Město a hvězdy
Arthur Charles Clarke
Diaspar je posledním domovem lidstva již po několik miliard let, poté co se celá Země proměnila v poušť. Lidé zapomínají a z dávných dramatických událostí se stávají mýty. Pouze jediný z nesmrtelných, Alvin, zoufale touží dovědět se, co leží za hranicemi bezpečně chráněného města a s neutuchajícím úsilím se prokousává tajemstvími a zasutými vědomostmi, aby odhalil osud lidstva i celé galaxie, skrytý pod nánosem strachu a lži.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , Laser-books (Laser)Originální název:
The City and the Stars, 1956
více info...
Přidat komentář
Tenhle soubor povídek miluju. Při čtení jsem nevěřila, že může někdo něco takového vymyslet. Magické!
Na tuto knihu jsem byl dlouho zvědavý, protože se jedná o rané Clarkovo experimentování s existencí nadřazené inteligence v galaktickém měřítku, která dalekosáhle přesahuje samotné lidstvo. Podobný motiv se objevuje i v knize Konec dětství. V obou příbězích lidstvo žije v utopii a pomalu směřuje ke svému osudu. Rozdíl ovšem spočívá v tom, že v závěru knihy Konec dětství se lidstvo přesune do další fáze svého vývoje, kdežto v knize Město a hvězdy započne znovu to, co se již dříve odehrálo.
Kniha se mi líbila, ale poměrně lituji několika změn, které autor udělal oproti původní verzi (Proti pádu noci), jako například jiný původ Mistra či záhadná identita Velkých. Opravdu rád bych se dozvěděl něco o Impériu a vzniku Šílené mysli, ale to nám jako čtenářům patrně nebylo autorem přisouzeno.
Na začátku knihy jsem byla ohromená. Ty myšlenky, ta čtivost. Chěla jsem vědět, co bude dál. V druhé polovině knihy se to malinko zvrtlo, protože jsem měla pocit, že Clarke chce všechny své nápady a myšlenky rychle dát do 1 knihy. Tam to pro mě malinko skřípalo. Mě opravdu stačí 1 dobrá myšlenka nebo úvaha, kterou dlouho nedostanu z hlavy. Jenže když je tam toho tolik a přidá se do toho otázka morálky, vliv společnosti, kultury, náboženství, nové technologie, původ vesmíru a snad i kapky rosy na mě bylo moc. Malinko mi scházelo propojení s jakoukov hlavní postavou. Všichni byli bezpohlavní, bez emocí. Ale i tak jsem překvapená, jak skvěle jeho díla stárnou. I přes moje rozpaky se závěrem knihy, bych si ji přečetla znovu. Ten začátek a nápad je skevělý.
Tuhle knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala anotace. Přišlo mi to zajímavé a chtěla jsem se dozvědět víc o městu Diaspar. Protože mě hned napadlo, že chci vědět, jak to v tom městě funguje. Protože tahle izolace má přeci své limity uzavřeného prostoru. A musím říct, že si mě kniha získala poměrně rychle. Přeci jen, v čem je hlavní hrdina jiný než všichni ostatní, se dozvíme hned na začátku. Tedy, četla jsem vydaní z roku 1992, tam to není rovnou v anotaci jako (jak jsem dodatečně zjistila) u nejnovějšího vydání. Plus to, co chce zjistit.
A musím říct, že kniha byla poměrně čtivá. Asi bych jí přečetla mnohem rychleji, kdybych měla víc času. Možná proto jsem u čtení tolik nepřemýšlela a můj komentář je trochu ubohej, ale já to zvládnu ;)
Jo, a potože nejsem technický typ, děkuji za poznámku, kterou do knihy vepsal čtenář přede mnou, ohledně špatného překladu jednotek vzdálenosti, které se u nás nepoužívají. Děkuji.
V dětství na mě udělala tato kniha mnohem větší dojem než dnes, když jsem se k ní vrátila. Není to rozhodně špatné čtení, ale nějak to za mě není ani top. Postavy působí leckdy dost ploše, spousta věcí není vysvětlena (nebo alespoň to byl můj dojem - chtěla jsem se o některých věcech dozvědět víc, ale musela jsem se smířit s tím, "že to tak prostě je" - jako by autor předpokládal, že naprosto přesně pochopím jeho myšlenky). Škoda. Za mě by si kniha zasloužila mnohem víc rozvést. Musím však ocenit míru imaginace, na druhou stranu právě to dělá z knihy o to náročnější čtení, protože prostředí knihy se v podstatě ničím nepodobá světu, který známe, a tudíž je nutné se nad některými popisy opravdu zamyslet. Když přihlédnu k době, ve které byla kniha napsána (a že už má nějaká léta!), přidala bych k těm 3* ještě půlku.
Pokud jste dodnes nepochopili, proč je Arthur C. Clarke od druhé poloviny dvacátého století považován za jednoho ze tří nejrespektovanějších autorů science fiction a titána tohoto žánru, román Město a hvězdy Vám to vysvětlí. Příběh nabízí obrovskou dávku imaginace, obohacenou sladkobolnou nostalgií, zjemněnou prchavou troškou naděje. Na poslední stránce mi bylo líto vrátit se do všední reality. Marně jsem zadoufal, že na otevřený závěr navázala jiná kniha, nebo alespoň povídka. Jenže bohužel. Začátek druhého rozkvětu lidstva je stejně zamlžený, jako konec jeho prvního úpadku.
Když jsem začal knihu číst, tak jsem z toho měl rozpačité pocity. Pak se děj nějak rozjel, ale myslím, že Artur C. Clarke má určitě lepší počiny.
Kniha má zajímavý námět i závěr a dobře se četla. Jinak je to klasický Clarke, hodně filozofie a přemýšlení o životě. Děj jako takový plyne, ale je takový nemastný neslaný. Nic nečekaného, žádné pořádné zvraty nebo napětí. Vzhledem k roku, kdy byla kniha napsána, tak bych přidal možná i jednu hvězdu navíc.
Arthur kouzli.. zajima predstava dvou lidskych svetu,vzdalenych od sebe par mil..ani po miliarde let se vlastne nic moc nezmenilo...ale lidska touha poznavat opet bere 10 z 10ti...ctete,neni to dlouhe...cte se to samo jako pit dobre vino nejen na dovolene..;-)
Trochu jiné sci-fi než díla, která tohoto velmistra sci-fi proslavila, ale je to velmi pěkně napsáno, příběh plyne a čím dál víc se v hlavě tvoří představa Země za pět miliard let, kdy se lidstvo vzdalo cest mezi hvězdami a díky blíže neurčené hrozbě se vrátilo zpět na Zemi. V této době mají obyvatelé "posledního města" věřit, že jsou jediní, kdo uvnitř hradeb žijí a vše vně nich je jen poušť a smrt. A oni, kteří se stále rodí dokola, nemají co objevovat, jen přežívat v místě, kde vše obstarávají stroje. To se však změní, když se po dlouhých staletích narodí člověk, který předtím nikdy nežil. A ten začne objevovat, že ne vše čemu se věří je až taková pravda.
Jedna z nejlepších knih autora, tedy alespoň dle mého skromného názoru. Velmi mne zaujala myšlenka předchozích životů a člověka, který je nemá. A to, že některé věci mohly být jinak, než jak se v Diasparu tvrdilo.
SPOILER:
Tak já nevim. Nejdřív chtěl ven, pak zas dovnitř, a pak už vůběc nevěděl co chce... Ale filozofie příběhu spočívá samozřejmě v tom nezahnít, nebát se otevřít novým možnostem, i když dopředu nevíte, jestli bude změna k dobrému bo naopak. Občasný nedotaženosti úplně pomíjím, protože pro příběh nebylo důležité mít dokonale vymyšlený celý svět, ale u Clarka bych se toho nenadála. Asi to bylo proto, že knížku přepisovat po letech a šel hlavně po smyslu než po detailech... Autora miluju, ale tohle se nějak úplně nepovedlo.
Zatiaľ som prečítal len prvých 50 strán, ale už teraz viem, že to je jedna z najlepších kníh, aké som čítal. Neviem, či som bol doteraz nevšímavý, alebo či je táto kniha výnimkou, ale v tomto diele cítim (aspoň zatiaľ) veľkú podobnosť s knižkami Asimova - stagnujúca, i keď intelektuálne a umelecky veľmi vyvinutá spoločnosť vs. prekračovanie horizontov a túžba dostať sa von zo zabehnutých mantinelov a obmedzení; veta o tom, že robotom treba klásť tie správne otázky; pohyblivé chodníky (podobne ako v Oceľových jaskyniach)....Ako som to tak dnes nadšený rozčítal, mal som pocit, že film Matrix sa musel inšpirovať touto knihou a táto kniha je omnoho lepšia (Alvin prekračujúci horizonty - Neo prebúdzajúci sa z matrixu). Zároveň mi zatiaľ príde fascinujúca postava Khedrona Šaška a jeho podobnosť k tarotovej karte Blázna, ktorý taktiež predstavuje narušenie určitých známych možností pohybu vrámci určitých horizontov...Skrátka, úchvatné dielo stimulujúce myslenie mnohými smermi...teším sa na ďalšie stránky....
Typický A.C.C. chtělo by se říct - neobvyklý námět vyprávěný velmi poutavým jazykem, začátek knihy zajímavý, následně velmi strhující čtení a závěr takový...jakoby nevěděl, čím příběh zakončit.
A mezitím spousta podnětů k přemýšlení a filozofování. Opět mě napadá, kolik myšlenek z této knihy se objevuje v dílech jiných autorů i o 50 let mladších... Jeden vyvolený, který pozná pravdu. Nejvyšší forma inteligence jako samotná energie? Telepatické schopnosti lidí budoucnosti?
Město a hvězdy rozhodně patří k nejzajímavějším scifi dílům 20 století ,stejně jako Vesmírná Odysea. Třebas má svoje chyby.
A je to stále zábavná kniha, která svým stylem vyprávěním nezestárla.
Zábavné a plné nápadů. Na dobu vydání tedy klobouk dolů. Hodně mě knížka připomněla Město permutací a Anathem. Děj ke konci příběhu začne být lehce splašený a uhozený, ale což. Bavil jsem se. To se počítá.
Ani se mi nechce veřit, že základy tohoto románu vznikly před více jak sedmdesáti léty. Knížka na mne působí i po těch desítkách let svěže a současně. Krásně je v ní popsáno to, co mnohdy vidíme i v dnešním světě, kdy vizionáři a lidé s touhou po vědění jsou mnohdy často odrazováni, ba někdy přímo sráženi většinovou společností, které narušují její spokojenou zatuchlost, stejnost a šedivost.
V konfrontaci megapole Diasparu a komunit žijících v Lys vidím dnešní hašteřivost individualistických anonymních měst a pospolitého venkova, kde každý o každém vše ví. Ani jeden z extrémů není dokonalý, pro společnou rozvíjející se budoucnost však jeden bez druhého existovat nemůže.
Snad jen děj v dalekém vesmíru mi přišel o něco slabší. Myslím, že Arthur C. Clarke je nejsilnější na Zemi a v naší Sluneční soustavě.
Asi nečtivější Clarkova kniha. Nezabývá se tolik technickými přesnostmi jak Odyssea, ale to vůbec není potřeba. Tohle dílo není tak moc o době budoucí, ale spíš o touze člověka poznávat a bourat meze.
Jedna ze špiček sci-fi a Clarka (jsem klasický sci-fi nadšenec, hard technologie uložená do hlubokých základů příběhu mě baví).
Zvláštní atmosféra, mrazení ne z poselství pro mou současnost a život, ale z efektivního propletení postav, konceptů, na tomto myšleném hřišti.
Trvalost trvalá, trvalost dočasná, v měřítcích beroucích dech, princip nutné změny i zdánlivě nejdokonalejšího, postava něčim zvláštní a její vlastní hledání, čím je zvláštní, brnkající na strunku předurčení až "náboženského".
Pokud bych měl pracně hledat výtku, tak jedině že z hlediska evolučního je přežití (druhu, skupiny, ekosystému) vystavěné na dokonalém ovládnutí jednoho jediného místa zranitelné a nejisté. Prostě by za ty věky přímo na to místo taky mohl s nezanedbatelnou pravděpodobností řachnout z nebe nějaký šutr, a bylo by po tom jediném místě. Obrazně, myšlenku mnou naznačené katastrofy by bylo potřeba rozvinout pro měřítka v knize mistrně načrtnuté technologie.
Nicméně, to, že je příběh podnětem k myšlení, kdy zarezonuje, byť rozporností, s koncepty formulovanými v evolučních tématech až o přibližně padesátku let později (Zamrzlá evoluce, Evoluční tání), je stejně plus.
Myslim, že tuhle budu muset po delší době vytáhnout z police.
Autorovy další knížky
2008 | 2001: Vesmírná odysea |
1984 | Setkání s Rámou |
2005 | Konec dětství |
1994 | Návrat Rámy |
2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Parádní sci-fi, které se odehrává v daleké a tajemné budoucnosti lidstva. Zatím to nejlepší, co jsem od pana Clarka četl.