Milé dítě
Romy Hausmann
Čtrnáct let ji drží zamčenou v chatě bez oken v lese. V tomto vězení mu porodila dvě děti. Všední den rodiny probíhá podle přesného plánu: jídlo, chození na záchod – všechno je přísně řízeno. Večer zpívá svým dětem písničky na dobrou noc, ve dne je vyučuje. Otec se stará o svou rodinu, chrání ji před světem tam venku. A nikdo mu nemůže jeho ženu a děti vzít, protože nikdo netuší, kde jsou... Tento thriller vymezuje hranice pochopitelného: krutý, tragický, hluboce dojemný.... celý text
Přidat komentář
Kdybych to četl před 10 lety, nejspíš bych dal 5 hvězdiček. Jenže během těch 10 let jsem se tolik namlsal thrillerů, psychothrillerů, krimi i detektivek, že Milé dítě mi například oproti vynikající Melancholii Erika Axla Sunda, Vraní dívce nebo Hadrovému panákovi přišlo lehce ošuntělé, pořád jsem si při čtení říkal, že něco takového už jsem četl. Zachraňují to překvapení, kterých má autorka v rukávu pěknou hrstku, ale stejně mi to přišlo trochu psané na efekt.
V poslední době vychází celá řada průměrných thrillerů a jen horko těžko člověk najde nějaký, který ho opravdu dostane... Milé dítě má působivou obálku a lákavou anotaci, kterou autorka rozbije hned na začátku, když vás vhodí do rozbouřené vody a vy jen kulíte oči... Musím říct, že když děj začal zpomalovat, tak jsme si jen říkala ach jo, ale pak vždycky autorka přišla s obřím zvratem a mně zůstal rozum stát.... Není to nejlepší thriller, co jsem kdy četla, ale oproti ostatním stojí rozhodně za pozornost...
Nebylo to špatné..Od pomalého začátku, kdy si už myslíte, že víte, jak to je, tak vás autorka pomalu přivádí na uplně jiné myšlenky a pocity, které vyvrcholí na závěr.
Za mě dobrý.
Zklamání. Nepříliš povedený psychothriller, postavy šablonovité. Rozuzlení bez překvapení a trochu zjednodušené, prostě se to někomu muselo přišít. Pokus o napětí autorce nevyšel, kniha nudí a nepovedený konec to jen potvrzuje. A to přitom anotace vypadala tak slibně...
(SPOILER)
Dost divočina... Kapku přitažená za vlasy.
Jak jsem pochopila, v knize vlastně vůbec o zmizelou Lenu nejde, což mě zamrzelo, protože jsem popravdě čekala psychologickou hru mezi únoscem a jí. A tu jsem nedostala.
Namísto toho se v knize prolíná vyprávění psycho otce Leny (kdo by ale magor po 14 letech hledání své dcery nebyl, popravdě mě chvílemi velmi obtěžoval a nechala bych ho taky na pár dní někam do temna zavřít, aby se vzpamatoval), dítěte (to, jak mě štvalo???), ženy Leny/Jasmín (jednoduché a sebestředné pasáže).
A to takhle dohromady autor zamíchal a já četla a četla a na konci je najednou ještě ke všemu úplně zbytečná “přestřelka” mezi všemi hlavními aktéry a vyústění situace už jsem se jen smála, fakt.
Myslím, že kniha by měla velký potenciál, jenže je z ní opravdu jen takovej ten moderní thriller. A to mě mrzí. Co do čtivosti dobrý, obsah vázne.
Štítky knihy
německá literatura thrillery rodinné vztahy psychologické thrillery únosy zfilmováno – TV seriál thrillery pro ženy
Za me nejlepsi kniha, co jsem ted cetla!!! PALEC NAHORU :)