Miluj bližního svého
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44370/miluj-blizniho-sveho-44370.jpg
5
1157
1157
Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších autorových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Pranýřuje v něm fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do autorovi dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, dále příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a ostatních běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2010 , Ikar (ČR)Originální název:
Liebe Deinen Nächsten, 1939
více info...
Přidat komentář
Do pokoje se vplížil večer a zvenčí, od dveří bylo chvílemi slyšet vyzývavé Steinbrennenovo zakašlání. Máriin dech zeslábl, pak byl trhavý, s prodlevami. Nakonec se ztišil a ustal jako slabý vánek,který usne. Steiner držel její ruce dokud nevychladly. Umíral s ní......Já nevím vlastně co napsat je mi tak nějak smutně. Pocity.....no je to kniha, která by se měla přečíst. Kniha o světě a životě, který nikdo z nás nechce poznat natož dobu ve které se děj odehrává. Dám jen o jednu hvězdičku méně, protože má dušička asi čekala nějakou trošičku akčnější zápletku, ale to je jen subjektivní a vlastně nepodstatný pocit..... Četla se hezky poklidně.Asi se k ní časem vrátím.
Remarqua jsem si oblibila uz kdyz jsem do povinne cetby cetla Nebe nezna vyvolenych a Na zapadni fronte klid. Pote jsem pokracovala Tremi kamarady. Jeho knihy me zatim nikdy nezklamali, a to ani tato.
Po obsahové stránce si kniha 5 hvězdiček zaslouží, zato redakční práce (Ikar, 2010) by dostala sotva jednu. U takového díla bych přece jen čekal trochu víc pozornosti a možná i úcty k autorovi...
Ano, to je pravda, zde opravdu mladí mají výhled do budoucnosti. Jinak bývá autor skeptický. Zřejmě věděl proč, nacismus nic pěkného nepřinesl.
Moje první Remarqueova kniha, kdy hlavní milenecká dvojice přežije, což upřímně dost překvapilo. Člověk si při jejím čtení náhle uvědomí, jak nehorázné štěstí je to, že má zázemí, rodinu, není pronásledován a štván bez důvodu a vlastní cár papíru, který mu dává právo na život.
Výborně napsaná knížka (uměl to EMR jinak?), silný příběh lidí, který dnešní učebnice dějepisu odbývají několika řádky. Přestože popisuje temné předválečné období a velmi smutnou dobu, na mě nepůsobí depresivně. Pro mě symbolizuje naději a snahu člověka se o ní poprat. Patří k mým nejoblíbenějším knihám, k nimž se pravidelně vracím.
Skvělá kniha. Doposud jsem měla na historické romány nešťastnou ruku, a tak jsem byla vůči této knize poměrně skeptická, nicméně předčila moje očekávání. Doba v tomto příběhu byla příšerná a hlavních postav mi bylo líto. Bohužel se mi dost často pletly jména ostatních uprchlíků, jelikož jich v knize bylo opravdu požehnaně. Na to, že je to pro mě povinná četba, je to úžasné dílo... Kéž by byla každá povinná četba taková...
Výborná kniha, ve které autor živě popsal bezohlednost systému, který s určitou skupinou lidí nepočítá, všechnu tu beznaděj, drsnost a bezvýchodnost situace, stejně jako solidaritu, snahu nevzdat se a rozfoukávat ty jiskřičky naděje, že bude líp. Vykreslil pestrou paletu postav a jejich chování - pragmatického, přátelského, zlého, hamižného, udavačského, někdy otupěleného a lhostejného, unaveně odevzdaného, sobeckého i obětavého, laskavého.
Já mám Remarqua strašně ráda. Píše moc hezky. Patří k mým nejoblíbenějším autorům. A tato kniha mě v tom jen utvrdila. Krásný je popis vztahu mezi Kernem a Ruth. Celkově se mi líbí tehdejší vztahy, pokud se jedná o ty kladné vůči uprchlíkům. A celkově ta doba byla něčím okouzlující a zvláštní. Těžko popsat, rozhodně doporučuji přečíst.
Romány E.M. Remarquea jsou nadčasové a poplatné v kterékoliv době. Stále se k nim vracím. Zvykla sem si na jeho skvělý styl a hluboce lidské příběhy, které vrcholí prakticky vždy až ke konci díla. Zcela zaslouženě patří k nejlepším světovým prozaiků, jejichž myšlenky a styl, jakým je prezentují, nikdy neomrzí a vždy budou aktuální. Věřím, že i lidé zůstanou na takové inteligenční úrovni, že klasiky budou oceňovat, ale především chápat i nadále. Velmi mě děsí fakt, že někdo může označit knihu od Remarquea jako "odpad".
Erich Maria Remarque je zřejmě mým nejoblíbenějším spisovatelem. V jeho knihách vždy vítězí láska, přátelství a lidskost, a to navzdory všem útrapám hrdinů, navzdory nesčetným ztrátám, navzdory době, která ani jednomu zdánlivě nepřeje. Přes všechen smutek, který do svých děl vkládá, je to právě neochvějná naděje v člověka, která mi po dotčení knihy dlouho zůstává v mysli.
Román Miluj bližního svého není výjimkou. Vypráví o osudech německých předválečných emigrantů, kteří se potácí od místa k místu, nemajících nikde dveře dokořán. Musí se skrývat, aby nebyli vyhoštěni nebo dokonce zavřeni do vězení. Skrývat nejen před policií, ale i nesčetnými udavači, kteří vydělávají na jejich neštěstí. Některým z nich se podaří naučit se v znervózňujícím prostředí bez domova a jistot žít, jiným ne. Hlavní hrdina příběhu mladý medik Ludvík Kern patří mezi ty šťastnější. Potká se několikrát se světáckým Josefem Steinerem, zkušeným emigrantem a tulákem, který ho naučí jak v nejistém prostředí tajné imigrace přežít a nejen zdaleka to. A především pozná svou lásku Ruth, se kterou se shledává a znovu rozchází dle zvůle policejních úředníků a striktních zákonů evropských zemí. A tak tu opět vidíme lásku, bok po boku s přátelstvím a nakonec i lidskost nesčetných nápomocných, kteří jsou možná tím rozhodujícím jazýčkem na misce vah života a smrti všech přítomných.
Takové typy příběhu ve mě vždycky zanechávají ještě dlouho pocit soucitu s hlavními hrdiny příběhu.. zůstávají v mě hlavě a v mých myšlenkách... Krásně napsáno ..
Nevím proč, ale tato kniha (i přes svůj krásný název) mě vůbec nebavila a musela jsem se hodně nutit do toho, abych ji přečetla. Byla nezáživná, příběh téměř o ničem, neustálé přebíhání přes hranice a shánění jídla, bydlení v pochybných hotelech a všudypřítomný strach + neskutečně nudné pasáže, kde hlavní postavy hrály např. karty. Na druhou stranu chápu, jak hrozná musela být předválečná atmosféra, a to obzvlášť pro Židy. Proto této knize dávám alespoň 2 hvězdičky. Znovu už bych ji ale nečetla, protože mám dojem, že o této tématice pojednává mnoho jiných knih daleko zajímavějším způsobem.
Kniha je dějištěm několika osudů, které utváří zajímavý a ucelený obraz (nechci víc prozrazovat). Autor bravurně rozvíjí několik příběhů najednou, nabaluje zápletky a celý děj dokonale završuje. Zejména některé části a výborné okamžiky románu mě dostaly. Remarque je zkrátka mistr slova i formy, a já už se těším na některou jeho další knihu.
Má nejmilejší kniha od Remarqua. Líbí se mi putování postav po celé Evropě, jejich setkání v jedné zemi, rozloučení, aby se po různých cestách setkali zase v jiné. Nechtěla bych být v jejich kůži.
Jako obvykle mě Remarque nezklamal. Moc krásná kniha, která vtáhne do děje a vezme za srdce. Byly to tehdy opravdu těžké časy...
Remarque patřil mezi mé oblíbence. Přečetla jsem mnoho jeho knih a vždycky jsem byla spokojená, Sice je to pokaždé hodně smutné čtení, ale je tolik potřebné, aby takové knihy četlo hodně lidí.
Štítky knihy
Židé německá literatura 30. léta 20. století strach mezilidské vztahy vystěhovalci, emigrantiAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Většině čtenářu bude příběh ze začátku připadat jako naprosto neuvěřitelný. Těžký život lidí de facto bez domova v podobě neustálého vyhošťování a utíkání z místa na místo. Něco takového si obyčejný člověk dokáže jen těžko představit.