Miss AmeriKa
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392254/bmid_miss-amerika-HoV-392254.jpg
4
88
88
Fiktivní literárně-fotograficko-komiksový dokument performerky Miřenky Čechové o Mckenzie Tomski, která se zamilovala do města New York, ve kterém je cizinkou. Legální newyorská imigrantka Mckenzie Tomski sarkasticky a nekompromisně glosuje svá setkávání s New Yorkem, jeho obyvateli, tamějšími trendy i sama se sebou. Lajkuje, hejtuje, šmíruje, fakuje i fejkuje, imituje / je imitována, zrychluje / zpomaluje, zírá, stand-upuje, self-promuje se a trochu tinderuje. Kým je? Kdo na ni vede složku? Experimentální dílo Miss AmeriKa se dá číst ze dvou stran - ve dvou jazycích - i v jazykové kombinaci.... celý text
Přidat komentář
Krásné, hořké, vtipné a zábavné, tak by se dalo shrnout neshrnutelné, i já se řadím k těm, kteří poslouchali jako audio počin, moc jsem si užila kombinaci češtiny a angličtiny a nadhled autorky, i když musím říct, že na mě je to i poměrně drsný popis reality.
Vtipné a zábavné. Pobavilo. Zdokonalování americké angličtiny i vnímání životního stylu Američanů, jejich mnohdy až extrémního a přemrštěného chování plného PŘEDSTÍRÁNÍ. New York očima Miřenky Čechové. Poslouchala jsem audioverzi pro zpestření nedělního odpoledne.
Ne, v New Yorku jsem zatím nebyl (ale doufám, že se to zanedlouho povede). Ale četl jsem Kathy Acker, četl jsem Susan Sontag, miluju fotky Saula Leitera, Roberta Franka, poezii Johna Ashburryho a další místní básníky, hudbu Sonic Youth....To vše je pro mě New York.
Proč to píšu? Protože výše jmenovaní různě vytvořili nějaký obraz tohoto velkoměsta, sice v jiných dekádách, ale obraz, který rezonuje a oslovuje. Kterému věřím. Který má hloubku. Který má obsah a smysl...
Ne, neznám současný New York, ale nevěřím, že ho Miřenka Čechová textem sice plným současných témat, v jakési pochybné psedobeatnické blamáži, podává. Nevěřím té knize vůbec nic - už od pochybné formy. Fiktivní dokument? O čem? O vlastních předsudcích? O tom, že autorka by možná hledala nový start v New Yorku, kdyby shodou okolností nepobývala v luxusu stipendia nadačního fondu?
Nic proti fikci, jenže tohle si hraje na prožitost. Ale opravdu jen hraje. Nevadí mi mix angličtiny a češtiny, žil jsem v cizině, ale zkoušet takto nahodit iluzi autenticity chápání něčeho, co autorka asi viděla jen na povrchu, tipuju přes pár parties spojených s aktivitami kolem stipendia, je prostě slabé...
Ale promo kolem pořádné... a rovnou z toho i divadlo.... a reklamy kolem ....
Proč se jmenuje hlavní hrdinka Mackenzie ? :)
V Podání Miřenky Čechové je New York jedno velké kolbiště. Kreativita není cíl, ale jen prostředek k úspěchu. Když se to nepodaří mě, tak se to okamžitě podaří dvaceti jiným. Přestože z textu pochopíte, že žít v New Yorku je nejvíc nejlepší, tak vlastně nevíte proč. Naopak všudypřítomný pocit, že pořád o něco jde a není přípustné ani na chvíli to pustit ze zřetele, mě poměrně stresoval. Přestože to bylo vtipné a svěží, nebylo to nejpříjemnější čtení.
Knížka má fantastickou podobu, je nápaditá a graficky dotažená do nejmenšího detailu. Kapitoly se porůznu střídají v češtině a angličtině, a když se vám pak najednou začne zdát, že tohle už jste přece četli, tak to není dejá vu, jen jste dospěli do inverzního bodu, odkud ty kapitoly jedou v opačném jazyce, než ve kterém jste je už jednou přečetli.
Já jsem při četbě dospěla k jednomu nevýznamnému smíření - že nikdy nebudu tak vtipná, sarkastická a trefná jako je Miřenka. Té holce se v hlavě rodí fakt perly.
Jo a prosim vás - co v angličtině zní jako Limp Bizkit, v češtině zní jako Cocotte Minute.
Newyorský život je zde popsán jako pokrytecký a neupřímný. Všichni se derou nahoru, aby byli nakonec prázdní. Soucit je pro trapáky a zajímaví jsou jen ti lidé, kteří vám k něčemu jsou. Nakonec mám pocit, že bych se raději střelila do hlavy bez se přidat k high society tohoto velkoměsta. Styl psaní mě neskutečně nudil. Stálé přepínání mezi jazyky na efekt. A stále jsou lidé (a těch já znám většinu), kteří anglicky nemluví. Těm tahle kniha hodně dá. Na druhou stanu, tak byly opravdu vtipné chvíle nebo situace, které byly úžasně trefně popsané. To knihu zvedlo o hvězdičku.
Audiokniha. New Yorkská divočina, kulomet slov a frází, českých a anglických, že jsem v tom měla totální zmatek. A i když mě to moc nebavilo, tak dávám plný počet za skvěle napsanou a ještě víc skvěle namluvenou Terezou Dočkalovou sondu do hektického života v New Yorku
Slyšela jsem audioverzi knížky stejně jako mnoho dalších tady a Tereza Dočkalová je moje oblíbená herečka na čtení. Od Miřenky jsem ještě nic neznala, jen ukázky z Baletek, ale něco podobného jsem očekávala. Bylo to živé, postřehy výborné a jako bych se ocitla v New Yorku osobně.
Slyšel jsem na Vltavě ve skvělé, opravdu skvělé interpretaci Terezy Dočkalové. Ono je to vlastně ze začátku nesnesitelné - je to kulomet, který na Vás valí slova, situace, postřehy, chytrosti, nejapnosti, všechno, co se dá najít v New Yorku na ulici, všechno je to rychle, hned, na povrchu, samotu v davu čekajícím na přechodu Avenue odpočítávají věci, které se Vám honí hlavou, co ještě musíte udělat, zcela bezostyšně to pojmenovává, jak probíhají vztahy, jak je americká (nebo newyorská) společnost rozkastována, jaké vyznává hodnoty, jak je zatraceně těžké prorazit, uspět a udržet se, jak málo pro to stačí a jak stejně málo stačí být zcela mimo. Tenhle kolotoč je dobře napsaný a geniálně přečtený. Zdánlivě jednoduchá sonda, která baví a zavalí.
Taková audioknižní jednohubka. Poslouchalo se to skvěle, kombinace s angličtinou byla zábavná, zvukový design parádní a Tereza Dočkalová odvedla výbornou práci při namlouvání.
Poslouchala jsem audioverzi. Načtené to bylo skvěle, ale obsah mě vlastně vůbec nezajímal. Občas jsem se přistihla, že nedávám pozor. A nejhorší na tom je, že to ničemu nevadí. Prostě stěžování si na to, jaké je to za velkou louží. A nové informace nám taky nepřináší. Kdybych si to neposlechla, o nic nepřijdu.
New York je džungle, Američani jsou divní a image je v Americe víc než realita, to je ale na knihu zatraceně málo. Bohužel zůstalo u blogových impresí psaných ultracool Czenglishem, text víc než co jiného připomíná startovací bod, hrubý materiál, který by jiný autor teprve přetvářel ve výsledné dílo.
Jednouhubka na volné dopoledne. Příjemná lehkost a ironie, ale spoustu předkládáných "faktů" je dost klišoidních a dá se shrnout prohlášením, že image je v Americe mnohem víc, než realita.
Tu nadsázku chápu, ten czenglish bych i ocenil, protože sám v psaní oba jazyky mísím, ale ne tímhle stylem. 'Miss AmeriKa' je ekvivalentem "Easy peasy japanesey (Bob's your uncle)".
[četba Čro Vltava]
Načtené skutečně dobře, přesto po Baletkách taktéž zklamání. Tento styl psaní by mě asi neoslovil ani s fotkama :o) snad mi chybí mladistvá naivita a flexibilita ?
Audiokniha - super načítaná, podľa mňa väčšia polka úspechu je za tou interpretáciou. Na druhej strane - ako som sa dočítala, v tlačenej verzii sú fotky - hm, to tiež nemusí byť marné. Inak príjemne ironicky vtipné, blogoidné postrehy, jednohubka, ktorá asi nepovie nič nové, ale osvieži, to áno.
Originální jak slovem tak vizuálem. Baletky mě bavily víc, ale líbí se mi její styl, kterej se s ničím moc nesere. Je svá a to mě baví.
Za mě bohužel zklamání. Ke knize (a k Miřence) jsem se dostala přes knihu Baletky, která mě hodně oslovila a ležela ve mě ještě několik dní po dočtení. U této knihy se mi jednak nepodařilo začíst a jednak pro mě sdělované věci nebyly ničím překvapivé, nové,.. Takže bohužel, odkládám nedočtenou.
65% - Miřenka Čechová mě nedávno nadchla knihou Baletky, takže jsem se s chutí vrhla i na česko-anglicky (americky anglicky) psanou knížku Miss Amerika.
Když si odmyslím některé ty modře vyvedené fotografie použité jako pozadí, které činily text obtížně čitelným, tak jsem se zpočátku dost příjemně bavila českou dívkou McKenzie žijící osmým rokem v New Yorku a jejími postřehy o tomto městě i USA. Zábavné je střídání českého textu s tím, na kterém je vidět, že ho překládal Čech do angličtiny (a tedy se celkem v pohodě čte tak, že čtenář brzy přestane vnímat, kdy čte česky a kdy anglicky) a rovněž velké množství super fotek a grafických vymazleností (překvapuje mě proto, kolik lidí to poslouchalo jako audioknihu, protože pro mě je například vizuální podoba této knížky hodně podstatná).
Neméně je tu pak postav, jejichž prostřednictvím poznáváme prostředí, ve kterém se hlavní hrdinka pohybuje - keep smiling Amíci, kteří nikdy na otázku "jak se máš" neřeknou nic negativního, čas pohybující se nadsvětelnou rychlostí, lidé protloukající se životem, ženy pracující do noci, aby zaplatily chůvy pro své děti, umělci, kteří pracují hlavně na svojí sebeprezentaci na instáči a jejich uměním může být prakticky cokoli (a čím ujetější, tím lepší), ale hlavně to musí být hyperkorektní, přísné vízové předpisy, které z lidí, jež povolení k pobytu ztratí, činí vězně systému (tedy pokud z něj nechtějí odjet domů s následným zákazem se v budoucnu vrátit), peníze a nepřeberné způsoby, jak je vydělat (nebo ušetřit v nepřeberných slevách), sex (tedy hlavně pansex) a seznamky, demonstrace a aktivisti, ranní běžci v Central parku, které za pár hodin vystřídají profesionální venčiči psů. A pak taky otázka bělochů a jejich odpovědnosti vůči lidem černé pleti...
Na jedné straně jsem se bavila, ale na druhé straně mi brzy začalo chybět to, čím si mě autorka získala v Baletkách, kde její postava byla silným středobodem celé knihy a její prožitky byly podané s nesmírnou přesvědčivostí. O samotné McKenzie se totiž nedozvíme vůbec nic kromě toho, že prostě ten New York miluje a každý den, který v něm stráví, považuje za životní výhru. Proč to takhle má, mi zůstalo záhadou, protože brzy bylo zřejmé, že je většinou jen pozorovatelkou, která zprostředkovává poznání všech těch newyorských postaviček. Navíc v polovine knihy, kdy jsem se těšila, že mám druhou půlku ještě před sebou, se texty otočily a v opačném pořadí se začaly střídat ty stejné, akorát ty původně české napsané anglicky a naopak. Což tedy bylo celkem zklamání, protože tím to vlastně skončilo.
Celkem ale věřím, že nejlépe to bude fungovat jako to divadelní představení.