Mise Saturn
John Sandford (p) , Ctein
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337728/bmid_mise-saturn-cjF-337728.jpg
4
339
339
Pro fanoušky Marťana přichází mimořádný thriller z budoucnosti od autora bestsellerů NY Times a držitele Pulitzerovy ceny Johna Sandforda a mezinárodně uznávaného fotografa a fanouška sci-fi Cteina. Píše se rok 2066. Zaměstnanec Caltechu si při pozorování jen tak mimochodem všimne anomálie – něco se blíží k Saturnu a zpomaluje. Vesmírné objekty nebrzdí – to dělají jen kosmické lodě. Závěr jednání vlády je jasný: ten, kdo dokázal postavit tuhle loď, je v technologiích nejméně sto let napřed, a kdo se této lodi zmocní a dokáže ji dostat na Zemi, bude mít tak velkou výhodu, že mu žádný jiný národ nebude moci konkurovat. Číňané souhlasí... Začíná nejdůležitější cesta v historii výzkumu vesmíru. Dobrodružství o odvaze, zradě, vynalézavosti, tajemství a udivujících objevech, protože členové narychlo složené mezinárodní posádky zjišťují, že jejich sílu a rozum otestují nejen nepřátelé ze Země...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
Saturn Run, 2015
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem se do této knihy nemohl vůbec začíst. Potom jsem této ukecané, plné techniky scifi přišel vcelku i na chuť. Přirovnání k Marťanovi je opět jen reklamní výkřik do tmy, od vlezlých prodejců. Závěr byl docela dramatický, ale celá kniha je zbytečně moc a moc dlouhá. Taková spíše 3,5.
Knihu jsem četl po absolvování jiné sci-fi a to konkrétně výborné Vzpomínky na Zemi. A asi i díky tomuto srovnání jsem si po přečtení tohoto dílka připadal asi jako člověk, který vleze z luxusní vířivky do sudu s dešťovkou. Sice je pořád ve vodě, ale zážitek je značně rozdílný.
Přiznám se, že ačkoli jsem knihu četla už před několika měsíci, stále nejsem schopná vytvořit si na ní definitivní názor. Mise Saturn se mi líbila, bavila, ale také mě zklamala. Fakt je, že potom jaká reklama se knize dělala, jsem očekávala nějakou naprostou pecku a ona se dostavila prostě obyčejná kniha, která je sice pěkná, ale tak nějak nic víc. Jistou rozvleklost bych ještě přežila, problém mám spíš s tím, že jsem se celou dobu těšila na mimozemšťany a oni tu nakonec v podstatě žádní nebyli. Občas mě také iritovalo i chování některých členů posádky (ten klub orgií, jako vážně?) a možná až nadměrné používání sprostých slov. Ale by to nevypadalo, že jenom nadávám, uznávám, že v knize je i spoustu věcí, které musím vyzdvihnout. Hlavní postavy byly celkem sympatické, nejvíc mi sedla asi kapitánka a Crow. Příběh má dobrý rozjezd a závěrečná asi čtvrtina knížky měla také spád, přestože příběh směřoval úplně jinam, než jsem doufala a krásně dojemný epilog byl hezkou tečkou. Proto mám z Mise Saturn poněkud smíšené pocity. Četby rozhodně nelituju, ale vyloženě doporučit bych ji asi také nemohla.
Za mne bohužel celkem zklamání. Od perfektní anotace a poutavých reklamních bannerů jsem přeci jen čekal více, než kniha dokázala nabídnout.
Rozjezd považuji za slušný, kniha má nápad, postavy jsou celkem sympatické. První kapitoly mají spád a nabízejí obrovské množství potenciálu, který se stránku po stránce vytrácí. Tak od poloviny knihy se děj tak nějak podivně vleče a stránky jsem obracel ve stále zoufalejší naději, že přijde nějaký zlom a velké finále. Dopadlo to tak, že jsem si na posledních stránkách říkal: "A to je jako vše?"
A takové pocity by si člověk od knihy odnášet neměl.
Tak strašně jsem se těšil na realistickou scif-fi, ale taková pecka, jak se snaží namluvit přebal knihy to zas není. Román je sice čtivý, ale postavy mě ani trochu nepřirostli k srdci, nevžil jsem se do nich, velice rozvláčné, stále se řeší, jak se dostat co nejrychleji k Saturnu a kdo tam bude dřív, čekal jsem něco na způsob Clarkovi Rámy a Vesmírné odyssey nebo BSTD. (Ne)setkání s mimozezemšťany (jukebox) mě zklamalo - směnný osmibodový obchod. Velké plus dávám za některé myšlenky.
Politické harašení miliardy kilometrů daleko od Země. Trapná mimozemšťanská zástěrka jak ukázat, že USA je velmoc a musí všechny zachraňovat. Velmi špatné a hrozně dlouhé kecání o ničem.
Mise Saturn je moderná spejska založená na reálnych mechanikách. Technické pasáže, ktoré tvoria jadro príbehu, som si doslovne užíval. Čitateľ nemusí byť raketový inžinier, aby ich pochopil, ale zbežný prehľad je žiadaný - jedná sa predsa len o hard sci-fi. Aj napriek tomu, že dej sa odohráva cca 40 rokov v budúcnosti, pozemské kozmické technológie fungujú na systémoch, ktoré sú už dnes v experimentálnych verziách (raketový pohon čínskej Odyssei sa začal používať v jednoduchej forme ešte v 60. rokoch minulého storočia).
Samotné vesmírne preteky, ktoré pripomínajú studenú vojnu, presahujú do spoločenského a politického súperenia dvoch mocností a poukazujú aj na možné dôsledky získania mimoriadne cenných informácií z oblasti vedy a techniky.
Kniha má svoje chyby (z môjho pohľadu hlavne predvídateľnosť), ale vzhľadom nato, že podobne zameraných príbehov je ako šafranu, pozornosť fanúšika poctivej hard sci-fi si jednoznačne zaslúži.
Tak zase po dlouhé době scifárna ze staré školy. Kdo je přes technické věci, bude nadšen. Kdo byl přesycen technikou již v Marťanovi, toto asi nebude pro něj. Techniky je zde daleko více. Nicméně uvěřitelné techniky. Tak uvěřitelné a reálné, že si skoro říkám, jak to, že již nelétáme ke hvězdám ???? . Sice velký rozsah, ale čte se to dobře.
Mise Saturn bylo docela obtížné čtení, určitě ale nelituji, že jsem si knihu přečetla. Začátkem jsem se musela prokousat, ale postupně jsem se do příběhu více ponořila a kniha se četla sama. S technickými pasážemi jsem bojovala, musela jsem je přečíst i několikrát, abych pochopila podstatu. Text díky tomu plyne pomalu, ale zase jsou tam části, které to vyrovnávají. Kniha je tak vtipná, akční, tajemná. Bylo tam mnoho postav s mnoha tituly a pracovními pozicemi, takže se mi to zpočátku pletlo, ale zase jenom šlo o zvyk a porozumění kontextu.
Nejvíce jsem si oblíbila Crowa a Sandyho, ke kterým jsem si našla cestu.
Závěrečný epilog byl hezký, který s grácií ukončil knihu, která se ne lehko četla. :-)
Připadlo mi to takové nijaké. Žádné z postav mi k srdci(jak píší na obálce) nepřirostla, byl jsem rád, že jsem si zapamatoval jméno. Zbytečné okecávání nezáživných věcí a velké zestručnění věcí, které by si zasloužili více rozepsat. Shrnuto: Velký humbuk pro nic...
Stephen King mi v review sliboval, že se "postavy stanou mými dobrými přáteli", ale ony mi většinu času lezly na nervy. Každý je příšerně žoviální a neprofesionální. A pokud předpokládáte, že je to specifický znak budoucích USA, tak předpokládejte znovu, Čína je úplně stejná. Možná chtěl autor odkázat na staré sci-fi 40. let, kde hrdinové svou přímočarostí a tendencí k jednoduchým řešením složitých problémů občas připomínaly postavy z westernů. Bohužel víc než Heinleinovu Hvězdnou loď Galileo knížka připomíná Clarkeovu 2001 Vesmírnou Odyseu na pervitinu. Všechno jde, nic není problém, stačí si jen poklábosit a něco narychlo zflikovat. Takhle si tedy hard sci-fi nepředstavuji. U některých frází jsem měl pocit, že čtu humoristický román, u některých jsem si byl jistý, že jde o absurdní drama. Abych jenom nekritizoval, příběh je kupodivu čtivý a zápletka je i přes svou jednorozměrnost a černobílé rozdělení rolí docela zajímavá. Taková bomba jak se Vám snaží namluvit to ale není.
Kniha velmi zajímavá, i když místy trochu na hraně s realitou. Pokud budeme chtít do vesmíru, budeme muset vymyslet něco lepšího, než chladicí systém velikosti Manhattanu, který se může kdykoliv pokazit (respektive u kterého je zázrak, že nevybuchuje každý den).
Bondovská superzlá Korea byla nahrazena superzlou Čínou a také by mě zajímalo, zda si autor nechal zaplatit za propagaci kamer RED.
Ale abych jenom nesýčkovala - příběh byl čtivý, velmi se mi líbí myšlenka "setkávání mimozemských kultur" i zvolené charaktery.
Pro obyčejné čtenáře jako jsem já to byla nuda. Určitě se najde někdo koho to zajímalo, za mě ale bohužel jen 1 hvězda.
680 stran uteklo jako voda. Kniha neskončila zrovna podle mých představ, také vykreslení dobří Američané vs špatní Číňané mi přišlo jako téma trošku provařené, ale, kruci, je to pořád Sandford jak ho známe a máme rádi. Doufám, že díky této knize se více čtenářů zaměří i na jeho "životní dílo" o Lucasovi Davenportovi - geniální thrillery, které mi přijdou přehlížené masami, přitom jsou více než nadprůměrnými díly.
Jako milovnice sci-fi a vesmíru byla pro mě tato kniha jasnou volbou. A musím říct, že nezklamala. Možná jsem od knihy čekala více napětí a akce, kdyby byla o 200 stran kratší, asi by mi to ani nevadilo. Ty technické části byli skvěle promyšlené, ale pro mě dost zbytečné, jelikož jsem nerozuměla ani prd :D Naopak politické a další linky knihy se mi velmi líbili. (ve finále je kniha spíše o tom - "politice" a technologii - než o nějakých velkých zápletkách) Ale tím je kniha ještě více uvěřitelná a reálná, sami autoři na konci knihy uvádějí, že vycházejí ze skutečných dat a výpočtů, jak by mohla v budoucnu naše technologie vypadat. Určitě neuděláte chybu, pokud se ji rozhodnete přečíst :)
Reálné sci-fi, které mě naprosto uchvátilo, to je Mise Saturn. Podoba s Marťanem je zde na místě, a to nejen tematikou, ale rovněž i množstvím odborných a technických informací. Sledování několika příběhových linií je vskutku záživné a určitě si najdete několik osob, které si oblíbíte. Osobně mě nejprve vyděsila naivita Američanů (viděli jsme vesmírnou loď, postavíme si svojí a za 5 let se setkáme - jasně, oni tam na vás budou čekat...), nicméně naštěstí to autoři nezazdili, jak to zpočátku vypadalo. No a citový závěr byl naprosto úchvatný.
Kniha obsahovala od všeho tu správnou dávku. Od hlavního hrdiny po bravurně zvládnutý technický popis lodi a návazných aspektů. Námět knihy mne také velice zaujal, protože jsem zatím na takovouto myšlenku hlavního příběhu nenarazil. Velmi kvalitní sci-fi, se kterým se ovšem od počátku lze rychle ztotožnit a téměř jej jako sci-fi ani nebrat. Myslím si, že tato kniha zaujme místo ve své kategorii jako povinná četba.
Není sci-fi, jako sci-fi... Mám úplně stejný problém s touto knihou, jako Jiří.H. Také jsem po ní sáhnul bezprostředně po dočtení trilogie Vzpomínka na Zemi. A ve srovnání s touto trilogií, dopadá Mise Saturn nevalně. Přišla mi, plytká, tuctová, banální... Kdybych ji zapomněl ve vlaku, mávnul bych rukou a víc se tím nezabýval. Kdybych tam nechal Vzpomínku na Zemi, tak bych ten vlak honil tak dlouho, až bych ty knihy dostal zpět. Asi je to můj problém, měl jsem to číst v obráceném pořadí:-)