Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488655/bmid_mesicni-zahrady-WJQ-488655.png
4
957
957
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
Malazská říše povstala z malého ostrovního království a vybudovala impérium, jakému není rovno, na ostří mečů a magii. Nekonečné války, vnitřní rozbroje i krvavé střet s obdivuhodným Anomanderem a jeho Tiste Andii, prastarými a nesmiřitelnými kouzelníky, jsou vyčerpávající a říše vře nespokojeností. Dokonce i armáda, dávno uvyklá na krveprolití, touží po chvilce oddechu. Císařovna Laseen však dál vládne pevnou rukou a poslušnost si vynucuje skrze své děsivé spárské asasíny. Nyní upřela svůj nenasytný zrak na Darúdžistán, starodávnou citadelu a poslední ze Svobodných měst v Genabakis. Poslední bašta nezávislosti dosud vzdoruje síle malazské armády. Nad městem se vznáší nebeská pevnost Měsíční kámen a sami obyvatelé Darúdžistánu si kladou otázku, kdo je vlastně jejich záhadný spojenec. Zdá se však, že říše v této velké hře není sama. Ze stínu vystupují zlověstné síly a sami bohové se připravují vložit do hry…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , Planeta9Originální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Dočetl jsem všech 10 dílů, musím říct - perfektní. Nenechal jsem se odradit počtem postav, prostředí atd. Autor si se mnou házel z jednoho příběhu do dalšího, aniž by cokoliv vysvětlil. Psal jsem si postavy a notičky k nim, využíval net postavy... Občas jsem při čtení myšlenkami jinde, tady jsem se to hodně rychle odnaučil, musel jsem se vracet zpátky. Na čtečce nic moc...kdo se nenechá zahltit, postupně se do postav, děje a významu věcí dostane. Na konci série to skončilo nějak rychle a je škoda, že série nepokračuje. Chce to číst, když má člověk klid a nenechá se vyrušovat. Zkrátka vůbec nelituji času stráveného nad Malazem, že ho bylo požehnaně.
Už je to nějaká doba, kdy jsem přečetl Měsíční zahrady a tento díl si už nepamatuji tak dobře, jako ostatní, ale stejně jsem se rozhodl, že ke každé přečtené knize z Malazu napíši nějaký krátký komentář a dojmy :)
!!!Může obsahovat spoilery!!!
Všude jsem četl, že je série hodně složité čtení, kde autor nic nevysvětlí a čtenář až v průběhu čtení (ne této knihy, ale celé série) pochopí, co jak funguje. Začátek knihy mi zase tak složitý nepřišel. Ve jménech jsem se orientoval dobře a u systému chodeb jsem dost hledal na internetu, takže jsem taky jakž-takž chápal. Nicméně sem si vychutnával až překvapivě silnou atmosféru díla. Pořád mám před očima temné opuštěné ulice Dřevnova, kterýma se plíží obrovský ohař :3 Ps: Paliči mostů jsou borci!
Děj v Darúdžistánu byl taktéž zajímavý, zase jsem neměl problém se jmény, ale trochu mi vadil Kruppe. Moc jsem si na tohohle chlapíka a jeho zvláštní mluvu nezvykl (aspoň v tomto díle). Kruppeho sny s K´rulem mě nudily a ani jsem je moc dobře nechápal.
Co říci k finále? No... Zde se konečně pořádně ukázalo proč je Malaz považován za těžké čtení. Dělo se toho moc, ale kupodivu to nepůsobilo přecpaně. Souboj Rallika Noma a Turbana Orra byl skvělý (a rychlý :D). No a souboj Jaghutského tyrana Reasta a Eleintích převtělenců, jenž trhal krajinu v rozsahu několika mil na kusy zanechával pocit velkoleposti. Prostě Erikson finále umí a jak sem zjistil, finále Měsíčních zahrad je jen slabý čajíček, oproti tomu, co v sérii ještě přijde.
Každopádně musím dat plný počet bodů a vřele doporučit všem milovníkům temné fantasy.
Při hledání nějaké fantasy knihy pro "dospělé" mi byl všude doporučován vyklus Malazské knihy padlých. V první knize Měsíční zahrady jste hned na začátku vhození do složitého a detailně vykresleného světa, jež pro nás pan Erikson stvořil. Nečekejte od Eriksona žádné vození za ručičku. Při pochopení jeho světa, jeho logiky a zákonitostí vám spíše háže klacky pod nohy a nijak vám v ničem nepomůže. Do toho si přidejte obrovské množství postav, jejich intriky mezi sebou, originální pojetí magie a ascendenty, kteří se svým jednáním snaží ovlivnit chod tohoto komplikovaného světa. Není to snadné čtení, ale o to více si proto pana Eriksona cením.
Předně chci podpořit všechny, kdo by chtěli tuto knihu začít číst. Rozhodně stojí za to tuto sérii vyzkoušet :).. Skoro jistě se vám při prvním čtení této knihy bude v myšlenkách odehrávat zmatek, ale to asi každému. Je to jako skládačka, kterou si musíte poskládat a postupně s dalšími díly to je lehčí a lehčí.. Zprvu jsem na tuhle knihu mírně nadával (ale stejně jsem to nevzdal), ale teď jsem dočetl třetí díl a tato kniha je pro mě milá vzpomínka, kterou si budu muset ještě jednou v budoucnu přečíst. Nuže přeji hodně zdaru budoucím čtenářům této knihy!:)
Dále k samotnému hodnocení.. po dočtení bych dal tak 4*, ale zpětně to hodnotím jako 5*, jelikož mi ta kniha dává už větší smysl a opravdu mě láká na re-reading.
Musím říct že když jsem začal s čtením Měsíčních zahrad, měl jsem velký strach z toho co mě čeká. Po přečtení prvních sto dvaceti stran jsem čtení vzdal a knihu odložil do knihovny. Po roce jsem jsem si řekl že bych mohl této knize dát ještě jednu šanci. A ted toho vůbec nelituji.
První třetina knihy byla pro mne naprostým utrpením. Avšak pokud tuto část protrpíte (prosím aspoň to zkuste), čeká vás naprostá jízda.
Postavy jsou dobře napsané a z mnohými z nich budete rychle sympatizovat. Například s Paliči mostů musí sympatizovat snad každý.
Avšak hlavní věc , kterou se tato kniha liší od ostatních je téma ascendence. Autor se nebojí zapojit do děje samotné bohy, což je velkým osvěžením v dnešním fantasy.
O panu Eriksonovi si klidně můžete myslet že je magor a já vám to nevyvracím, ale i přesto mám zvláštní pocit že on sám si je vědom o čem píše a ví jak na příběh navázat a popřípadě ho ukončit (opak GRRM). Snad se nepletu.
Nakonec bych rád dodal že kniha mě naprosto pohltila a ihned po dočtení jsem si šel koupit další díl. Asi jsem už závislý. A vůbec mi to nevadí.
Co ten muž tak drze dřepí?
V hranici mé pohřební...
Malazska kniha padlych patri mezi me nejoblibenejsi knizni serie. Erikson je genialni spisovatel, mistr psaneho slova a vrlmi vzdelany clovek. Jeho plejada rozdilnych charakteru a dejovych linii je unikatni a originalni. Doporucuji kazdemu, kdo se neboji delsich serii, trochy cerneho humoru a vzacneho zanru temne fantasy.
Klidně si ponadávejte, jaký je autor magor a naprostý hovado, vyhraďte si třeba měsíc čas a během toho dejte pár jiných knížek, ale pokud se vám čtení vyloženě nehnusí, doporučuju vytrvat a u druhého dílu zopakovat postup. Odměna začíná Vzpomínkami ledu a je... nepředstavitelná.
Z počátku jsem s knihou docela bojovala - měla jsem trochu problém se pořádně začíst a ponořit se do děje. Nicméně tato sága mě již dlouho lákala a tak jsem si řekla, že vydržím :) Později mě děj konečně pořádně chytl, dočteno pak bylo rychle a určitě se chystám i na další díly, protože svět S. Erikson se mi zalíbil. Nejvíce mě zaujal způsob fungování magie, jelikož je velmi odlišný od dalších knih, které jsem zatím četla. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi žánr fantasy.
Chápu, že pro běžné čtenáře fantasy je to příliš těžké sousto (proto tady lidi pláčou, že je to příliš složité), ale za mě bezchybný začátek fantasy ságy, který se s těmi moderními YA nesmysly nedá ani srovnávat. Vážně, je to na úrovni klasické literatury. Doufám, že si ji ostatní díly udrží. Jasných 5*!
Rozhodně to není špatné fantasy, ale já jako zaměstnaný člověk nemám možnost číst knihu týden a teprve se do ni začíst. Musí mě chytit hned. Ano, je zde hodně postav a příběhových linek, ale když člověk čte pomalu, dá se v tom orientovat. Mě ale kromě obsáhlosti nechytl ani příběh ... dalším dílům šanci nedám. Nu co, někdy i seriál po pilotu nerozkoukáme.
Zo začiatku dosť náročné na to, dostať sa do deja. Erikson to poňal nie ako klasickú fantasy, možno preto to veľa ľudí odradí. Po vydržaní asi prvých sto stránok (a po zistení kto je kto a spoznaní postáv) ma však čakala parádna jazda. Eriksonov svet je iný, no predsa len je to miesto intríg, mocenských bojov, zrady, odvahy a cti. Momentálne si dávam od Malazkej knihy padlých prestávku, ale to len preto, aby som po nej mohol siahnuť v kľude a s dostatkom času na čítanie. Rozhodne chcem byť súčasťou tohto sveta.
Docela těžké na zapamatovaní spousta postav a měst a výrazů,když jsem třeba jeden den nečetl chvilku mi trvalo než jsem byl jakštakš v obraze,ale i přesto dočteno do konce zkratka mi to nedalo a četl dál a dál ztrácel se nacházel hlavně teda ta bitva na konci tam jsme nevěděl kdo umřel nebo přežil! Nenechal jsem se odradit a pokračuji s druhým dílem. Je to jiné fantasy než znám a pravě proto pokračuju!!!
Na obálce knihy se píše o výtečně zkonstruovaných psychologiích postav, ale opak je pravdou. Po první kapitole jsem se musel ujistit, že je to fakt první díl - nebojím se obtížných knížek, tady to ale autor přehnal. Svět je poměrně originálně vymyšlený, čtenář ale nemá šanci se zorientovat v jeho fungování, je mu to podáváno postupně po malých kapkách a teprve ve druhé polovině knihy je schopen si je dávat do souvislostí, což je pozdě. Ale přesto dejte tomuto fantasy šanci - příběh je nadprůměrný a byť je závěr poněkud hektický, hodnotím nakonec pozitivně (65%) a půjdu do dalšího dílu.
Hodnocení této knihy je poměrně problematické (teď když jsem u druhého dílu). Na jednu stranu má kniha pomalý rozjezd - cca 150 - 200 stran, nicméně i tam jsou poměrně světlé okamžiky - ač čtenář vůbec neví o co se jedná (některé podkapitoly je třeba poté přečíst případně ještě jednou - po dočtení knihy). Ve druhé třetině kniha nabere hodně dobrý spád - čtenář je postupně zatahován do děje - už je děj zhruba nastavený (představte si trojskou válku, kde do hry vstupují bohové a přidružení démoni - jako když jste v Oddyseie na straně 5 a vůbec nevíte proč proboha tam je ta Athéna, v půlce asi už budete tušit proč je Poseidon naštvanej) a všechno je namícháno tak, že se to prostě rozjede. Závěr už dostává grády, kde ani člověk nemůže odtrhnout oči od papíru.
Co bych vypíchl: Samozřejmě Cech vrahů je zde popsán výborně (Erikson si je v lecčems podobný s Pratchettem a ani o tom možná neví), a obecně děj, který se odehrává na střechách Darudžistánu - to mě bavilo, protože to mělo spád.
Temná magie - myslím oživení z mrtvých a následné přenesení do loutky jedné z postav a jeho chování - je to předzvěst toho, co je v tomto světě všechno možné.
V čem je Erikson hodně dobrý, je to, jak pracuje s ascendencí (pro neznalé božstvím v tomto světě) - umí to podat, protože s těmito kapitolami hodně šetří a když už přijde na věc, člověk ani nedutá.
S Paliči mostů musí sympatizovat každý - představte si Společenstvo Prstenu, kde třeba trpaslík Gimli nosí na zádech trhaviny, které by vyhodily celou Roklinku do vzduchu a Gandalf, který už není to, co bejval, Frodo je nebezpečný zabiják (možná jsem se nechal trochu unést..).
Také staré T'lan imas - v podstatě nové rasy které vymyslel jsou popsáný s rouškou tajemství - z jejich popisu se jich bojím, zároveň jako bych nevěděl proč - asi jsou hodně mocní - z náznaků si musíte postupně poskládat Puzzle.
Výsledek hodnocení: 90% - podobně jako GoT je to zábava na dlouho
Snažila jsem se. Knihu jsem přečetla nakonec celou, ale v podstatě nevím, o čem byla :-(
Jak mám k megalomanským ságám odpor, tak jsem sakra rychle změnila názor! Vůbec mi nevadí, že mi asi všechno docvakne později, s tímhle typem vyprávění mám bohaté zkušenosti. A jestli jsou další díly ještě lepší, jak píší ostatní komentátoři, tak se fakt těším jak blecha na psa!
Dlouho jsem si knihu a vlastně i celou sérii plánoval přečíst, a proč mi to tak trvalo? Protože jsem věděl, že jak se do Malazu dostanu jednou, už mě nepustí. Jako úvod je to úžasná kniha. Člověk si ji musí vychutnat, zjišťovat informace, skládat si příběh a historii říše i postav, poznávat jak vlastně funguje magie a vlastně celý svět.
Ovšem není to pro každého. Malaz je pro náročnější čtenáře, kteří milují poznávání nepoznaného záhadna a temně kruté a nemilosrdné fantasy, ale pokud člověk dá panu Eriksonovi šanci, zaručeně nebude litovat!
1.3. 2020 Mám za sebou první re-read a nutno podotknout, že zážitek je to nesčetněkrát lepší. Díky znalostem z celé ságy mi hromada věcí dává konečně smysl a dokonale to zapadá do kontextu celého příběhu. U Malazu je zkrátka nutnost podstoupit minimálně 2 čtení, abyste z příběhu dostali maximum.
Nehodnotím první knihu, ale celou sérii. Za první knihu bych dal 3-4 hvězdy. Pro nováčka je totiž velmi těžké se do první knihy začíst a začít se orientovat. Často jsem používal google, abych si hledal kdo je kdo a co je co, abych se v té záplavě postav a měst neztratil. Opravdu si mne série získala asi až v druhé polovině druhé knihy. První kniha je jen jakýsi prolog o tisíci stránkách. Malazská kniha padlých jako celek je monumentální dílo fantasy o 10-ti tisíci stránkách. Nesmírně detailní svět s historií táhnoucí se statisíce let nazpět, kterou člověk postupně odkrývá. Podle mého nejlepší fantasy po Pánovi prstenů. Často je srovnávána s Martinovou Hrou o trůny, která jí však dle mého nesahá ani po kolena.
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Som trošku zmätený ! Nebolo to až také zlé , ale ani také dobré ako to tu mnohí popisujú.
Prvých 300 strán knihy bolo v podstate o ničom a dosť som sa musel premáhať aby som pokračoval.
Veľa postáv mi nevadilo, skôr mi vadilo že postavy boli akési neúplné (hlavne Lorn). No a na záver až príliš veľa mágie a rovnako som čakal väčší priestor pre Rhijského tyran - ten bol "vybavený" asi na 3 stranách.
Určite si prečítam aj ďaľšie časti, ale nie v najbližšej budúcnosti.