Midwichské kukačky
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29822/midwichske-kukacky-29822.jpg
4
478
478
V poklidné anglické vísce Midwich se stane cosi neobvyklého: Všichni obyvatelé přijdou o jeden den svého života. Celých 24 hodin prospí. To samozřejmě vzbudí nesmírný ohlas, ale poté, co se do věci vloží vojenská rozvědka, vše pomalu utichá a na místě zůstává pouze několik pozorovatelů. Jejich pozornosti ovšem uniká fakt, že všechny plodné obyvatelky jsou najednou těhotné. A když všechny naráz porodí děti zcela evidentně nelidského původu, mohlo by se zdát, že je pro obyvatele modré planety už pozdě… Obálka: obraz Opožděné Vánoce, Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Paralela 50Originální název:
The Midwich Cuckoos, 1957
více info...
Přidat komentář
Znovu otevřeno po osmi letech, tentokrát, možná i díky přečtení v podstatě na jeden zátah, mnohem lepší dojmy než kdysi (ze silných 3* jdu na slabších 5*). Sedí mi Wyndhamův specifický, racionalizační styl. V knize se toho vlastně moc nestane. Příběh slouží takřka výhradně jako kostra pro sáhodlouhé úvahy a diskuze o protagonistů o tom, co se vlastně děje, jak se k tomu postavit, co to znamená pro lidstvo, jak to souvisí s naší biologickou přirozeností i s povahou života jako takového, jaké z plynou morální důsledku a tak dále. Autor sice čtenáři poskytuje takřka všechny myslitelné otázky i odpovědi, přesto mu nechává prostor, aby je sám promyslel a posoudil, jestli se učiněnými závěry ztotožňuje. Snad jediné, kde jsem se zásadněji zarazil, bylo Zellabyho přemítání o původu člověka, nicméně vzhledem k době napsání (1957) se dá celkem pochopit. Je to navíc jedna z mála věcí, která na tomhle jinak nadčasovém románu, který bude stejně podnětný a aktuální i za dalších půlstoletí, zastarala.
V první řadě musím říct, že jsem byl překvapen informací, že kniha byla zfilmována několikrát pod názvem "Městečko prokletých" (1960, 1964, 1995) a dokonce jako seriál (2022). A kdysi jsme ten béčkový počin z roku 95 viděl, tedy děj knihy mně byl velmi povědomý.
Kniha má trochu pomalejší rozjezd, ale určitá dávka napětí a tajemna je zde budována už od první kapitoly. Postav není mnoho, nejsou příliš charakterově rozepsány, nevyvíjí se a zkrátka jen jsou (v tomto má obecně autor slabinu). Události po "usnutí" všech lidí v oblasti se z každou kapitolou vykreslují až do očekávaného konfliktu.
Mě osobně téma bylo blízké a ze schopností "kukaček", jako kolektivní vědomí, ovládání jiného vědomí, čistě racionální a bezemoční jednání bez kousku lítosti, až mrazilo. Zároveň zde byl nastíněn i celosvětový problém a jeho řešení. Jedno z těch lepších sci-fi děl pana Wyndhama na několik večerů.
Se sci-fi jsem začala pozdě, takže doháním, co už jsem nejspíš mohla/měla mít dávno přečtené. A tak teď došlo i na Kukačky... Překvapilo mě, jak dávno byly vydány... Řekla bych, že jim ten čas ani neublížil. A jestli, tak jen málo... Za mě dobře napsané, čtivé, zajímavé. Pěkné scífko.
Skvělé sci-fi o ohrožení lidstva, pod jehož povrchem se skrývají obecné úvahy o společnosti a civilizaci. Problém „zabij nebo budeš zabit“ tady překračuje hranice jedince a nastoluje otázku, zda může být jednotlivec obětován pro zachování většiny. Proti sobě tu stojí mimo jiné i odlišné způsoby řešení krize jednotlivých národů. Wyndham opět dokazuje, že jeho knihy jsou víc než jen příběh.
Relativne utla kniha Johnyho Wyndhama s drobnym textem, ale fakt skaredou obalkou nabizi sice dle nazvu predvidatelnou formu mimozemske invaze, ale na jejim poutavem a napinavem deji to nic nemeni. Pribeh spojeny s nedobrovolnou vuli lidi stat se rodici nelidskych deti resi eticka, moralni a hodnotova dilemata spojena s (ne)lidstvim a zpusobem preziti. Autor tak prichazi s velmi zajimavym nametem, ktery by urcite snesl hlubsi zpracovani, ale i presto jsem se ctenarskym zazitkem moc spokojena. Na tech detech je opravdu neco desiveho...
Za mne rozhodne nadcasovy roman, ktery si zaslouzi nejmene dva palce nahoru, a to prinejmensim za tu nadcasovost a potom za samotny zaver.
Napínavý, sci-fi říznutý příběh s úvahami o etice, morálce, sociální soudržnosti a ideologiích? Beru!
Bohužel nepříliš rozsáhlá, zato dějem nabitá kniha, která podávala příběh tak uvěřitelně, jak jen to bylo možné, a houstnoucí atmosféra Midwiche na mě doslova dýchala, takže jsem knihu přečetl prakticky za cestu letadlem a kousek. Zellaby pro mě byla jednoznačně nejsympatičtější postava, takové, které ne vždy mluví napřímo, a řeknou toho hodně mezi řádky, mám nejradši.
Po Dni trifidů, který se mi líbil moc, zakládám do sbírky dalšího Wydhama, a jsem z něj stejně nadšený, jako jsem byl z knihy první.
"Je spousta lidí, kteří chápou ideály jako způsob, kterým si můžou zajistit posmrtný život, a klidně nechají své potomky v porobě a nouzi, jen když oni sami budou moct všechno sledovat shora od nebeské brány."
Za mně perfektní. Kniha se pěkně četla, měla spád a hlavně jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. A ono dopadlo............. Hltala jsem každou stránku a čekala, co bude dál. Filmové zpracování je také na jedničku. Oboje se povedlo. Zažít na vlastní kůži bych to ale nechtěla. V knižní a filmové podobě to však vítám.
Výborné, proste výborné. Som nadšená, že som sa konečne dostala ku knižnej predlohe Městečka prokletých (1960)
https://www.csfd.cz/film/33786-mestecko-prokletych/prehled/
Navyše mi pri čítaní stále hrala v hlave pesnička Pa Pa Power od Dead Man´s Bones, v ktorej sa pri tvorbe klipu inšpirovali práve týmto: https://www.youtube.com/watch?v=FA0zncJOx0E
Fantasticky kladené filozofické otázky zabalené do poněkud chatrného příběhu (proto jen ty čtyři hvězdičky) s pár postradatelnými postavami, kromě teoretika, filozofa a mudřece Gordona Zellabyho, který to celé držel pohromadě. A Rusáci se s tím jako vždycky nes*ali. Ač se stydím sama za sebe, v tomto případě mě to docela rozesmálo.
Vždycky když se setkám s filozofií, tak i přes můj odpor se můj mozek změní v takové to suché křoví, co se kutálí americkými westerny, a odvane kamsi v dál. A proto čtu ráda sci-fi. Protože mi ji podloží nějakým snadno představitelným příběhem/příkladem, a dá mi ji tak snadněji vstřebat, že na ní může ten můj kutáleč lépe zakořenit.
"Krutost je tak stará jako sám život. "
Zohnať Midwichské kukačky bolo u nás celkom náročné, a preto som sa tešila,keď som jednu našla. Začala som ju čítať potom,ako som prečítala Chocky, to bola moja prvá knižka od Wyndhama. Midwichské kukačky sú trochu oriešok. Téma je vynikajúca, autorov štýl veľmi dobrý. Začiatok ma však nebavil a pýtala sa, čo na tomto tí ľudia vidia? Ale potom sa to rozbehlo. Zrazu všetko vyzeralo omnoho lepšie a hltala som stránku po stránke. Každá priniesla niečo zaujímavé a príbeh bol čoraz lepší. A záver? Paráda.
Moje hodnocení se sestává ze dvou dojmů - z filmu natočeného v někdy kolem roku 1960 a mnou sledovaném na polské televizi v sedmdesátých letech dvacátého století (zanechal ve mně hodně silný dojem) a tak jsem se k tématu vrátil k originální knize nyní. Věděl jsem tedy podstatné části děje při čtení knihy a sleduji hlavní myšlenku, jak je dobře zpracovaná. Myslím si, že v v rámci sci-fi je zápletka na svou dobu původní a proto jsem nadšen!
Na to, kdy byla kniha napsaná, musím říct-dost dobré. Tehdy to navíc muselo být značně kontroverzní téma-hromadné oplodnění vesničanek neznámým hostem z vesmíru by i dnes mohlo leckoho pobouřit či minimálně uvést do rozpaků. Přesto nejde o žádný lechtivý románek, ale spíše o seriózní úvahu coby kdyby. Ano, je pravda, že některé aspekty autor tak nějak přechází a zasloužily by si více pozornosti, jiné naopak pitvá až příliš. Celkově je ale nutné pochválit odvahu autora s takovým námětem vůbec přijít a dát tomu určitou hloubku a ne jen nahonit laciné body u senzacechtivých čtenářů.
Po Dni trifidů se jedná o další knížku, která mi od Wyndhama zůstane v srdci. Námětem opravdu úchvatné dílo. Zpracováním pokulhává - některé pasáže se vlečou, ač jsou vlastně nudné a bez nápadu. Jiné pasáže, na kterých by se dalo stavět, se dále nerozvádějí a jsou hotové raz-dva. I přes to doporučuji přečíst, zajímavé a příjemné lehké sci-fi se socio-politickým přesahem. Jen ta obálka a "těsnopis" knihy by si zasloužil změnit.
Opravdu velké překvapení, zajímavé sci-fi, které vás přivede k podstatným filozofickym otázkám. Přečteno jedním dechem, abych věděla, jak to dopadne.
Taková hozená rukavice, delší úvaha, která by mohla vydat na vydatnější román, kam Wyndham spěchal? A ten jednoznačnej konec? Ten by dnes určitě neprošel. A ani já s ním už tehdy nesouhlasil - takhle primitivní to ve vesmíru být nemůže!
70%
...."Člověku se až zasteskne po přímočarých Marťanech H.G.Wellse."......
Výborné téma. Psáno tak pěkným slohem, že se knížka četla sama. Za to určitě můžu poděkovat i překladatelce. Ale více než Děti mě děsily myšlenky a úvahy, které tam jsou. To nutí k zamyšlení. Dlouhé tak akorát, aby knížka nezačala nudit.
Další výborná kniha od Wyndhama, kterou jsem si chtěla už dlouho přečíst. Zajímavý námět. Opět sci-fi, opět invazivní druh. Opravdu jsme nejvyspělejší civilizací? Úzká knížka, graficky zvláštní obálka přesně vystihuje děj, přečteno na jeden zátah.
Námět byl opravdu zajímavý, ale zpracování mne moc neoslnilo. Chtělo by to hlubší rozbor, detailnější rozepsání příběhu, vnitřní myšlenky, více napětí. Takhle se mne moc nedotklo, sice jsem dočetla, chtěla jsem vědět, jak vše skončí, ale necítila jsem žádné zvláštní sympatie k žádné z osob a vyústění děje jsem nijak neprožívala. Bylo to jako číst nějakou zprávu o podivnostech jedné vesnice, plulo to po povrchu. Za zmínku také stojí obálka, která se mi zdála opravdu hodně "zvláštní" (rok vydání 1994).... :-)
Štítky knihy
Anglie děti boj o přežití zfilmováno anglický venkov etika mimozemšťané lidskost, lidství morální hodnoty neplánované těhotenstvíAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Zhruba před 25 lety jsem četla Den trifidů, který mě uchvátil. Možná je to tím, že už jsem starší a mám už něco víc načteno a jsem náročnější, ale tahle sci-fi knížka mi už tak úžasná nepřišla. Četlo se to dobře, nápad zajímavý, nicméně reakce obyvatel na kukačky mi přišly celkem nereálné a úvahy hlavního "myslitele" pana Z. poněkud šroubované - autor se až moc vehementně snažil skrze tuto postavu vyjádřit své myšlenky a postoje. A možná svoji roli hraje také stáří knihy.