Milenci a manželé
John Updike
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53192/bmid_milenci-a-manzele-GtE-53192.jpg
4
63
63
Z anglických originálů The Music School (1966), Museum and Woman (1966), Bech, a Book (1970), Problems and Other Stories (1979), Too Far to Go (1979) a Bech is Back (1982) zhruba třicítku povídek vybral, uspořádal, přeložil a doslovem opatřil Antonín Přidal. Povídky tématicky nevybočují z hlavního proudu Updikovy tvorby, soustřeďují se na americkou středostavovskou rodinu, její změny, proměny a posuny hodnot v období od 50. do 70. let minulého století. Jeho pohled na manželské troj- a víceúhelníky je věcný, bez zbytečného moralizování. Krizi manželství si ostatně sám prožil.... celý text
Přidat komentář
„Ty jsi tak hodná,“ řekl. „Já nechápu, proč jsem s tebou tak nešťastný.“
s. 289
"Bolest zakouší, jen když tam škodolibě vpadne jeho starší bratr, Richard junior, a propíchne placentu jeho rozjímání."
s. 322
"„Dost nám to klapalo,“ říká o svém Antiguanovi, „dokud se to nerozvezlo.“
Mluví o svých starých známostech jako o vylisovaných květinách"
s. 325
"Lidská manželství, tak jako chemické sloučeniny, uvolňují při rozpadu zásoby energie spoutané jejich vazbou."
s. 231
"Elino astma se zlepšilo, a myslí si teď, že byla alergická na mě."
s. 312
"Ukládáme děti ke spánku, jedno po druhém, v opačném pořadí, než v jakém se narodily"
s. 272
"Vycítíme všechno, co se mezi námi děje, každý záchvěv, skutečný i neskutečný; je to únavné. Dvořit se vlastní ženě je desetkrát namáhavější než dobýt neznámou dívku."
s. 272
"Romantické je prostě to, co je nezvyklé, nevyzkoušené. Pro Mapleovy byl nezvyk jet spolu autem v jedenáct dopoledne."
s. 284
„Kde byl John?“
„Se mnou doma a říkal, že je to nuda. Poslala jsem ho, ať si jde něco postavit, takže si staví ve sklepě gilotinu. V šesté třídě prý se už učí o revoluci.“
s. 348
"Byl jsem příliš krátce ženat, abych v tak zoufalé situaci nehledal poslední naději u své ženy."
s. 188
"Oblékli jsme se do gala a vyrazili jsme na notně drahou večeři do jedné pseudofrancouzské restaurace, před kterou nás pan Robinson důrazně, důrazně varoval, protože její majitelé jsou prý loupežníci."
s. 188
"Rozdělovala nás abeceda; ona seděla v jedné z prvních lavic a já, William Young, v jedné z posledních. Tam, kde končila moc abecedy, vládly jiné rozdíly."
s. 194
„Jak se ti seminář líbí?“
„Děsně. Je to jako jít po ránu do kina, což je moje představa o hříchu.“
s. 195
"Patřili jsme ke generaci, která své sympatie projevovala různými odstíny nesdílnosti."
s. 221
"Místo aby poslední kartu obrátil, roztrhl ji; měla na sobě povlak z umělé hmoty, byla tuhá a při trhání se zmačkala. Z jednoho útržku poznal, že to bylo scházející eso. Nevadí. Byl moderní muž, nedal na pověry, ani když byl sám; jeho život musí vyplynout zevnitř. Rozhodl se už, a teď netečně seděl a čekal, až na něj dolehne žal."
s. 231
"Ale všechno je to stále vzdálenější. Už se tam nikdy nevrátíme, do té doby, kdy byl každý tak nevinně v jiném stavu."
s. 237
"Nevinnost. Naše masívní auta padesátých let, jak jsme je milovali, jak jsme je proháněli: na znečištění vzduchu nikdo nemyslel. Dým z výfuků, dým z cigaret, dým z továren, samá romantika. Romantika nespoutaného spotřebitelství. Nákupy dětské výživy mezi křiklavým šmejdem supermarketů. Kupní síla: mladí, novopečení siláci, narození proto, aby konzumovali. Aby se lačně množili. Pokrytecké přesvědčení, že svět je odsouzen ke zkáze. Za jiskřivým obzorem absolutní nepřítel. Nad námi bomby, jejichž záblesk naplní krajinu jako misku: tak, že přeteče."
s. 237
"Světu naskočila husí kůže, ale přežil to."
s. 237
"Děti stále větší. Večírky stále odvázanější."
s. 239
"Byla vůbec ta padesátá léta? Smyslná tapeta. Bláznivé dítě. Závratný pocit lásky. Vlak se sune vpřed. Celá desítiletí se sunou k moři a berou nás s sebou. Dodnes mám strach. Dodnes jsem vděčný."
s. 240
"Díval se na svou dceru jako na ženu, ale bez žádosti."
s. 247
"Ty jsi tak hodná", řekl. "Já nechápu, proč jsem s tebou tak nešťastný..." Podobných lahůdek se zde dá najít víc, jenže je to tak straaaašně zdlouhavé. On za to klasik nemůže, ale já už na tohle nemám trpělivost a některé části jsem přeskočila. Hodnocení hvězdičkami tedy není úplně objektivní...
Pro mě první a nejlepší, co jsem z Updika četl. Škoda, že jde až dosud jen o výběr, těšil bych se na souborné české vydání povídek o Bechovi.
Príbehy neboli zlé, len ja mám asi nejako myšlienky bokom a nevedela som sa dobre sústrediť. Sem tam som sa musela vrátiť o vetu o dve späť. Aj pri hodnotení sa neviem rozhodnúť, je to medzi troma a štyrmi hviezdičkami.
Bohužel pan Bech mi nekápl do noty a když už se konečně zdálo, že bych ho mohla vzít na milost, tak jeho příběh skončil...
Povídky o manželství z různých úhlů mě překvapily - hlavně Osiřelý bazén v jehož hladině se vše krásně odrazilo.
No a na závěr trochu zvláštní manželský vztah Joan a Richarda, který jsem nějak nemohla vstřebat. Je proto s podivem, že 2-3 dny po přečtení knihy mi manželé Mapleovi opravdu chyběli.
Moje první setkání s tímto spisovatelem. Některé povídky mě mile překvapily, jiné už jsem zasunula do kolonky zapomenuté :-). Bohužel i ten překlad měl sem tam nějakou mouchu. Ale co mě naprosto uchvátilo jsou Updikeova přirovnání:
...jejich hlavy se k sobě skulily jako pomeranče v pytlíku...
"Brounoc, miláčku", opakoval po ní Bech a chystal se složit své myšlenky do papírové vlaštovky, kterou odpálí z drolícího se okraje vědomí.
Jejich manželství se náhle sesulo jako převislý šlahoun, jehož pozakrytou lodyhu přeťal za svítání starý zahradník.
Updike je můj oblíbený autor a mezilidské vztahy umí popsat jako málokdo. Tím nejlepším co se v této povídkové sbírce objevuje jsou příběhy spisovatele Becha a osudy manželů Mapleových ( a je zajímává jak odlišná stanoviska a vyústění zaujímají hlavní postavy, tj muži ), jejichž největší výhodou je návaznost povídek a náladou či vyzněním se moc neliší od legendární králičí trilogie...
Problematika milostných vztahů nepatří zrovna k mým čtenářským prioritám - zastával jsem vždy názor, že se milostné vztahy mají prožívat, nikoliv o nich číst v knihách - od tohoto názoru se odvíjí mé relativně nízké hodnocení jinak profesionálně zručně napsaných povídek.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Čarodějky z Eastwicku |
| 2005 | Králíku, utíkej! |
| 1967 |  Kentaur |
| 1990 | Králík je bohatý |
| 1984 | Milenci a manželé |
"Viděl přes její slova až k tomu, co říkala - že tito milenci a milenky, jakkoli je milujeme, nejsou my, nejsou tak posvátní , jak je posvátná skutečnost. Skutečnost jsme my. My jsme přivedli na svět děti. My jsme si dali svá mladá těla. My jsme si slíbili, že spolu zestárneme".
...knihobudková...kdysi na gymplu jsem četla "králíka" a od té doby jsem měla kdesi zafixováno, že Updike se dobře čte...
No, a teda jo. I když upřímně, první Bechovská třetina teda trochu drhla...k panu Bechovi jsem si našla cestu až v závěru jeho pasáže, ze začátku jsem se prokousávala těžce, žádná oddechovka před spaním, a dokonce jsem i knihu na čas odložila..
Další povídková třetinka byla taková jednohubka, a oslední třetina, věnovaná manželům Mapleovým, to už byl takový koncert.
Updike umí. Hrát si se slovy, povodit čtenáře za nos.. A něčím mi připoměl mého oblíbeného Irvinga..jako fakt...
zakládám do knihovny a dalšího Updika mám v merku...