Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263911/bmid_mise-afghanistan-263911.jpg
4
530
530
Pět měsíců s Lékaři bez hranic: „Desetiletý Rahmudin přišel s proraženou lebkou. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A po operaci ten malej syčák chodí!“ Tomáš Šebek byl v Afghánistánu dvakrát, v roce 2013 a 2015, pokaždé s Lékaři bez hranic. Mezi zákroky, při nichž operoval těžce zraněné z bojů i léčil docela „běžné“ úrazy, fotil a psal. Výsledkem je soubor záznamů, které zaujmou nejen autentickou a syrovou výpovědí, ale i neotřelým pohledem na život v pusté hornaté krajině. Šebkovo vyprávění je osobité a mnohdy humorné. Je to nepatetické svědectví lékaře a přítele Afghánců, jejichž zemi už několik desetiletí sužují teror a válečné konflikty. Koupí této knihy podpoříte organizaci Lékaři bez hranic.... celý text
Přidat komentář
O autorovi jsem četla zajímavý článek a protože se mi moc líbil Trachtův Tichý dech, byla jsem zvědavá na dalšího "lékaře bez hranic". Na můj vkus to bylo ale příliš naturalistické a literárně nic moc. Knihu jsem nedočetla, s Trachtou se to nedá srovnat, ten je podstatně lepší.
Děkuji autorovi. Něco tak dobrého jsem už hodně dlouho nečetla. A hluboce smekám před jeho prací a nadhledem, s jakým to vše zvládá.
Takoví lidé by měli být víc vidět... Zejména nyní, před volbami.
Knížka o člověku, který opravdu pomáhá... více tak odvážných lidí. Je to psané formou deníku, takže čtenář má pocit, že je součástí událostí. Klobouk dolů, pane doktore.
Musím říct, že mi tato kniha zase otevřela nové obzory. Psané spíše formou deníku, ale zajímavé vyprávění Tomáše Šebka bylo nad mé očekávání. Moc fandím takovým lidem, kteří opravdu v životě něco dokáží vlastní pílí. Myšlenka pomáhat lidem tam kde to opravdu potřebují, učit místní doktory v jejich prostředí, je přesně to co si myslím, že má smysl a je to opravdová pomoc pro tyto země. Hned jsem zabloudila na stránky Lékařů bez hranic a možná bych i přispěla, kdybych věděla, že to opravdu jde na tyto účely. Bohužel nejsem fanoušek převážení uprchlíků do Evropy. Přečetla jsem o tom pár článků, vyslechla jsem plno diskuzí, ale bohužel mne zatím nikdo nepřesvědčil a tak jinou než morální podporu neposkytnu. Každopádně pane Šebek vám moc fandím a obdivuji vaši práci.
Moc dobrá kniha,pan doktor popisuje prostředí i práci bez příkras,doplněné o zajímavé fotografie,a i styl psaní dodává knize autentičnost. Jsem ráda,že existují lidé,pro které je práce posláním.
Strhující deník ze dvou misí, psaný hovorovým jazykem chirurgů, bez zbytečných emocí popisuje denní mnohahodinovou, neuvěřitelně náročnou, práci v prostředí válečné traumatologie. Díky autorovi má čtenář možnost nahlédnout do prostředí, které si jinak neuměl ani představit. Velká čest všem Lékařům bez hranic.
Na tuhle knížku jsem se strašně těšila. Hltala jsem to od začátku do konce. Občas ve mně trnulo, ale celou dobu jsem před lidmi pracujícími pro MSF smekala a klaněla se. Hlavně, když jsem si pak uvědomila, že zanedlouho, co pan Šebek opustil Afghanistán, byla nemocnice vybombardována...tolik zmařených životů, o které každý den těžce bojují, zmařené několikaleté úsilí vybudovat funkční lékařské zázemí, které je nestranné a pomáhá všem bez rozdílu, ať už to jsou ženy, děti nebo muži, oběti války i ti, co všechnu tu bolest způsobují....člověk si pak uvědomí, jaké má štěstí, že žije tam, kde žije...ať si stěžujeme sebevíc na cokoliv, máme doopravdy štěstí...
Bezva literární počin. Pro mě jako laika byla knížka chvílemi těžší na čtení, jelikož nejsem vůbec nějak zběhlá v lékařských térmínech, a chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na Šebkův styl psaní, ale rozhodně stála za přečtení. Je naprosto neuvěřitelné, co lékaři v takových, pro nás naprosto nepředstavitelných, podmínkách dokáží. Lékaři bez hranic mají mé velké uznání.
Úžasná knížka. Náhodou jsem vyslechla rozhovor s Tomášem Šebkem v rádiu, pak jsem se koukla na Hyde park a už jsem sháněla knížky. Klobouk dolů před ním a jemu podobným. Je sympaťák, skromný a sexy, vražedná kombinace :-) Knížka se četla sama, souhlasím s většinou už tady napsaného.
Šebek je frajer. A to nikoli v pejorativním slova smyslu. Je to člověk, který něco dokázal a který na sebe může být pyšný. Není spisovatel! Musím se přiznat, že po druhé knize už jsem trošku přešebkovaná, obě dílka jsou si hodně podobná, jen na Haiti je více úrazů na motorce a v Afghánistánu více "zástřelů". Třetí knihu už bych asi nečetla. Navzdory tomu, že autor píše čtivě, poutavě, odlehčeně, a dokonce i z nevtipného prostředí vtipně :-). Kdybych ale měla hodnotit "společenský" význam knihy, pak bych dala plný počet. Více takových Šebků ve společnosti!
Nečekejte žádné hlubokomyslné úvahy či exkurse do afgánské historie. Šebek je hlavně doktor, praktik, který o Afgánistánu píše prostřednictvím svých chirurgických a ortopedických výkonů. Občas se pokouší dívat se na vše očima svých pacientů, velký prostor věnuje svým kolegům, ať už těm domorodým afgánským, nebo expatům ze všech koutů světa, kteří na mise Lékařů bez hranic jezdí. Knížka je tvořená krátkými deníkovými záznamy uvozenými vždy tematickým nadpisem, bavilo mě, jak jsou některé záznamy vypointované, jiné sebekritické, další srší černým humorem.
Autor píše s tak strhujícím zanícením pro práci Lékařů bez hranic, že jsem se šla podívat na jejich stránky a koukala, co bych mohla udělat já. Činnost organizace představuje ze všech úhlů pohledu, hezky píše i o mezikulturních rozdílech a spolupráci a o předimenzovanosti západní medicíny, která je zbytečně drahá.
Kniha odráží obrovské zanícení autora pro práci Lékařů bez hranic. Jeho nadšení je nakažlivé.
Hodnotím vysoko a řadím vysoko. Ono to jaksi ani totiž nejde jinak. Osobně oceňuji tu píli, snahu, um a mnoho dalších věcí, které člověka přivedou pomáhat a dělat čest nejen sám sobě, ale jak bylo zmíněno v knize, tak i státu ze kterého pochází. Víc takových lidí a víc takových Čechů! Pro mě pan borec a dost slov - doporučit k přečtení je povinnost ;-)
Byla to síla. Ta kniha je upřímná, drsná, chlapská. Všichni, kdo jezdí na mise Lékařů bez hranic, jsou v mých očích ti opravdoví hrdinové dnešní doby. A autor knihy navíc strašně sympatický, nejen, že umí, ale i ta dramata dokáže popsat s vtipem, ironií, odborné věci vysvětluje i pro laiky poutavě, nestydí se za projevené city. Jen na můj vkus používá příliš mnoho vulgarit, chtělo by to s nimi zacházet jako s kořením, aby to bylo ono. Doufám, že se dostanu i k jeho knize z Haiti, protože jsem strašně zvědavá, jak to vyřešil v té sprše s jedovatou žábou a tarantulí.
Zajímavá kniha, nejvíc oceňuji autorovu upřímnost (a to i k sobě samému). Neobvyklý pohled nejen na práci lékařů, ale i na tuto zem, její obyvatele a kulturu. Některým vtipům jsem na chuť nepřišla, ale to u této knihy není důležité.
Nejsem z lékařského prostředí, ale kniha byla vážně zajímavá. Rozhodně si nemyslím, že by byla pro laika nesrozumitelná. A to i přes to, že autor používá lékařskou terminologii. Tu totiž následně většinou rozebere v popisu operací takovým způsobem, že to musí pochopit každý. Není to sice kniha, kterou bych zhltla za jeden den, ale rozhodně ne proto, že by nebyla čtivá. Jen se prostě některé věci musí dávkovat po částech. Jinak by se z toho člověk mohl zbláznit. A právě za to musíme tyhle lidi obdivovat, že se tam z toho nezcvoknou. V jistých částech knihy mi doslova padala brada a pořád jsem v úžasu, co vše jsou schopni lékaři operovat a kam se dá zajít v tak mizerných podmínkách. A i když autor píše, že jsou tam „naši lékaři“ především proto, aby učili místní, jsem přesvědčena, že je to obrovská škola pro ně samotné. Je z toho cítit, že si na tom místě tak nějak víc dovolej. Nemusí se o operaci rozhodovat dopředu. Prostě to buď zkusí, nebo pacient umře. Také musím říct, že se mi hodně líbilo, jakým způsobem o pacientech autor smýšlí. Že to, i přes ta léta zkušeností, tak nějak není jen „maso, do kterého jsem říznul“. Dál se zajímá, jak si pacient vede. Když má dojem, že už má vše na háku, život mu, jak už to tak bývá, nafackuje, aby se probral. A pokud se něco podělá, je schopen si (minimálně alespoň sám před sebou) nasypat popel na hlavu a jít to opravit. To je strašně důležitá vlastnost, která bohužel spoustě lidí chybí. A to nejen v tomto oboru…
Štítky knihy
Afghánistán deníky lékařské prostředí dobrovolníci, dobrovolná služba Lékaři bez hranic
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Za mne to již zhodnotili Rind, Zorka nebo dadako a možná i další.
3* nejsou pro pana doktora Šebka a jeho práci, oboje zaslouží plný počet, ale pro styl knihy. Deníková forma plná lékařských zákroků je s ohledem na situaci logická, ale pro laika tak trochu "jednobrdézní". Prostě jsem čekal více Afgánistánu a méně operací, což je ovšem - uznávám - moje chyba, protože ze zápisků jednoznačně vyplývá, že na cokoliv jiného než je operační sál, prostě na takovéto misi nezbývá čas.
Obdiv panu doktorovi Šebkovi i Lékařům bez hranic, zde ovšem hodnotím knihu a tam výše jít nemohu.