Miloš Havel: Český filmový magnát
Krystyna Wanatowiczová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159759/bmid_milos-havel-cesky-filmovy-magnat-159759.jpg
4
67
67
Vybudoval barrandovské ateliéry a v jeho společnosti Lucernafilm vznikly filmy jako Kristian, Noční motýl nebo Babička. Po válce však byl slavný strýc exprezidenta Havla byl zatracen, podobně jako jeho nejlepší přítelkyně Lída Baarová a Adina Mandlová. Kniha vychází z dosud nepublikovaných informací z rodinného archivu Havlových a německého Bundesarchivu, dokumentů StB a vzpomínek pamětníků. Obsahuje též unikátní fotografie a úryvky z návštěvních knih producentovy barrandovské vily a sídla Havlov. Ivan Havel v předmluvě knihu charakterizoval těmito slovy: „Vznikla kniha, která je současně dokumentem, historickou monografií a strhujícím životopisným románem. Říkám-li román, nemíním tím fikce: z toho mála, u čeho byl, mohu potvrdit věcnou pravdivost výkladu a nemám problém tuto jistotu rozšířit na vše ostatní. Dokumentární spolehlivost je ohromná věc, ale to, co na nás z knihy dýchne je věc závažnější. Dozvídáme se něco o kvalitách i záludnostech české a možná obecně lidské povahy, a to v dobách dobrých i zlých. Dozvídáme se o umění podnikatelském, které si dnes často pleteme s šikovností šejdířů. Dozvídáme se o rozdílu mezi pravou důvěrou a ošidnou důvěřivostí. Dozvídáme se o iluzích nadšenců a kličkách prospěchářů…“... celý text
Přidat komentář
Výborná, čtivě psaná kniha popisující život Miloše Havla - detailní popis filmového prostředí první republiky, protektorátu, mrazivé období 45 - 50, kdy se vyvalila všechna lidská špína i odvrácená strana života v emigraci. Nejen pro milovníky filmů pro pamětníky - doporučuji všem.
Za výmluvnou považuji autorčinu závěrečnou poznámku: „Miloš Havel prožil život, podle něhož by se dal natočit dramatický nebo spíše melodramatický film“. Zda melodramatičnost Havlova života nevyplývá spíše z perspektivy, kterou Wanatowiczová zvolila, než z historických fakt, je otázka, kterou si lze klást během celé knihy. Její portrét rozporuplné osobnosti dějin československého filmu má krom toho charakter obhajoby. Havla líčí na jedné straně jako velkého hráče a stratéga, ale současně jako oběť dějin, které v podstatě nezbývalo, než jednat s říšskými filmovými úřady. Spíše než o nedostatek knihy se nicméně jedná o výsledek populárně naučného přístupu k tématu. Kritériím pro odbornou, vědecky vyváženou publikaci, se Wanatowiczová dostát nesnaží. Na druhou nebudou zřejmě zcela spokojeni ani čtenáři očekávající „strhující životopisný román“, který v předmluvě slibuje Ivan M. Havel. Kniha, držící se ověřených informací, ale zároveň dávající poměrně velký prostor spekulacím, se pohybuje na pomezí skutečného a pravděpodobného.
Hned v úvodu například Wanatowiczová upozorňuje, že Havlův život je stále obestřený nejasnostmi a neexistuje k němu dostatek pramenů, na což nás v průběhu čtení neustále upozorňují výrazy jako „zřejmě“, „nejspíš“, „asi“, „lze se domnívat“, „není to nijak ověřené“, „je pravděpodobné, že“. Portrét muže, který se během první republiky a protektorátu stal pro mnohé zosobněním československého filmu, proto autorka musela pracně rekonstruovat ze střípků vzpomínek pamětníků, poznámek odborníků a z dokumentů, včetně takových, jejichž věrohodnost je silně diskutabilní (např. záznamy výslechů Státní bezpečností). Velká část informací je tudíž zprostředkovaná a ne zcela spolehlivá, což autorka vždy dostatečně nezohledňuje (z pamětí Otakara Vávry někdy cituje s upozorněním, že bychom je měli brát s rezervou, jindy bez něj). Nechybí úsměvné, ale informačně pramálo hodnotné zápisky v duchu „Dobře jsme bumbali a dobře se nám pilo“ nebo množství dopisů, které Wanatowiczová do textu začleňuje poněkud neústrojně, bez výraznějšího krácení nebo snahy o zasazení do kontextu a vyvození nějakého závěru. Množství shromážděných i z nově pořízených rozhovorů získaných informací je obdivuhodnější než způsob, jakým s nimi Wanatowiczová nakládá a jak je skládá do výsledného tvaru.
Autorka se rozhodla vyprávět především osobní, nikoliv profesní příběh Miloše Havla. Přesto je škoda, že z velké části zůstává na povrchu a namísto důkladnější syntézy dohledaných dat se pouští do spekulativních úvah. Celá podkapitola je například věnována popisu obsahu románu Olgy Scheinpflugové Klíč od domu, který se měl údajně inspirovat Havlovým osudem. V jejím závěru přitom sama pisatelka připouští, že „skutečný život předsedy A-B nejspíš vypadal jinak“. Při popisu intimního života Miloše Havla kniha několikrát překračuje hranici dobrého vkusu, aniž bychom se ze zveřejněnýchpikantérií dozvěděli víc o tom, kdo Havel byl a jak přemýšlel. Nebo nám snad s lepším pochopením osobnosti charismatického bohéma pomůže, budeme-li vědět, kolik jaké víno rád pil, v jakém automobilu jezdil nebo že se zúčastnil honu s Karlem Kramářem, který „zastřelil čtyřicet devět koroptví“? Podobné drby by sice v menším zastoupení pomohly oživit text, ale vzhledem k jejich přemíře vyznívají spíše jako snaha zužitkovat veškeré výsledky důkladných rešerší. Vzniká dojem, že informace neslouží autorce, nýbrž že autorka směr vyprávění a témata knihy podřídila dostupným informacím.
Důvodů, proč se s podobnou rekapitulací Havlova života nespokojit, je ovšem víc. Autorka občas ztrácí ze zřetele osobnost ústřední figury a zabíhá do slepých uliček, některá bílá místa vyplňuje nepodloženými informacemi, informace často jen hromadí za sebe bez snahy o syntézu či hlubší analýzu. Často se dostavuje dojem, že před sebou máme poznámky teprve čekající na další zpracování. Z hlediska filmové historie kniha nesděluje mnoho nového. Jako kompilační práce určená nejširší čtenářské veřejnosti obstojí spíše, ale pořád půjde o publikací, která toho na jednu stranu sděluje zbytečně mnoho, ale zároveň řadu podstatného nedoříkává.
Velmi čtivé, zajímavé a hlavně smutné. Člověk nazývaný velkým filmovým magnátem umřel v chudobě. Bylo zajímavé číst o době před i v průběhu protektorátu, ale dost smutné čtení přišlo v popisech, co bylo dál...i to je naše historie a určitě stojí za to si o ní přečíst. I když je to zúženo na pozadí filmového světa.
Kniha se velice pěkně čte. Přináší dobrý pohled na způsob života významného podnikatele, jeho vazby s politiky a financování jeho aktivit. Osud Miloše Havla by ve své pestrosti byl jistě dobrým tématem i pro filmové zpracování. U biografií kontroverzních osobností je třeba, aby si jejich autoři zachovali odstup a nestrannost. To se Krystyně Wanatowiczové příliš nezdařilo.
Tato kniha se mi moc líbila. Přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Je zvláštní, že se o takovém "velikánovi českého filmu" moc neví a nemluví.
Výborně zpracovaná biografie, osud M.Havla mě velmi zaujal, ještě dlouho po přečtení jsem na něj myslela. Zároveň barvitě popsaná situace ve filmové branži před a za války, mnoho zajímavých informací o známých hercích a v neposlední řadě vhled do rodiny bývalého prezidenta Havla.
Skvělé zpracovaná biografie o člověku, který nám dal ty nejlepší černobílé filmy, a mimochodem strýci našeho prvního polistopadového prezidenta. Autorčina badatelská práce je vyčerpávající v tom nejlepším slova smyslu. Kniha rozhodně není oddechovým románem na pár večerů, ale o čtivost není nouze, stejně jako o doplňující obrazový materiál v podobě dobových fotek. Čtenářská nutnost pro všechny, kdo chtějí zjistit mnohé i skryté o době a životě v Československu ve 20. století.
P. S. Chtěla bych si u čaje počíst v návštěvnické knize Havlova, tento pramen autorce nepokrytě závidím.
Přestože je zpracované faktickým, dokumentačním způsobem, čte se jako detektivka. Neuvěřitelný osud.
Neuvěřitelně dobře čtivá kniha, i když to není román. Je zajímavé, jak dobře lze postavit životopis člověka na základě širokého spektra informací z řad jeho blízkých osob a výpovědi svědků doby a také na základě korespondence.
Život na román (resp. zde spíše na celovečerák) se i v odborné publikaci čte jako román. Moc dobře napsáno po literární i vědecké stránce.
Nikdy bych nevěřila, že mě memoáry mohou tak popadnout za srdce. Výborně zpracovaný, silný příběh o zakladateli barrandovských ateliérů s mnoha smutnými momenty.
Poválečný hon na úspěšného Miloše Havla a jeho postupná likvidace mi trochu připomněly obdobný hon na Vlastu Buriana (Vladimír Just: "Věc: Vlasta Burian").
* "Miloš Havel prožil život, podle kterého by se dal natočit dramatický nebo spíše melodramatický film. ... Když ve vězení napsal již dříve citovanou větu: 'Byl jsem vždy mnohem spíše bohém než kapitalista', možná ani netušil, jak přesně se vystihl. Tento muž byl odjakživa jiný než ostatní a vynikal nad průměrem. Jeho životní příběh vypráví mimo jiné o tom, jak naše společnost přistupovala k této "jinakosti" za první republiky, protektorátu a na začátku komunistické éry." *
Výborné spracovaný životopis pána Havla. Kniha obsahuje veľa fotografii, zaujímavosti a informácii nielen z jeho života . Autorka uvádza aj svoje zdroje, takže je kniha veľmi dobre spracovaná. Vytkol by som jedine obal knihy, ktorý je po jednom prečítaní dosť fľakatý a umazaný (a to si dávam na knihy pozor), čo je trocha škoda,lebo mi to knihu trocha znehodnotilo ale pod prebalom si to nikto nevšime :)
Knihu jsem četla sice četla před rokem, ale dlouhou dobu ve mě rezonovala. Smutný a těžký život Miloše Havla. Rodina Havlova pro naší společnost a kulturu udělala nesmírně mnoho. Díky jim za to. P.S. Kdyby někdo obnovil zašlou slávu Barrandovských teras, byla bych šťastná převelice.
Výborná biografie jednoho z nejzajímavějších podnikatelů první republiky. Jak už to u těchto lidí ale bylo, jejich osud vinou druhé světové války a následně komunistické totality zpravidla nebyl příliš šťastný. Kniha se mi nejvíc líbila, když popisovala fungování Lucernafilmu za první republiky, jak se s natáčením nikdo moc nepáral a vznikalo neuvěřitelné množství filmů různé kvality ročně. V Německu po válce mě to už tolik nebavilo.
Miloš Havel je jedním z mužů, kterým vděčíme za naši kinematografii a muž, který si udržel své hodnoty a čest i v nelehkých dobách.
Tohle je přesně případ zkreslování skutečnosti. Tváří se to sice tlustě a učeně, ale je to jen výčet dokumentů, které se hodily do konceptu Miloš Havel jako spasitel. Není divu, že tuhle agitku vydala Knihovna Václava Havla. Kdo chce o MH získat pravdivější obraz, ať si přečte knihy hned několika historiků o filmu za války. Anebo stačí zajít do archivu ministerstva vnitra, tam si počtete. Pravdu.
Život jednoho člověka jako na dlani, popsaný na základě prostudování pro mě neuvěřitelného množství materiálu. Názor na Miloše Havla si po jejím přečtení může udělat každý sám, nikomu není podsouván jediný pohled na věc a pokud jsou uvedené dohady či nepodložená fakta, jsou i jako takové uváděny. Z mého pohledu smutné čtení a vlastně velké rozčarování, ale i vysvětlení smyslu a podstaty jednání mnoha lidí z jeho okolí. Vysvětlení, ale za mne ne pochopení a souhlas.
Miloval život, lidi a film. Před válkou jeden z nejbohatších Čechů, po válce vězeň a chudý emigrant v Německu. Zemřel jako prodavač květin, který do poslední chvíle snil svůj sen o tom, že znovu začne podnikat ve filmu. To byl Miloš Havel - člověk, po kterém nám zůstaly skvělé filmy jako Kristián, Dívka v modrém a mnoho dalších. Jeho život by stál za zfilmování ale díky bohu alespoň za tuto knížku, je parádní. Jedna z nejlepších biografií co jsem četl.
Miloš Havel: Český filmový magnát
Tahle knizka se chte nechte radi k balastu, ktery obhajuje neobhajitelnou kolaboraci s okupacnim rezimem. Nestranna neni ani nahodou a dokud se nezbavime prevazujiciho sentimentalniho vypraveni, jak chudaci herci a umelci za totalit trpeli, budou vychazet tyhle silenosti. Ano, trpel treba Vancura, ale pan Havel? Na honu?