Metličky přehled
Jan Skácel
Druhé vydání sbírky moravského básníka 2. poloviny 20. století, který oslovuje i dnešní čtenáře poezie. V této sbírce upouští od volného verše, který v jeho díle převládá, a volí tradiční strofickou a veršovou formu.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Metličky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)


Modlitba
( nejedná se o autorskou báseň Jana Skácela, ale o text modlitby Františka z Assisi, kterou Jan Skácel upravil)
Pane, ať jsi stéblo trávy,
nebo obyčejný list,
prosím dej, ať aspoň trochu umím
ve Tvých vzkazech číst.
Prosím dej ať řeči stromů aspoň trochu
rozumím,
ať vědí, že se učím a že nic neumím.
Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat
pokoru,
když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru,
ať mi stačí dohlédnout za obzor,
který jsi mi dal, ať se smířím se vším,
co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokorně,
co změnit nemám sil,
odvahu, abych to nač stačím,
na tomhle světě pozměnil.
A taky prostý rozum,
který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá
a co se změnit dá.
Tuto Modlitbu si poslechněte v podání Hany a Petra Ulrychových (Javory).


Nevím, jestli věděl Skácel, že opravdu existuje obec Bezpráví (když jedete vlakem kolem Tiché Orlice na Moravu). Tato malá sbírka je velmi silná a to nejen pro jistou fascinací smrtí. (Tu měli i Holan a Mikulášek.) Řekl bych, že Skácel o ní věděl hodně. Metličky byly poslední sbírkou, která mu vyšla před zákazem publikovat. Je tolik univerzální (všelidská), že zachází až k buddhistickým vizím (Ryba která chodí po mostě). Ta skvělá práce se slovy, i s těmi nejkratšími větami -
Třetí smuténka
Tak míjející Pase krávy
Zakletá v písni Nešťastná
Cesty v polích se rozcházejí
Vše utonulo Kdo ji zná
Už můžeme (skoro) vymazat jeho tři velké smutky – už víme, kde zemřel, kdy to bylo a vlastně ještě nevíme, kde se na onom světě octnul tak to chodí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Metličky v seznamech
v Přečtených | 122x |
ve Čtenářské výzvě | 12x |
v Doporučených | 5x |
v Mé knihovně | 33x |
v Chystám se číst | 7x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
1965 | ![]() |
1983 | ![]() |
2012 | ![]() |
2008 | ![]() |
2008 | ![]() |
22.března
Světový den vody
Jan Skácel patří mezi mé milované básníky už mnoho let a jistě sem dnes patří jeho
Modlitba za vodu, která je vytesaná do kamene u Petrovy studánky, ale v téhle sbírce básní je i krásná:
Modlitba
Studánku dej mi blízko u lesa.
A nehlubokou. Jenom na dlaň vody.
A do ní žabku, která vodu čistí.
Na podzim vybírám spadané listí,
v zimě se budu starat aby nezamrzla,
v srpnu zavedu tam lidi žíznivé.
A to je všechno. Snad je v moci tvé
udělat pro mne malý důlek vody
ve kterém by se odrážela nebesa.
Studánko
Studánko v převysokém lese,
až tvoji píseň neunese
a k tobě přijde sám a sám,
unavený a ustaraný,
dovol mu napíti se z dlaní,
ukaž mu cestu k nám.
A do třetice ze sbírky Uspávanky:
Uspávanka se studánkou
Tohle mi dneska,
abys spala
studánka jedna povídala,
když jsem se zeptal
jestli ví,
kde vlastně hvězdy
za dne spí:
" Jsem důlek čisté
svěží vody a postýlka hvězd
stříbrná,
napít se plaché
laně chodí
za horkých nocí
z mého dna.
A na cestu jim
hvězdy svítí
aby se
nemusely bát,
a až je ráno
a den bílý,
do studánek jdou
hvězdy spát."
A studánka,
ta nikdy nelže,
protože každá
lidská lež
v studánce malé
utopí se,
i když je velká
jako věž.
S verši Jana Skácela se nejde jen tak rozloučit......