Milovaná

26.06.2019

O otroctví jsem toho četla už hodně. Ale žádná kniha nebyla psaná timto stylem. Líbil se mi jazyk i styl vypravěče, i když jsem se ztrácela v časové ose. Autorka nevnucuje žádné soudy a zobrazuje tehdejší společnost se svými temnými i světlými stránkami lidí jak černých tak i bílých.

03.11.2018

Zajímavý příběh o otroctví a rodinných vztazích, na mě však dost náročná četba. Bylo to zajímavé, dokonce mi to ani do půlky nepřišlo zdlouhavé, ale pak už jsem se do čtení musela jen nutit. Na to, jak je kniha hubená jsem ji tedy četla dlouho... Pokud vám však náročnost četby nevadí, můžete si ji zkusit přečíst sami a třeba se vám bude číst dobře :).

24.06.2018

Nádherně zvláštní kniha, snad proto, že to bylo mé první setkání s knihou psanou černošskou autorkou a její příběh i forma jsou tolik jiné, než jsem uvyklá.
Je psána hodně poetickým, až lyrickým jazykem, žensky a emocionálně, a tím vlastně ještě umocňuje ty krutosti, které jsou jejím doprovodným příběhem... krutosti, které jedny lidské bytosti jsou schopny páchat jiným lidským bytostem... přestože je to vlastně příběh o lásce (ponejvíc mateřské) a tom, co je člověk schopen z lásky udělat a unést.
I to "duchařské" jádro příběhu na mne působilo jinak, jako něco co je ve světě tohoto příběhu, ve světě afrických kořenů a kultury naprosto možné a přirozené, a nenasytný duch mladé dívky tak ve mně budil daleko větší hrůzu než zástupy krvelačných monster, které na nás chrlí naše "kultura".
Nebylo to pro mne lehké čtení, orientovat se v měnícím se časovém zasazení a prodírat se všemi těmi lyrickými obrazy a hlubokými emocemi, ale dojem který ve mně kniha zanechala, je výjimečně silný.

17.03.2018

Myslel jsem, že když jsem dočetl Monstierovy Dějiny sebevraždy, že si vydechnu. A číst teď beletrii, je pleasure… Ale vypadá to na další ranní nevolnosti v tramvaji. With a rage like a fist in my womb. Tohle není sterilní patriarchát, mužská hegemonie, dekolonizace… Tohle má krev a maso. A to mě se to bezprostředně netýká. Jiní a hlavně jiné to musely prožít, zemřít v tom, nebo to přežít. Co všechno lze přežít. Nebo, jak by se zeptal Stephen King, co všechno vůbec člověk ještě přežít chce. A přitom je to všechno, jako med v mléce, rozpuštěné do magického realismu, protože nezředěná by ta dávka byla smrtelná. Mám chuť ji strčit do mrazáku. Ale čtu to všechno, protože to chci vědět. To nejmenší můžu udělat. Pro ty, kteří to museli*y žít.

13.10.2017

Těžká kniha, plná silných pocitů! Po celou dobu jejího čtení i chvílí kdy jsem nečetla, jsem ji nemohla dostat z hlavy. Dá se říct, že jsem celý příběh přímo prožívala! Teď si rozhodně dám nějakou oddechovou knihu :-D

04.10.2017

Morrisonová rozvíjí trpký příběh o otroctví způsobem, který jej zmiňuje jaksi nepřímo, skrze deformované životy přeživších Sladký domov. Ačkoli je otroctví dramatickým tématem, Morrisonová s ním pracuje citlivým způsobem a odhaluje i lyrické stránky příběhu, ačkoli by si jakkoli vypomáhala sentimentem nebo citovým vydíráním.

17.03.2017

Velice silný příběh z doby před a po občanské válce, dle zákona konec otrokářství, ale ještě ne rasizmu. Autorka vede čtenáře útrapami nesvobodných lidí i jejich vnitřní silou, potřebnou k přežití.Nejkrutější pasáže zmírňuje alegorií a krásnými příměry, které připomínají poezii a mystiku, která nějak k příběhu patří. Kniha se nečte úplně snadno, ale stojí za přečtení.

31.10.2016

Chvílemi jsem se v tom ztrácela, trochu moc metafor, až mi asi unikala závažnost sdělení. Za přečtení stojí, ale lehké čtení to rozhodně není.

08.10.2016

Už je to dlouho, co jsem knihu četla. Zaslouží si určitě víc, jen já z knihy byla dokonale deprimovaná...

12.07.2016

Tak musím říct, že se nečetla zrovna lehce, chvíli mně trvalo než jsem si zvykla na střídání současnosti se vzpomínkami. Ale byl to zážitek, budu dlouho vzpomínat. Jednu hvězdu ubírám za to duchovno, to fakt nemám ráda.

06.02.2016

Tohle bude doznívat dlouho. A nepůjde o slova, ale o pocity.

29.01.2016

Hodně zajímavá knížka, úplně mi nesedl způsob vyprávění a na začátku jsem se dost špatně orientovala v příběhu. Příběh, který stojí za to si přečíst do konce, příběh přinášející hodně zamyšlení, krutý příběh, příběh hladu po lásce, o strachu, naději a síle.

16.07.2015

Přiznám se, že stejně jako někteří další zdejší komentující, jsem měl i já (hlavně ze začátku) občas problém orientovat se v ději a událostech. Nevím, možná to bylo způsobeno četbou v originále, možná byly některé pasáže prostě matoucí...Každopádně i když tyto trable odezněly, pořád jsem měl tak nějak pocit, že jsem se k čtení musel spíše přemlouvat, než aby mě kniha pohltila (což bych díky emotivnímu pojetí očekával). Po přečtení ve mně však ještě dlouho převládala úzkost při pomyšlení na útrapy, kterými si musela většina tehdejších otroků procházet. A nejednou jsem se také myšlenkami vrátil k tíživému příběhu tvrdohlavé Seth, jejích svébytných dětí, sympatického Paula D i dalších postav. Abych to zkrátil, svůj výsledný dojem popíši asi takto: Beloved je román, který si stojí za to přečíst, i když se nečte úplně snadno.

28.05.2015

Příběh o hrůzách, smutku a ponížení protkaný bohatostí jazyka a nevšedními myšlenkami. Kniha je trochu těžkopádná, ale nikdy na ní nezapomenu.

14.04.2015

Kniha zajímavá, popis otrokářství, pocitů černých otroků a myšlení bílých drsné, syrové, bez přikrašlování a alibismu. Hodnotila bych lépe, ale dojem mi značně kazí to "duchovno" v druhé části, nějak se mi k tomu nehodí a v mých očích příběh dost shazuje.

03.11.2014

Po dlhom čase kniha, ktorá mi dala zabrať. Neviem čím to bolo, ale veľmi ťažko sa mi to čítalo v angličtine, čo sa mi teda naozaj nestáva. Strácala som niť deja, preskakovanie z minulosti do prítomnosti bolo niekedy naozaj ťažko rozoznať. Neviem, veľmi som sa tešila na túto knihu, a po prečítaní Milosrdenstva a Šalamúnovej piesne, som bola presvedčená, že toto bude super, no mám fakt zmiešané pocity a neviem ako túto knihu hodnotiť. Možno jej dám šancu v češtine alebo v slovenčine, ak sa mi dostane do rúk. AJ

31.01.2014

Krásně napsaná kniha o tak odporné věci, jako je otroctví. Sám o sobě šokující příběh je ještě umocněný tím, jak ho autorka podává. Od začátku víme, co se stalo a postupně se dozvídáme, co bylo před a co po... Tolikrát člověka zamrazí, když čte, jak s lidmi zacházeli a nejhorší na tom bylo, že je nepokládali za lidi, ale spíš za zvířata. Jak se jen vešlo do stejné knihy tolik poetické krásy a tolik krutosti zároveň.
Rozhodně si od autorky přečtu další knihy.

Obdivuju styl autorky i překlad, ale zhruba v půlce knihy se mi stalo, že už nemůžu číst dál. Nejde o smutek, který taky cítím, nemůžu číst o hrůzném ponižování a zacházení s černochy.... uvažovala jsem, proč jsem nedávno dočetla knížku o utrpení lidí v nacistických koncentrácích, a tady najednou nemůžu dál. Možná proto, že válka jednou skončila a s ní i ty hrůzy... ale tady se to týká celých generací, které v těch šílených krutostech musely přežívat.

26.06.2013

Tak silné, že aj pri písaní komentáru mám po tele zimomriavky. Mám problém so slovným vyjadrením k tomuto dokonalému dielu.
Prelínanie časových línií, Morrisonovej štýl, či forma akou knihu pojala, je zmesou toho najlepšieho čo v knihách môžete nájsť.
Šokujúce, surové a nevýslovne smutné, hlavne pri pomyslení, že námetom k napísaniu knihy je skutočná udalosť. Keď len tak sedím a premýšľam nad Milovanou, nad konaním Sethe, a nad dopadom jej konania, mám slzy na krajíčku. Ani nie tak pre to, čo vykonala, ale preto, že nemala inú možnosť. A práve táto skutočnosť, mňa, ako matku, neskutočne zdrvila. 5/5

"...A tak se člověk chránil a měl rád malý věci. Vybral si na nebi tu nejmenší hvězdu jako tu svoji. Uléhal s hlavou zvrácenou nazad, aby zahlíd milovanou nad okrajem příkopu, než usnul. Vysílal k nebi plaché pohledy mezi stromy, když se spoutávali řetězem. Stébla trávy, ještěrky, datlové, boruci, království mravencu. Nic většího se nehodilo. Žena, dítě, bratr - taková velká láska by člověka v Alfredu, Georgii, zničila. Vědel přesne, co chtěla říct - dostat se někam, kde muže člověk milovat to, co si vybere - nepotřebovat pro svou touhu ničí povolení - teda to byla svoboda....."