Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542692/bmid_mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr.jpg
4
1186
1186
Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.... celý text
Přidat komentář
Jednoznačně jedinečná kniha. Jen je vážně škoda, že je plná gramatických chyb. To ale není chyba jen autorky. Každopádně doufám, že to není autorčina poslední kniha.
Delší dobu mne zajímají názory autorky, které publikuje dost často (bohudík) v masmédiích. On je totiž rozdíl přečíst si rozumy některých pisálků, kteří v této asi pochmurné zemi nikdy nebyli a srovnat je s dojmy člověka, který tam nejen opakovaně studoval, naučil se řeč a profesí je koreanistkou.
Celá zrůdná dynastie Kimů, počínaje od dědy, přes tatíka až k podivné karikatuře toho nejmladšího, který den co den přesvědčuje celý svět, včetně ruského cara, že jde trvalou deformaci osobnosti. Vycházím z ne tak staré příhody z Vladivostoku, kam přicestoval na schůzku s carem svým pancéřovým vlakem a Rusové museli úplně přestavět tamní nádraží, aby fešák nepřišel k úhoně.
Dědu ještě komandovali Stalin a Mao Ce Tung. Další Kimové se již představili světu jako psychopati, přičemž se ona zrůdnost zvětšuje geometrickou řadou.
Kaprál Schickelgruber z Braunau to pozoruje (možná, že z pekla) s netajenou závistí.
Kniha potrebná ako soľ. Hoci je článkov a publikácií o Severnej Kórei viacero, kniha z pera človeka "cudzinca", ktorý v nej priamo žil sa nevidí každý deň.
Mnoho faktov a zaujímavých informácií vrátane dvoch tvárí Severnej Kórey - turistickej a reálnej.
Jediná nevýhoda knihy je jej rozsah a fakt, že by žalostne potrebovala korektora.
Taková "milá" krátká knížka na dva večery. A to je možná i její slabina, téma by totiž rozhodně vydalo na daleko delší knihu a nikomu by to asi nevadilo. Takhle je to spíš taková zajímavá reportáž nebo školní práce. Severní Korea je naprosté zjevení mezi národy na této planetě. Kdykoliv o té zemi něco čtu (a v této knížce zvlášť, neboť obsahuje onen pohled zevnitř a ještě zdola - tedy od obyčejných lidí) připadá mi, že něco takového přeci nemůže existovat a fungovat. Je to něco jako kdyby celý národ hrál LARP na téma 1984 od Orwella. Absurdita střídá absurditu. I když je kniha stručná, její přečtení rozhodně doporučuji. Sympatická je i druhá část knihy obsahující stručnou historii, seznam význačných budov a slovník pojmů a také to, že autorka se snaží být objektivní a zbytečně Koreu nedémonizovat ani se nevysmívat.
Rozhodně přínosná kniha. Reálných a věrohodných informací o KLDR je u nás bohužel všude jako šafránu. Ne, že by se novináři KLDR nezabývali, dočítáme se o ní v našich médiích často. Senzační a šokující informace táhnou, a tak neškodí občas proložit naše zpravodajství titulkem "Kimův generál byl odsouzen k sežrání zdivočelými křečky", nebo "Kim nechal svého strýce popravit raketami země-vzduch" (načež se strýc objeví na sjezdu a má se k světu - Kim ho asi zase oživil). Smutnější než informace v článku je pak fakt, že většina z toho není pravda, a "zaručené informace" z KLDR u nás většina médií přebírá z listů jihokorejského bulváru. Další kapitolou zdrojů jsou pak informace od uprchlíků, kteří ale také věrohodností neoplívají, na šokujících příbězích z KLDR si leckdy vystavěli výnosnou živnost, a jejich občasná přiznání "trochu jsem si to přibarvil, teda vlastně trochu víc" poškozují celou přiléhající produkci. (Naposled viz "tzv. bestseller" "Útěk z tábora 14".)
Přitom nelze tvrdit, že by režim v KLDR nebyl krutou, bezohlednou, a pravděpodobně nejtvrdší diktaturou, která se v současnosti na planetě vyskytuje. Jakkoliv se bráním užívání termínu "totalitní" pro kdejaký tvrdší režim, pro KLDR toto označení platí stoprocentně.
Autorka, naproti předchozímu řečenému, poskytuje neméně zajímavé a dostatečně překvapující informace, které se u nás čtenáři zatím neměli šanci dozvědět. Jsou méně senzační, ale o to zajímavější, a to právě tím, že pocházejí z šedivé každodenní reality. Osobní svědectví "obyčejné" studentky není líčením utrpení vybraných provinilců, ale především běžného života Korejců, kteří v daném režimu fungují, aniž by neustále přemýšleli, že by to mohlo být jinak. Kniha ukazuje všeobjímající kult osobnosti božské rodiny Kimů, a stejně všudypřítomnou tajnou policii, která číhá všude, a zhmotní se třeba právě z těch dědů bavících se v parku, nebo ze zdánlivě spěchajícího obchodníka. Velmi mě pobavily historky o "komnatě přání", úžasných schopnostech vůdců, či absurdnosti vyplívající ze snahy o světovost, kde se občas zapomene na kouzlo detailu (a nebo na výtahy v mrakodrapu). Pro leckoho budou překvapujícími informace o posedlosti čistotou rasy a snaze o odstranění "vadných dědičných genů" - tj. lidí, kteří se dopustili provinění proti režimu. Tvrdým poznatkem pro lidskoprávníky bude totální "zpracovanost" obyvatelstva, která dosáhla takové úrovně, že něco na způsob disentu či prostého podrývání režimu pomocí vtipů je v této zemi nemyslitelné. A na závěr je příjemně stručné shrnutí klíčových momentů historie a zhodnocení jejího významu pro KLDR.
Celkově, KLDR je nesmírně zajímavým, pro Evropana bizardním systémem, kde bych se sice jako turista bál o bezpečnost mnohem méně než v centru Prahy, ale žít bych tam nechtěl za žádnou cenu. Na rozdíl od řady čtenářů si nemyslím, že by šlo o "komunistický skanzen" - jejich ideologie Čučche, mixující maoismus s rasovými prvky, zbožštěním dědičných vůdců, militarismem a extrémním korejským nacionalismem má s evropskými režimy bývalého východního bloku společného asi stejně, jako Tomio Okamura se svobodou a demokracií.
Knihu doporučuji jako skvělý úvod pro zájemce o KLDR. Od ní se dá odrazit k řadě dalších, odbornějších studií, které u nás či ve světě vyšly.
KLDR je "zajímavá" země, určitě si něco o tomto totalitním státu s mnoha tajemstvími zase ráda přečtu.
Tento konkrétní text je průměr, po literární stránce šeď a z obsahového hlediska nic moc, nedozvěděla jsem se víc, než co už znám z médií. Přelouskat se to dá, ovšem nic extra nečekejte.
Knize by jistě slušela korektura překlepů, nových informací bude možné méně, než jste čekali (ale jsou tam); přináší ovšem naprosto unikátní , v knihách o KLDR nevídaný úhel pohledu – Autorka zemi líčí s výrazem užaslého obdivu, až máte chvílemi dojem, že kráčí skvělým místem k žití (aspoň než opustí hlavní město). Snad díky svému přístupu nám může ukázat i všední život v zemi, která si málokoho pustí k tělu mimo turistické trasy. Jenže časem zjistí, že místní pravidla platí i pro ni, a dostane přes prsty. Zjistíme tak, proč je v knize relativně málo fotek. Ale jak píše kaffa, jak přesně to dopadlo, už radši neuvádí.
Asi nejvíc scifi kniha, kterou jsem kdy přečetla ???? ..Teď ale vážně, výborná sonda do části světa, kde se obyčejný smrtelník jen tak nepodívá. Malá ukázka toho jak hrůzně by to teoreticky mohlo vypadat u nás, kdybychom se komunismu neubránili. O tom jak je téměř nemožné mít kolo nebo auto, vycestovat do jiného kraje v rámci státu a další. O tom jaké zlo je imperialistický západ a zároveň snad závist a snaha se západu vyrovnat. Takový život se mě netýká, proto jsem se občas i zasmála ale ve 21.stol. je to spíše děsivé.
Kniha je hodnotná hlavně tím, že se lačnému čtenáři dostane nedostatkových informací z/o KLDR. Jsou zde propojeny sva styly, jednak jakýsi deník z cest, a pak popis historie a dokumentace politické, společenské, sociální... situace země. První veskrze zajímavé a zábavné, ale to druhé má úroveň ne příliš povedené diplomky. Tristní je slohová i jazyková stránka. Když pominu, že by autorka měla vzhledem ke svému zaměření vykazovat značné vyšší jazykové kvality, tak mě šokuje, že toto "pustí" nakladatelství...
Nina Špitálníková, česká studentka koreanistiky, navštívila dvakrát KLDR, kde studovala na Kim Il-Songově univerzitě během vlád Kim Čong-ila v roce 2011 a jeho syna Kim Čong-una v roce 2013. Upřímně od této knížky jsem čekal mnohem více. Po přečtení jsem byl mírně zklamaný. Mrzelo mě, že autorka více nezapojila do knížky své zážitky. Většinu informací, které autorka zmínila jsem již znal (četl jsem pár knih od severokorejských uprchlíků). Dále musím upozornit, že kniha obsahuje spoustu gramatických chyb (korektor asi zaspal). Musím nicméně pochválit skvěle vypadající obálku, barevné i černobílé fotografie, výklad pojmů, internetové odkazy či poznámky (PS. ne každá kniha je má). 2/5
Určitě zajímavý pohled na život v Severní Koreji od někoho, kdo tam nebyl pouze na výletě s cestovkou. Kniha je čtivá a na svou délku dává dostačující informace o historii a struktuře vládnoucí rodiny. Doufal jsem, že se dočtu více o obyčejné životě, ale je pochopitelné, že možnosti, jak zažít venkovský obyčejný život jsou omezené. Knihu určitě doporučuji.
co k tomu říct? děsivé a zároveň i velmi zajímavé okénko do (ne)obyčejného života téhle uzavřené země.... člověk se neustále ptá, jak tohle kua možné v 21. století.... pro nás nepochopitelné, pro ně realita všedního dne.... určitě doporučuju přečíst!
negativa - kniha fakt potřebuje lepší korekturu, množství chyb bylo i na dnešní dobu tristní.... čekala sem taky více pikantérií ohledně nelegálních aktivit (ulovené "zakázané" fotky, útěk ze země, existence protirežimního hnutí?, věří opravdu lidi v ten režim a doktrínu?), ale chápu, že psát o tomhle nebo zjistit něco bližšího (když máte za zadkem furt tajný) nebude asi jen tak... trochu mě zklamalo, že po onom výslechu českých studentek nenásledovalo nějaké rozuzlení a pak taky chyběl popis zakončení jejich pobytu....
určitě mohla být kniha zpracována lépe, působila na mě dojmem - "šitá horkou jehlou"
Poměrně ucelený pohled na tohle šílené místo. Chvílemi to připomínalo sci-fi, třeba Silo, kde se od základu buduje nový a jediný pohled na svět. Je až neuvěřitelné, že takové místo stále existuje..a to si nedělám o světě iluze :-)
Pokud Vás tato země, alespoň trochu zajímá, vřele doporučuju.
Zajímavý pohled do míst, kam se hned tak někdo nedostane. Klad knihy tkví určitě v tom, že je psán z pohledu očitého svědka, na druhé straně trochu moc klouže po povrchu a je znát, že ke spoustě věcí se autorka neměla možnost dostat nebo se o nich dozvědět víc. Vlastně nejzajímavější jsou citáty, které mě nalákaly ke čtení dalších knih s touto tématikou. V každém případě je to ale zajímavé čtení.
Má první kniha na téma KLDR. Někdy na začátku roku jsem si se zájmem přečetla rozhovor s autorkou na nějakém webovém portálu. Ač nebyl rozhovor příliš dlouhý, většinu zajímavých faktů jsem se dozvěděla už v něm. Námět knihy je u nás ojedinělý, avšak zpracování za ním pokulhává. Škoda všech gramatických a stylistických chyb. Kniha by snesla závěrečnou korekturu.
Sympatické postřehy sympatické autorky s pošmodrchanou gramatikou. Obsah u mě zvýšil toleranci těchto chyb, KLDR je opravdu atraktivní téma, obzvláště z pohledu někoho, kdo tam nějaký čas žil. Fotky pěkné, obal též. Co je podivně odtržené je poslední část od strany 156, která vypadá jako přilepení nějaké samostatné školní práce. Najednou zmizely chyby, věty srovnaly slovosled. Provázanost a nějaké vyústění příběhu je to, co mi chybí.
Nejhorší kniha o Severní Koreji kterou sem četl. Autorka z 80 procent čerpá z jinych daleko lepších knih než je ta její. A její postřehy ze Severní Koreji jsou postřehy něco jako turisty ktery se tam dostane a je na vodítku. Spatně se to čte, nedoporučuji. Jako studijní práce ok, ale jako samostatná knížka uplne zbytečné. Nehledě na velké množství chyb.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Osobní svědectví studentky, která dva semestry pobývala na studiích v KLDR. Moc se mi líbí její snaha o objektivitu. Zároveň člověku zůstává rozum stát, jak je možné takhle zbožštit vůdce lidi. A ta hrůza, jak ideologie proniká úplně všude.