Miluj bližního svého
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44370/miluj-blizniho-sveho-44370.jpg
5
1157
1157
Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších autorových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Pranýřuje v něm fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do autorovi dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, dále příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a ostatních běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2010 , Ikar (ČR)Originální název:
Liebe Deinen Nächsten, 1939
více info...
Přidat komentář
Já mám asi s jedním z nejznámějších autorů nějaký problém :-) Ale velmi nerada :-( Zatímco knihu Na západní frontě klid jsem doslova hltala, tak například Nebe nezná vyvolených mě v podstatě vůbec neoslovila a řekla bych, že mě až nebavila. Proto jsem byla zvědavá na právě tuto knihu a řekla bych, že je to takový průměr. Vůbec nechápu tady ty všechny ovace a 5* hodnocení, respektuji je plně, ale nechápu. První polovina knížky taková plytká, hlavní pointa se střídá v tom kdo odkud byl vyhoštěn, kam jel a co tam prodával, aby si vydělal na obživu. Samozřejmě chápu, že primární sdělení je v tom, jak se systém choval k emigrantům, ale mě to prostě bohužel příliš nebavilo jak to autor pojal. Mrzí mě to, ale je to prostě tak. Každopádně jsem ráda, že jsem knížku přečetla a určitě od autora nějakou další vyzkouším, brousím si zuby na Jiskru života.
Mám pocit, že všechno o tomto jedinečném románu už tady bylo napsáno, takže jediné, s čím nemůžu souhlasit je komentář pod pseudonymem Ivaksa.
Erich Maria Remarque si označení "značka" prostě nezaslouží...
Na základě odkazu z Bible napsal EMR tento angažovaný a silně protiválečný román ....
A já se smutkem sledovala osudy běženců - jejichž vinou byl špatný původ či špatná víra ....
I když je dnes doba neklidná, neumím si představit, že bych nikde neměla domov ani kořeny... že by můj život závisel na bližních, u nichž nemůžete předvídat, jak se zachovají ....
Je to dehonestace člověka a ztráta důstojnosti lidského života ....
A i když v závěru knihy odchází Moric Rosenthal a na prahu ráje se mu dostává rozhřešení - je to jen utopie autora ....
A příběh těch dvou mladých lidí vnese světlo .... i když na úkor Steinera, který přichází o vše ....
Rozhodně doporučím.
Hrozná představa nikam nepatřit a nebýt nikde vítaný.
Zajímavé čtení .
Jak to asi probíhá dneska?
Jediný Remarkův román, který napsal přímo během války (roku 1941). Její neodvratnost je v celé knize zřejmá a nikdo se nesnaží již o nic jiného, než si jen zachránit vlastní život... Nikdo?
Za mě zatím nejlepší a nejjemnější román, který Remarque napsal, plný tipické Remarkovy květnaté všímavosti... s překvapivým koncem.
Prakticky nemám slov, další Remarqueova pecka z obyčejného života z hodně ošklivého období. Prozměnu se řeší krušný život věčným migrantů, kteří brázdili evropu ve snaze prchnout před válkou, kterou právě Německo rozjíždělo.
Prostě nepředstavitelné a hodně silné.
-----
Marill vyprázdnil sklenku. Drsný věk. Mír se stabilizuje děly a bombardovacími letadly, lidskost koncentračními tábory. Žijeme v přehodnocování hodnot, Kerne. Dnes je útočník ochráncem míru, bitý a štvaný člověk kazimírem světa. A to existují celé národy, které tomu věří!
Přiznávám se, že se mi jako autor Remargue vůbec nelíbí. Píše prostým, plochým způsobem, jež nedovede vzbudit příliš silné emoce a to ani v situacích které jsou za hranicemi všednosti. Jeho styl je stroze popisný, umírání, smrt, násilí ani patetická láska v jeho podání nikterak nevzbuzuje žádané pocity. A proto se mi jeho knihy opakovaně nelíbí. Témata jsou silná, zpracování nevýrazné.. Jeden ze spisovatelů který je prostě značkou a nic více.
Neskutečně aktuální téma, pročítala jsem se dobou 30 let minulého století, kdy byly plné noviny popsány strachem z války, uklidňování, že to nebude tak hrozné- a bylo to ještě horší. Jako mladá jsem si říkala- proč neodešli, co je tady DRŽELO, MOHLI PŘEŽÍT-...jako podstatně starší si říkám....byla bych já ochotna odejít z míst, která mají v sobě část mé duše, mého dětství....mohla bych opustit část rodiny a nevědět, jestli se s nimi setkám????
Když jsem knihu četla jako mladá, vzala jsem si z toho to, že "daleká historie" byla děsná, ale holt bylo.... a při čtení dnes?????- pocity strachu se střídají s pocity ještě většího strachu a sledováním zpráv, co ten mužík-tajtrlík z matičky Rusi zas vymyslí.....
Takže kniha takřka nadčasová, ukazuje, jak se lidstvo nemění a je nepoučitelné ze svých chyb.A obyčejní lidé, co žijí na téhle planetě pro svoji rodinu, pro krásu země a chtějí žít v klidu a míru - válku nechtěli a nechtějí s tím , když si nějaký tajtrlík vymyslí, že bude válčit - nic neudělají. ... A pak si jděte k volbám....nebo, že by: "Připijme na všechno, co je na světě krásné - to je nezničitelné!"
Ten zaver s vecne prchajicim Moricem me dojal. A vlastne cely konec knizky...
Poznavala jsem mista, ktera si pamaruju z Vitezneho oblouku, skoda, ze jsem si nezvolila krapet jine poradi knih.
K dalšímu společnému čtení s manželem jsme si vybrali tento klasický angažovaný román. Tentokrát jsme četli poměrně dlouho a dlouho jsem měla pocit, že se vůbec nic neděje - že se pořád jen utíká ze státu do státu, přežívá na nelegálním výdělku, čeká na vyhoštění, případně na vazbu či vězení a tak stále dokola. A pak mi najednou došla ta genialita, díky níž se na čtenáře právě úmorným opakováním přenese veškerá uprchlická hrůza, kdy nikde nejste doma, nikam nepatříte a navíc vás ani nikde nechtějí. Najednou to všechno začne dávat smysl a vy si navíc uvědomíte paralelu s dneškem a začne ve vás rezonovat zjištění, že historie se opravdu stále opakuje. Mrazivé, děsivé, pravdivé - depka jako blázen.
A teď něco lehčího, prosím.
•
“Chápu. Z Německa jsem byl vyhnán proto, že mám židovského otce. Vy mi tu nemůžete pomoct proto, že mám křesťanskou matku. Podivný svět!”
Po 40 letech jsem se ke knize vrátila. V době studií jsem přečetla všechny autorovy knihy. Jsem ráda, že díky výzvě promluvila znovu skvělá kniha. Všechny postavy chytnou čtenáře za srdce. Je mi teskno, smutno, do pláče. Ale to je u Remarqua vždy.
Taková Remarquovská klasika, sympatické postavy, obyčejní lidé, na pozadí dějinných událostí. Jak bolestně podobné se situací některých lidí v současnosti, jak smutně aktuální. Četla jsem v rámci tématu čtenářské výzvy, knihy autora mého dětství a musím říct, že mě to opravdu zase zasáhlo, stejně jako v dětství. Díky moc. A str. 101: "Tápali tmou. Měsíc ještě nevyšel. Tráva byla mokrá a dotýkala se jejich bot neviditelná a cizí."
Také jsem četla znovu po mnoha letech. Kniha stejně čtivá, osobní, emoční. Slza mi ukápla. Stárnu.
(SPOILER) Po letech znovu přečteno. Hledal jsem nějakou knihu, kde bude trochu naděje. A poprvé mi kniha nepřišla tak pesimistická. "Shody náhod", které "lidem bez pasů" nahrávaly různé příležitosti byly hodně povzbudivé. Hlavně pokud neklesali na mysli. Ti, kteří nechtěli nebo to vzdali nedošli nikam. Tak jako v životě. Remarque je můj oblíbený autor a na jeho stylu jsem vyrostl. Jeho popisy a přirovnání jsou pro mě kouzelné. Skvěle je popsaná i tragikomika některých lidí, kteří na základě svých přesvědčení ničí sami sebe a druhé. No, ale jak jsem říkal. Nakonec to dobře dopadne. :-)
Nečetlo se mi to dobře. Neříkám, že bych knihu odložila. Bylo to těžké téma. Položid Ludvík Kern je v mnohem horším postavení, protože mu nechtějí pomoci ani židovské a ani křesťanské organizace. Státy Evropy hrají ping-pong s emigranty, nikde nejsou žádoucí ... doslova umírají hladem chyceni mezi hranicemi. Někomu se to nakonec podaří a vycestuje mimo Evropu. Členové rodin jsou rozprášeni po celém světě. Dosud jsem žila v nevědomosti a v představě, že třeba u nás nacházeli azyl. A to ještě nevypukla válka, zatím byl mír.
Štítky knihy
Židé německá literatura 30. léta 20. století strach mezilidské vztahy vystěhovalci, emigrantiAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Žijeme v přehodnocování hodnot, Kerne. Dnes je útočník ochráncem míru, bitý a štvaný člověk kazimírem světa. A to existují celé národy, které tomu věří!
E. M. Remarque, Miluj bližního svého
Jak nadčasově napsáno,kniha je to skvěla,autor dokáže jednoduše popsat složité životní situace a přitom vás to chytně za srdce a vy máte chuť křičet a křičet a křičet......