jen Krysy ve zdech, Vyvržence a Slavnost (vůbec první příběh, který oficiálně patří do mýtu Cthulhu), ostatní povídky byly jedno překvapení za druhým. Herbert West - reanimátor, Krypta, Prokletý dům, Hudba Ericha Zanna... Jedna skvělá věc následuje další, vše podáno jedinečným a průkopnickým stylem, který například co do popisů nepopsatelných hrůz asi dodnes nikdo nepřekonal. A jako bonbonek Sladká Ermengarda, důkaz, že Lovecraft měl i smysl pro humor :)
To bylo na sklonku roku.
Jednou večer přišel vítr.Bylo už pozdě.Taková ta hodina mezi večerem a nocí.Všichni normální obyvatelé předměstí zdá se spí.Jen ten stromeček vánoční.Stromeček dělá mi jediný společnost.A ještě někdo je tu semnou.Ne rozhodně to není něžné pohlaví.Je to H.P.L.
A pak ten vítr.Lomcuje s okení tabulkou a škvírou vtíravě profukuje dovnitř do tepla.Do tepla zdánlivě bezpečného domova.
Náhle však hluk ustává.Nicotný svist dohrává svou tesknou melodii.Jen v dálce zrovinka támhle...snad děti noci.Za oknem se ozývá zlověstné dunění ?
Houby dunění či snad nějaký opilec ? Vyloučeno máme přece Lockdown...střih klapka.Papundeklový kulisy,čert aby to spral.Houby dunění,vypli proud.
Jak jistě vyšlo záhy najevo,zrovinka v povídce Prokletý dům.Atmoška v tahu.Konec,Vymalováno.Brácho Howarde Phillipsi jak ty to děláš,že ty to umíš tak správně dávkovat.Je čas jít spát.Ve tmě se nedá číst...
Ale proč to tu melduju ? Zrovna dneska čtu článek,jak příznivě působí četba na člověka (homo čtenář) hlavně tedy četba hutná a kvalitní.Ne nač žehrat.Pokleslá může být vpravdě také kvalitní,hlavně že se všeobecně čte.Poté se lépe člověk pohrouží po tolik vytouženém spánku do svých snů.No na mě to má spíš opačný efekt.Rozhodně to nemám jen po souznění myšlenek před spaním v Lovecraftovy:-D
Usínám i probouzím se v podivnech.Zahlcen pocity.Utápím se v těchto roztodivných a pochmurných časech do ještě prostších světů.S lupou a sítkou na motýli dotýkám se nevysvětlitelných prostor.
Milovník dekadence a hudby sfér.Láskař pokroucených slov i zaniklých kontinentů.Žadatel doušků prozřetelných jing a jangů,schizofrenií i jiných elementárních zhýralostí tak.Tady mě máte.
Chlape jen mě trošku sejříš s těma démonama a absolutním zlem a pekelnem.Chápu,že to byla tvé životní hledání a hlavní nosné téma.Ty to dáš.Rozjíždíš se,šíleně.Ta tvoje nekorektnost ta je jak vyšitá.Sirkou by sis moh škrtat,dneska však určo ne v psaní.Chlápek co dá čtyřnožce kočičkový jméno Negřík,ten na vás docela zanechá dojem obvzláštnosti.
Dobrá dobrá,jedeme dál.At se práší za kočárem.Za světlem,za duhou,za spektrem světla či vlnových délek až dál za odvrácenou stranu Měsíce.
Vrhnu se a obejmu tě,ty starý příteli tajemna a podivností.
Dávám solidní 4 hvězdičky. Povídky jsou velice kvalitní, ale něco mi k celkové dokonalosti třetích spisů chybělo. Jakoby některé povídky v mých očích postrádaly tu epičnost typickou pro pozdního Lovecrafta. Nicméně i zde se nachází kupa skvělých příběhů, jmenovitě Měsiční močál, Krysy ve zdech, Slavnost a třeba i Herbert West - Reanimátor.
I když by podle hodnocení jednotlivých povídek průměrově vycházely spíš hodně hezký čtyři hvězdičky, celkový pocit ze sbírky je jednoznačně pětihvězdový. Lovecraft má jedinečný styl, který i ve svých nejslabších momentech může stále konkurovat téměř komukoliv. Brilantní (ne vždy) hororové fikce plné snové (ne)reality a neuvěřitelně atmosférických popisů prostředí a myšlenek postav. Už teďka vím, že se během nějakého času k jistým příběhům určitě budu chtít vrátit.
U Lovecraftových povídek více než u čehokoliv co jsem četl záleží, kde a jak je člověk čte. Z vlastní zkušenosti vím, že když se je rozhodnete číst přes den při cestě autem, které sebou hází na rozkopané cestě, můžete si říci: "Fajn, to jsou hezké příběhy..." ale když je potom budete číst večer sami, v křesle při světle lampy, ve starém domě s podezřele hlasitým potrubím, bude to vskutku nezapomenutelný zážitek. Tím chci říct, že Lovecraftovy knihy nejsou něco, co si můžete číst když zrovna máte čas, třeba v autobuse či polední pauze. Jeho příběhy si člověk musí prostě vychutnávat.
Nie som fanúšik tohto autora, ale považoval som za potrebné, aby som sa s jeho tvorbou oboznámil. Cítiť z nej dobu, v ktorej texty vznikali. Niektoré poviedky ma zaujali viac, iné menej, podaktoré ma vyslovene nudili a otravovali, ledva som čakal, kedy sa skončia. Mám rád žáner, ale skôr písaný súčasnejšími spisovateľmi, s modernejším jazykom a dynamickejším štýlom.
Celý soubor spisů HPL je skvost. chronologicky řazené povídky svědčí o tom, jak se jeden z mistrů tohoto žánru vyvíjí. Jeho celou tvorbu mám velice ráda ... Dalším velkým + je, že knihu doprovází ilustrace Františka Štorma.
Stejně jako první sbírka, i toto dílo pro mě bylo poněkud rozporuplné kolísající kvalitou jednotlivých povídek, která se pohybovala od výborných až po -co sem to sakra četl- kvalitu.
Hororové povídky patří k nejlepším, např. Krysy.
O něco lepší než první část sebraných spisů. Přibylo vyloženě hororových povídek, např. Krysy ve zdech považuji za vynikající. Jsem zvědav, jestli bude třetí díl spisů zase o kousek lepší.
Je vidět jak se HPL postupně rozepisoval, o kapku lepší jak první sbírka, ale pořád průměr.
Nejvíce mě dostaly asi tyto: Herbert West - Reanimátor, Krysy ve zdech a Prokletý dům, chtěl bych zmínit i Sladkou Ermengardu, protože to bylo úplně něco jiného než na co jsme zvyklí, tam jsem se spíš pousmíval:)
Další sbírka povídek už obsažených v jiných souborech - zde jasně vede v Hrobce, jako celek tak, tak čistý střed - 50 %
Soubor povídek. Velice originální náměty, ale jelikož je to soubor povídek za nějaké období, tak pokud to čtete vše najednou, máte pocit že konstrukce povídek je neustále stejná a opakující se. Některé velice zábavné, některé slabší.
Každopádně musím uznat že nejdivočejší fantazie a vize pane Lovecrafta té doby jsou velice fascinující.
Laťka jde oproti předchozí sbírce nahoru. Povídky jsou nyní vesměs zakořeněné v realitě namísto snění, a co mě zvlášť potěšilo je jejich občasné odkazování jedna na druhou. Člověk má najednou pocit, že nečte nesouvisející kusy, ale krátké příběhy z jednoho většího univerza. Navíc je zde minimum hluchých míst, celá sbírka je parádně čtivá.
Jsem zvědav na další pokračování.
Je jasně patrná vzestupná tendence kvality. Ano, najdeme zde stále horší povídky (fragmenty či pokusy o humor), ale nastupují zde Lovecraftovy klasiky a moje nejoblíbenější povídka vůbec - Bezejmenné město. K tomu Nepojmenovatelné či Číhající děs, které znám z několika filmových adaptací. Teď už je to ten autor, kterého máme tak rádi.
Lepšie ako prvý spis, no neviem sa už dočkať jeho najlepšej tvorby v nasledujúcich častiach.
Část díla
Azathoth / Fragment: Azathoth
1938
Bezejmenné město
1921
Číhající děs
1923
Co přináší luna
1923
Děs redhookské čtvrti
1927
Autoři knihy
americká, 1890 - 1937 Ondřej Müller
česká, 1966 Fritz Leiber
americká, 1910 - 1992
Bohužel se čím dál tím více zdá, že Lovecraftovy knihy nejsou mým šálkem čaje, ač bych ráda prohlásila opak. Naneštěstí ani Hrobka a ani druhý díl Lovecraftových sebraných spisů Měsíční močál nenabídly nic, co by už nebylo zpracováno dříve a lépe. Netvrdím a ani si netroufám tvrdit, že všechny povídky obsažené v těchto dvou svazcích jsou špatné, to vůbec ne.
Želbohu člověku, který vyrostl na Poeových knihách, a který obdivuje Machena, nemohou uniknout jisté zjevné podobnosti s tvorbou Lovecrafta. A ač autor veřejně přiznává inspiraci těmito dvěma pány, a dokonce má pocit, že těmto dvěma pánům skrze své přejímání jejich motivů skládá poklonu, z mého pohledu jde v takovém rozsahu už jen o kopírování. Troufám si dokonce vyslovit domněnku, že by jak Poe, tak Machen byli radši, kdyby Lovecraft zkusil něco osobitějšího.
To něco osobitějšího se mu nakonec zdá se povede a já budu ráda, až se k tomu dostanu, prozatím však pro mě Lovecraft zůstává jen trošku klišovitou nápodobou Poea a Machena.
Je mi líto.