Mezi rakví a Araratem
Werner Steinberg
Ze Země byla vyslána kosmická loď na dlouhou pouť zkoumat a hledat cizí světy a život. Jak se ale změní lidé, kteří odstartovali a několik generací žijí v uzavřeném prostoru kosmické lodě?
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , Mladá frontaOriginální název:
Zwischen Sarg und Ararat, 1978
více info...
Přidat komentář
Našla jsem v knihobudce a sáhla po ní kvůli názvu; náhodou se skvěle hodí do letošní Výzvy, větší část děje se odehrává ve vesmíru.
Četl jsem v době vydání, kdy na pultech byla vzácnost objevit nějakou sci-fi. V té době se mě kniha líbila, ale při pozdějším opětovném čtení v dnešní záplavě sci-fi knih už mě tolik nenadchla.
Jakou cenu jsou ochotní zaplatit za nepatrnou naději žít životem obyčejných lidí? Líbila se mi autorova filozofie zdětinštění druhé generace. Umí dokonale zacházet s přístroji, ale to je vše. Připomíná mí to současnost. První polovina knihy je skvělá, v té druhé jsem měl pocit jako by byl autor omezen počtem povolených stran.
V anotaci jsem se dozvěděl, že autor dobrovolně přesídlil z NSR do NDR. Už to mě mělo varovat. První polovina se odehrává na palubě kosmické lodi a řeší se porodnost, ve druhé polovině posádka bojuje na cizí planetě s jakýmisi koulemi. Do toho hrdinové neustále vnitřně rozebírají své pocity, čímž mají zřejmě vysvětlit motivaci svého dalšího chování. Celkový dojem - zmatenost, nuda.
Zpočátku mne rozčilovalo, že vesmírná loď konstruovaná pro několik generací nemá vyřešené gravitační pole, ale na druhou stranu bych se nad tím ani nezamyslela. Zpočátku se kniha čte ztuha, nicméně po pár stránkách jste vtaženi do děje a jde to ráz na ráz. Celkový dojem velmi dobrý.
Doopravdy moc hezké. Takové vesmírné sci-fi... Je zvláštní představa, že tohle se třeba velice brzy stane...
Autorovy další knížky
1984 | Mezi rakví a Araratem |
1973 | Horká stopa |
1982 | Dívka s oslíkem |
1975 | Ikebana |
1972 | Komisařův klobouk |
Mohl to být celkem dobrý sci-fi román. Bohužel jazyk, kterým je děj vyprávěn, je těžkopádný a působí strojově. Proplétání minulého, přítomného a budoucího času je naprosto chaotické („Zofia Mrozková tuší, jakými myšlenkami se velitel obírá. Neměla stání a zase vyšla z chýše. Ale vyhne se Seitzově loži“). Nevím, zda je to autorem nebo překladem, ale po prvních stránkách jsem chtěla knihu navždy odložit. Jenže klasickou sci-fi jsem už nečetla pěkně dlouho, takže jsem vydržela a dočkala se fyzikálních nesmyslů, dějových nesmyslů a naprosto nelogického chování některých postav. Za to překladatelka určitě nemůže. Přesto mám chuť alespoň nakouknout do jiného autorova díla – román Když se hodiny zastavily prý pojednává o „nesmyslné obraně Wroslawi před vítězící Rudou armádou“. To asi leccos vysvětluje.