Měsíční svit
Michael Chabon
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349490/bmid_mesicni-svit-O8a-349490.jpg
4
59
59
Michael Chabon pojmenoval svůj nový román podle nesmrtelné swingové skladby, kterou hrály a hrají mnohé proslulé bigbandy. Na druhou stranu, kniha je uvedena citátem Wernhera von Brauna, německého konstruktéra superzbraní V-2, který přešel na americkou stranu a posléze se stal duchovním otcem amerického vesmírného programu. Podobně jako von Braun je i protagonista románu pravým člověkem moderního věku, mužem neuvěřitelného osudu a mnoha tváří. Chabonův vypravěč jej nazývá prostě „můj dědeček“ a tato postava se skutečně zakládá na autorových vzpomínkách na umírajícího prarodiče. Román, který dokázal obsáhnout celé století v jediném životě a celý život v jediném týdnu, se čte jedním dechem.... celý text
Přidat komentář
Přijde mi že autor má dar člověka přičarovat k textu knihy...nekdy mám ale problém knihu dočíst ...je tam těch kouzel nějak moc.
Příspěvek do americké židovské literatury. Postmoderní fikční biografické vyprávění o vlastní rodině, především pak o dědečkovi, jeho válečných zážitcích a vášni pro rakety. V druhém plánu jde o knihu o Americe, která prodala své ideály.
Opět výborný román na téma 20. století. Pocta generaci našich předků, kteří snili o letech do vesmíru a tyto sny se jim víceméně podařilo uskutečnit. Autor svým zaujetím dokáže čtenáře strhnout a nepustit až do poslední kapitoly.
Michael Chabon a jeho hra na memoár, tento autor mě prostě baví. Se zdánlivou lehkostí, kouzlem a vtipem sobě vlastním vypráví o vážných tématech i bolestných událostech z historie své rodiny. Láska, manželství, rodina, šílenství... život. Ale také historie vesmírného raketoveho programu, válka a zlověstný Wernher von Braun.
Útržky z dědečkova života a chaotické vzpomínky působí možná trochu zmateně a neuspořádaně a netvoří přímočarý příběh. Román je přesto nesmírně silný, dojemný a hlavně mistrovsky vyprávěný.
A do jaké míry jde o skutečné vzpomínky nebo fikci? Jak autor sám poznamenal:
"Když jsem chystal tyto memoáry, držel jsem se faktů, ovšem až na případy, kdy fakty odmítaly odpovídat mým vzpomínkám, smyslu vyprávění nebo pravdě takové, jak jí dávám přednost."
Nebo také: "Někdy dokonce i milovníky beletrie uspokojí jedině pravda."
Občasné rozvláčné pasáže se střídaly s těmi, které měly spád a pohltily mě. Pro mě nejzajímavější bylo dědečkovo vyprávění o zážitcích z druhé světové války. Hodně mě bavila i epizoda z vězení. Historická fakta v románu uváděná jsem si zatím neověřovala, ale autor Chabonova formátu by si patrně nedovolil v podobných věcech příliš fabulovat. Román si za pár let určitě znovu přečtu. Tak jako většinu autorových románů. Jsou to díla, ke kterým stojí za to se jednou za čas vrátit.
Pro mě bohužel dost slabé. Příběh je zajímavý ale z celých 500 stránek je zajímavých tak 200. Zbylých 300 je bezbřehá nuda plná naprosto nerelevantních obkeců, které si čtenář nezapamatuje a které nejsou vůbec důležité. Mnohem líp by autor udělal, kdyby vysvětlivky sloužily k překladu slov v jidiš. Nakonec příběh byl opravdu fajn ale kdybych neměla zásadu, že opravdu všechno dočítám, už po prvních 150 stranách bych knihu opravdu vzdala.
Tak som sa ku knihe konečne dostal, ležala mi v polici hádam aj pol roka, ale už je za mnou. Klasický Chabon, čítalo sa to dobre a bolo to pútavé. Navnadilo ma to k myšlienke, aby som si skúsil prečítať aj knihu od Pynchona, ktorá bola v texte spomenutá. No, neviem neviem, či sa mi ju podarí zohnať, je vypredaná. Leda tak cez bazar, hm...
Měla jsem velká očekávání, která zůstala nenaplněna. Možná jsem se málo soustředila, ale vždycky mi trvalo dlouho, než jsem se zorientovala v čase a zásahy vnuka i jeho matky do vyprávění dědečka mi taky nepřidaly. Dočetla jsem silou vůle jen proto, že je to Odeonka. Rozhodně ale nechci odrazovat - své čtenáře si určitě najde.
Po upovídané Telegraph Avenue Chabon znovu ukázal, že umí skvěle a poutavě vyprávět. Píše o své rodině, odhaluje se, ale nepředvádí. S laskavou ironií mluví o vlastním dědečkovi a současně, jak už to u něho bývá, o 20. století.
Štítky knihy
postmoderna 20. století americká literatura rodina prarodiče dědeček fiktivní životopisy, biografie
Autorovy další knížky
| 2004 |  Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye |
| 2017 | Měsíční svit |
| 2014 | Židovský policejní klub |
| 2007 |  Konečné řešení |
| 2014 | Telegraph Avenue |
V tomto románu najdete všechno. Velký kus amerických dějin – ale i děsivých dějin Evropy. Nadšení technikou (mimochodem, čtení těchto pasáží mi dávalo asi nejvíc zabrat) i lidství v mnoha podobách. Fiktivní dědeček M. Chabona rozhodně nebyl jednoduchá osobnost – ale nebudete se s ním nudit.