Milostný deník
Anna Achmatova (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514512/bmid_milostny-denik-UGN-514512.png
4
27
27
Výbor z Achmatovové lyriky z let 1909 - 1960 uspořádala a přeložila Marie Marčanová. Znění tohoto textu vychází z díla Milostný deník tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Československý spisovatel v Praze v roce 1963. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován.
Přidat komentář
V úvodu překvapí velice citlivá předmluva Františka Branislava, ale doporučuji ji přeskočit a číst až po odeznění vlastního vnímání veršů. Jsou totiž omamně poddajné, orámované ženskou duší a z většiny týkající se stýskáním si nad láskou k muži, k nenaplněnosti, opuštění. Většinou smutně laděné.
Ale jelikož se jedná o výbor z poezie, tak básně jsou ke konci více posmutnělé, jakoby s blížícím se stářím autorky přišla do jejího života nostalgie a přítěž.
I tak se čtou básně, díky vynikajícímu překladu, naprosto lehce a dokonalé rýmy vás zatlačí do křesla hlouběji, než si sami připustíte.
Neskrývám obdiv k této ruské básnířce, poskytla mi útěchu v nenaplněnosti, která prostupuje můj život.
Nepříliš často cituji z děl, ale tentokrát neodolám, protože poutavým výňatkem mohu tuto nepříliš čtenou básnickou sbírku povýšit na jiný stupeň obliby...
DOPIS MŮJ JEŠTĚ NEMAČKEJ, MILÝ,
CELÝ JEJ DO KONCE ČTI.
OMRZELO MNE BÝT TOBĚ CIZÍ,
A PROTO PSALA JSEM TI.
-----
NEZMAČKEJ, MILÝ, ODE MNE PSANÍ,
NEPLAČ PRO OSUDNOU LEŽ.
STAČÍ, KDYŽ DOPIS DO BRAŠNY SVOJÍ
AŽ NA DNO UKRYJEŠ.
Pro celý obsah básně musíte tuto malou knížečku najít a přečíst.
Budete odměněni jemnými črty básnické duše, budete dýchat trochu jiný vzduch. Protože co je na světě víc, než mít rád...
Zenska lubostna lyrika, dost poznacena stratami lasky, bezmocnostou, zmierenim sa s osudom, znovahladanim radostnych veci. Kto si zobral prveho partnera a zije s nim doteraz, nepochopi. Mozno sa nieco jemne stratilo v preklade, ale v podstate som rad, ze ma k tomu jedna znama priviedla. Sam by som ju nezacal citat :)
“A zdá se mi, že každý z vás je vidí,
kdo do očí mi pohlédne. A hned
se stane nejsmutnějším ze všech lidí,
kdo slyšeli ten příběh vyprávět.”
Co nebylo řečeno námi,
já slovem nezradím,
a na místo neshledání
keř šípku zasadím.
............................................
Černé, neúprosné rozloučení
s tebou napůl dále ponesu.
Proč bys plakal? Raděj ruku dej mi,
slib, že přijdeš ke mně aspoň v snu.
S tebou setkat se už možné není,
vždyť se hora s horou nesejde...
Jenom když mi svoje pozdravení
v půlnoční čas pošleš po hvězdě.
........................................................
Jsem jen tvůj výmysl, stín, jenž ti uniká,
jaký by na světě nemohl vůbec žíti.
Nevyléčí tě lék či slovo básníka,
tvé dny a noci tvé přízrak jen rozruší ti.
Když jsme se potkali, byl divný strašný rok,
svět ztrácel poslední své síly,
vše bylo ve smutku, hynulo od trampot
a jenom hroby svěží byly.
Bez světel byl jak smůla Něvský val
a pustá noc jak zeď tu kolem stála...
Když tě můj hlas za noci volával,
co dělám, už jsem sama nechápala.
Tys přišel ke mně jakby hvězdou přiveden,
tragickým podzimem a plným nepokoje,
v ten zpustošený dům, kde žila jsem,
a odkud vylétly spálených veršů roje.
............................................................
Žiji jak v cizím, vysněném domě,
kde dávno jsem zemřela snad,
kde zrcadlo chrání cos divného pro mne -
s únavou večerní chlad.
............................................................
Na poslední naše neshledání
já vzpomínku přinesla jsem -
jak lehký plamen, čistý a chladný,
své vítězství nad osudem.
Verše zachovaly většinou ruský rytmus. Ale ta krása Achmatovové z originálu zde není, slova se do rytmu nehodí. Naštěstí mám možnost ji číst v ruštině, takže tento český překlad odkládám po přečtení do knihobudky.
Tolik jsem se na tuhle knihu těšila. Achmatovou jsem četla před lety a hodně se mi líbila, některé její verše si dodnes pamatuju.
Jéé, to jsem byla zklamaná. Ne samotnou básnířkou, tu znám, ale překladem. Achmatova je trošku dekadentní bohémka, která potřebuje střídat milence, týrat je a být jimi týrána, žít v neustálém napětí a bouřlivém citu. Překlad Marie Marčanové mi bohužel připadal, jako když se ji snaží interpretovat Karolína Světlá na Kroužku šití pro počestné paní a dívky. Ta vášeň a hořící touha tam jsou, ale učesané a cudné a působí trochu strojeně.
Přitom v jiném přesnějším překladu se její verše nečtou, ale prožívají, jak píše František Branislav.
No nic, jdu hledat tu druhou překladatelku, jejíž verše si pamatuju, tady jsem stejnou báseň nemohla poznat.
Z toho povedenějšího:
Co nebylo řečeno námi,
já slovem nezradím,
a na místo neshledání
keř šípku zasadím.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 2001 |  Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1987 |  Na křídlech revoluce |
| 1931 | Bílé hejno |
| 1985 | Ústa slunce |
Milostný deník je pro mne snový , nádherný , opojný. Láska je krásná , povznáší. Ale ruská duše je smutná a smutné jsou i básně v této sbírce. Samý smutek, žal. Dík za eknihu zdarma.