Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488655/bmid_mesicni-zahrady-WJQ-488655.png
4
957
957
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
Malazská říše povstala z malého ostrovního království a vybudovala impérium, jakému není rovno, na ostří mečů a magii. Nekonečné války, vnitřní rozbroje i krvavé střet s obdivuhodným Anomanderem a jeho Tiste Andii, prastarými a nesmiřitelnými kouzelníky, jsou vyčerpávající a říše vře nespokojeností. Dokonce i armáda, dávno uvyklá na krveprolití, touží po chvilce oddechu. Císařovna Laseen však dál vládne pevnou rukou a poslušnost si vynucuje skrze své děsivé spárské asasíny. Nyní upřela svůj nenasytný zrak na Darúdžistán, starodávnou citadelu a poslední ze Svobodných měst v Genabakis. Poslední bašta nezávislosti dosud vzdoruje síle malazské armády. Nad městem se vznáší nebeská pevnost Měsíční kámen a sami obyvatelé Darúdžistánu si kladou otázku, kdo je vlastně jejich záhadný spojenec. Zdá se však, že říše v této velké hře není sama. Ze stínu vystupují zlověstné síly a sami bohové se připravují vložit do hry…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , Planeta9Originální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem měla zálusk přibližně rok, neustále jsem ji odkládala vzhledem ke komentářům o složitosti a rozsáhlosti..když jsem ji otevřela, už nešla zavřít a nyní vítej nová závislosti..fantasy je moje krevní skupina a už po prvním díle člověk ví, že tohle bude silně návykové čtení..ano, je to sakra složité, čert aby se vyznal ve všech těch jménech, některé věci nechápu ani po dočtení tohoto dílu, ale nesmírně se těším na další díl..je jasné, že čtenář má před sebou něco epického a vyjímečného..autor stvořil opravdu hodně rozsáhlý do detailu vypracovaný svět a naprosto chápu tvrzení zmíněné v mnoha v komentářích - tohle buď člověk nečte nebo miluje..pro mě láska na první díl a budu v tom nejspíš až po uši..
Musím hodnotit zpětně, jelikož mám Malaz téměř dočtený. Poprvé jsem po této sérii sáhl proto, protože jsem chtěl zalepit díru po dočtení zatím posledního dílu ASOIAF a porovnání Erikson x Martin (a Malaz x GOT) na mě vyskakovalo všude. A v půlce knihy jsem to vzdal, prostě jsem se v tom ztratil, neměl jsem šajnu, o čem se v danou chvíli píše a ty wow momenty, u kterých by si čtenář měl říct "ty vole to je hustý", šli prostě mimo mě, neprožíval jsem je, protože jsem ani nevěděl, že se o nějaký wow moment jedná. Zhruba po roce jsem tomu dal druhou šanci a první knihu znovu protrpěl, ale nakonec jsem ji dokončil. Posledních zhruba sto stránek mě do toho dostalo tak, že jsem se rozhodl, že dám Malazu šanci a budu pokračovat dál. A dnes se dá říct, že je ze mě Malaz FanBoy. Co se týče prvního dílu. myslím si, že je poznat, že jde o Eriksonovu prvotinu. V celkovém pojetí ságy je tohle jeden z nejhorších dílů, naštěstí má však i své světlé stránky. Přesto je cítit, že ani Erikson v tu chvíli nevěděl, jakým směrem se jeho svět bude ubírat (přestože svůj svět malazu rozvíjel už deset let, než se rozhodl napsat tuto knihu) a spoustu věcí by se dalo napsat a propojit lépe. Jako základ pro Malaz je to těžká zkouška, ale ten svět má obrovskou sílu a dává na výběr jen ze dvou možností. Buďto mu propadneš, nebo ho zavrhneš. Vzhledem k dalším dílům se však jedná o podprůměr.
Nechtěla jsem to jen tak vzdát, a tak jsem knihu po nějaké době otevřela podruhé a nakonec ji i dočetla.
Lehké čtení to rozhodně není a to nejen pro člověka, který fantasy běžně nečte, ale také pro někoho, kdo má fantasy rád, jen preferuje trochu jinak napsané knihy, což je můj případ. Mám ráda světy, které jsou vykresleny více realisticky, takže svět, kde jsou létající města, po zemi chodící bohové, několik různých ras, spousty velemágů a alchymistů, kouzelných chodeb a tak dále není ze začátku zrovna lehký na pochopení. Ale když se tím prokoušete, zjistíte, že ta kniha není zase tak špatná.
Spousta postav mi přirostla k srdci a těším se na to, čemu budou čelit v dalších dílech.
Nyní si vůbec nedokážu představit, co mě může čekat, když tohle je údajně nic v porovnání s následujícími díly. No, dvojku už mám doma v knihovně, tak to snad brzy zjistím.
Doporučuji hodnotit zpětně, pokud to tedy zvládnete přečíst. Za mě 4* kvůli srovnání s tou špičkou, co poté následuje.
Vůbec mi to nepřišlo tak zmatečné a nepřehledné, jak tu mnozí píšou. Celou dobu jsem byl sice v očekávání něčeho velkého, což nakonec úplně nepřišlo, ale beru to prostě jako první díl ságy. Bavilo mě to celou dobu.
Pod vlivem recenzí jsem koupil celou sérii a po přečtení Měsíčních zahrad celou sérii prodávám. Děj je jeden velký zmatek, vracím se ke Kolu času :-)
Hodnotím z hlediska, že mám načteno už 8 dílů, takže se mohu ohlédnout zpátky a popřemýšlet o tom, jaký byl začátek. Rozhodně bych nebyla kritická k lidem, kteří první díl nedokázali přelouskat. Mne si Erikson začal pomalu získávat až druhým dílem, kde jsem se dočkala více prohloubených postav a aspoň něco základního popisu, jak malazský svět vůbec funguje. A to zjišťuji víceméně doteď. A to byly hlavní problémy Měsíčních zahrad. Člověk aby pořád přelistovával dozadu, z 50% nechápete, jak tohle souvisí s tímto a pak to celé najednou skončí a já si říkala...,,chce se mi opravdu pouštět do dalšího dílu a absolvovat to celé znovu?" Pokud jste v této fázi a kladete si tuto otázku, pak doporučuji, ANO. A to proto, že už mám načteno dopředu a vím, že se to vyplatí:-)Pokud bych někoho chtěla k této sérii přilákat, strčím mu do ruky rovnou díl č.2.
No toto je přeceňovaná sračka, to se jinak nedá nazvat, po 50 str. jsem to ukončil, ten člověk vůbec neumí psát, to je jak náhodný generátor slov, postav a dějů. Je to jak poslouchat kapelu Kryštof. Kdo chce kvalitní fantasy šáhne po trilogii Stín krkavce.
První díl mě zaujal, tak se pustím do dalších. Rozhodně to není tak složité a nepřehledné, jak si tu někteří komentátoři stěžují. Oceňuji, že si autor s vymýšlením a budováním svého světa dal práci. Má to hlavu a patu, autor svůj příběh vypráví vcelku přehledně - na tom že se střídají místa děje a střídavě sledujeme osudy jednotlivých protagonistů neshledávám nic nepatřičného. To třeba takovej Silmarillion co do zástupu postav, různých míst a zemí vyžaduje mnohem víc pozornosti, hledání v mapách apod.
Je to napínavý, chytrý; poctivě odvedený řemeslo. Pět hvězd.
Neee, tohle fakt není oddechová literatura na mateřskou. Zatím jsem zvládla 4 a půl knížky a to už jedu mateřskou č. 2... Začátek bych přirovnala k pocitu, jako když strčíte hlavu do mixéru. Chaos, hrůza, panika. Po přečtení prvních 100 stran na papíře jsem si sehnala celou ságu v digitální podobě a četla na tabletu, přičemž jsem pořád měla bokem otevřené popisy postav, aktuální mapu a fanart malazkých pronárodů. Dost to pomohlo, já se touhle šíleností pomalu začala prokousávat a... totálně tomu propadla. I když jsou tam ve velké míře drsňárny a nechuťárny (mírně řečeno). I když postavy chcípaj, ascendujou, převtělujou a přejmenovávají se hlava nehlava. I když neexistuje místopisná, časová ani astrální kontinuita. I když to čtu už 3 roky a asi mi to vydrží až do důchodu. Je to prostě BOMBA! Ericson je geniální šílenec, vedle kterého jsou knihy od GRRM polívčička z plyšovejch zviřátek.
S Malazem jsem se trápil až do půl 7. dílů, a pak jsem si řekl, že to začnu celé od začátku. A dobře jsem udělal. U již hodnocených dílů nechám i původní komentář, aby bylo vidět, jak se můj pohled na knihu změnil.
Měsíční zahrady jsou obecně považovány za "nejslabší" díl Malazu. I přes to z toho byla při druhém čtení absolutní topovka. Vše začalo zapadat, viděl jsme různé narážky na další děj, orientoval jsme se v postavách a termínech a rázem se z Malazu stala moje nejoblíbenější série. Při prvním čtení mi dost možná uškodilo i to, že jsem hledal náhradu za Píseň ledu a ohně a prostě mi nebylo po chuti, že Malaz není psán stejným stylem, jako Píseň. Tehdy jsem to bral jako něco špatného. Dnes jsem za to vděčný.
-------------------------------------------------------
Původní hodnocení: - ***
Knihou jsem se prokousal snad až na čtvrtý pokus. Problém byl v již tolikrát vzpomínaném hození do děje bez vysvětlení. Svět Malazu jsem si ale oblíbil. Někteří tvrdí, že Kniha padlých je lepší, než Píseň ledu a ohně. První kniha mě o tom ale nepřesvědčila.
Z téhle knihy vím, že nic nevím.. Bylo to na mne strašně hektické a dělalo mi dost problém, se v tom orientovat. Dám tomu ještě šanci, ale obávám se, že tohle nebude literatura pro mne.
Dosti zmatené, jména lítají na jednu na druhou stranu, těžce se v nich orientuje...autor každou chvíli tu samou postavu pojmenuje jinak - Ivan = zbojník -příklad - ano tady to vyznívá lehce, ale ve skutečnosti se v tom orientuje velice těžce, mnohdy jsem se musel vrátit očima cože se básník pokusil vyřčít. Mnohdy to bylo velice složité...¨
I přesto je to úžasný svět a stojí za to jej přetrpět!
Opravdu musím uznat a souhlasit se zarputilými příznivci autora, že tohle bylo opravdu něco neskutečného a mé fantasy srdce plesá. Autorův styl psaní je opravdu použiji to slovo ještě jednou - neskutečný a nutno uznat, že čtenáři rozhodně nic neusnadňuje, prostě Vás do toho hodí, a je jen na Vás, jestli se chytíte nebo to vzdáte.
Není to rozhodně jednoduchá četba, je to rozhodně jedna z těch náročnějších a ještě jsem nezažila, aby autor takhle čtenáře podrážel. Když nutně potřebujete nějaké vysvětlení nebo vám nedej bože není něco jasného (věřte že se to stává často), tak vysvětlení dostanete třeba až za pár kapitol a nebo prostě vůbec. Číst je potřeba opravdu pozorně.
Začátek byl poněkud pomalejší, člověk prostě nezamezí zmatku mezi postavami a místy. Od nějaké dvou sté strany ale nastoupila určitá dynamika, dokonce i napětí a směřování příběhu. Překvapivé zvraty, někdy možná i zbytečné události, ale u autora člověk nikdy neví, možná budou mít přesah do dalších dílů.
Pár věcí mi ale vadilo, první jsou postavy. Nepřišly mi zcela úplné, žádnou jsem si pořádně neoblíbila, nedokázala jsem k žádné zcela proniknout, i když potenciál mají obrovský. A druhou věcí je neurčitost, které je tam opravdu hodně. Ve fantasy dost často potřebuji stanovit základy, od kterých se odvíjí fungování světa, ale zde kolikrát autor tak mlžil, že mě to mátlo a místy dovádělo k myšlence, že v tom světě je možný fakt všechno..
Nakonec na druhý díl se strašně těším a víte co, absolutně netuším, s čím na mě autor přijde, takže jsem fakt zvědavá, prý je to s každým dalším dílem lepší a lepší, tak uvidím :) .
V první třetině jsem s knihou dost bojovala a pokoušela se vyznat v množství postav a ve změnách děje, potom mě to zaujalo mnohem víc a krásně se to četlo, doufám, že pokračování bude stejně dobré.
Vzdávám to, tohle dočtu možná někdy, kde budu dlooouho bez jakýchkoli jiných knih. Jsem na straně 175 ve čtečce, celkem to má přes 900 stran, a vnímám jen narůstající zmatek, změť postav, lokací, nepřehledných vztahů a zatím nikdo, komu bych fandila.
Osobně dávám čtyři hvězdy, ale... V žánru fantasy mám již leccos načteno, nicméně ke čtení knih ze série Malazské knihy mrtvých jsem se dostal teprve asi před třemi lety. Zhltal jsem prvních šest dílů a byl jsem nucen konstatovat, že se jedná o jednu z nejlepších fantasy ság, co – dle mého názoru – kdy kdo od dob J. R. R. Tolkiena napsal. Asi před rokem jsem si řekl, že si Měsíční zahrady přečtu znova, abych si opakovaně vychutnal celou sérii i s novými díly. Ale byl jsem trochu zaskočený, jelikož styl psaní se zřetelně lišil od toho, co jsem si pamatoval. Nevím, možná to bylo jen překladem či korekturou, ale na druhé čtení jako by bylo cítit, že jde o autorovu prvotinu, že to ještě není ten dokonalý Erikson. Tedy dávám čtyři hvězdy z pěti, ale jen proto, že je to asi nejslabší autorova kniha a v porovnání s ostatními díly by nebylo spravedlivé ji hodnotit srovnatelně. Ale i přesto – opět dodávám, že dle mého mínění – po kreativní stránce převyšuje většinu toho, co bylo v žánru napsáno.
Co mám napsat tady už všichni napsali co a jak . Pokud Erikson je magor , tak geniální, Vítejte ve světě Malazské knihy padlých , té nejlepší fantasy na světě. Začátek chaos, panika, zmatek, kdo je kdo, až se do knihy pořádně začtete pohoda. Tohle vrchol dark fantasy , za mě plný počet hvězd , tak že deset z pěti. Proboha když to má ještě dalších devět dílů.
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
O této fantasy sérii jsem slyšel velkou chválu, takže jsem byl v první třetině románu dost konsternován. Měl jsem co dělat, abych knihu neodložil. Je těžké se do knihy zprvu začíst, protože je těžké se v ní orientovat a ani se v ní neděje nic moc záživného. Po přibližně 200 stranách se to však začne lámat, příběh začíná dávat větší smysl, ale hlavně začíná být zajímavý a napínavý. To se stále zlepšuje až do vyvrcholení knihy. Na konci jsem opravdu byl zvědavý, jak se bude příběh vyvíjet v dalším pokračování.
U hlavních postav románu bylo těžké si někoho oblíbit, zejména když mnoho z nich je na straně uzurpátorské a dobyvačné Malazské říše. Přesto jsem si našel oblibu v postavě Parana nebo Besany. Osobně mi ale přišly jako nejzajímavěší postavy asasín Rallik a Anomander Dlouhý vlas. Kruppe byl pro mě naopak otravnou postavou, kdy mi nesedl jeho styl mluvy, a zloděj Kvítko byl nejnezajímavější hlavní postavou, o které jsem měl tu smůlu za poslední dobu číst. Snad se to v dalších knihách změní. Zajímavou postavou byla i Líto, u které jsem asi nejvíc zvědavý na vývoj její postavy.
Také musím říct, že mi nesedl překlad jmen některých postav. Chápu, že došlo k překladu takových jmen jako je Anomander Dlouhý vlas, který se nějakým způsobem váže k popisu postavy jako takové. Proč ale byla přeložena jména jako je Kvítko, Honec, Klátil, která se k popisu postav nijak nevážou, to už jsem nepochopil. Za nejhůře přeložené jméno pak považuji jméno šéfa spárů Kabrňáka. Místo drsného asasína mi díky tomuhle jménu naskakovala představa komické postavičky z Alenky v říši divů. A to není vůbec dobře.