Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216186/mid_metro-2033-216186.jpg
4
3379
3379
Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ...
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2010
,
Knižní klub
Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033) , 2005
více info...
Přidat komentář
Při čtení některejch pasáží mi běhal mráz po zádech.
A ještě, že je tam ta mapka. Bez ní bych byl ztracen, díval jsem se do ní poměrně často :)
Přiznám se, že mě kniha trochu nudila. Už od začátku jsem měla problém se začíst, ale ne že by to nebylo zajímavé téma. Vadilo mi časté, zdlouhavé popisování všech stanic a nekonečné filozofování a ty ruská jména. Bohužel jsem musela knihu odložit a další knížky číst nebudu.
Ačkoli jsem až do úplného konce myslel, že Metru napálím čtyři, nakonec dávám plný počet. Glukhovsky stvořil surový ušpiněný svět, kde lidstvu nezbývá než bojovat o každý den. To, že je všechno kapánek jinak, než se může na první pohled zdát, je jen pomyslnou třešničkou na dortu. Konec jsem si užil, i když jsem příběh znal ze stejnojmenné hry. Maličko mi vadil takřka nekonečný výčet stanic metra, ve kterém se skutečně není těžké ztratit, a časté převypravování snů hlavního hrdiny. Ty větší i menší příběhy z Arťomova putování a života obyvatel metra za to však stály.
Editace: Nakonec jsem přeci jen přistoupil k přísnější variantě. Všudypřítomné filosofování knize uškodilo a při zvážení všech okolností musím uznat, že na úplný vrchol Glukhovsky nedosáhl, přesto rozhodně stojí za přečtení.
Tento žánr normálně nečtu, ale hrozně mě zaujalo, že se to odehrává zrovna v metru. Dala jsem tomu tedy šanci a děj mě pohltil na prvních stránkách a už nepustil. Neskutečně mě bavilo, že byl děj takřka natřískaný novými a novými zápletkami. Bohužel jsem se ale místy v knize dost ztrácela.
Úžasná kniha! Z prvního dílu této trilogie jsem byla skutečně nadšená. Představa postapokalyptické Moskvy a života v metru se mi velmi líbila. Jen první díl mě držel při čtení druhého a třetího dílu, které mě už tolik neoslovily.
Za mě bohužel celá série ne, a to v ničem. Miluju postapokalyptické příběhy, ale v této sérii mi nesedlo absolutně nic. Nápad se mi líbil, bohužel jsem ale byla často znechucená a styl psaní mi lezl na nervy. Ale uznávám, že je to hlavně mnou...Nějak mi prostě styl psaní ruských autorů nesedí a já bych se s tím prostě měla smířit a nezkoušet to lámat přes koleno.
Jediný důvod, proč jsem nakonec přečetla celou sérii byl ten, že ve stejné době partner hrál Metro na počítači, takže jsem mu souběžně se čtením koukala přes rameno.
Protože mi všichni tuhle knihu tak doporučovali, očekával jsem od ní, že mě ihned vtáhne do děje, ztotožním se s hlavními postavami a nebudu ji moct odložit, jak mě zaujme. Možná proto mě tak zklamala... Velký podíl na tom přidává i to, že zkrátka nejsem na ruskou literaturu zvyklý a nejvíc vyhledávám knihy od amerických a českých spisovatelů. Postavy mně přišly takové nevýrazné, ničím zajímavé, a příšery, které obyvatele metra ohrožují, mě taky moc neoslnily a noční můry z nich mít nebudu. Další díly se v blízké době číst nechystám.
Baví mě typicky ruská představa, že v případě jaderné katastrofy je Moskevské metro jediné místo na světě, kde se dá přežít, ale to je prostě ruská nátura, která je jasně patrná z většiny ruské tvorby (podobně jako US..). Pokud se nad toto dokážete povznést, (a že to jde někdy ztěžka..), čeká Vás zajímavý a dobře čitelný kus plný temnoty. Ještě neodčteno celé, proto zatím bez hodnocení.
Skvělá kniha, která si neustále držela temnou a hutnou atmosféru. Přinesla plno poznatků o životu v ruském metru a pohled na zničenou Moskvu. Je zde znatelný vývoj Arťoma, který se seznamuje s novými místy, lidmi, způsoby přežití atd.
Pro mě nejsilnější na knize je její atmosféra, první polovinu knihy se hlavní hrdina proplétá moskevským metrem jehož klaustrofobie Vás musí pohltit. Následný výstup na povrch je neméně působivý a otvírá nové spektrum napětí a akce.
Někdo kritizuje na knize filosofické otázky a seznámení s rozličnými frakcemi metra. Tato část příběhu naopak dává knize rozměr i duchovní a nutí Vás k zamyšlení jak by skutečný svět vypadal po nukleární válce.
Rozhodně knížka stojí za přečtení a za plný počet bodů.
Na knize jde vidět, že to byla jedna z prvních knih pana Glukovského, ale i přes to jsem si ji velmi užil.
Tak tahle knížka mi dala za poslední dobu zabrat asi nejvíc... Začínala jsem s ní na audioknize kvůli operaci očí... dočítala jsem už běžnou knihu... U této knihy se musí člověk stále soustředit na každé slovo... U některých částí jsem se musela vracet a číst je znovu, abych je pobrala... hodně složitá kniha. Ale rozhodně stojí za přečtení...
Typický prípad, kde danú knihu všetci tak chvália, až mám pocit, že ja som asi čítala nejakú úplne inú, ktorá má náhodou rovnaký názov aj autora. Čiže mňa neoslovila. Štylisticky to bolo veľmi slabé, priam hrozné, a dejovo nie oveľa lepšie. Namiesto zručne poskladaného príbehu, kde všetko do všetkého zapadá, mi toto pripadalo len ako prehliadka autorovej fantázie, ktorú nenechal obmedzovať niečím takým prízemným, ako je realita. A tiež prehliadka všetkých staníc moskovského metra budúcnosti. Obetaví dobrodinci, ktorí hlavného hrdinu vždy vytiahli z kaše, mi liezli na nervy (i keď na konci sa zjavilo aké-také vysvetlenie týchto podivuhodných záchran). Kniha bola síce pretkávaná svetlými momentmi – dobrými nápadmi, zábleskami atmosféry, tajomna, až mrazenia, pocitmi, že ma to už-už konečne vtiahne do deja, no tie zakaždým rýchlo čosi rozbilo a zanechalo vo mne pocit veľkej nespokojnosti. Nikdy sa to nevyvíjalo tak, ako by som si ako čitateľ želala. K tomu hromada neuzavretých záležitostí a chatrný vedecký základ… Skrátka zle napísané (či preložené?) dielo.
Takové zklamání jsem nečekala. Ve starších komentářích se zmiňuje počítačová hra a je to výstižné – kdo si chce číst počítačovou hru s rozšířenými popisy prostředí a trochou prvoplánového filozofování, je to knížka pro něj. Jinak je to trochu slátanina. Postavy jsou naprosto ploché, a to včetně hlavního hrdiny, zápletka nulová. Arťom prostě prochází metrem, popisuje různé stanice, občas se střílí, občas mají všichni neurčitý strach, občas Arťom ve snech vidí výjevy, občas někoho potká a dozví se pár užitečných informací (načež ta druhá osoba zemře, až by jeden řekl, že dát se s Arťomem do řeči, je trochu o kejhák :-)) a to je všechno.
Naštvalo mě, že se autor ani nenamáhal, aby to, co do knihy zamíchal, dávalo smysl. Celé se to odehrává pouhých 30-40 let po katastrofě (v metru žijí lidé, co zažili normální svět, padesátníkům bylo nejmíň 10 let, když ke zničení světa došlo), chvílemi se tedy autenticky vzpomíná, chvílemi se to zase tváří, že v metru žije už několikátá generace, protože zapomněli význam slov, jména…, a co je fakt perla, tak za pouhých max. 40 let se na světě stihly vyvinout úplně nové živočišné druhy, nejrůznější krvelačné příšery a dokonce přímo v metru se vyvinulo úplně nové společenství kanibalů uctívajících Velkého červa, co už zapomnělo ruštinu (nebo se ji už nedokázalo naučit). Ve snaze udělat z metra svět různorodý autor splácal dohromady všechno, co ho napadlo, takže tu máme ruské nácky, rudé komunisty (dokonce i ve frakcích – stalinisty, trockisty i stoupence Che Guevary), vnější hranice si střežící Hanzu (alias EU), brahmány, poslední vtělení Čingischána, satanisty, křesťanské sektáře, hypnotizéry atd., už chyběli jen templáři.
Druhou hvězdu tak můžu dát jen za samotné metro a představu světa tvořeného bývalými stanicemi a tunely.
Tak tahle kniha mi dala pořádně zabrat. Podařilo se mi do ní ponořit asi až napotřetí a to jsem si už myslela, že to s ní vzdám a prodám ji. Potvrdilo se mi, že ruská literatura je prostě náročná na čtení a vždy bude styl psaní jaksi sušší, než jsem zvyklá. Když jsem ji však na poslední pokus vzala do rukou, padla mi do noty a už jsem se nemohla odtrhnout. Na tuhle knihu asi musí mít člověk aktuální náladu a neočekávat odlehčenou akci, kterou dost často post-apokalyptické knihy nabízí. Temný a vlastně dost drastický příběh mi zde připadá vedlejší a Metro 2033 mi tak spíš připomínalo jakéhosi cestovatelského průvodce tímto světem, který na ruské podzemí práskl vše od způsobu obživy, politiky, cestování, ekononomiky a struktury společnosti až po náboženství a pověry. Kniha vám vysvětlí dopodrobna na čem celý post-katastrofální svět stojí a jak se v něm žije a to jsme si nesmírně užila. Metro má samozřejmě své mouchy a jednou z ní je prostě občasná nesmyslnost, kterou tu podemnou už vypíchnul danratte. Odrazující by se mohl jevit i styl psaní a občasně nudnější pasáže, které naopak střídají až příliš akční části. Urazit by mohla dokonce jakási plochost nesympatické hlavní postavy, která působí spíš jako nečinný pozorovatel, díky které si metro můžeme akorát prohlédnout. To vše dohromady mi ale i přes všechny nedostatky dalo naprosto úžasný zážitek, který jsem si užila od první do poslední kapitoly a rozvlečené představování světa v podobě jednosměrného putování za jediným cílem mi bylo příjemným odpočinkem od knih, které o pilířích svého světa naopak příliš neprozradí. Dostalo se mi to pod kůži, příběh mi ležel v žaludku ještě týden a atmosféra vyprávění se mě držela jako žvýkačka ve vlasech. I přes všechna negativa dávám plný počet. Víra v ruskou literaturu obnovena!
Těšil jsem se na pořádné postapo, ale tohle byl hrozný paskvil. Opět jsem podlehl reklamě a marketingu. Naštěstí jsem si to pouze půjčil a neutrácel za koupi knihy.
Pěkný námět, trefné vylíčení lidské psychiky v extrémních podmínkách.
Přesto pár výtek:
- jako u mnoha hollywoodských béčkových příběhů se autor nesmyslně domnívá, že radioaktivní ozáření je jakýsi katalyzátor evolučního vývoje, ba dokonce že podporuje vývin bytostí monstrózních rozměrů a monstrózních choutek.
- kniha obsahuje některé logické trhliny (aspoň z mého pohledu), třeba proč démoni černokožci, v závěru vylíčeni jako mírumilovní nástupci lidské rasy, zanechávali po svých pokusech o komunikaci obyvatele metra roztrhané na kusy. To byla jejich frustrace z neúspěchu, nebo jejich způsob rozhovoru?
Pro mě bohužel hodně velké zklamání. Ano, našlo by se tam pár pětihvězdičkových částí (třeba knihovna, metro 2, plán s raketami), ale zbytek je vata. Plochý popis určitých a neurčitých obav z tunelů, chůze chůze chůze, plány, plány, plány, pár ezoterických pasáží, nezáživná politická a obchodní uspořádání stanic. Celé vyprávění je takové ukoptěné, z několika náhlých dramat se vyklube sen, jiná skončí nepravděpodobným zásahem deus ex machina. Ozáření mutanti připomínají scénář počítačové střílečky (vlastně počkat, ona z toho úspěšná hra je). Čekal jsem něco textově velkolepějšího, rozmáchlejšího. Aby to víc odpovídalo fascinujícímu námětu světové apokalypsy a uchýlení se do tak působivé stavby, jakou metro je. Dostal jsem internetovou fan fiction. Nestačilo mi to a pokračování jsou mi lhostejná. (Čteno v překladu Rudolfa Řežábka.)
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptické romány
Postapokalyptický román mající tři díly. Co mě v době čtení asi táhlo nejvíce celým dějem byl svět, který byl tajemný, drsný a fungující. Moskevské metro se proměnilo v maličké státy, které mezi sebou komunikují, lidé v nich žijí a různé státy mají také různá sociální a ideologická zřízení. Nechybí nevysvětlitelné tajemno a zvláštní, prapodivné události, které se nedají vysvětlit a jako by byli nesmyslné, ale nakonec...ale to bych toho prozradil asi moc. Uhranul mě také výlet Artoma na povrch a snad jen škoda, že se tam (v domě) nepotkal s ničím živým a drsným...prostě pecka!