Město a hvězdy
Arthur Charles Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32969/bmid_mesto-a-hvezdy-Py0-32969.jpg
4
297
297
Diaspar je posledním domovem lidstva již po několik miliard let, poté co se celá Země proměnila v poušť. Lidé zapomínají a z dávných dramatických událostí se stávají mýty. Pouze jediný z nesmrtelných, Alvin, zoufale touží dovědět se, co leží za hranicemi bezpečně chráněného města a s neutuchajícím úsilím se prokousává tajemstvími a zasutými vědomostmi, aby odhalil osud lidstva i celé galaxie, skrytý pod nánosem strachu a lži.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , Laser-books (Laser)Originální název:
The City and the Stars, 1956
více info...
Přidat komentář
Vítejte ve městě Diaspar pro většinu obyvatel poslední město na Zemi. Avšak hlavní hrdina Alvin se dá do bádání co je vlastně za hradbami onoho Diasparu a rozjíždí řadu událostí, které změní vše co do té doby znají.
Na začátku knihy jsem měl podobný feeling jako při čtení Nonstopu od Aldise, či sledování filmu Dark city od Alexe Proyase.
Postupně zjišťujeme spoustu informací o světě a celkově vesmíru, až následně zjistíme, že to bylo trošičku jinak.
Clarke nám přinesl skvělou sci-fi, která je v dnešní době možná už trošku okoukaná, přesto má hodně co nabídnout.
Celkové hodnocení 95%
Starých sci-fi románů se dost bojím. Často příliš tlačí na pilu ohledně nosných myšlenek. Nebo jsou příliš filozofické na úkor čtivosti. A nebo se čtenář musí přenést přes jejich naivitu a dnes už zastaralost.
Za to sice autoři nemohou, ale zbytečně umísťují děj svých románů do nepříliš vzdálené budoucnosti a jejich předpovědi pak nesedí. Někdy zas jen reflektují současnost, kterou promítnou do vzdálené budoucnosti. A považovat nějaký román za sci-fi jen proto, že se odehrává v budoucnosti, mi přijde trochu málo.
Všechna tato negativa pro tuhle knihu neplatí. Četl jsem některá pozdější Clarkova díla a tak jsem Město a hvězdy bral s těmito obavami. A zbytečně.
Příběh mě chytil hned na začátku. Postupně objevujeme neuvěřitelně vzdálený budoucí svět a zároveň s hlavní postavou prozkoumáváme tajemství miliardy let starého města. Děj je nabitý mnoha nápady, které jsou však plně konzistentní.
Clarke umístil svůj román do tak vzdálené budoucnosti, že nemá vůbec smysl ho spojovat s dnešní dobou. Tohle přetržení kontinuity je velmi osvobozující. Mizí tak spojení s námi a můžeme se o to víc ponořit do příběhu.
Vůbec se nesnaží nějak kritizovat společnost a naopak se snaží jít až na samou její hranici. A přitom se kniha čte s lehkostí. Clarke popisuje jen co je potřeba pro gradaci příběhu a nezamotává se do zbytečných podrobností.
Technokratická společnost starobylého města se blíží svému archetypu a v románu se tak objevují další roviny. Uvažujme, že vývoj společnosti zobrazíme jako křivku, která se blíží k asymptotě. Matematicky křivka asymptotu nikdy neprotne. Ale co lidská společnost? V reálném světě?? Za miliardy let???
Co se stane?
Dnes už příběh nemusí působit originálně. Číst to před 60 lety musel být jiný zážitek. Mě se to moc líbilo a tak to nedokážu posoudit. Díky příběhu vystavěném na postupném objevování prakticky chybí hluchá místa. Narozdíl od „těžkých“ sci-fi je kniha značně čtivá. Díky mladému hrdinovi možná až naivní.
Archetypy lidské společnosti. Tajemství vesmíru. Doba, kdy technologie zrealizuje některé náboženské představy. Perfektní. Všem čtenářům sci-fi doporučuju. Navíc je to pozitivní, protože se nejedná o žádné postapo nebo něco apokalyptického, jak je dnes v módě. Je to naopak o maximálním vývoji. Jedinou chybkou je slabší konec. Velkolepý příběh končí nijace. 90%
Daleká budoucnost, vesmír a cizí rasy... téma, které mne snad ani nemůže zklamat. K tomu všemu z pera velkého A. C. Clarka. Čekal jsem dost a z větší části jsem to také dostal.
Ale tempo událostí v příběhu bylo na můj vkus až příliš vysoké. Je pravda, že formě a obsahu sedlo a že díky němu děj svižně odsýpal. Díky absenci hlubších popisů navíc nevypadají na pozadí rychlého technologického vývoje posledních let starší vědeckofantastické nápady směšně. To jsou všechno plusy. Ale rychlé povrchní tempo také způsobilo, že jsem se nemohl do děje vžít. To ovšem není výtka (oddechové četbě nelze vyčítat, že je oddechová), jen důvod, proč nemohu s hodnocením výš.
!__SPOILER__!
Nemohu si odpustit dvě připomínky (to já bohužel nemohu nikdy):
1) K čemu měla sloužit postava Alystry? V půlce knihy zmizela, a pak o ní nepadlo ani slovo, jako by na ni autor zapomněl.
2) Hrdinův nejlepší přítel Hilvar bez mrknutí oka odletí zkoumat vzdálený vesmír, aniž by se byť jen pozastavil myšlenkou na svou osudovou lásku, jíž se telepaticky dvoří celý život.
Hodnocení: 3,5/5
Verdikt: Pokud by dílo bylo příliš hustým gulášem, a já měl v ruce konvici s vodou (ve formě popisu okolí, techniky a podrobnějšího fungování obou společností), vylil bych ji do hrnce celou, i kdyby jej pak mělo být dvakrát tolik.
Clarke nam poskytuje úchvatný popis prostředí a děje, vzdáleného miliardu let od současnosti, kde je možné téměř všechno.
Jeden z mých nejoblíbenějších autorů a jedna z mých nejoblíbenějších knížek :)
Raný, už trochu prežitý Clarke. Je z toho cítiť vplyv predvojnovej žánrovej literatúry so všetkými jej kladmi (bujará, neviazaná fantastika) a zápormi (chvíľami neúnosná opisnost, nedejovosť). Miestami kniha dokonca evokuje Lovecraftove vesmírne vízie. Faktom zostáva, že Clarke napísal oveľa lepšie knihy a to ako po dejovej, tak po literárnej stránke.
Skláním se s pokorou mistře.
Píše se L.P. 1956,světlo světa oko čtenářovo zachytilo signál románu Město a hvězdy.
No jasně,když se zhasne člověk žasne.Po přečtení Rande s Rámou,jsme si s Charlesem ne tak úplně sedli,ale čas dozrál,bylo na čase vyzvednout ze dna šuplíku jeden restík...ono ejhle,byla to síla.Vskutku síla kterou by mohli společně závidět Bud Spencer s Terencem Hillem dohromady i když jim záda jistí Šimon s Matoušem,je jim to houby platný ty miliardy roků,kde se příběh odehrává jsou prostě drtící.
Nojo jenže tenhle Brit,který se začal potápět na Srí Lance,načež se tady usadil,tak na ty miliardy let budoucna zlehounka peče.Miliarda tam,miliarda sem,moc dobře ví,že na takovouhle rozmáchlost budoucnosti se musí jinak.Na přílišné popisy a zacházení do detailů vyspělích technologií by to celé nejspíš poslalo do kopru.Arthur to má pod kontrolou a zvolna buduje atmosféru.
Vize lidí a společnosti,neutuchající víra v lidskost samotnou s minimem akce a bez agrese to jde,jak je vidět také.
Tak to má být,taková je klasika,uhrane i okouzlí,nadčasově baví.
Kniha, kterou bych řadil spíše mezi Clarkova díla pro mládež. Nicméně, přesně takhle bych si výbornou knihu pro mládež představoval. A takovou knihu naprosto beze studu a s potěšením může číst i dospělý. A neřešme, kdo je dospělý a kdo ještě dítě, vždyť to může platit oběma směry.
Na Clarkovy mě vždy ze všeho nejvíce fascinují jeho popisy. Ať už vesmírných jevů, nebo jako zde přírodních scenerií. Jeho schopnost přetavit svoje vize do psaného textu je vyjímečná. Číst Clarkovy knihy znamená, v tom okamžiku ve vesmíru být. A navíc, stejně jako Asimov, nebo Dick zaujme vždy myšlenkami, jejichž zdělení bylo vlastně to, oč mu šlo v prvé řadě. Jaká je tedy myšlenka této knihy? Že žádná společnost, nechce-li zdegenerovat, zmenšit se a postupně zaniknout, se nesmí odstřihnout od světa a schovat se za zdmi, jen proto, že strach ze světa a problémů, který přináší se jí zdá příliš velký. Naopak, postavit se jim čelem vstříc je jediná cesta vpřed.
Výborně napsané sci-fi, které i po více jak 60 letech má co nabídnout.Doufám že jsou i ostatní knihy od tohoto autora stejně dobré i bez nutnosti násilí. 90%
Mám z toho takové rozporuplné pocity. Přestože jsem knihu přečetl prakticky za jediný den, nějak postrádala ten potřebný tah... kromě toho jsem měl pořád dojem, že jsem to už četl, a mýlil jsem se jen napůl - tento námět Clarke zpracoval také v díle Proti pádu noci, dokonce se stejnými jmény. Každopádně, jako oddechovku ano, ale jako dílo, které vám vyrazí dech (s čímž jsem počítal já) spíše ne.
Jedna z pulpovějších Clarkeových knih - ostatně je to předělávka jeho románu z roku 1948, a zkuste se podívat na jeho původní obal. Pro mě osobně byly nejcennější ty části, které se odehrávaly ve věčném městě Diasparu (jakési kombinaci Matrixu a 1984), kde lidé ztratili nejen pupek, zuby a nehty, ale i svobodu uvažování a lidskou zvídavost. Naopak pasáže odehrávající se v enklávě Lys a na Sedmi hvězdách, kde tedy autor opravdu popustil uzdu fantazii člověka 40.-50. let a kde se objevují záležitosti jako hmyzí mazlíček, inteligentní polyp v jezeře nebo planeta-džungle, jsem vzal jako doplňkové. Celkově se nejedná o knihu, která by patřila do mých soukromých TOP10 A.C.Clarkea ale šlo o příjemné počtení na pár večerů. 70%
Jedna z nejlepších scifi knih vůbec. Pro mě osobně to bylo mé první setkání se scifi někdy v 90. letech a pak jsem přečetl prakticky vše od Clarka. Nedávno jsem si knihu přečetl znovu, abych zjistil, nakolik je skutečně dobrá a nakolik pracuje nostalgie. A ta kniha je fakt dobrá. Nesmírně imaginativní vize lidské společnosti miliardu let v budoucnosti, lidí chycených uvnitř města hojnosti Diasparu. Kniha vypráví o úniku z toho města a objevování toho, co se stalo se zbytkem lidstva v galaxii.
Clarke je skutečným velmistrem sci-fi. Ačkoliv je tato kniha napsaná před šedesáti lety, není zatížena technickou naivitou, typickou pro tehdejší autory (S. Lem). Brilantní fantazie a úžasný vypravěčský talent dělají z knihy lahůdku. Filosofické problémy, které autor na stránkách řeší, neztratily nic ze své naléhavosti. Ale jak je v tomto žánru obvyklé, v díle trochu pokulhávají charakteristiky postav. Čtenář do poslední stránky netuší, jak hlavní hrdina Alvin vlastně vypadá. Samozřejmě postrádá nehty a pupík, což je součást podivnosti obyvatel Diasparu, ale bližší specifikace veškerá žádná. Duševní pochody jednotlivých postav jsou velmi schématické a vyjádřeny jsou pouze skrz děj, což jim ubírá na hloubce.
Každopádně však vřele doporučuji.
Kniha nám předkládá chování člověka nuceného ke změně náhledu na svůj způsob života ne jako dokonalý a ve středu vesmíru, ale jako na chybný, zbabělý, plný neuvědomovaného strachu a upravené historie. Příběh je zasazený do daleké budoucnosti. Clarke nezahlcuje matematikou ani fyzikou. Namísto toho neplýtvá fantazií. Překvapuje jak Velmistr buď natolik rozumí lidské povaze, nebo dokáže vyprávěním předložit něco co nejen pochopíte, ale dokážete se s tím ztotožnit.
Několik miliard let vzdálená budoucnost člověka, Země a vlastně celé Galaxie. Vize nepříliš optimistická, která sice začíná dokonalou utopií ale nakonec je vše úplně jinak. Velmi dobré i vzhledem k době, kdy byla kniha napsána.
Zaujímavá knižka so zaujímavým pohľadom na svet po miliarde rokov, opisujúca stagnáciu a strach ľudstva, nie je však príliš akčná ani nejako epická, napriek tomu to bolo zaujímavé čítanie
Tohle se mi hooooodně líbilo. Fakt moc pěkný, napětí, atmosféra.. paráda! Tohle by se dalo předělat to počítačové hry jako adventura.
Děj knihy nás zavede do miliardy let vzdálené budoucnosti, kde na Zemi přežívá pouze jedno veliké a technologicky vyspělé město Diaspar. Zbytek planety je poušť a vesmírné lety pohádkou dávné minulosti. První půlka knihy staví hlavně na popisu Diasparu a lidí přizpůsobených životu v něm, který má Clarke promyšlený do posledního detailu. Hlavní příběh se začne rozvíjet až v druhé polovině, kdy se hlavní postava dostává mimo ochranné zdi města a zjišťuje, že ne všechno je tak, jak si lidé dlouhá tisíciletí myslí. Kniha nezachází moc do technických detailů, což je možná škoda, určitě by bylo zajímavé dovědět se, jak Diaspar vznikal po technické stránce. Místo toho staví hlavně na příběhu a jeho postupném vývoji, kdy hlavní hrdina odkrývá více a více lží a polopravd a pomalu se dopátrává pravdy.
Skvělé, čtivé a po všech stránkách klasické sci-fi, které nás unese do několik milionů vzdálené budoucnosti, kde lidé přežívají zakonzervovaní v posledním obydleném městě na Zemi. MĚSTO A HVĚZDY předkládají ty nejstarší témata, o strachu člověka a též jeho chuti objevovat, o touze po stabilitě a zároveň nezvladatelnému nutkání měnit. Lidé, nejméně dokonalá forma života a ve své nedokonalosti jediná, která dokázala vzdorovat zkáze, kterou pomohli vytvořit. Postupné odhalování minulé budoucnosti, úchvatné výjevy postkatastrofické krajiny a též naděje. To všechno přináší Arthur C. Clark v jedné ze svých prvních knih.
Autorovy další knížky
| 2008 |  2001: Vesmírná odysea |
| 1984 | Setkání s Rámou |
| 2005 | Konec dětství |
| 1994 |  Návrat Rámy |
| 2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Výborná kniha. Je skoro k neuvěření, že její předloha vznikla v období začátku 2. světové! Za pár let to bude století a přesto je příběh naprostá bomba a nepůsobí zastarale. Myšlenka uzavřeného světa a znovuobjevování vesmíru, vlastní minulosti a tajemství s tím spojených, mě nadchla. Velmi mě bavilo odkrývat cestu ven z města a objevovat, co se nachází za ním. Poslední strany byly trochu filozofování, ale nevadilo to.