Milí pokusní králíci
Jaroslav Flegr
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340175/bmid_mili-pokusni-kralici-atX-340175.jpg
4
18
18
Milí pokusní králíci – tak začíná většina autorových literárních příspěvků na stejnojmenné facebookové stránce. Jejím primárním účelem je získat co největší počet „pokusných osob“ do evolučněparazitologických a evolučněpsychologických studií probíhajících na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. K propagaci využil autor svého blogu na internetových stránkách Lidových novin, kde vtipným způsobem glosoval některé společenské události a popularizoval vědecké bádání novinkami ze světa vědy, soutěžemi a drobnými žerty. Postupně tak vytvořil jakýsi literární útvar, jehož hlavním cílem bylo nalákat nové účastníky internetových pokusů a vedle toho také pobavit a poučit čtenáře. Asi padesát drobných textů se autor rozhodl uveřejnit v této knize. Všechny opatřil dodatečným komentářem a souborem článků a fotografií ze svého Facebooku.... celý text
Přidat komentář
Kniha sestavená z dříve zveřejněných článků, doplněná o zpětný pohled autora a k tomu jako bonus fotky a příspěvky z facebooku. Autor, mimo jiného, se věnuje výzkumu vlivu parazita toxoplasmy a krevních skupin na lidské chování, psychiku a zdraví.
Tato kniha musí být snem každého personalisty, protože pojednává čistě o pár tématech, která jsou právě pro personalisty v běžném pracovním procesu tabu. Náboženství, zdraví, sex, peníze, genderová problematika, politické názory…
Sbírka blogů autora z let cca. 2010 - 2016. Humor momentálně velice kontroverzního profesora mi hodně sedí a mám takový dojem, že až covid hysterie opadne, mohl by pan Flegr sehrát roli popularizátora vědy podobnou té Hawkingově nebo z naší historie Grygarově.
Nějak jsem si asi pořádně nepřečetla anotaci a od Pokusných králíků jsem čekala více vědy. Nakonec se mi dostala řada různorodých článků s komentářem na rozličná, překvapivě často politická (a politicky dost vyhraněná) témata. Kniha díky tomu ztrácí na čtivosti a dopracovat se až k výsledkům různých studií na jejím konci, mi dalo celkem zabrat. Bohužel i zde se autor věnuje převážně populárním tématům, s velkým důrazem na výsledky studie zaměřené na lidskou sexualitu. Preferovala bych méně takovýchto líbivých výsledků a třeba bych se ráda dozvěděla něco více o toxoplazmóze.
Celkově knihu hodnotím trochu rozporuplně - cením si autorova ironického humoru a zejména jeho celoživotního přínosu vědě. Na druhou stranu Pokusní králíci ztrácí hodně z možné čtivosti díky ne zrovna čtenářsky přívětivému konceptu.
Zvyknout si na styl teto knihy chce cas. Pokud tomu ale cas venujete a prestane Vas rozptylovat uvodni odstavec, vlastni text, konecny komentar autora a hlavne dost infantilni a vetsinou zcela zbytecne facebookove "skopiciny", tak si muzete vychutnat popularizacni texty z pera vedce-autora.
Precetl jsem opravdu hodne popularizacnich knih a textu a hodne casto jsem mel dojem, za autor je mirne receno posuk, ze si honi vlastni triko a chce hlavne exhibovat. Tyto myslenky me napadaji i u Flegrovych Kraliku. Zaroven ale smekam pred panem profesorem, jak dokazal vydupat prakticky z niceho kvantum paradnich dat. Urcite za tim stoji i jeho skvela schopnost vytahnout (alespon v popularizacnim textu) podstatu problemu a predvest jej lidem s nejakou poucnou paralelou ze spolecenskeho zivota. Za tuto schopnost mu ochotne promijim i jeho politickou agitku (ktera je knize naobtiz, protoze 5 let stare trenice si uz skoro nikdo nepamatuje), misty usmevne, ale vetsinou spise nejapne FB zertiky i desive amaterske graficke podani (probuh, kdo pustil ty prakticky necitelne grafy?).
Plnych pet hvezdicek za skvelou popularizacni praci!
Facebooková „kultura“ včetně obrázků, komentářů, vtípků a „cool“ výraziva, které možná snese monitor, leč v knižní podobě působí nepatřičně asi jako vydat se do divadla v teplákách. (To byl kompliment všem Knihám. Nemůžu se zbavit pocitu zneuctění knihy jako literárního útvaru.)
Majitelé fejsbůčkových profilů a čilí přispěvatelé do všemožných diskuzí disponující patřičnou škálou citoslovcí a slangových výrazů dost možná knihu ocení. Já ne.
Citát:
Z mého Facebooku
(...)
Hana K.: Lajklitko? To jako fakt?
Jaroslav F.: Podle vzoru „jelítko“.
Josef U.: Obecně tyto zdrobněliny nesnáším, u mě vítězí mňamka, to bych fakt někoho nakopal.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zamrzlá evoluce |
| 2007 | Úvod do evoluční biologie |
| 2005 | Evoluční biologie |
| 2011 | Pozor, Toxo! |
| 2015 |  Evoluční tání aneb o původu rodů |
Pana profesora Flégra jsem viděl poprvé v době Covidu na fotografii u jakéhosi novinového článku. Titulek si už přesně nepamatuji, ale vyzníval velmi negativně. První co mne napadlo, bylo "panebože, co je tohle za Frankesteina". Teprve o několik měsíců později jsem uvědomil, že jsem opět sednul na lep nějakému novinářskému smetákovi.
Po shlédnutí živých rozhovorů jsem pochopil, že pan profesor Flégr je velmi inteligentní a vzdělaný a jeho názory nejsou vůbec tak hloupé, jak je prezentují někteří novináři. Proto jsem si nakonec půjčil i tuto knihu.
Na Milých pokusných králících nejvíce oceňuji humor. Protože jsem se při čtení velmi dobře bavil. Ono to sice asi nebylo hlavním záměrem této knihy, ale já si místy připadal, jako když čtu Příběhy dobrého vojáka Švejka. A toho si v té spoustě negativních informací, která se na mě valí za všech stran moc cením. Rovněž oceňuji, že si pan profesor Flégr dovede dělat srandu sám ze sebe, což je z mého pohledu nesmírně důležitá vlastnost.
A po dočtení jsem se také přidal mezi pokusné králíky! :-)