Milostné rozmluvy
Philip Roth
V novele Milostné rozmluvy máme možnost naslouchat důvěrným rozmluvám autora s jeho anglickou milenkou ve spartánsky zařízeném ateliéru, kde se patrně odvíjejí něžné chvíle i s přítelkyněmi z Československa a Polska. Když však část rozhovorů vyslechne i spisovatelova manželka nastává zvrat, který P. Roth ironicky řeší budováním další fikce.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1993 , MelantrichOriginální název:
Deception, 1990
více info...
Přidat komentář
Experimentální novela složená pouze z dialogů? Proč ne. Sex, láska a všemožné formy milostných vztahů plus zábavné vhledy do niter jak milenek, tak samotného autora. Milá hříčka.
Bom dia!
No to nám ale začal rok dvacet bejby dvacet! Filip se zbláznil. Deception, alias česky zcela logicky Milostné rozmluvy, je totiž literární hokus pokus na téma "budu psát jen dialogy co si mezi sebou povídá čmafíta a její špuntovač." No to mi ho vyndej kámo.
Že to je špatnej nápad je jasný už od začátku. Milenci si totiž nic rozumnýho nikdy neříkají. To je pořád jen samý "pocumlej mi šprušlu," "já tě tak strašně miluju" a "tady máš pětibábu a zmizni." S tímto se maestro musí samozřejmě vypořádat tak, že udělá z milenců těžký intelektuály, kteří si při koitování citují latinu a básničky a přitom přemítají nad židovstvím. Jak jinak. Já po sexu tedy na židy nemyslím. Maximálně tak na židli, abych si po tom dvouminutovým dobrodružství trochu odpočinul.
Na závěr, páč Roth je fištrón, přichází meta twist, kterej dílo nijak nezachraňuje, páč celá ta věc je už z podstaty prostě blbost na úrovni střední školy a tím pádem Filipovi dávám čtyři bludišťáky z dvanácti.
O Rothovi jsem slyšela, že je to autor spíš pro mužské čtenářstvo (protože je tam všechen ten sex, nevěry atd.). Inu rozhodla jsem se to otestovat. A už tuším, že Roth nebude nic pro mě. Nápad se spisovatelem, který smývá hranici mezi realitou a fikčním světem postav mi připadal nesmírně zajímavý, ale jen do té doby, než jsem si knihu přečetla. Vadilo mi totiž hned několik věcí: 1) autorova rezignace na jakékoliv uvedení do děje (chápu, že text složený vlastně jen z dialogů je těžce experimentální, ale opravdu mi to nesedlo, pořád mám radši příběhy než jen výměny názorů), 2) hodně nejasné souvislosti (kolik postav v knize vlastně vystupuje?), 3) stylizace vypravěče do role největšího milovníka s velkým srdcem, který táák rád poslouchá (a kromě toho taky - ehm - smilní?). Možná jsem moc naivní, možná puritánská, možná tomu prostě jen nerozumím, ale dané situace bych nechtěla zažít ani na jedné straně a už to nechci ani číst. Dvě hvězdy za nápad, za povídání o kulturních rozdílech napříč světem a vírou (vč. dost častých zmínek o Československu) a za poměrně uvěřitelné rozhovory. Jinak ale úplně mimo můj záběr. Třeba potěší někoho jiného.
První setkání s Rothem mě příliš nenadchlo. Možná tato kniha nebyla nejlepší první volbou. Rozhodně nelze autorovi upřít velmi dobře zvládnuté dialogy. Literatura jako další rovina skutečnosti je zajímavé téma.
Další výtečně zábavný i hluboký Roth. Když v závěru vstupuje do děje a se svou postavou se baví, jestli je to fikce nebo skutečnost, tak chvílemi už nevíte, co vlastně čtete nebo jestli to třeba neprožíváte.
Mě Klam prostě moc nenadchl. Ano, ráda čtu neotřelé knihy psané různými styly, ale po chvíli mě ty dialogy trochu štvaly a do dočtení jsem se trochu tlačila. Mám psychologii v literatuře moc ráda, rozebírání nejniternějších pocitů, to je moje. Ale tohle na mě chvílemi působilo jako takové plkání o ničem. Intelektuální řeči se slévaly do intimních momentů a s tím vším se tak nějak praly životní příběhy různých milenek, které mi vlastně ani nedávaly smysl. Pro někoho bude tahle kniha delikatesa, já jsem se v tom moc nenašla. Škoda.
Tahle kniha je zvláštní v tom, že je čtivá, ale čtenář si dlouho nedokáže poskládat o čem to vlastně je. Až na konci všechny ty dílky puzzlí začnou dávat smysl, ale do té doby je musíte udržet v hlavě. Což je poněkud náročné, na druhou stranu, který spisovatel vám dokáže předložit takovouto výzvu?
Roth se vším co k němu patří...kvalitní dialogy, mezilidské šmodrchance, intimita a trochu intelektální omáčky.
Velmi milé čtení. Vcelku jednoduchá, avšak vůbec ne obyčejná kniha.
Autorovy závěrečné rozmluvy (jak s manželkou, tak milenkou) mne zaujaly nejvíce.
Autorovy další knížky
2006 | Portnoyův komplex |
2009 | Lidská skvrna |
2009 | Americká idyla |
2014 | Pražské orgie |
2006 | Spiknutí proti Americe |
Pane spisovateli, Vy jste mne pobavil koncem roku svými dialogy s přítelkyněmi i závěrečnou imaginární obhajobou - slovy pro svoji ženu ....
Jen nevím, jak ohodnotit - je to můj první titul - a určitě se podívám po dalších ....
Ukázka / s nadhledem / :
" Vedeš podivný život.
" To vedu. Ale co naděláš, je můj..."