Milostná sabotáž
Amélie Nothomb
Druhý román Amélie Nothombové (1993) se vyznačuje značnou autobiografičností a reálným, byť neobvyklým dějištěm. Nejde ale o postřehy z exotických cest, nýbrž o vzpomínku na část dětství strávenou v Pekingu v 70. letech minulého století. Nejde ani o Čínu, která stojí v knize v pozadí, ale o lásku, lásku ke špatné osobě, lásku krutou a neopětovanou. Do příběhu o dětské světové válce, středu světa a milostném učednictví líčeném z pohledu dítěte autorka občas vstupuje ze své dnešní pozice dospělého, s nadhledem, s humorem i s jistým cynismem, pro Nothombovou tak příznačným.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , GaramondOriginální název:
Le Sabotage amoureux, 1993
více info...
Přidat komentář


S Amélii Nothombovou je to jako s Woody Allenem: každý rok jedna kniha. A to o sobě říká, že prý každý rok napíše tři romány, ale pouze jeden považuje vhodný k vydání. Nenechte se mýlit, její knihy v průměru vydají obvykle na sto stran. Bohužel se z nějakého důvodu přestala Amélie těšit přízně českého publika, protože se její knihy u nás už řádku let nepřekládají.
.
Její knihy jsou vždycky takovým příslibem lehkého a krátkého románku, takřka na dvě hodiny. A i přesto, že hodně jejích knih hodnotím průměrně, vždycky se s ní cítím dobře, jako s kamarádkou, kterou už dlouho znám. Milostná sabotáž je blíže Adamovi a Evě a Strachu a chvění, jinými slovy je autobiografická. Kniha se tentokrát neváže k Japonsku, ale Číně. Ale pojďme si hned na začátku ujasnit, že je to Čína viděná očima dítěte a to mezi pátým a sedmým rokem! Čína je tu v pozadí, vždyť rodiny cizinců byly pečlivě oddělovány od Číňanů, takže jádrem vyprávění jsou spíše ukrutné dětské hry v cizineckém „ghettu“ než Čína jako taková. Přesto i v těch střípcích je popisována autorkou jako ošklivá betonová země, v níž se ne sníh vpíjí do betonu, ale beton do sněhu.
.
Osobně mi přišly autorčiny vzpomínky příliš slabé na celý román, byť kraťoučký, přesto se tu párkrát vynořila ona zábavná, ironická a trochu bláznivá Amélie, kterou mám ráda.


Tuto knížku jsem se rozhodla přečíst nejenom proto, že dosud přečtené knihy od A. Nothomb se mi moc líbily, ale také v rámci čtenářské výzvy jako "knihu s válečnou tématikou". Ano, ač se to nezdá, ač je kniha psaná z pohledu malého dítěte, válka, kterou mezi sebou vedou děti diplomatů v komunistické Číně, si svou rafinovaností a krutostí v ničem nezadá s válkou opravdovou. Už jen ty jejich "strašlivé" zbraně! Druhou, o nic méně zajímavou dějovou linii tvoří láska, či spíše hluboké dětské okouzlení a jeho protipól, lhostejnost a odmítnutí.


Krásně napsaný román o tom, jak děti diplomatů v komunistické Číně rozpoutaly třetí světovou knoflíkovou válku.


Fascinující dětská krutost a síla fantazie zaobalená ve hře na válku, doprovázená netradičním příběhem o neopětované (dětské) lásce. Realita orwellovské Číny 70. let měla na děti diplomatů podivně neblahý vliv, i když s ní díky životu v cizineckém "ghettu" většinou do styku přímo nepřišly.


Opět Amélie ve vší své kráse! Vyprávění malé uličnice se mi velmi líbí, ve znalostech, citech a emocích působí tak dospěle, že to ve mně zanechává úžas a údiv. Děkuji za další typické nothombovské čtení, které tak miluji!


Mne sa čítanie o krajine ventilátorov, o směšňákoch a podobných bláznovstvách páčilo. Z pohľadu dieťaťa sú vtipné aj veci, ktoré nám dospelým prídu úplne bežné :-)


Netradiční četba... Pohled na Čínu v sedmdesátých letech minulého století očima pětileté holčičky. Malá Amélie svět ještě nechápe, má o něm své vlastním představy, o nichž je ale naprosto přesvědčená. Všechno je to takové křehké, naivní... Příběh je ale líčen jako vzpomínky, takže je jasné, že autorka své dřívější (a mnohdy úsměvné) domněnky bere jen s nadsázkou.
Štítky knihy
belgická literaturaAutorovy další knížky
2004 | ![]() |
2001 | ![]() |
2012 | ![]() |
2011 | ![]() |
2007 | ![]() |
Knihy Kyselina sírová a Ani Eva, ani Adam mě bavily moc. Ale tohle? To snad nepsala ta stejná autorka. Asi si nese s sebou z dětství nějaké obří trauma, protože nechápu, jak tohle někdo může napsat. Byl to bizár. To to celé shrnuje nejlíp. Ještě že to bylo tak krátký...