Den opričníka

02.02.2021

Uhrančivá vize. Facinující jazyk. Vyprávění, které vás vtáhne a nepustí. Bohužel.

17.12.2020

Každá kniha má svoj zmysel. Ale ja som ho v tomto prípade nenašla.

02.05.2020

Námět se povedl, ale skončil do značné míry nevyužit. Musím říct, že jsem kolem této knihy dlouho chodil. Námět mě lákal, a tak jsem si ji nakonec, jako oddychové čtení před spaním, půjčil.
Rozjíždí se to slibně. Rusko budoucnosti, které se izolovalo od zbytku světa, a propadlo se zpět od středověkého barbarství doby Ivana Hrozného. První scény a především jazyk knihy to výborně dokreslují. Opravdu jsem se těšil, co bude dál. Pak ale příběh postupně ztrácí náboj. Dost to zapříčinilo usazení příběhu do jednoho dne. Vypálení usedlosti na začátku ještě smysl dává, ale další denní úkoly ho dávají méně a méně. Čtenář si jen domýšlí, co za smysl má návštěva věštkyně, nebo do jakého širšího obrazu mají zapadnout různé detaily z dění. Ledasco je naznačeno, ale máloco dopovězeno.
No, vše by šlo zkousnout, ale nejvíc celý příběh kazí ony drogové scény. Po té první, s rybičkami, si ještě člověk jen klade otázku "co to sakra bylo?", ale jinak to bere jako exces autorovy fantazie. Ale konec knihy to zabíjí. Jemné náznaky, že autorova mysl přemýšlí poněkud perverzně, jsou tam celou dobu. Ale konečná scéna s bizardním opričnickým grupáčem knihu vytrhává z kategorie distopického díla a hází někam do kategorie "moderní umělecký záměr". Je mi jasné, že autor tím jistě chtěl "naznačit", "poukázat", "zobrazit", "vystihnout" a spoustu dalších slovíček, co se opakují na každé předváděčce moderního umění. Je mi jasné, že v autorově pojetí asi jde o nějaké hlubokomyslné podobenství s úpadkem civilizace, temnými proudy ruské duše, skrytém barbarství Ruska, a tak dále. Bohužel, tímhle celé dílo odpálil, a shodil ho jako celek.
Celkově šlo o skvělý námět. Izolované rusko propadlé středověku by bylo na román. Opravdu mě zajímalo, jak se vše semlelo, jaká je pozice Ruska ve světě, jak se dostal k moci car, jak se sitauce vyvíjí, kdo má skutečnou moc, a řada dalších, v knize nezodpovězených otázek. Bohužel, po přečtení zůstává hlavním dojem závěrečná sbírka uchyláren, a to hodnocení sráží dolů. Kdyby se autor držel příběhu, bylo by to mezi čtyřmi až pěti. Takhle dvě, za námět a jazyk.

25.04.2020

Tentokrát se můj výlet mezi nepoznané žánry, knihy a autory vůbec nevydařil. Námět pro knihu Den opričníka měl určitě velký potenciál, ale snaha natěsnat vše do jednoho jediného dne, tento potenciál téměř zcela vybil. Přitom by stačilo knihu nazvat Měsíc opričníka a hned by vzniknul prostor pro mnohem zajímavější příběh. V jednom dni musel být autor často až zbytečně popisný, tak moc, že nám nejednou přečte celý restaurační lístek. Tolik zbytečných slov a popsaného papíru. Na jedné straně autor v textu využívá básnické prostředky. Na straně druhé, popisuje vulgaritu tak nechutným způsobem, že jsem jenom nevěřícně kroutila hlavou. Nechutný závěr s housenkou, byl jenom pověstným hřebíčkem do rakve. Audioknihu čte naprosto bravurně pan Martin Zahálka. K jeho výkonu nemám nejmenších výhrad.

15.04.2020

Na Den opričníka jsem byl převelice natěšen. Rusko je fascinující ekosystém, satirou samo o sobě, černohumorný vtip aplikovaný v realitě, dokonalé skloubení směšnosti a hrůzostrašnosti. Sorokin dobře věděl kam tnout, pracuje s textem přesně jako zkušený chirurg, jenž ale paradoxně chce způsobit co největší bolest.
Jazyk, ten je využit bravurně, vzletně až honosně popsané hrůzy a perverznosti na mě zabírají, o tom jsem se tuhle přesvědčil u Justiny (Sade).
I ten formát je vykutálený a zajímavý, mám rád knihy, jež pracují s časem, mají určitý koncept. Zde celé vyprávění rámcuje jeden den, což je plus a mínus v jednom.
Sorokin si dal práci s vymyšlením alternativního světa, v podstatě zkombinoval reálie minulosti i přítomnosti, celé to zamíchal v dystopickou budoucnost, leč tento koncept je dle mého názoru trestuhodně nevyužitý. Takový potenciál a já dostávám jen drobty, jen náznaky, jako by mi někdo naservíroval jen sousto pizzy. Je to chutný, vlastně to milujete, ale pokud toho nedostanete víc, pak se ta výtečná chuť stane prokletím.
Protože to co Den opričníka obsahuje, to má šmrnc. Z legrace jsem si říkal, že jakmile kniha začne znásilněním, pak nemůže být špatná. Bohužel, zde se mi opět dostává reference k Justině. Sorokin si někdy až příliš užívá popisy násilností, místo aby omezený prostor využil pro větší plasticitu své zvrhlé vize.
Když popisuje "krásné ruské tváře", výsostně jsem se bavil, stejně jako vědecky přesné analýze ruské povahy, tupě jdoucí za dobrem své matičky. Pár rusů jsem poznal osobně a když došlo na názorovou konfrontaci, nestačil jsem zírat, jaké fanatismy můžou bez mrknutí oka vypouštět.
Jakožto antifanoušek fantasy a scifi jsem musel občas rozdýchávat létající obrazovky mobilů a podobné kokotiny (cotokurvabylotyrybičky), to si bohužel text z budoucnosti pravděpodobně nemůže odpustit, takže to neberu jako zápor. Vyvažuje to barokní kult krásy velekozaté (a kníraté) carevny - další satirická rána do zduřelých varlat ruských.
Housenka na konci byla sice vtipná, do mého citlivého nosu však udeřil nakyslý zápach prvoplánovosti.
Nicméně dobrý zážitek ze čtení se u mě projevuje tím, že mám chuť číst další knihy autora, a já teď již pokukuji po Frontě a Třicáté Marinině lásce.

Takže hojda hojda, je to 7,5 upgradovaných čur z 10.

30.01.2020

Zvláštní kniha. Svou podstatou dystopie psaná ale archaickým stylem (kloubouk dolů před překladatelem). Zajímavé jsou i detaily "práce" opričniků. Předpokládám, že vycházejí z historických záznamů. Nicméně mi nějak uniká smysl vyprávění.

10.01.2020

Příběh dává nahlédnout do života a práce opričníka a jeho kolegů, lidí nad zákony oddanými vládci, s neomezenou mocí. Místy mi přišel román až přehnaně vulgární a perverzní, nicméně člověk si uvědomí, že to není asi tak nemožné, jací se asi uvolní běsi a zrůdnosti z nitra člověka, když dostane absolutní moc, když zjistí, že nehrozí trest? Myslím, že paralel v historii je řada. Ačkoli si určitě knihu číst znovu nebudu, zanechala ve mně stopy a náměty k zamyšlení.

29.07.2019

Sorokin, to je mi tedy autor. Mistr pera a dokazoval mi to po celou dobu, jelikož číst jeho knihu bylo potěšením. To nikoli jen kvůli obsahu, jenž je pestrý, groteskní, perverzní, hravý, nápaditý, zlý, perverzní i geniální, ale i kvůli slohu. Antiutopické Rusko se navrací do minulosti a autor tomu přizpůsobil i jazyk. Ten je archaický, ušlechtilejší povahy a tím ještě pozvedá samotnou amorálnost obsahu. Celé je to o jednom dni Opričníka, tajného policisty, který slouží Rusku a představuje nám své profesní úkony i svět Ruska, ve kterém se pohybuje. Samotný Opričnina byl zvláštní správní systém v carském Rusku, zavedeném roku 1565 a v knize existuje, protože v roce 2027 zase Rusku vládne car a potřebuje ty, jenž mu pomůžou udržet moc. Opričníci věru rádi poslouží a poslouží dobře. Vždyť oni ctí svou profesi a jelikož stojí mimo zákon, tak si na ně nikdo nemá právo stěžovat!

31.01.2019

Mám Den opričnika se jeho archaickým jazykem opravdu moc rád, takřka nemám žádné výhrady, naopak se zaujetím sleduji, jak se děsivé Sorokinovy vize naplňují. Bohužel.

30.01.2019

Klasickej den opričníka od probuzení s monstrózní kocovinou po spadnutí do postele v bezvědomí. Mezitím zařizoval záležitosti státu, život riskoval, ale taky hodoval, kvas a vodku polykal, drogy užíval.

Já se teda při čtení docela dost bavil. Kniha to není dlouhá a závěrečný opričnický hrobeso s duhovejma vejcema bych klidně vypustil, ale podle mě je to nejzábavnější kousek ze Sorokinovy tvorby.

Dokud opričnina žije, žije i Rusko

13.01.2019

Hodně netradiční knížka, která mě ale k mému překvapení docela bavila a na četbu jsem se těšila.

22.03.2018

Ne nijak šokující, jen otravný rádoby starodávný jazyk, jediné, co se mi na knize zdálo opravud dobré bylo to, že se tam nic nevysvětlovalo - žádné "nacházíme se v Americe po třetí světové válce bla bla bla..." Člověk nevěděl prakticky nic a pomalu, přirozenou cestou se dozvídal, v jaké se ocitl společnosti, jaká tam fungují pravidla atd. A všechno to postupně do sebe zapadlo. To hodně oceňuji.

30.05.2017

Četla jsem na doporučení - knihu bych si sama určitě nevybrala. Zajímavé, ale není to úplně můj šálek kávy.

12.04.2017

Svobody se vám, holoubkové, zachtělo...tak o té ani nesněte.

30.01.2017

Také mi často vadí zbytečná perverze, snaha šokovat za každou cenu. Ale tady to funguje. Opričnici jsou prostě pervezáci. Poučná a velmi zábavná (a útlá) knížka; dost vyčnívá nad autorovy ostatní, řekl bych.

02.11.2016

Zvláštní směs mentality kmotrovské mafie, fašismu s nádechem rádoby vědeckých vývodů a rasputinovské zauralské mystiky, trochu říznuté Orwelem. Bohužel ale i takováto šílená vize se může stát skutečností.

21.03.2016

V knihovně jsem po knížce sáhl jako po něčem povědomém. Anotace na obálce zněla lákavě, tak jsem se do toho pustil. Štěstí, že je to kniha krátká. Zcela určitě bych ji nedočetl do konce, mít o pár stran víc. Den ze života člena ruské bezpečnostní služby v blízké budoucnosti mě nejen že neoslovil nějakým nosným nápadem, ale navíc mě znechutil zbytečnými sexuálními scénami a mám pocit, že tato knížka byla psaná jen pro ně. Snaha šokovat a dostat se tak více do povědomí případných čtenářů. Což se přesně stalo mně.

14.03.2016

kniha mně lákala, je to relativně aktuální a je to ruské a o Rusku. Zklamání je o to větší...archaický styl by nevadil, jenomže pak se člověk neubrání srovnání s ruskou klasikou a to je pro Den Opričnika bolestivé. Kniha působí jako agitka dobrá tak do časopisu. Navíc snaha šokovat narkotiky, sexem a homosexualitou je asi možná už jen v Rusku

Měla jsem i knihu, včera jsem viděla v televizi na Artu divadelní inscenaci s Karlem Dobrým. Celou jsem nevydržela. Asi jsem mdlého rozumu, vůbec jsem to nepochopila.