Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/263911/bmid_mise-afghanistan-263911.jpg
4
530
530
Pět měsíců s Lékaři bez hranic: „Desetiletý Rahmudin přišel s proraženou lebkou. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A po operaci ten malej syčák chodí!“ Tomáš Šebek byl v Afghánistánu dvakrát, v roce 2013 a 2015, pokaždé s Lékaři bez hranic. Mezi zákroky, při nichž operoval těžce zraněné z bojů i léčil docela „běžné“ úrazy, fotil a psal. Výsledkem je soubor záznamů, které zaujmou nejen autentickou a syrovou výpovědí, ale i neotřelým pohledem na život v pusté hornaté krajině. Šebkovo vyprávění je osobité a mnohdy humorné. Je to nepatetické svědectví lékaře a přítele Afghánců, jejichž zemi už několik desetiletí sužují teror a válečné konflikty. Koupí této knihy podpoříte organizaci Lékaři bez hranic.... celý text
Přidat komentář
Kniha "Mise Afghánistán" je první knihou českého chirurga Tomáše Šebka, na kterou jsem úplnou náhodou narazila v knihkupectví, když jsem šla vybírat narozeninový dárek pro svého švagra :) Knihu jsem kupovala s dostatečným předstihem, tudíž mi to nedalo, pořád mě lákala, začetla jsem se do ní a švagr nakonec dostal jinou knihu :D Mise Afghánistán se mi velmi líbila, pan Šebek zde velmi pečlivě zmiňuje detaily setkání s místními lidmi, jejich operaci a následnou léčbu. Občas přihodí i nějaký ten střípek z jejich životů, což mě neskutečně bavilo a přišlo mi to velmi zajímavé, občas vtipné, zasmála jsem se :) líbil se mi také popis místního prostředí, ráda si knihu přečtu znovu a doufám, že s dalšími misemi pana Šebka se má knihovnička rozšíří o další kousky. Hodnotím právem plným počtem, krásné čtení, oceňuji hlavně autorovu snahu přiblížit lékařské pojmy i široké veřejnosit, tudíž jsem neměla (i když nejsem z oboru ani jsem jej nestudovala) sebemenší problém s porozuměním a představením si dané situace ★★★★★
Myslím že člověk bez lékařského vzdělání knihu plně neocení. Nedokázal jsem se plně začíst a jelikož mi popisované lékařské postupy nic neříkají, přišla mi každá kapitola jedna jako druhá. Zaujali mě jen části popisující život v Kundúzu, ale těch bylo v knize jak šafránu. Před autorem jako členem organizace Lékařů bez hranic smekám, ale jako spisovatel mě moc neoslovil.
Tak u této knihy jsem skončila velmi brzy. Nedokážu jí dočíst, i když práce našich lékařů na misích si velmi vážím.
Tomáš Šebek je prostě machr. Zápisky z jeho první cesty do Afgánistánu jsem průběžně hltal už pár let zpátky, kdy frčel blog. Zbožňoval jsem jeho styl psaní, který dle mýho skromnýho mínění přesně vystihuje, jak asi takovej doktor bez hranic na misi funguje. Maximálně stručně, efektivně, s vagonem emocí, na kraji vyčerpání. Sprostě. Jakože teda na voko před ostatníma né, ale na papíře. Protože ty zažitky jsou prostě silný a vypjetí šílený. Vidíte?! Jak mě to strhlo! Navíc krátký věty a jednotlivý hesla tomu vyprávění dávaj dost "drajv", takže vás bude prostě zajímat, jaký břicho nebo mozek otevře další den, kterej zlomenej hnát srovná a tak... Za mě povídačky z první mise bezchybný! Trošku přišel malér v knize č.2 - resp. návrat do Kunduzu. Zajímalo by mě, jak se to četlo vám, ale já měl pocit, že Tomáše někdo /vydavatel, MSF?/ trošku klepnul přes prsty, ať se jakože v mluvě krotí. Takže už to nemá takovou šťávu... navíc s vědomím, že psát musí a taky už přece jen jakože votrkanej a míň vyplesklej než prve... nemá to úplně srdíčko.
To je fuk, ke story s rozmašírovaným břichem plnýho tasemnic a škrkavek se před spaním kdykoliv rád vrátím. Btw. chtěl bych mít jeho sick chirurgický skilly.
Nechci říct, že mi ta kniha změnila život, ale rozhodně jej ovlivnila. Pane Šebku, děkuju moc! Děláte skvělou věc.
Nedocteno....mne nejak ten styl psani vubec nevyhovoval, humor pro mne takovy zvlastni, mistama jsem si rikala "aha, to je jakoze vtip"...hodne jsem se snazila....a to jsem z lekarskeho prostredi...Trachta a Jaganjac je pro mne lepsi. Ale je videt, ze v dnesni dobe, muze knizku napsat kdokoliv...
Tomášův styl je prostě osobitej.... :-D
Obsahem knihy bylo jsou dvě mise Mudr. Tomáše Šebka v Afgánistánu.
Popisoval den po dni, tak jak vše bylo napsáno v jeho blogu na stránkách Lekařů bez hranic.
Kniha se mi líbila :-). Četla jsem i jeho předchozí knihu.
Tomáš je sympaťák a těším se na další sdílení jeho zkušeností ze zemí, kam jezdí pomáhat.
Nebudu se zde rozplývat nad tím co úžasného Tomáš Šebek dělá a celý tým Lékařů bez hranic - to snad není ani třeba, ale chtěla bych ocenit styl jakým píše. Je naprosto upřímný, dokáže ukázat své stinné stránky s humorem a ty silné dlouho nerozmazává. Je vidět, že to co dělá miluje a své zapálení dokázal přenést i na papír.
Skvělá sbírka blogových zápisků netvoří sama o sobě skvělou knihu, ale primárně 100% autentický zážitek. A o to tady jde. Na styl rychle psaných lékařských textů "od huby" se musí navyknout a o to intenzivněji nakonec působí. K některým pojmům je rozhodně dobré mít po ruce strejdu Googla nebo mít za přítelkyni sestřičku. I bez lékařských znalostí je však houževnatost a povaha tamního lidu neuvěřitelná.
Pred lidma autorova typu smekam a citim respekt. Jako chlap se mi libi.
Ale hodnotim knihu a i kdyz jsou kazda jina, srovnavam s Tichym dechem a ten se mi libil vic.
Chvilku jsem si zvykala na formu cestiny (Sebkovo zachranna guma - mi zni komicky, u nas se tak proste nemluvi), ale zvykla jsem si rychle.
Vulgarismy mi nevadi a podle me sem padnou jako p.... na hrnec, neni to zivot pro fifleny.
Jen mam pocit, ze bych knihu ocenila vic, kdybych mela vzdelani lekarskeho/zdravotnickeho smeru.
MUDr. Šebek líčí každodenní boj o záchranu života těch, kteří se dle jeho názoru třeba jen "blbě"
narodili, a jak při tom maximálním fyzickém a psychickém vypětí neztratit rozum.
Má můj velký obdiv za obětavost, vytrvalost, pokoru a skromnost, s jakou dělá práci, která má opravdu smysl.
Děkuji, doktore, za nahlédnutí do světa, který je v našem blahobytu a luxusu téměř neuvěřitelný.
Zase o důvod víc vážit si na první pohled všedních okamžiků ve svém životě.
Praktická ukázka medicíny, kde je důležitější pacient než administrativa, u nás je to v praxi naopak. Asi proto, že mentalita lidí je jiná v Afganistánu a jiná u nás. Tady jsou zdravotníci "jednou nohou v kriminále", někde jsou za péči vděční a zdravotníků si váží. Tak to vidím já.
V případě, že se chcete dozvědět něco více o lékařích bez hranic, je tato kniha právě pro Vás. Po přečtení této knihy smekám před Tomášem a jemu podobným - ta skromnost a sebereflexe při zachraňování tolika životů... PÁÁÁNI! Líbí se mi, jak je kniha napsaná, takovým tím lidským způsobem, není nijak přeslangovaná odbornými výrazy. Dostává se tu pozornosti jak problematice na operačních sálech, tak problematice života v Afganistánu, který je překvapivě napsán velice objektivně :) Velice ráda doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory :)
Kniha mě mile překvapila. Nejdříve mě zarazil styl kterým byla kniha napsaná ,od lékaře jsem čekala spisovnou češtinu, tím rozhodně nechci říct že je to knize ku škodě jen jsem si na to musela zvyknout. Jinak zajímavé téma, doporučuji všem, čte se jedním dechem.
Na Šebkův Afghánistán jsem se velmi těšil, zejména po účasti na besedě s ním na půdě naší fakulty. A knihu jsem přečetl jedním dechem!
Je to vlastně soubor denních blogových zápisků, psaných během samotného pobytu. Autor nejenže popisuje svou práci a pacienty, ale věnuje se i - pro našince velmi zajímavému a poučnému - srovnávání afghánské a evropské kultury.
Chválím, že autor při psaní myslel i na laiky. Když se objeví nějaký odborný výraz, je hned vysvětlen, nemusíte tedy být ani lékař, ani medik nebo sestra, abyste pochopili, co ten Šebek v té poušti vlastně dělal.
Své konzervativní češtinářce ovšem s ohledem na její zdraví knihu číst spíše nedávejte, je psána nespisovně a vulgárně, no... prostě jako od chirurga. Mnohé situace ale ani trefněji popsat nelze.
Po Misi Afghánistán rozhodně sáhněte, uděláte si rozhled ve věcech, do kterých je kvůli našemu komfortu jinak těžké vidět.
Klobouk dolů. Dostal jsem přímej direkt do ksichtu za to, že jsem ke knize přistoupil tak ledabyle a bez zájmu. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
Afghánistán deníky lékařské prostředí dobrovolníci, dobrovolná služba Lékaři bez hranic
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Vůbec se mi nezdá, že by tam bylo příliš medicíny (jak někteří píší), ani že by to bylo monotónní (z hlediska prováděných zákroků). Je to dynamické čtení, zhuštěné a dokořeněné okouzlující sebeironií, vtipem a lidskostí. Žádná maska chirurga-cynika se nekoná - naštěstí.
Autorovi se povedlo najít balanc mezi psaním pro kolegy lékaře, a psaním pro laiky. Minipříběhy pacientů jsou prokládány střípky každodenní rutiny a zajímavostmi o organizaci Lékařů bez hranic. Tím, že jsou texty krátké a zhuštěné, dají se číst i během dne (a ne pouze večer v posteli nebo o víkendech).
Ať už v papírové podobě, nebo v audioknižní verzi si ji nenechte ujít. Není to James Joyce a ani si na to nehraje. Jde o obohacující a zajímavé čtení.