Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542692/bmid_mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr.jpg
4
1186
1186
Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá knížka. Opět jsem se přesvědčila, jaké mám štěstí, že jsem se narodila v ČR. Je až neskutečné a neuvěřitelné, že v dnešní době existuje stát, kde se dějí takové věci
Tahle kniha vyšla v pořadí jako první a asi by jako první měla být i čtená. Mě se nejdříve dostala do rukou druhá kniha autorky Svědectví o životě v KLDR a ta na mě zapůsobila mnohem více asi i tím, že obsahuje rozhovory se skutečnými lidmi, kterým se povedlo z KLDR utéct.
Tato kniha obsahuje pohled autorky ze studií v KLDR. Je to určitě zajímavý pohled, ale pokud už máte přečtenou právě zmiňovanou knihu, další informace už nedostanete.
Spíše jen takový jiný pohled cizince na to jak to v KLDR chodí pokud vás tam pustí.
Je to samozřejmě dané tím, kam vás režim pustí atd.
Za mě rozhodně doporučuji Svědectví....
Každý kdo nadává na život v ČR, by si měl povinně přečíst tuto knihu. Určitě mě Nina inspirovala k tomu, abych si přečetla více knih o KLDR. Někdy mě až děsilo, jak je možné, že se tímto způsobem žije v 21. stoletím
Kolika občanům z "imperialistických" zemí se podaří po delší dobu pobývat a studovat v KLDR? V tomto je kniha velmi zajímavým a záslužným reportážním náhledem na běžné životy Severokorejců i na praktický dopad vládnoucího režimu.
Jako první jsem četla autorčin novější počin: Svědectví o životě v KLDR (reference samotných uprchlíků). Toto starší dílo mi proto přišlo jako dobré doplnění informací z prožitků našince a "zaostření celkového obrazu" problematiky.
Pořád je to zajímavý náhled pod pokličku. Nicméně, editor si mohl dát trochu práce, některé věci se opakují, některé pojmy jsou vysvětleny vícekrát.
Zajímavé vyprávění o studijním pobytu české koreanistky v KLDR. Takto to píši záměrně, protože ač se Nina Špitálníková očividně velmi snažila zažít alespoň trochu skutečné severokorejské reality, zase tolik se jí to nepodařilo. Všude sledovaná tajnou policií viděla to, co vidět měla/směla. Zároveň jsou v knize ale velmi dobře vsunuté faktické informace o KLDR, které ji skvěle doplňují. Oceňuji i výklad pojmů, sice byly všechny vysvětleny postupně v knize, ale zařazení i takto přehledně ke konci je super.
Trochu mi vadily překlepy, ale tak to se stává každému. Já osobně bych také preferovala, kdyby byly poznámky vloženy hned na dané stránce "pod čarou", abych nemusela tolik listovat na konec. Odkazy na literaturu klidně mohly zůstat na konci, ale u různých dovysvětlení by to bylo prima (v knize Svědectví o životě v KLDR to tak už je a mně to moc vyhovovalo).
Celkově knihu hodnotím moc pozitivně, přístup autorky à la Bukowsi (svět patří těm, co se neposerou) obdivuji. Ačkoli mě KLDR velmi zajímá, navštívit ji nijak netoužím.
Oproti autorčině druhé knize se mi tahle nelíbila až tak tolik. Vadily mi gramatické chyby a překlepy. Celkově mám z knihy smíšené pocity. Informace byly zajímavé a člověk se ale nedozvěděl nic moc nového, pokud už četl autorky druhou knihu. Přišlo mi to jako takové celkové shrnutí života v KLDR.
Při čtení této knihy jsem se cítila strašně...jak to říct - nedobře. Sklesle a smutně. Taky mi to trvalo, než jsem ji dočetla, protože jsem nikdy nevydržela dlouho. KLDR je určitě krásná země a ačkoliv cestování miluju, nějak mě to tam neláká. Autorka píše velmi poutavě, pořád jsem měla při sobě tablet a různé stavby, památky, ukázku z hromadného cvičení Arirang a mnoho dalšího jsem si hned vyhledala. Doporučuji k přečtení.
I když tu není struhující děj, četla jsem knihu se zatajeným dechem. Až mi přijde neuvěřitelné, jak moc dokáže propaganda ovlivnit a řídit životy lidí. Ideologie se stala náboženstvím, kde mu každý věří a prožívá ho celým tělem. A uvědomila jsem si, že i navzdory všem momentálním opatřením, žijeme ve svobodné zemi, kde nemusíme mít obavy opustit svou vesnici a navštívit místo za humny. Občanem KLDR bych rozhodně nechtěla být.
O autorce jsem toho slyšela hodně, především o její aktuální knížce. Řekla jsem si, že její tvorbu začnu objevovat postupně, a proto jsem začala její první první knihou.
Autorka dokázala milou formou podat všechny podstatné informace, které se o KLDR tradují. Člověk sice tuší, že všechny tyto věci existují, přesto se neubrání tomu, aby mu běhal při čtení mráz po zádech a pořád si bude pokládat jednu a tu samou otázku - "Jak je tohle možné?"
Kniha staví především na osobních zkušenostech autorky z jejího studijního pobytu v jedné z posledních bašt komunismu. Svědectví, které přináší, je vskutku otřesné. Současně však i poučné a varující. Propaganda adorující vůdce (Kimův klan), přetrvávající kult osobnosti, policejní stát, zatajování tristní ekonomické situace, militarismus, pošlapávání základních lidských práv - to jsou jenom některé atributy stávajícího režimu. Severní Korea, skanzen budování komunismu, se stala zářným příkladem toho, kam až může země dospět, pokud je dlouhodobě vedena diktátory stalinského typu.
Neuvěřitelné vyprávění o životě běžných lidí v asijské totalitě. Masivní propaganda přetírá betonovou šeď zářivými barvami, zatímco dennodenně dochází k porušování základních lidských práv. V zápiscích ze studijního pobytu ožívají strohé věty z učebnic a dostávají děsivě konkrétní podobu. A to se zdá, že zde autorka záměrně vybrala hodně pozitivní paletu témat (společnost, práce, studium, kuchyně, vztahy, ...).
Utkvěla mi básnička, kterou se učí děti ve školce:
"Našimi nepřáteli jsou američtí zlosynové,
kteří nám chtějí vzít naši krásnou vlast.
Zbraněmi, které si sám vyrobím,
je zastřelím. Bum, bum, bum."
Knihu jsem přečetla za dva dny s nadšením a s velikým zájmem, přesto dávám jen tři hvězdy. "Atraktivita" tématu výrazně předčila kvalitu zpracování. Kniha je na můj vkus poněkud neuspořádaná a těch překlepů je vážně hodně a to mi kazí zážitek ze čtení. Navíc tomu celému nějak chybí jakýkoliv konec a závěr.
Mé první seznámení s KLDR, poutavé čtení, neuvěřitelné, jak může existovat ještě v 21.stotelí totální režim.
Ze začátku jsem upřímně úplně nevěděla, jak knihu pojmout. Jako zápisky studentky, která navštívila KLDR, nebo jako publicistickou příručku anebo spíš historický vhled do minulosti, politického uspořádání a hospodářství? A nebo všechno dohromady, co se snaží o komplexnost, ale je z toho spíš místy matoucí mišmaš? Chyběla mi nějaké specifičtější a uspořádanější forma, struktura. Zápisky jakoby lítaly z jednoho tématu na druhé, kapitoly byly naředěné jednak výklady z jiných zdrojů, jednak osobní zkušeností, což nám snad mohlo dát onu komplexnost, ale tak nějak to nehrálo dohromady. Ocenila bych spíš lepší uspořádání, hlubší zamyšlení se nad ideologií, jít víc do hloubky, snažit se o objasnění podstaty země, o které má mnoho lidí zkreslené představy, snaha o pochopení - nebo nepochopení.
Veľmi pútavé rozprávanie o živote, mentalite a miestach v KĽDR, kam sa bežný turista nedostane. Páčil sa mi aj prístup autorky, kde sa nesnaží za každú cenu vykresliť realitu len v tej najtemnejšej podobe, ale vyvažuje ju aj pozitívnymi zážitkami. Jednu hviezdu strhávam za plno gramatických chýb a záverečnú historickú časť knihy, ktorá je určite pre celistvosť dôležitá, no mne osobne sa čítala ťažšie ako zvyšok.
Tak přesně tohle téma mě baví... Kombinace perfektně sepsáného příběhu autorkou spolu se syrovou realitou v KLDR = přečteno za 2 dny jedním dechem :)
Veškeré světové společenství ví, co se v zemi děje a nikdo s tím nic nedělá, to je na tom to nejsmutnější...je mi těch lidí opravdu líto :(
Moc milá knížka! Zhltla jsem ji za jeden den a bylo mi líto, že je konec. Určitě by si téma zasloužilo delší zpracování - mě vy to určitě zajímalo. Tento rok by měla vyjít další kniha autorky - taky si určitě přečtu.
Výborná kniha, čtivá, psaná z osobní zkušenosti, ale protknuta fakty. Současně se mi na knize líbí určitá jedinečnost - většinou se setkávám s knihami o KLDR z pohledu uprchlíků. Autorku obdivuji, mám ráda její přednášky, doufám, že se i nadále bude věnovat vědecké práci.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Knížek na téma KLDR jsem už pár četla a tak jsem se těšila na tuto knížku.
Před tím než jsem četla tuto knížku, jsem viděla i pár rozhovorů autorky a vždycky mne hodně zaujaly, ale bohužel mne knížka moc nenadchla.
Nevím jestli je to tím, že jsem viděla rozhovory s Ninou před touto knížkou a vlastně tam bylo to samé o čem Nina vyprávěla v rozhovorech nebo v tom vězí něco jiného...
Také mne trochu mrzí, že Nina popisovala dost věcí jen lehce, nerozvedla to: " Příroda je v KLDR nádherná, panenská", ale už se nedozvíte nic moc dalšího. Nebo Když jela třeba Nina metrem, mě by zajímalo jak tamní metro vypadá, jestli je třeba podobné jako naše nebo je to něco úplně jiného, jací byli její spolužáci, od kaď byli.
Kolik si člověk musí našetřit aby mohl rok studovat v KLDR nebo jestli se tam může člověk třeba spřátelit s lidmi, které tam vídá, že by si zašli ve volnu "na kafe"...
Vyprávění o muzeích nebo památnících jsem si dokázala představit jen díky tomu, že jsem některé konkrétní viděla v dokumentech nebo o nich četla v jiných knížkách.
Jinak v knize najdete i pár fotografií.
Co se mi opravdu líbí je obálka knihy, ta je opravdu pěkná.
Na knížku těšila a tak mne hrozně mrzí, že mne knížka zklamala.