Miriam a jiné práce
Jakub Deml
Kniha je souborem 4 samostatných prací: Hrad smrti, Moji přátelé, Pupava a Miriam. Moji přátelé - je sbírka básní v próze, kde velmi krásným lyrickým jazykem plným metafor se se básník obrací k jednotlivým polním a lučním květinám. Pupava - je obdobný námět, rozhovor básníka s květinou, která mu symbolizuje volný a svobodný život přírody. Miriam - je lyrické drama, nesené vzpomínkou a představou mrtvé sestry a stále stoupající lásky k Bohu. K vydání připravil Jaroslav Novák.... celý text
Přidat komentář
„Sen je často jediným věrohodným svědkem nitra našeho, neb když člověk bdí, sám mnohdy se brání pravdě.“ (Na rok 1916 je to docela pronikavá myšlení, zdá se mi.)
A delší ukázka z Miriam:
Prosím, podepři mne, sestřičko…
— Co se ti stalo, bratříčku?
Ráj jsem viděl, sestřičko!
— A jaké to tam jest?
Viděl jsem, jak jabloň vyšla z ruky Boží… slito květův — oh, více mne podepři, sestřičko, i ve vzpomínce omdlévám — slito květův: bělostných jak Tělo Páně — Maria Panna — ah, ah: prosím: více mne podepři, sestřičko…
— Ty pláčeš?!
Ježíši, Maria — svatá Alžběto — Bože! Ach, Bože můj! Bože můj! Bože můj!! —
Autorovy další knížky
1934 | Zapomenuté světlo |
2000 | Moji přátelé |
1912 | Hrad smrti |
1914 | Tanec smrti |
1931 | Mé svědectví o Otokaru Březinovi |
Přepěkná kniha neuchopitelných myšlenek, které se stejně jako v autorovi tak i ve čtenáři rozžínají a pohasínají během několika vteřin. Básnické obrazy vytvořené tím nejniternějším pohroužením ve vás vyvolají neuvěřitelně vám samým cizí emoce, ale zároveň tak silně blízké, přesně ty, které je prakticky nemožno vyvolat obyčejným ba i intenzivním přemýšlením. Budete se cítit, jako by sám Bůh do vás nahlížel a stavěl přirovnání přesně na fundamentu vašeho vědomí a podvědomí. Pocit při četbě je velmi podobný pocitu bezprostředního tvoření textu. Volná imaginace vás uvrhne do polosnění, do stavu, u kterého je nemožno, aby vás text nerozveselil či nerozvášnil, nerozesmutněl či nesklíčil. Autor hledá spojitost v zdánlivě nespojitelném. Klade vysoké nároky na fantazii a důvtip čtenáře. Naprosto a celistvě obnažuje závoj své duše, odkrývaje i to, co sám velice dlouho hledal, o co sám velice dlouho pečoval, co sám nespočet krát ztrácel. Jeho poezie je přesně jako ta vůně, která nás uvrhá do polosnivého rozpomínání, když ji úplnou náhodou ztotožníme s něčím či s někým z naší minulosti, je to přesně ta vůně zatoulavší se někde v pavučinou obrostlých zákoutích vaší mysle, přesně ta vůně, která ve vás zanechá pocit nedomyšlenosti či nedokončenosti, nepolapenosti, pomíjivosti.
Čtěte, dámy a pánové, čtěte toto sličenstvo v podobě velkolepých vět a odstavců, avšak neočekávejte, nečekejte, sami tvořte společně s autorem.