Měsíční močál

06.06.2012

Nejvíc na světě snad nesnáším povídky, sotva se začtu a vžiju do postav, tak otočím stránku a koukám, že je už konec. Většina autorů ani nedokáže na pár stránkách navodit potřebnou atmosféru. Zkusil jsem Lovecrafta a po dočtení každé povídky jsem seděl v pokoji s pocitem jakoby někdo v koutě hrál na tibetskou mísu. Nadčasové a dokonalé.

15.05.2012

Z mého pohledu maximálně kontroverzní kniha, která v sobě snoubí dvě základní vlastnosti. Tou pozitivní je, že velká část povídek v sobě nezapře vypracovanou autorovu fantazii, mají pointu a působí svým způsobem velmi moderně, tím míním nikoli naivně. Některé mně dosud neznámé texty mi přinesly poměrně překvapivé poznání, že velká část současných hororů, zejména filmových, v sobě nese velmi patrné jádro Lovecraftovské inspirace. To je pro mě další důvod k vážnosti, ve které tohoto autora chovám.

Tou negativní vlastností je autorův styl. Jakkoli může tato má poznámka působit absurdně (autorův styl patří k jeho základním atributům, jež nám imponují), je to tak. Sám Lovecraft si to uvědomuje, v povídce "Nepojmenovatelné" se k tomu ústy svého vypravěče přiznává (ovšem bez pocitu provinění), když říká, že mu nejlépe vyhovuje hrůzu jen naznačovat, nikoli popisně zobrazovat. A já k tomu nemám výhrady, jenže jakkoli mám rád Lovecraftův gotický styl, velká část povídek je až trapně patetická a velmi únavná. Za tuto blasfemii se nijak nestydím, protože je to pravda, a poznamenávám si, že příště určitě nemám číst Lovecraftovy povídky na jeden zátah, ale zásadně jako chuťovky a pouze ve správném rozpoložení.

Protože před lety jsem tyto pocity neprožíval tak intenzivně, váhám, zda jde změna na vrub posunu mého vkusu, nebo na vrub konkrétního výběru. Rozhodně ale nelze nic vytknout podobě knihy a zejména skvěle padnoucím Štormovým ilustracím.