Milovaná
Toni Morrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63854/bmid_milovana-uaB-63854.jpg
4
221
221
Milovaná (volná trilogie) série
1. díl >
Inspirací k tomuto dílu byla novinová zpráva z roku 1855 o otrokyni, která uprchla i s dětmi ke své svobodné tchyni. Při tom však byla chycena a tak se rozhodla děti zabít (pravděpodobně aby je ušetřila otroctví), zabila však pouze jedno z nich. Román je pojat spíše jako balada. Tématem není otrokářství a zlo z něj vyplývající, ale spíše zápas za svobodu. Román získal v roce 1988 Pulitzerovu cenu. – Doslov Josef Jařab.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Beloved, 1987
více info...
Přidat komentář
Zvláštní, náročná, ale velice zajímavá a důležitá kniha. Jedná se o hodně depresivní román, který obsahuje mnoho krutosti a bezpráví a je psán poetickým jazykem plným metafor. Právě styl vyprávění mi ze začátku dělal potíže a dlouho jsem si na něj zvykala. Hlavní dějovou linkou prostupují vzpomínky na minulost, které ale nejsou chronologicky, a proto jsem se někdy ztrácela v časové ose a přemýšlela jsem, do jaké doby konkrétní vzpomínka zapadá.
"Proč ji chce mít on těhotnou? Aby měl nad ní moc? Aby zanechal znamení, že tudy prošel?"
Pod nádhernou obálkou a poetickým až duchovním stylem vyprávění se postupně odkrývají vzpomínky na strašné násilí na černých otrocích a těžký osud hlavní hrdinky. O tomhle tématu bych raději nečetla, ale autorka to napsala tak zajímavě, že jsem to nakonec dočetla.
Těžký příběh, surový pohled na otroctví a především co znamená být člověk! Styl psaní mi úplně nesedl. První polovina byla super, od dílu druhá to začal být zmatek a kniha mne občas ztrácela.
Zjistila jsem, že tuhle knížku nemám ve svém seznamu, četla jsem jí po prvním vydání v roce 96. Možná by se mi dneska už tolik nelíbila, ale tehdy, oproti českým "trhákům" ve větách holých, to byla skoro zázračná stylová lahůdka s krásným slohem v rozvitých větách. I když ho kazí některé překladové chyby. Nevadilo mi naladění na neskutečno, je to o pověrčivých černošských lidech, tak tento aspekt není ke škodě. Připoměla mi jinou knížku - Karneval a velký pátek od Pausewangové, taky výbornou.
Zásadné dielo americkej literatúry napísala autorka, ktorá bola za svoju tvorbu ocenená nielen Nobelovou cenou. Stala sa dôležitým hlasom čiernej komunity na konci dvadsiateho storočia – vďaka svojej autorskej odvahe, kvalite a komplexnosti. Dôležité je spomenúť aj autorkinu editorskú minulosť.
Román Beloved čerpá zo skutočných udalostí a z rozsiahleho researchu – dej je totiž zasadený do prostredia USA v čase pred a po zrušení otroctva. Research však nezabránil autorkinej fantázii naplno sa prejaviť. Tá sa inšpirovala románom Sto rokov samoty, a tak je kniha prepletená magickým realizmom s hororovými prvkami. Nadprirodzeno však ako obvykle pri magickom realizme hrá rolu metafory. Témou je tak nesmrteľnosť minulosti, prítomnosť histórie a traumy, ktorá patrí aj potomkom traumatizovaných, v diele sa však objavuje celé spektrum silných emócií: láska materinská, partnerská, detská k rodičom. Nádej, spiritualita, zúfalstvo a proces dospievania. Ďalšími témami je vyrovnávanie sa s traumou, kedy každá z postáv predstavuje odlišný spôsob narábania s bolestivou históriou.
Sethe je matkou, ktorá svoje deti miluje natoľko, že nechce, aby si museli zažiť v otroctve to, čo aj ona, a tak, keď ju po úteku z farmy nájde jej vlastník, rozhodne sa svoje deti zabiť. Podarí sa jej pílou podrezať svoje druhé najmladšie dieťa, zvyšok už nestihne. Autorka tvrdí, že jediný, kto by ju v tejto situácii mohol rozsúdiť – či je to zločin alebo láska – je zavraždené dieťa; a tak, keď sa Sethe vráti do domu, kde vychováva zvyšok detí, začne tam strašiť duch rozhnevaného bábätka. Časom však do domu dorazí Paul D, vykoná exorcizmus, no duch sa vráti vo fyzickej podobe mladej slečny. Je to duch? Je to skutočný človek? Kniha priebežne odkrýva pravdu a komplikovanú minulosť jednotlivých postáv, kedy sa tragédia strieda s krátkymi okamihmi silných ľudských citov.
Kniha ma dostala. Dá sa povedať, že v bode prvého prečítania si mám pocit, že sa stala jednou z mojich najobľúbenejších kníh práve pre jej silu a veľkú hodnotu. Nielen ako svedectvo konkrétneho úseku histórie, ale rovnako tak niečoho univerzálnejšieho a ľudského.
Co se týče příběhu, nevím, jestli na mě zapůsobil tak, jak měl. Popisuje kruté nelidské zacházení s otroky - černochy. Naprostá většina otrokářů se k nim chovala jako ke zvířatům, což ale bohužel vedlo k tomu, že se mnozí jako zvířata začli chovat - muži kvůli nepřítomnosti žen ukájeli své choutky na telatech a (SPOILER jen pro ty, kdo nečetli anotaci) žena, která utekla z otroctví se rozhodla raději zabít své malé děti, než aby se musely vrátit do domu krutého muže, který je de facto vlastnil.
Asi mi jich mělo být líto. Ano. Ale já byla knihou tak znechucená, nejen tím co se tam dělo, ale i tím, jak to autorka podala, že na lítost a slzy prostor nebyl :(
Co se týče stylu psaní autorky, nelíbil se mi. Nespisovná řeč, nekonzistentnost - střídání stylů, přeskočení z er formy do ich formy na pár odstavců, změna vypravěče, jedna kapitola psaná ve verších, fakt mi to nesedlo... Bylo to zvláštní... Ale autentické, to se musí nechat.
Příběh založený na skutečnosti se mísil s trochu duchařskou zápletkou a působilo to na mě dojmem magického realismu, což mám ráda a líbilo se mi. Jen prostě mám pocit, že to zpracování příběhu mi nesedlo...
Nepotřebuju číst jen o líbivých věcech, nepotřebuju líbivý jazyk, ale v mnohých dílech mi ten naturalismus vadí... Na konci knihy už jsem jen těžko hledala nějakou postavu, která byla ještě normální a nezbláznila se...
Těžko se mi hodnotí negativně kniha, kterou většina čtenářů miluje a obdivuje. Já ten obdiv nechápu, nechápu ta ocenění, četla jsem silnější knihy (není to o síle příběhu, ale o tom, jak je podán) četla jsem lépe napsané knihy, tohle pro mě nebyla pěkná kniha ani jsem neviděla tu vysokou kvalitu.
Nikomu ale neberu jeho názor na Milovanou a třeba si teď někdo bude myslet, že jsem ignorant a nepochopila jsem to. Ale já si myslím, že to, co je tam psáno je zřejmé a to sdělení je jasné, co kdo čte mezi řádky, to už se nejspíš bude u každého lišit a v tom spočívá největší krása každé knihy.
A vzkaz pro toho pána, který knihu četl přede mnou a každý druhý odstavec kometoval otazníkem, načež to na konci knihy završil vzkazem: NEPOCHOPIL JSEM TO. Nedivím se, jak by to mohl pochopit někdo, kdo ještě nepochopil, že do knihy z knihovny se nepíše? :)
Je mi to celý strašně moc líto, počínaje dějem, přes styl psaní, po moje hodnocení.
Ten příběh je naprosto hroznej. Zlej. Surovej. Autentickej. Už jen ta představa vzdát se dítěte, ne vzdát, ale zbavit ho sama života, protože mrtvýmu mu bude líp... Živý děti bez dětství, dospělý lidi bez naděje, budoucnosti, bez špetky radosti. Jen bída a pustoprázdno v duši.
Styl psaní mi nesedl. Je krásnej, to musím nechat. Dost mi pomohlo, že knihu přede mnou četl někdo, kdo si dal tu práci a podtrhal všechny důležité symboliky a důležitosti. Ale právě proto se mi ta lyričnost absolutně nehodila do toho brutálního životního marastu.
Proto hodnotím, jak hodnotím.
Morrisonová víceméně odstartovala ve velkém černošskou literaturu, kdy se vytasila s příběhem z pohledu otroků, s čímž se do té doby předtím nepracovalo, protože otrokářská minulost Ameriky byla jedno velké tabu. Milovaná je inspirována skutečnými příběhy, z čehož samozřejmě mrazí, když si vezmete, že někdo skutečně zabíjel své děti, aby nemusely do otroctví padnout. Kromě toho je tu mnoho skrytých symbolů, takže to není jen ploché popsání smutné minulosti jednoho velkého státu vyřvávajícího o svobodě a rovnosti.
Ano, souhlasím s tím, že kniha je na čtení těžká a musíte si doopravdy vyhradit čas a klid, abyste dokázali rozluštit všechny alegorie, které v knize jsou. Což dává knize doopravdy cenu klenotu. Ale na druhou stranu, i já, jsme se docela dost ztrácela v časové osnově a přiznám se, že asi od půlky knihy jsem se docela nutila do čtení. Ke konci se to hodně zlepšilo, ale i tak, bohužel, nemohu dát plné hodnocení.
Velmi náročná kniha svým tématem i zpracováním. Rozhodně to není četba pro každého a člověk musí být velmi vyspělým čtenářem, aby si četbu užil. Na čtení si je potřeba vyhradit čas a opravdu přemýšlet o každém zmíněném detailu. Při nepozorném čtení by vám mohlo ujít spoustu symboliky obsažené v knize, což by byla škoda. Neuvěřitelně silné dílo, které by nemělo být zapomenuto.
Knížku jsem po dvou kapitolách odložila, protože to opravdu nešlo. Stále vzpomínky, ve kterých se postavy i autorka ztrácejí, a téměř žádný děj. Chtěla jsem ji do čtenářské výzvy, ale holt si budu muset vybrat jinou knihu, nedá se.
Spojené státy krátce před zrušením otroctví. Ponižování, mučení, vraždění... Míra krutosti na stránku zde dosahuje limitních hodnot (kdybych byl rasista, možná bych po přečtení téhle knihy šel do sebe). Román je psán velmi poetickým stylem. Možná jde o způsob, jakým se autorka pokusila předejít riziku, že část čtenářů po přečtení příběhu propadne sebevražedným sklonům.
Knihu jsem četla před lety a stále si pomatuji, že jsem byla nadšená. Rozhodně doporučuji.
Opravdu náročná četba. Plné metafor, snění, přeskakování v čase, změn vypravěče. Nakonec do sebe vše zapadne a čtenář pocítí zadostiučinění, prozření i obohacení.
O otroctví jsem toho četla už hodně. Ale žádná kniha nebyla psaná timto stylem. Líbil se mi jazyk i styl vypravěče, i když jsem se ztrácela v časové ose. Autorka nevnucuje žádné soudy a zobrazuje tehdejší společnost se svými temnými i světlými stránkami lidí jak černých tak i bílých.
Zajímavý příběh o otroctví a rodinných vztazích, na mě však dost náročná četba. Bylo to zajímavé, dokonce mi to ani do půlky nepřišlo zdlouhavé, ale pak už jsem se do čtení musela jen nutit. Na to, jak je kniha hubená jsem ji tedy četla dlouho... Pokud vám však náročnost četby nevadí, můžete si ji zkusit přečíst sami a třeba se vám bude číst dobře :).
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura otroctví osudy lidí rasová diskriminace Pulitzerova cena magický realismus podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 1996 |  Milovaná |
| 1995 | Velmi modré oči |
| 2013 | Domov |
| 2002 | Šalomounova píseň |
| 2010 | Milosrdenství |
Emotívne, hlboké, dychberúce, boľavé. Takto by som v krátkosti popisala knihu, ktorá sa veľmi ťažko dá opísať.