Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276870/bmid_divka-v-pavouci-siti-eS5-276870.jpg
4
2206
2206
Milénium / Millennium série
< 4. díl >
Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět spolu. Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist je vyhořelý a že uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu tvrdí, že pro něj má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná. Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Ale nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Det som inte dödar oss, 2015
více info...
Přidat komentář
Jsem nadšená. Lagercrantz se své role zhostil s plnou parádou a předvedl to nejlepší. Vše jsem mu věřila, postavy se chovaly zcela racionálně a kniha byla prošpikována tím záhadným tajemnem, napětím a Lisbetinou neuvěřitelnou logikou od začátku až do konce.
Pokračování série Milénia spisovatelem Lagercrantzem je o dosti jiné než předchozí díly od Stiega Larssona. Na začátku knihy je celkem předvídatelné, že nadaný autista je schopen stvořit kresbu otcova vraha. Vdruhé polovině mě kniha více zaujala, když se tam objevila Kamila, o které Larsson psal jen okrajově a nabralo to na obrátkách. Celkově, bych řekl, že je to o jeden stupeň horší oproti Larssonovi. Původní série mě dokázala v některých pasážích více překvapovat než nový díl a nejsem si jist, zda se pustím i do dalšího dílu.
Jasně není to SL. Je to krimi s postavami jeho knih. Není to špatné, ale ani super kniha, po které by lidi šíleli a stáli na ni frontu. Jen mi připadalo, že z Lisbet udělal superwoman, z její ségry ještě větší a nakonec byli všechny postavy skvělé až k nesnesení... I když četlo se to celkem dobře a na dlouhé zimní večery... proč ne.
Ke knize jsem byla (ostatně asi jako každý druhý) hodně skeptická. Napřed jsem si jí vůbec nechtěla přečíst, protože mi to přišlo od autora jako prosté přiživování se na něčím úspěchu.
Nakonec ale zvědavost zvítězila a musím přiznat, že to nebylo vůbec tak zlé. Larssonovi se to samozřejmě nevyrovná a kdo má jeho knihy v oblíbených, určitě tam ty odlišnosti pozná hned. Ale kdybych nebyla ovlivněná porovnáváním s původními třemi díly, asi by se mi kniha líbila. A ona se mi opravdu docela líbila. Jen to prostě nebylo ono. Děj nebyl až tak chytlavý a na můj vkus byl až moc předvídatelný. A to rozhodně bylo vinou autora, který prostě tlačil na pilu tak, že už jsem mu to prostě nějak nevěřila ... nejvíc mě ale zklamalo, že měl potřebu rozkrýt co nejvíce z Lisbetiny minulosti a to je, tedy alespoň pro mě, opravdu škoda, měla by zůstat větší záhadou ... ale tři hvězdy si určitě zaslouží.
Určitá nedůvěra v pokračovatele geniálního Stiga byla určitě namístě. Nebylo to tak špatné, jak jsem podvědomě očekávala, ale bohužel, překombinovanost děje mě moc nebrala. A vůbec nejhůř jsem nesla snahu co nejvíce vytěžit z Lisbetiných tajemství. Přečetla jsem i další "pokračování" Milénia " - Muž, který hledal svůj stín" a to už je úplný propadák...
Jako pokračování úspěšné Larssonovy trilogie není kniha vůbec špatná. Lagercrantz se štafety ujal obstojně. Není to sice Larsson, ale v podání jiných, to mohlo dopadnout podstatně hůře.
Jasně, Larsson to nepsal, tak nemůžeme čekat stejnou úroveň ani styl, jako u Larssona. Nicméně i tak mě nenadchnul příběh a taky mě dost dráždily slabé dialogy. Děj mi přišel zajímavý až tak od 3/4, vyústění rozbředlé a velmi okatě si říkající o další pokračování. No, nevím, jestli si je přečtu.
Dlouho jsem knihu odkládala, protože jsem se bála, že čtvrté Milénium nebude tak dobré jako ty tři předchozí, jelikož Stieg Larsson již bohužel není mezi námi. Možná i proto jsem se dlouho nemohla začíst. Po dočtení mi však došlo, že krom prvního dílu jsem první půlku knihy četla vždy déle, pak se to tak nějak rozjelo a já nemohla příběh opustit. Takže vlastně takový standard této série a musím říct, že ani nebylo poznat, že to napsal jiný autor. Doporučuji :-)
Ke knize jsem přistupovala trochu skepticky, ale zklamaná rozhodně nejsem. Příběh není tak chytlavý a šokující jako Larssonova trilogie, je vyprávěn střídměji, ale napětí mu nechybí. Dovíme se leccos nového z dřívějšího života Lisbeth a pojednání o autistickém chlapci - savantovi bylo velmi zajímavé.
První polovina se docela táhla, pak se to zlomilo a čtení šlo samo, ale nevím zda se pustím do dalšího dílu, něco mi na knize nesedí.
Bohužel je pro mě Dívka v pavoučí síti dost velkým zklamáním. Některými pasážemi jsem se prokousávala neúměrně dlouho, příběh úplně ztratil čtivost, napětí a také pocit sounáležitosti s Lisbeth. Myslím, že by si postavy zasloužily mnohem lepší pokračování a než číst "další díl", raději se s chutí vrátím k těm třem brilantním od S.Larssona.
Porovnání se Stiegem Larssonem myslím není potřeba. Jiný autor, jiný způsob psaní, zůstávají pouze jména, povahy, názory, minulost.
Kniha se dobře čte. Příběh kolem malého autisty je napsán opravdu pěkně. Celkově ale, plujete po poklidné hladině, mnoho zvratů, přemíru napětí a hádanek nečekejte. Závěrečná věta o padající hvězdě je opravdu příliš!
Nudné,nezajímavé,nedočteno a to přečtu skoro všechno.Kam se kniha hrabe na trilogii Milénium.Pro mne veliké zklamání.
Příběh mne opět zaujal, ale tentokrát mi přišel děj poměrně krátký, nebo málo zápletek.
Co mi chybělo? Postavy byly dost ploché, stejně tak jako vztahy mezi nimi. Většinu náboje ať už mezi Lisbeth a Mikaelem nebo Mikaelem a Erikou jsem si jako čtenář předchozích dílů spíš domýšlela ze zvyku a setrvačnosti. Osobního mezi postavami se tady vlastně nedělo skoro nic a kniha nepřinesla žádný nový vývoj.
Taky jsem postrádala nějaký společensky kritický přesah, který původní trilogie měla a dost mě bavil.
Navíc mi přišla překombinovanost v linie "vracíme se k Lisbethiným kořenům". Jasně, v původní trilogii se taky dělo spousta věcí přitažených za vlasy (většina z nich byla divnější), ale nakonec většina z těch nepravděpodobností zapadla na svoje místo, to se tady úplně nestalo.
Co se mi líbilo? Linie malého autisty a celkově ta "současná" detektivní část. Vlastně celá ta knížka se mi docela líbila, akorát s Lisbeth s Mikaelem mi v ní přišli tak trochu navíc, jako postavy co nemají co hrát. :)
Jsem ráda, že jsem si tohle pokračování přečetla. Nijak mě ale neurazilo ani nenadchlo a tak další díl už nejspíš vynechám.
No, David Lagercrantz prostě není Larsson. Nápad vynikající, ale je to trochu překombinované. Zkrátka, jak mě učila babička.. Někdy méně, znamená více!
Je jasné, že to psal jiný autor a proto je potřeba k tomu přihlížet. Když pominu fňukání Mikaela na začátku, kniha mě rychle chytla.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Dívka v pavoučí síti |
| 2017 | Muž, který hledal svůj stín |
| 2019 | Dívka, která musí zemřít |
| 2022 | Temnota |
| 2014 |  Já jsem Zlatan Ibrahimović |
Co si budeme povídat, není to Larsson a je to patrné už z prvních 5 stránek. Ale pokračování je napsáno obstojně, má to spád, dobrou zápletku, čte se to poměrně samo.... I tak ale to prostě není ono a myslím, že to je právě těmi postavami, které jsou v Lagercrantzově podání trochu jiné.