Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488655/bmid_mesicni-zahrady-WJQ-488655.png
4
982
982
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
Malazská říše povstala z malého ostrovního království a vybudovala impérium, jakému není rovno, na ostří mečů a magii. Nekonečné války, vnitřní rozbroje i krvavé střet s obdivuhodným Anomanderem a jeho Tiste Andii, prastarými a nesmiřitelnými kouzelníky, jsou vyčerpávající a říše vře nespokojeností. Dokonce i armáda, dávno uvyklá na krveprolití, touží po chvilce oddechu. Císařovna Laseen však dál vládne pevnou rukou a poslušnost si vynucuje skrze své děsivé spárské asasíny. Nyní upřela svůj nenasytný zrak na Darúdžistán, starodávnou citadelu a poslední ze Svobodných měst v Genabakis. Poslední bašta nezávislosti dosud vzdoruje síle malazské armády. Nad městem se vznáší nebeská pevnost Měsíční kámen a sami obyvatelé Darúdžistánu si kladou otázku, kdo je vlastně jejich záhadný spojenec. Zdá se však, že říše v této velké hře není sama. Ze stínu vystupují zlověstné síly a sami bohové se připravují vložit do hry…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , Planeta9Originální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
No...přečetl jsem Měsíční zahrady a Dům mrtvých...a čekal, kdy se ve mě probudí to vesměs všeobecné nadšení...a nic. Postav jak brablenců. Možná, až budu velký, tak to zkusím ještě jednou a prokoušu se dál, ale zatím do toho nejdu.
Jedna z nejnáročnějších fantasy, která ale stojí za to.
Steven Erikson vymyslel unikátní svět, ve kterém nic není nemožné. Kde se bohem může stát kdokoliv. Přiznávám ale, že jsem si musel od prvního dílu dát na chvíli pauzu. Je vidět, že tak propracovaný epos je nesmírně těžké začít. Zvlášť, když Erikson nemilosrdně a bez zbytečného vysvětlování rozjíždí děj, tak spousta začínajících čtenářů to hned vzdá, protože se v knize zkrátka nedokáži zorientovat, což je podle mne škoda, protože tento svět je jeden z nejzajímavějších, co jsem kdy viděl.
Navíc bylo zajímavé si zrovna na první díl vyslechnout názory ze svého okolí, kde to vážně dost lidí hned vzdalo, ale ti co to překousli, tak povídali, že když se překoná ten těžký začátek, tak to stojí za to a s tím mohu jenom souhlasit.
Počínaje touto knihou se začal můj obdiv k propracovanému a velmi fascinujícímu světu Malazu. Za mě nej série fantasy!
Nečakala som to, ale vtiahlo ma to do deja tak veľmi, že som knižku schrúmala za pár dní. Neobyčajná mágia, tak dospelá a reálna. Doporučujem! Už sa teším na lúskanie druhej časti :)
Z této knihy mám značně rozporuplné pocity. Autor nabízí obrovskou škálu postav, řas, božstev, kterých je však tak nebetyčně mnoho, že se v nich nedá vyznat. Současně děj působí značně zmateně a hodněkrát jsem nepochopil, co jednotlivé postavy chtějí, jaký je motiv jejich jednání. Na druhou stranu však jde o čtivou knihu a určité pasáže byly mistrovský napsané a četly se v podstatě samy. Kniha mě jako celek sice nenadchla, ale ani výrazně nezklamala, a proto dám Malazské říši ještě šanci a přečtu si další knihu že série, kde už se snad budu více "chytat".
K tomuhle mě přivedlo přečtení Spratka. Jsem tady asi jediný, že. :-) A prakticky se nemohu přiklonit ani k jednomu z táborů. Malazská říše jako svět je nádherně vypracovaný a skvěle fungující se všemi možnými, ať už lidskými či jinými rasami. Co mě na Měsíčních zahradách hodně bavilo, nebyl ani tak rozsah, ale spíše ty jednotlivé nitky, které se společně krásně proplétají. Pak jsou zde nicméně postavy a motivy, které jsem moc nechápal anebo mě nebavily. Mocenské pletky v Darúdžistánu mě štvaly, Kruppeho mluva je na zabití a asasíni trochu podcenění i když souboj na střeše byl bomba. U tak rozsáhlé knížky bych čekal i trochu více konzistentní děj, ale ten je místy dosti rozvleklý a přišlo mi, že Erikson místy sám nevěděl, kudy kam. Lidi mi byli tak nějak ukradení, až na Líto a pár Paličů mostů, kdežto ostatní rasy jako Imassové nebo Tiste Andi jsou super. Samotný princip magie a následné ovlivňování ze strany Bohů a vládců chodeb bylo skvělé a dobře míchá kartami. U příběhu mě štvala jedna věc a to, že směřuje prakticky k jednomu velikému boomu v podobě jaghutského tyrana, který je ve výsledku naprosto trapný. A to i přes svou namachrovanost. Konec trošku uspěchaný. Ve výsledku je to kniha spíš o skvěle vybájeném světě a o okamžicích. Žádná veliká, epická cesta se nekoná, protože v Malazu je to jako v životě - buď se probiješ, nebo tě ušlapou. Erikson je dobrý cynik a mám rád jeho styl psaní i humoru, takže Měsíční zahrady beru jako slušný rozjezd a očekávám, že se bude série vyvíjet v průběhu mého dalšího čtení.
Zo začiatku proste jeden obrovský zmätok tvorený neskutočným množstvom postáv, miest, historických udalostí.. chvílu som premýšlal, či som si vybral dobre, keď som sa pustil do MKP. S postupom času si ale musíte niektoré postavy obľúbiť.. ve´d kto by nemal rád niekoho ako Kruppe :) S každou ďalšou stránkou som bol viac vtiahnutý do príbehu.. Eriksonove písanie je proste úžasné a jeho fantázia nepozná hranice. Nové rasy, celkom nový svet so svojou vlastnou históriou, obrovské množstvo postáv, ktoré sa nedelia vyslovene na dobré a zlé.. Ja som proste nadšený
Skoro všichni jsou nadšení, ale vždyť je to utrpení. Zmatené, nepřehledné, rozvleklé. Asi jsem hloupý :)
Plnohodnotné, originální a "těžkopádné" fantasy s dost promakaným světem. Erikson píše v náznacích a odkazech. Čtenáře vrhá přímo do děje. Moc prostoru na prokreslení charakteru postav nedává, jejich motivy odkrývá pozvolna, ale děj pěkně odsýpá. Jak tu již někdo výše výstižně napsal - jedná se spíše o prolog. Nejpíš bude stát i za druhé přečtení.
Parádní úvodní díl. Ze začátku trošku komplikované na zorientování, ale nakonec krásně jednotlivé linky splynuly a propojili se. Krasně propracované postavy... těším se na další pokračování...
Přiznávám bez mučení, že dočíst Měsíční zahrady pro mě bylo docela oříškem. Když se na to zpětně po dočtením celé série podívám, tak vidím, že je to sice nejslabší díl, ale sedí si pevně a usazeně jako *** na hrnci. Přesto dávám jen 80/100, protože mám na první díl trochu útrpné vzpomínky :))
Pokusím se to shrnout v kostce: Knížka s úžasnými popisy, mnoho postav a tedy spousta dějových linií, rozhodně to není lehké čtení pro každého. Ale když pochopíte na co se soustředit a tedy, že každá část má nějaký důvod a všechny dohromady dávají úžasný příběh jedné nádherné fantasy země s bohatou minulostí.
Knihu som si prečítal na základe nadšených recenzií a vysokého hodnotenia. Asi som čítal niečo iné, pretože to bola natiahnutá nuda. Okrem toho sa mi stále plietli postavy (je ich tam kvantum), ktoré som si nakoniec premenoval, napr. paní Simtal na Slintal, Barúk na Pavúk a tak podobne. Niektoré dejové linky mi neskutočne liezli na nervy, napríklad Bába, to ma fakt dožieralo. Podtrhnuté a spočítané: knihu beriem ako úvod, preto dám šancu druhému dielu, potom sa definitívne rozhodnem, či svet Malazu stojí za to, prečítať ho celý.
Tato kniha mi doma leží už několik let a za tu dobu jsem ji rozečetl asi pětkrát a vždy ji po cca sté stránce odložil s tím, že se to prostě nedá... A jsem nakonec moc rád, že jsem ji otevřel napošesté a donutil se to konečně dočíst. Kniha vám opravdu nedá vůbec nic zadarmo. Ocitnete se uprostřed děje, o kterém nevíte naprosto nic, stejně jako nic nevíte o postavách nebo malazském světě. To by ale nebylo to nejhorší. Autor totiž nic neříká přímo, spoustu věcí si musíte domyslet, a tak jsem se často u knihy zastavoval a musel jsem přemýšlet, cože se to vlastně stalo, popřípadě to zjistíte klidně o několik set stran později. A že si už nepamatujete, o co tehdy šlo? Váš problém, autor vám nic neodpustí. Ke konci jsem začal litovat, že jsem si od začátku nedělal poznámky, jelikož mi spousta věcí určitě unikla. Do děje jsem se dostal řekl bych daleko za polovinou knihy a do té doby to, co jsem četl, nedávalo moc smysl... Postupně ale jsem se do toho začetl a začal jsem si knihu opravdu užívat. Moc se mi líbilo několik dějových linek, kdy každá postava měla vlastní příběh, který ovšem úzce souvisel s ostatními a dohromady to dávalo úžasný celek, který ve finále vygradoval do dějového střetu prakticky všech postav. Doufám, že takto rozjeté to bude pokračovat i v dalších dílech, jelikož autor na spoustu otázek neodpověděl, spiš mi přišlo, že čím dále jsem se v knize dostal, tím těch nezodpovězených věcí bylo víc a víc a já prostě musím znát odpovědi.
Po první knize si nedovolím hodnotit. Zpočátku to působí jako sbírka povídek a nějakou dobu trvá než do sebe začnou zapadat. Autorova fantasie je vskutku bujná a velice originální, leč nejsem z těch, co si na originalitu potrpí, tak zde klóbrc dole. Bylo mi řečeno, že první díl je jakýsi pomyslný úvod do děje a světa a hlavně ať se na to nevyseru, že od dvojky začíná ta pravá jízda. Rozhodl jsem se, že tuto ságu pojmu jako výzvu, kterou zdolám, i kdyby mne to mělo přivést před bránu samotného Mistra Kápě...
teď jsem to začal číst, bohužel to čtu v angličtině, a jelikož jsem slyšel že i v češtině je to nesmírně těžké čtení, trochu z toho mám obavy. ale pomalu to louskám a zatím se mi to opravdu líbí. uvidíme co dál :)
Malazská kniha padlých je série, která nedá nic zadarmo, teprve po přečtení všech deseti knih se uzavře alespoň to, co by se dalo nakonec považovat za hlavní dějovou linii. Vyprávění je nelineární, postav a dějů hodně. Čtenář nemůže ze začátku vůbec očekávat, že by věděl, o co že to vlastně jde. A proč je to tedy celé tak úžasné? Kdo miluje mytologii, velká vyprávění ve stylu "kmet vypráví u táborového ohně", příběh i svět až monstózní velikosti, přemýšlení o nejasné motivaci postav (která může začít dávat smysl až po dalších pěti knihách), asi vlastně nemá vůbec na výběr a musí Malaz milovat. Nic takového jinak asi v rámci žánru neexistuje. Vše ostatní má vždy jen něco z tohoto světa. Ano, je to obří dílo, spletité, ale zároveň originální, ohromující, napínavé a kdo se do tohoto světa opravdu ponoří, těžko bude zapomínat a netrpělivě očekávat další dávku. A kdo se nechce u čtení nadřít, má zatraceně na výběr.
Malazaská kniha padlých mi byla doporučena dvěma známými a to nezávisle na sobě. Jedním z nich byl spolužák a druhým kolega a kamarád mého otce. Oba se shodovali v tom, že Malazská kniha padlých je něco jedinečného a úžasného.
Dnes už to vím, ale nevěděl bych to, pokud bych se neprokousal prvním dílem. Netvrdím, že četba Měsíčních zahrad byla snadná, ani že se jednalo o utrpení - je to mistrovský kousek, ostatně jako všechny knihy z této série - jen to není laciný mistrovský kousek!
Směle do toho! :)
Výhodou Měsíčních zahrad je, že místo zdlouhavého úvodu se od prvních stran ocitnete uprostřed děje. Figury se vynořují jedna za druhou a vy ani netušíte, na kterou se zaměřit. A než se rozkoukáte, už kolem lítaj mrtvoly hlavních i vedlejších postav. Přitom minulost jednotlivých hrdinů autor nerozebírá, stejně jako historii svého světa. Samozřejmě že podstatné souvislosti odhalí, ale po troškách a teprve ve chvíli, kdy to má smysl. To ještě podbarvuje výborná stylistika, která dokazuje, že není žádný pulpař ale umí se slovy skutečně pracovat.
Steven Erikson stvořil cyklus, odlišující se od všech ostatních. To že má vlastní bohy, magii a dějiny, je samozřejmostí, ovšem on přidal něco navíc – temnotu. Jeho svět je tak pochmurný, až z toho mrazí a to vám poodhalí jen vrchní slupku. Lidé dobří i spravedliví jsou už dávno mrtví a ti ostatní jen s cynismem přežívají. Přesto rychle přirostou k srdci.
Jednoduše řečeno, žádná veselá bajka to není. Ale nenechte se odradit, výsledek stojí za to.
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
"Vždy opatrně zacházej s informacemi, jež vlastníš. Slova jsou jako mince - vyplatí se je shromažďovati" - Kabrňák
Druhýkrát prečítaný prvý diel obrej desaťdielnej ságy od majstra Eriksona. Započal som u seba tak svoj "osobný maratón" (keďže chcem za rok stihnúť prečítať všetkých desať kníh, čo sa mi určite nepodarí), no neskutočne sa teším na ďalšie knihy. Měsíční zahrady sa mi druhýkrát čítali podstatne lepšie (aj keď som pri prvom raze nemal s postavami nejaký väčší problém ako niektorí tu komentujúci - pomohol zoznam postáv, kto kde patrí a slovníček na konci), keďže som už poznal postavy aj z nasledujúcich troch pokračovaní, pri ktorých som aj skončil (a čakal na posledný desiaty diel, ktorý vyšiel na Vianoce 2012). Každá postava je tak špecifická, že by sa o nej mohol natočiť vlastný dokumentárny film a napísať niekoľko kníh - Whiskeyjack, Rýchly Ben, Kalam, Dujek (ktorý mi pripomína môjho deda), Kvítko, Líto, Besana, Šumař, Paran, Líto, Lorn, Toc, Kruppe (tak toto je asi najtajuplnejšia a najzaujímavejšia postava), Anomander, Caladan Chmur a kvantá ďalších postáv. Každá jedna veta má u Eriksona svoj význam, takže je treba čítať pozorne (a v mojom prípade dvakrát, aby sa všetko vstrebalo), pretože sa nejaký malý bezvýznamný detail môže znovu ukázať napr. v tretej knihe a vám to zrazu všetko dopne. Erikson je pre mňa prvým autorom, pri ktorom som bol čítaním uchvátený - samozrejme, nič nevysvetľuje, no všetko do seba tak krásne zapadá, že máte pocit kričať a skákať nadšením. Bitka o Dřevnov bola neskutočná. Doslova som cítil Anomanderovu silu zo stránok knihy. V knihe je toľko scén, toľko súbojov, postavy chodia sem a tam a následne sa stretnú a poznajú navzájom a to je na tom to najlepšie - ako sa (ne)náhodne stretnú. Rozhovory sú na knihe určite to najlepšie. Erikson má v sebe tú vlastnosť, že nedáva do knihy vatu - ak nejaká postava cestuje, jednoducho nudnú cestu preskočí a skočí k ďalšej postave, u ktorej píše zase nejakú jej zaujímavú udalosť. A o použití mágie ako o chodbách, by sa dala napísať diplomová práca. A to nevravím o rasách, ktoré sa od klasických fantasy líšia vo všetkom, no zatiaľ sa neukázali v plnom svetle. Nemôžem prvému dielu dať plný počet, pretože ďalšie knihy sú ešte o triedu lepšie.
Prvé čítanie môže veľa ľudí odradiť, pretože sa tu nezačína klasickým fantasy klišé: "Kde bolo, tam bolo...", ale autor vrhne čitateľa priam do stredu gigantického oceánu a povie mu: plávaj. Buď sa utopíš a odhodíš knihu do kúta, kde sa na ňu bude prášiť alebo budeš plávať a plávať a plávať a nakoniec nájdeš najlepšie fantasy pod slnkom. Nezostáva mi nič iné, než dodať: Nenechajte sa odradiť množstvom postáv! Plávajte! 90%!
"Pracovat pro pobočnici bylo jako být žížalou na háčku. Pobočnice byla háčkem a na druhém konci šňůry byla císařovna. Ať se chlapec hezky kroutí."
"Otáčej se stříbro. Otáčej!"