Metličky

22.12.2024

Modlitba
( nejedná se autorskou báseň Jana Skácela, ale o text modlitby Františka z Assisi, kterou Jan Skácel upravil)

Pane, ať jsi stéblo trávy,
nebo obyčejný list,
prosím dej, ať aspoň trochu umím
ve Tvých vzkazech číst.

Prosím dej ať řeči stromů aspoň trochu
rozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat
pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout za obzor,
který jsi mi dal, ať se smířím se vším,
co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokorně,
co změnit nemám sil,
odvahu, abych to nač stačím,
na tomhle světě pozměnil.
A taky prostý rozum,
který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá
a co se změnit dá.

Tuto Modlitbu si poslechněte v podání Hany a Petra Ulrychových (Javory).

29.10.2023

Nevím, jestli věděl Skácel, že opravdu existuje obec Bezpráví (když jedete vlakem kolem Tiché Orlice na Moravu). Tato malá sbírka je velmi silná a to nejen pro jistou fascinací smrtí. (Tu měli i Holan a Mikulášek.) Řekl bych, že Skácel o ní věděl hodně. Metličky byly poslední sbírkou, která mu vyšla před zákazem publikovat. Je tolik univerzální (všelidská), že zachází až k buddhistickým vizím (Ryba která chodí po mostě). Ta skvělá práce se slovy, i s těmi nejkratšími větami -

Třetí smuténka

Tak míjející Pase krávy
Zakletá v písni Nešťastná
Cesty v polích se rozcházejí
Vše utonulo Kdo ji zná

Už můžeme (skoro) vymazat jeho tři velké smutky – už víme, kde zemřel, kdy to bylo a vlastně ještě nevíme, kde se na onom světě octnul tak to chodí.

04.09.2020

Verše v poklidném smířlivém tónu podzimu života, s nádechem dušičkové atmosféry. Výjimečný je oddíl Malomocný král s tematikou Vietnamu.
Vietnamská jarní
Byli to vojáci a přišli dobývat
Tu zem Před mnoha mnoha léty
Nad jejich kostmi navršili pahorek
A ve stromech jim darovali ticho
A postavili chrám
A trochu zapomněli
Do roka jednou odbývá se slavnost
Tak jako dnes Chladno je a mží
Mrtvým je zima v mokré cizí hlíně
A déšť je štíhlý jako palma areku
Déšť dutý jako bambusová flétna
Rozprostřel se nad pahorkem Da
V svatyni Štěstí nebes bosý generál
Na trůně střeží dávné vítězství
Hanojští kohouti se mohou ukřičet
Kikirikí

11.08.2020

Skácel je srdcovka, ale tato sbírka je pro mě nejtemnější. Nejvíce se mi líbí níže uvedená báseň Modlitba, snad pro ten zde tak málo viditelný optimismus a klid.

Krásné!

21.12.2019

Velmi těžké čtení, žádná "oddechovka". Přesto však Skácel, jako u všech svých sbírek, dokázal své postavení v české poezii.

26.11.2019

Je jistotou, že každá autorova sbírka obsahuje krásné básně a tady tomu nebylo jinak. Tentokrát to bylo hodně o motivech smrti a možná právě proto se mi sbírka tolik líbila.

17.09.2017

Podzim, pokora a údiv. Studánky, vrabčí kostřička vtlačená do asfaltu, hřbitovy a Vietnam. A krása krajiny i veršů...

27.04.2017

Hmm, věru těžké, těžké čtení... Ale překvapily mě básně psané ve Vietnamu :)

Modlitba
Studánku dej mi blízko lesa
A nehlubokou Jenom na dlaň vody
A do ní žabku která vodu čistí

Na podzim povybírám napadané listí
V zimě se budu starat aby nezamrzla
A v srpnu zavedu tam lidi žíznivé

A to je všechno Snad je v moci tvé
Udělat pro mne malý důlek vody
Ve kterém by se odrážela nebesa


Chlapci
Znal jsem to a dovedl jsem s nimi
Pod pumpou spláchnout pot
Umýt se pod hvězdami
Sotva tušenými

Do pasu nazí
Smývali s loktů krev
A den jim zatím ležel u nohou
Jak krásná kořist

Pak vykročili a kdosi vzadu řekl
Že srdce těžké má jak zimní spánek včel

Říkal to vždycky Nikdy nezapomněl